Manžel má jedinou šanci a tou je vaše sila uhájit si láskyplný život .Bude to bolet,ale on musí pochopit ,že nevolite mezi nim a Davidkem. Vy už jste na cestě a on buď půjde s vámi dál a zapracuje na sobě nebo vás ztratí oba.To ho probere a vlastně mu to může jen pomoci .Nebuďte oběť .Moc vám držím palce .
Kdyby se vám poštěstilo mít vlastní, taky byste ho v téhle situaci dali pryč?
Velmi si vážím každého, kdo je ochotný přijmout k sobě dítě, které není jeho a dát mu víc než domov. Ráda bych Vám nějak pomohla. Ozvěte se mi na email, pokud chcete. evanovoz@seznam.cz
jenifer: To mě taky, jak už jsem psala, první krize a hned ho chtějí vrátit, jak mohli udělat psychotesty? To není věc, přestala nám vyhovovat tak ji zreklamujem, to je prostě strašné
Eva13: Nemyslím si, že máte pravdu, kdyby to bylo její vlastní dítě tak by jste jí taky doporučila aby se ho vzdala? Jednou se takhle rozhodli tak si nemyslím, že při první krizi mají hned přemýšlet o vrácení, je to dítě, ne panenka, 2 roky čekali tak snad za tu dobu mohli vědět jestli to ustojí, nebo ne
Chtěla bych podotknout,že dítě není věc. Nevím jak je muž postižen. Chápu i paní že to nemá lehké. Ale kdo má? I zdraví lidé mají problémy. A jak sami pocítili,byli zdraví,ale bezdětní. Mají prcka ,který je darem a smyslem života. To že pán neí úplně fit neznamená se vrátit v čase. To co vy tu píšete je povrchnost nejhoršího kalibru. Buď nemáte děti a nevíte jaké to je se o ně starat,bát se ,milovat je! Nebo jste totálně mimo mísu. Nechápu to. Ano slíbili si ve zlém i v dobrém,jenže to neznamená ,že udělaám životní rozhodnutí a pak ho budu chtít vrátit,jen proto,že se stala nehoda. Pán žije a je schopen se i o sebe trošinku postarat. Věřím,že to paní neudělala a chlapečka si nechají. Stejně by to bez něj nedala a začala by manžela vinit z toho,že se podvolila. Tohle je jediná šance. Další již nebude.To by si měla uvedomit. Už jí nikdy dítě nesvěří. Budtě silná a zkuste manžela vytáhnout mezi lidi. Najít spolek který manžela trošku zapojí. Je sposta spolků které jezdí na vylety,pořádají různé akce. A ne jen pro postižené,ale pro celou rodinu. Znám člověka ,který byl sportovec,adrenalista tělem i duší. Spadl ze stromu,ale nevzdal to. Lítá rogalem,jezdí na čtyřkolce atd. Celá rodina se zapojila i přátelé. Nenechali ho v tom. Ukázili mu že to jde i s postižením. Držím palce moc. Ale hlavně tomu tvorečkovi. Ten za to stojí . Věřte mi.
Co se vůbec ptáš na morálku? To dítě by ti mělo být vděčné už jen za to, že nemuselo půl roku vyrůstat v dětském domově. Pokud vám už nevyhovuje, prostě ho vraťte tam, odkud jste si ho vzali, však on si ho už někdo vezme, když jste museli čekat dva roky. A rád. Ty se mezitím věnuj manželovi. To on je ten, na kom skutečně záleží. Tvůj životní partner, ne malé díte, které ani vlastně ještě neví, či je. Proto jste snad manželé, nebo ne? Slíbili jste si věrnost a vzájemnou pomoc v dobrém i ve ZLÉM. A teď vůbec uvažuješ, že by ses na něj vykašlala, zahodila ho, a to jen proto, že ti v mozku zní nutkavý pudový tón mateřství?
ilísek: SOUHLASÍM S VÁMI,
Takovým lidem???jestli se jim tak dá říkat bych dítě nikdy nedala.Já sama mám teď své tři a manželovi dvě děti a na svoje mimi jsem čekala 6let porodila jsem a mimi umřelo a pak dvakrát spon.potrat a na adopci jsem podle státu neměla nárok a taková kráva s prominutím má?Manžel je ubožák co si vybíjí svoje nálady a ona jen pihná na osud sakra proč jste to dítě chtěli???????omlouvám se běžně lidi nesoudím a snažím se na všem hledat omluvu ale tohle mě nadzvedlo!
