Aneta (38): Být jenom mámou mě nebaví. Chci také pracovat

Každá, která si pořizuje dítě, by měla mít jasno, co to obnáší. A měla by vědět, jak dlouho si naplánuje být doma. Dneska ty možnosti jsou. Říct, jak dlouhou budu mít mateřskou. Je jasné, že někoho to doma s dětmi baví víc a někoho to moc neuspokojuje. Jak tu čtu, dítě už tak malé není. Může si paní přivydělávat při mateřské méně a nebo více a potom je potřeba se nějak domluvit se zaměstnavatelem a pořídit si chůvu. Jinak bez ohledu na to, kolik té mamince je.....naplánovat si MD na tři roky a po roce se nudit, to není známka rozumně myslícího člověka. Znám jednu, co lačná peněz si to naplánovala na dva roky a když jí uplynuly, zjistila, že jí dítě nikam nevezmou a ona musí nastoupit do práce. To byla šupa!

Dítě má být plánované a chtěné!!!!! Zvážit co vlastně chci od života, dítě není na chvíli nebo hračka, je to velká zodpovědnost, nemůže mít žena všechno , musí se něčeho vzdát!

To je průšvih "pozdních matek". Napřed do 25ti studuje, pak se snaží vybudovat si nějakou pracovní pozici. A najednou je jí 35 a víc. Je už zvyklá na svojí finanční nezávislost, společenskou pozici, a nechce se jí toho všeho vzdát. Pokud jí začnou odbíjet biologické hodiny, nebo manžel začne toužit po potomkovi, za 5 minut 12 se zadaří, a žena otěhotní. Narození dítěte nepovažuje za cíl a naplnění své ženské role, ale za přítěž a omezení profesního růstu.
Má štěstí, že má zástup ochotných babiček, ale dítě potřebuje v prvních letech života hlavně mámu a tátu. Žádné drahé hračky a exotické dovolené nenahradí cit, kterého se tu evidentně nedostává.

Jsou ženy, které mají takovou práci, že to doma dělat prostě nemůžou. Řidička autobusu, zahradnice, prodavačka, lékařka si taky asi ordinaci v obýváku neudělá, a chemička si tam nedá laboratoř. To jsou jen tak namátkou příklady, co mě napadly během pár vteřin. Aneta má tu kliku, že svou práci dělat doma může a druhou ještě větší kliku, že s tím souhlasí zaměstnavatel. To není běžné. A stejně to nezvládá a péči o dítě hází na všechno okolo - manžela, babičky. Odborníci se vesměs shodují v tom, že pro vývoj dítěte jsou první tři roky života nejdůležitější. To by vážně Aneta nedokázala pro svoje vlastní dítě udělat? Vydržet ty tři roky, než bude dost velké na školku? A věnovat se mu pořádně, a ne jenom šolich po večerech? To už by snad bylo lepší to rovnou vzdát, jít do práce na plný úvazek a zaplatit si chůvu, která se tomu dítěti věnovat bude (a kterou možná ono potom bude mít radši než matku). Jako babička bych tohle nepodporovala. Něco jiného je, když matka do práce jít musí, z různých důvodů je třeba na dítě sama a když nechce, aby žili o suchých kůrkách, tak holt musí pracovat. To beru. To bych jako babička pomáhala. Ale tenhle případ to není. Aneta se jenom nudí. Samozřejmě nikdo netvrdí, že by se nemohla na mateřské dál vzdělávat, zdokonalovat tu angličtinu, držet krok se svou profesí, zajímat se, kam se to posunuje, to je všechno cajk, ale nemělo by to odnášet to dítě a všichni kolem, kdo ho musí hlídat, aby Aneta měla volné ruce pro svou práci. Možná by si měla Aneta uvědomit, že to dítě má na dalších 20 let, než bude dcera dospělá a samostatná. Pořád mu bude muset věnovat nějaký čas a pozornost, i když začne chodit znovu do práce. Nejde celý život strkat dítě někomu jinému a vzít si ho, jen když mě to zrovna baví.