ANETA (37): Manžel mi zemřel, za půl roku jsem se znovu zamilovala

Každý jsme jiný : někdo se po tragédii oklepe raz-dva,jiný není schopen bez prášků fungovat ani po letech....Zde paní byla asi hodně pragmatická,brala věci,jak jsou,že mrtvý už neožije a jde se dál...Děti časem zapomenou, s tchánovci časem styky asi ukončí, co se dá dělat. Snad ten nový muž zůstane, čas ukáže . Znám případ,kdy 29 -letý známý z ničehonic zemřel na infarkt,vdova měla s ním 1 malé dítě a druhé se narodilo jako pohrobek...Bohužel nevím,jak to bylo dál,odstěhovali se. Moje teta zemřela v 33 letech na aneurysma,zřejmě ani dnes by se tomu moc nedalo předejít,rentgeny/CT se nedělají bez příčiny jako kdysi snímkování plic,kdy se našlo plno nádorů včas,ale např. mé mámě nenašli nic po 4 roky,a pak teprve zpětně vyhodnotili,že už to tam bylo,malinké,ale nějaký neumětel to přehlédl.No a pak už bylo dost pozdě....

To je super že si paní tak rychle našla šikovného řemeslníka, u nás by se dostavil tak možná za toho půl roku 8-) to měla velké štěstí

K anketě - to asi nejde takhle jednoduše říct, záleží na mnoha okolnostech. V situaci té paní z článku, tedy věk 37 a relativně malé dítě, bych asi uvažovala o tom, že v budoucnu nějakého muže potkám, ale nespěchala bych na to a vybírala právě s ohledem na to dítě. Aspoň si to myslím. V situaci jiné, kdy před 13 lety při dopravní nehodě zemřel muž, za kterého jsem se mínila provdat, a prožít s ním zbytek života, jsem se naopak rozhodla se už nikdy více nezamilovat, protože mám jen jedny nervy, a to už lehce opotřebené, a nechci riskovat, že to budu muset zažít znova. Zatím se mi to daří, ale to neznamená, že se mužům vyhýbám, to vůbec ne. Pánů na hezké chvilky je dostatek.

Dodatek - z pozice pana Adama - mít v obýváku fotku zemřelého předchůdce, to bych moc nadšená nebyla. :hm

Zas takové celé divné. Zdravý člověk neumře jen tak snadno na "prasknutou cévku" - to by musel mít nějaké problémy s cévami už dřív, čili asi nebyl tak úplně zdravý. To, že ona nabídla dům realitce, jsem napřed pochopila tak, že ta realitka dům od ní koupila, a pak teprve sháněla nějakého kupce. Ale na druhé přečtení to tak nevypadá, takže to by fakt musel být fofr, takhle rychle prodat dům. Souhlasím s tím, že dědické řízení takhle rychle neprobíhá, nemluvě o tom, že nezletilé dítě nesmí být o svůj podíl na dědictví zkráceno. Koupit jiný dům během měsíce je taky slušný výkon, když uvážím, že peníze za prodaný dům obvykle leží někde v úschově a jsou vyplaceny až po přepisu nemovitosti na katastru, to taky netrvá 5 minut. Takže během jednoho měsíce jeden dům prodat, druhý koupit a ještě se přestěhovat, to by mě zajímalo vědět, jak to žalem zdrcená osoba dokázala. No a že toho Adama znala léta, a nic, a najednou se do něj zamiluje? Co se na tom pánovi náhle změnilo? Nebo prostě jen nechtěla být bez chlapa, protože kdo by se o ten dům staral, a na vsi nebylo nic lepšího po ruce? Těžko říct. Ale v zájmu toho dítěte bych jim přála, aby spolu žili šťastně až do smrti, a zazvonil zvonec, pohádky je konec, byla tam papírová zem a my jsme se propadli až sem. o<:)

Tak je to tedy hodně moc rychlé ale hlavně že se pani už nějak moc netrápí a žije dál.

No to jsi moc dlouho netruchlila, jestli vůbec !!!

Vždyť ani nemuselo být ještě vyřízeno dědické řízení, figuruje v něm nezletilé dítě, to není žádná dlouhá doba na schválení dědictví soudem. Nevím, je to nějaké zbrklé - a nebo je to zase psané bez hlubšího zamyšlení.

Upřímně si moc nedovedu představit, že po tak náhlé smrti milovaného manžela, se za půl roku zamiluje znovu. Popisuje jak byla po pohřbu paralyzována, jak žila se synem u rodičů - a tomu všemu rozumím. To musel být hrozný šok tak náhlá smrt. A za půl roku prodaný společný dům, koupený nový a zamilovaná do nového chlapa? Jsem daleka toho soudit jaká doba je vhodná na "truchlení" a kdy má vdova "nárok" znovu začít normálně žít. To fakt ne. A rozhodně je dobře, že se paní neuzavřela do svého smutku a našla si nového partnera. Ale to všechno půl roku po smrti manžela?

Pěkná čiperka, no co už.