No fuj, kdyby to bylo vase vlastni dite? Tak ho taky odlozite???Chapu, ze je toho na Vas moc, ale manzela supnite do pece doktoru a dejte tomu drobeckovi co nejvic lasky..tohle hloupy premysleni se Vam jednou vrati.. stydte se oba dva..
Neznám podrobnosti, ale jedno vím. Dítě bych pryč už nedala a věnovala se hlavně jemu. Manžel je dospělý a musí se sám rozhodnout. Buď se smíří se situací, která je, nebo zůstane sám. A pokud by mi stále ztrpčoval život, taky by zůstal sám. Určitě bych ale chlapečka pryč už nedala.
Já si naopak myslím, že chlapi cizí děti (třeba ty z předchozích vztahů) snášej líp než ženský. Už jenom z titulu, že chlap většinou s děckem nemá tolik práce (v tradičně uspořádané rodině).
lebahu: Myslím si, že chlap nikdy cizí dítě nepřijme tak jako svoje.
Chlapečka by jim měli vzít co nejdřív a dát ho do rodiny, kde bude milován, dokud je malý. Tahle ženská by si na něm jen vylívala svoji neschopnost. Za tohle by se mělo trestat.
Dítě bych nikdy pryč nedala !!!, ani ve snu by mě to nenapadlo. To snad ani nejde, je to nemorální! Dítě není hračka, které se zbavíme, když už nás nebaví ! Nechápu, jak tohle vůbec může někdo napsat. Myslím, že této paní neměli dítě svěřit. Chudák dítě, je mi ho strašně líto!
12492: Jasně, v pubertě mého syna jsem si taky občas zoufale posteskla (samozřejmě jen v duchu): co s tebou ty zvíře, když na potrat je už pozdě :-D Jenže to je něco jiného, než roční prcek, který jde z ruky do ruky a nikdo ho nechce.
Manžela dát do rukou Dr.At na LDN nebo psychiatr.Aby si uvědomil,co vlastně chce.Ale na druhou stranu,ženské která se nemůže rozhodnout jestli si dítě nechat,bych nedala ani psa.Možná by jen pomohlo,kdyby ji někdo pomohl,že to jsou jen nervy.Ale nevím,snad je to vymyšlené,nemůžu ani uvěřit,že jsou lidé,kteří chtějí vrátit dítě.Já teda nedávno taky říkala,že reklamace po 23letech už asi nejde.:-D.Prostě dceru už nevrátím.Mám ji natrvalo.Díky Bohu.
Dasa52: Dobře napsáno.... s tím nelze než souhlasit - bohužel.
Tohle nepochopím, myslím, že bych začala manželem, vyhledala bych lékařskou pomoc, pro něho, to přeci není možné mít vztek na malé dítě, že se mi něco stalo, spíš bych řešila jeho než dítě, to může být do budoucnosti oporou........
Těžko soudit člověka podle napsaného článku.Každý z nás je jinak silný.Někdo zvládne postarat se i o 10 dětí a někdo nezvládne žádné.Bohužel je nyní pouze na zvážení této paní jak se rozhodne.Domnívám se,že by bylo dobré kdyby si o tom mohla s někým blízkým promluvit aby jednou svého rozhodnutí nelitovala.Možná jednou v životě bude potřebovat sama pomoc,kterou ji děcko může vrátit,ale jak říkám,každý své priority máme jinak nastavené.Paní přeji hodně štěstí v jejim rozhodnutí
Na rozdíl od těch, co tu důru chápou, já bych jí dala pár facek, aby se probrala. Myslím, že jsou oba z manželem podělaný strachy, co s nimi bude. To se pochopit dá, ale co se nedá pochopit je, že jsou zlí na dítě, které ač teprve roční, už potkalo v životě tolik sviní, které mu ublížili a ubližují. Moje prognóza je, že dítě vrátí do děcáku a na manžela se stejně vykašle dřív nebo později. Tohle totiž není ženská, která by se uměla obětovat druhému. Jakmile potká chlapa, který jí bude schopen zabezpečit pohodlný život, tak to zabalí, tak jako to teď balí s dítětem. Je to hnus a toho prcka je mi líto. Měla by si uvědomit, že to není panenka. Osobně si myslím, že při jejich výběru jako rodičů pro adopci někdo hodně pochybil. K čemu jsou všechny ty obstrukce, když nakonec dostane dítě pár, který si dítě vybírá jako barbínu a pak ho to po půl roce už nebaví, protože jsou "s tím" problémy. Pán Bůh asi věděl, proč jí nedal vlastní dítě.
