Těch 23 %, co děti nemá a jsou spokojení, dokážu pochopit. Co mi ale hlava nebere, je těch 13 % (!) dětí "z povinnosti". Každé 10. dítě je nechtěné a nemilované, to je pro mě naprostý šok. Proč, pro Boha? Jsou takoví srabi, že nedokáží ani obhájit svůj vlastní názor? To je smutné. Zejména pro jejich potomky.
To same jsem si zazila taky. Navic moje rodina ocekavala ze se necham "ukecat" jimi vhodne zvolenym napadnikem, budu mit kopu deti a ztravim zbytek zivota u plotny,drinou na baraku a posluhovanim manzelovi.Na muj nazor nebo to, jak si ja predstavuju svuj zivot se nikdo neptal. Tak jsem jim to jednou rekla sama a odjela do zahranici, kde jsem dodnes a mam klid.A kdyz nekdo prudi, jednoduse se mu vysmeju nebo vubec neposloucham.
Okolí představuje hlas lidu. Má-li většina děti, pak si ta většina a myslí, že má jakési nepsané právo kafrat do této problematiky těm, co za nimi zaostávají. Málokdo totiž dokáže přiznat sám před sebou, že s těmi dětmi měl počkat, že je má s někým, kdo se neosvědčil, nebo že kdyby je neměl rovnou, mohl jezdit na drahé dovolené a mít dražší zařízení a oblečení jako ten, co mu právě říká...a co vy, kdypak taky budete vozit....svého času jsem musela zůstat po druhé mateřské poněkud déle doma, samozřejmě zadarmo a samozřejmě pro mě potom zrovna nebylo v oboru místo. Dneska bych to udělala jinak. Ty měsíce se mi nepočítají, žili jsme z jedné výplaty, navíc mi při žádosti o důchod řekli, že jsem si měla zažádat o jakýkoli příspěvek, protože by mi to něco k tomu důchodu hodilo,což jsem teda valila oči. Mít dítě je nejen zodpovědnost, ale znamená to mít míň peněz, nepostupovat profesně tak, jako ostatní, dítě nás stojí plno času, který bychom mohly věnovat odpočinku, zábavě, sebevzdělání, dítě nás stojí i část zdraví, o financích nemluvě. Nikdy jsem nezáviděla lidem zdravější, úspěšnější děti. Ty moje jsou obyčejné, s obyčejnou profesí, ale jsou moje. Že jsem si je pořídila s nevhodným tátou,jsem věděla od začátku, kdybych je měla plánovat, s tímhle tedy bych je asi nikdy neměla. Mé děti jsou moudřejší,jedno má jedno dítě, druhé žádné. Mě se lidi neptali, kdy si co pořídím, děti byly dřív, než jsem byla na ně připravená, co mě ale fakt dostává, jsou poznámky a výčitky jedné známé, která mi několikrát dala najevo, že je poškozená a já zvýhodněná a že je to nespravedlivé. Jdu o dva roky dřív do důchodu, než ona, bezdětná, a dokonce dostanu od ledna tisícovku navíc. Jelikož já jí nikdy nezáviděla, že měla svůj plat pro své potřeby a její muž díky svému postu daleko větší plat, než můj, že měla nacestováno, zatimco já řešila zda koupit boty teď nebo po příští mateřské, beru ty její řeči jako nefér výpady. Já ty zákony nevymyslela.
@Sandra: Zajímavé, jsem na tom podobně, taky jsem byla na mateřské déle, než bylo tenkrát zákonem stanoveno, taky zadarmo, a ty měsíce se mi taky nepočítají. Ale naprosto netuším, o jaký příspěvek bych asi byla bývala mohla žádat a koho. Byl socialismus, nebyly úřady práce, které by vyplácely milion sociálních dávek, jako se to děje dnes. A já byla vdaná žena, kterou měl přece živit manžel, když už teda nešla do práce. Jediný příspěvek od státu byly přídavky na děti. Takže kdyby mi někdo řekl, že jsem si měla požádat o jakýkoli příspěvek, aby mi to k důchodu něco hodilo, dost bych se divila, o čem to sakra mluví. Zatím jsem o důchod nežádala, tak nevím, jestli se mi "vyplatí", že jsem měla děti. Ale dost o tom pochybuju.
No, já to moc nechápu. Mně je dost jedno, jestli někdo děti má nebo nemá. Neptám se na to, a o spoustě lidí to netuším, jestli mají děti. Ani nevím, k čemu bych to potřebovala vědět a co by mi po tom bylo. A ani si neuvědomuju, že by se na to někdo nějak vyptával mě, pravda, kdysi byly doby, že to zajímalo mé zaměstnavatele, ale to je logické, a stejně se to ten zaměstnavatel dozví, když mi bude počítat mzdu, takže tam je k tomu důvod. Ale jinak si fakt nepamatuju, že by se někdo cizí zajímal o moje potomstvo. Nepřijde mi to jako problém s velkým P, který je třeba řešit. A i kdyby, tak co? Pohledy ať si vrhá kdo chce jaké chce, je mi to fuk. Blbé řeči a nejapné poznámky bych uměla odpálkovat. Je málo lidí, u kterých mi záleží na tom, co o mě vědí a co si myslí, s těma bych si to případně vysvětlila, kdyby měli dotazy na cokoli, a zbytek lidstva může jít na fialky, proč bych s nima měla něco řešit. Což bych doporučila i Anetě. Však se s nikým nemusí na tohle téma bavit, je to čistě její věc a nikomu dalšímu do toho není ani prd a vořech ]:-D
Každého věc, jak to má nastaveno. Ostatně, kdo může dopředu říct, že kdyby si potomky pořídil, tak by se mu ty děti narodily zdravé? A je i možné, že třeba ani děti mít nemůžete. Pokud s tím mají problém lidí kolem vás, není to vaše věc. Vaší věcí bude, že holt jednou ve stáří si tu pomoc zaplatíte. Nám, co děti máme, pokud jsou blízko a pokud jsou ochotné, ten nákup donese, k doktorovi odveze, být nám uklidí...syn nebo dcera. U Vás to bude pečovatelka.
Potvrďte prosím přezdívku, kterou jsme náhodně vygenerovali, nebo si zvolte jinou. Zajistí, že váš profil bude unikátní.
Tato přezdívka je už obsazená, zvolte prosím jinou.