Připojím se k většině s obdobným konstatováním, že být manželkou, tak - aspoň na chvíli - "vrátím" chlapa-morouse někam do LDN, aby měl čas zpytovat svědomí. A děkovat za požehnání, kdy mu bylo dopřáno výsady postarat se o vlastního (sic!) potomka. Nechci nikoho soudit, protože "jeho boty nenosím", ale i mě zarazila vůbec jen úvaha paní-MATKY, která vůbec jen vysloví větu o "morálním právu". Jen pro úplnost si dovolím poopravit výrok z komentářů, adopce je zrušitelná, ale pouze z vážných důvodů a do tří let, což by v tomto případě soud s vysokou mírou pravděpodobnosti schválil. Ano, většina z nás by nevrátila ani zvíře do útulku. . Paradoxem je, že často právě takové dítko přichází do rodiny, aby se ve stáří či nemoci měl kdo postarat o dosud bezdětné rodiče. Pokud by člověk chtěl opáčit stejnou měrou, popřál by batoleti novou rodinu, která by za něj ronila slzy štěstí a uvedeným aktérům samotu. Přesto takovým cynikem nebudu a popřeji všem zúčastněným, aby nastalou a jistě ne jednoduchou roli společně zvládli a provázelo je jen štěstí v dalším společném životě...
Život umí být pěkně krutý. Je nespravedlivý a musíme to vzít jako fakt. Ale ocituji zde malého prince: "Stáváš se navždy zodpovědným za to, cos k sobě připoutal." Míním to v dobrém. Jako příležitost pro všechny. Možná by zrovna teď malému bylo lépe u někoho jiného, ale věřte, že postupně bude vám dvěma lépe s ním než bez něj. Časem byste totiž třeba oba zahořkli a osaměli ve své bolesti, ale s vytouženým dítětem prostě musíte jít dál a snažit se bojovat ze všech sil. Je to vyčerpávající, ale je to cesta, jak se ze všeho dostat. Tohle dítě vám totiž přináší příležitost pochopit, že všichni máme nějaký problém a těžký osud, ale s vzájemnou pomocí ho můžeme překonat. Teď jste na lásku i na boj tři. Ne dva partneři, kteří ztratili sebevědomí a radost ze života. Jste rodina. Hlavně apeluji na to vyhledat odbornou pomoc, byť vám to může připadat zbytečné. Dobrá koordinace péče a psychická podpora zmůžou hodně. Lze zajistit pomoc v domácnosti, hlídání nebo rehabilitace a nemusí to být vůbec drahé. Jsou rodiny, které prochází podobnou krizí, určitě poradí a pomohou. I pro adoptivní rodiče přece existují podpůrné skupiny.Osobně jsem si prošla a stále procházím velice těžkým obdobím, kdy jsem přišla v podstatě úplně o všechno, včetně smyslu dalšího života. Během krátké doby mi zemřela celá rodina a i já těžce onemocněla a strašně se kvůli tomu zadlužila. To nejdůležitější, co mě ale drželo naživu bylo to, že jsem se musela ještě o někoho starat. Díky tomu jsem prostě musela fungovat, ač neuvěřitelně vyčerpaná. Musela jsem si najít dvě zaměstnání a zkoordinovat péči. Myslela jsem, že to psychicky ani fyzicky nevydržím, ale právě díky tomu, že jsem musela, přežívám ze dne na den a pomalu se tak v podstatě zotavuji.
Mata69: asi ano, ale ono se mu tam ulozi i to, ze na nej ten "tata" potazmo "mama" budou hnusni
Jen bych ještě dodala, všichni co si myslíte, že pro malého by bylo lepší aby ho tedy dali pryč, když ho nechtějí - přestože je mu teprve rok, jsem přesvědčená, že to všechno (i to případné vrácení) se v jeho duši podepíše a zůstane někde hluboko v podvědomí ukryté.
helza: Jeden kamarad se ted stal po druhe otcem, vsechno bylo zalite sluncem, mesic po porodu zjistovali, ze s malym neni neco v poradku, po nekolika vysetrenich prisla diagnoza Down syndrom. Maminka se zhroutila, ne tak kamarad, presvedcoval a uklidnoval. Dneska na FB napsala maminka uzasne vyznani, jak je stastna za syna a svou rodinu. Chapu svym zpusobem pani z clanku, ze je ted na ni vyvijen sileny tlak a ona se citi tlacena ke zdi, jen doufam, kvuli vsem zucastnenym, ze ti dva dospeli si sednou a dospeji k nejoptimalnejsimu rozhodnuti, ze dite neni plysova hracka, kdyz se ji nasytim, odlozim ji. Ale pokud se rozhodnou jinak, at to udelaj rychle, nez ten malej zacne poradne vnimat a bude mit sanci si zvyknout v nove rodine.
Já nevím, ale jestli žena svého muže teď poslechne a dítě vrátí, pak muž zůstane ve stavu v jakém je velice dlouho, jelikož nebude mít nejmenší motivaci se z té své "depky" dostat A až se časem nakonec z tohoto stavu dostane, jako většina lidí, (někteří jsou na tom možná i hůře), potom jí to velice těžko bude odpouštět. Protože potom už jim nikdo dítě k adopci nedá. ----------------------------------------------------------------------------------------------------------------Nicméně bych paní neodsuzovala. Chápu, že jejich psychika je momentálně vystavená velké zátěži. Chápu i to, že má skutečně pocit, že pro Davidka bude nová šance v nové rodině lepší, než to, co mu mohou nabídnout oni dva. Koneckonců vím, že se mnozí dívají na postižené lidi, kteří si pořídí vlastní dítě, jako na sobce (a ejhle, náhle je sobcem ten, kdo se chce vzdát dítěte proto, aby mu dalo šanci mít zdravé rodiče). Ale život je ve své moudrosti velice podivuhodný a možná právě to, že Davídek bude mít tatínka (možná) na vozíku, bude pro něj tím nejlepším darem. Děti vyrůstající v rodinách s postižením mívají život paradoxně velice bohatý a řekla bych i šťastnější než jiné děti. Už tím, že si tyto rodiny musí uspořádat své priority. Už tím, že poznají už jako děti, jaký rozdíl je mezi moudrostí a chytrostí.
Oba by meli chodit na nejakou terapii a muz je podle mne zraly na antidepresiva a to hned! Kdyz bude mene nesnesitelny, tak i pani bude trosilililinku lepe. Asi i ji by na prechodnou dobu mohly leky pomoci videt v te situaci i jina reseni.
Také nechápu, jak by chlapečka mohli vrátit. Vždyť je jejich, jejich vytoužené dítě. Mému švagrovi se také stala nehoda, zůstal na invalidním vozíku . I ruce má chromé. Měli malou dcerku- tehdy tříletou. Také to pro něj bylo těžké, uzavřel se sám do sebe, nikoho nechtěl, byl podrážděný, vzteklý.... Jeho žena i všichni okolo to měli těžké.. Zvládli to, do dneška je na všechno jeho žena sama. Zůstala s ním, tehdy ji bylo 30 let. Mladá, krásná ženská. Teď je malé 12 let, má tatínka na vozíku a zvládli to.... !!! Všechno se dá překonat, hlavně nic nevzdávat... !!!! ..... chudák chlapeček..... :-(
Jako, vím, že to má ta paní nejspíše těžké, ale má plno šancí si to ulehčit. Prvně mě napadlo, že by se mohla s dítětem odstěhovat na ten 'druhý konec' republiky, jak bylo zmíněno, že zde její rodiče bydlí, popřípadě si najít jiné bydlení. Protože je to pro oba těžké, ale pokud by taková napjatá atmosféra byla už teď, je málo pravděpodobné, že by se to postupem času zlepšilo. Jenže jak vidím, že je ta ženská ochotná uvažovat o 'vrácení' dítěte, mám pocit, že by pro toho chudáčka bylo asi fakt nejlepší, kdyby se od nic dostalo pryč. Protože příběhů s motivem kdy chce chlap aby žena šla na potrat nebo se vzdala dítěte jsem četla nespočet, mohu říci, že se to vždy vymstilo právě té ženě. Opravdu by měla pouvažovat, jestli tak manžel nečiní pro své dobro a jestli by nebylo lepší to zkusit třeba u psychologa. Pokud by nechtěl, měla by se odstěhovat. Toť je můj názor.Mimochodem: opravdu by to dítě nepocítilo? Já si to nemyslím. Pokud to dítě vyroste s pocitem, že bylo všude navíc a že by ho nikde nikdo nechtěl, tak to bude troska se sebevědomím na bodu mrazu.
Mata69: Já tím, že jsem původně zdravotní sestra s x letama odpracovanýma v domácí péči (teď sice dělám pedikúru ale dojíždím k lidem domů, tak tu sestru občas aspoň radou supluju furt), tak jsem se starejma, postiženejma a jejich rodinama v kontaktu neustále (s některými třeba už 20 let). Takže vím, že když se chce, jde zvládnout a zorganizovat cokoliv. Jenom se musí chtít.Tady mě zaráží, že si chlap ani na vteřinu nepřipustil, že "selhal" on a on by se měl (pokud to tedy nelze zvládnout) řešit. Od slušnýho člověka bych čekala, že řekne "Hele Máňo, je toho na tebe moc, já půjdu do domova důchodců (tam berou i invalidní důchodce, nejen starobní) a ty se budeš mít víc času starat se o našeho kluka." (Slušná Máňa by řekla "Franto neblbni, nějak to zvládnem.") Tady tenhle sobec se jenom dožaduje aby se zbavila "přítěže" ve formě dítěte a mohla se věnovat pouze jemu. Asi to dítě fakt nikdy úplně nepřijal, když ho háže přes palubu sotva začali nabírat vodu.
lebahu: někde jsem ale něco podobného četla, co píšeš. O čím dál větší neschopnosti nebo ochotě překážky překonávat a hledání jednoduchých řešení. O takové sobeckosti, v zájmu "práva na spokojený vlastní život"...jen už si nevzpomínám kde a od koho jsem to četla.
j66: díky své práci znám několik lidí po velice vážných úrazech a ve velmi podobné situaci jako je rodina v příběhu. Hned mi na mysli vytane poslední případ, pán po velmi vážném úrazu, zázrak, že přežil, je na vozíku...mají tři děti. A jeho příjem byl v rodině stěžejní. Paní musí chodit do práce, péči o něj by sama nezvládla. Chodí k nim ošetřovatelka, pán jezdí na několikatýdenní rehabilitace (které si musí samozřejmě platit, to pojišťovna nehradí). To jsou chvíle, kdy si paní může jakž takž oddychnout, péče o děti je dále na ní. Nevím, že by uvažovali, že by odložili některé z dětí do děcáku, aby lépe všechno zvládala.
Ale vážně... možná je to další "trend", pokračování sobeckosti lidsta a "práva" žít spokojeně a pohodlně svůj život. Běžně se psi odkládají do útulku (nejčastější výmluva je, že se v rodině narodilo dítě a péči o psa nezvládají), běžně se rodiče a nemocní či staří příbuzní odkládají zemřít někam do LDN (nejběžnější výmluva je, že si mladí nemohou dovolit přijít o práci či na tu péči "nejsou stavění"... vadí jim moč, výkaly...). Obojí je tak nějak bráno jako normální a společensky přijatelné, nikoho to příliš nepohorší.Takže odložení "nepotřebného dítěte" je asi další stupeň a za 10-20 let bude normální. Pepíček zlobil, tak jsme ho dali pryč.
Mata69: Většina lidí není v situaci té paní, která je podle mě na dně. Jak jsem psala v prvním příspěvku, potřebovala by si vydechnout a získat odstup, aby byla schopná situaci vyřešit, at už její rozhodnutí bude jakékoliv !
Mata69: Tak je fakt, že když z dcerou mlátila nejhorší puberta, šla jsem ze zoufalství přeměřit nejbližší baby box... nevešla by se, můra jedna. :-D
j66: a co to má dělat s tímto příběhem? Mám to chápat tak, že je v pořádku dát dítě k adopci když se změní podmínky doma? Když začnou mít rodiče pocit, že to nezvladaji? Nediskutujeme tu o tom, jaké důvody lidé mají, že dají své dítě k adopci. Diskutujeme tu o tom, jak se chovají ti lidé z příběhu a evidentně je většina v šoku z jejich uvažování.
Mata69: Nevím jak by to paní řešila, kdyby to bylo vlastní dítě. K adopci dávají děti obvykle matky , které ho porodily !! Osobně tipuji, že jejího manžela by takové řešení u vlastního dítěte nenapadlo, i když kdoví. Uznávaný francouský humanista , který psal o správné výchově dětí J.J. Roussou měl se svou hospodyní 5 dětí a všechny je dal do sirotčince, přestože věděl, že úmrtnost je tam vysoká a uživil by je. :-(
j66: Jak bez perspektivy zlepšení? Klukovi je rok, za 2 roky bude v podstatě samostatnej (nají se, obleče, dojde na záchod, řekne si co potřebuje, zabaví se z části sám, půjde do školky...). Tomu říkám sakra úbytek práce. Takže jde o to tu chvíli nějak překlepat (jak jsem psala existují placené služby pokud nemají další příbuzné či kamarády kteří by pomohli)Jednou se taky kluk třeba postará o nemocnýho tatínka či starou mámu. Ovšem to by ti dva napřed museli máma a táta být. A ne dva sobci co si pořídili dítě jako domácího mazlíčka na hraní.
j66: a když by se jim narodilo dítě vlastní (jen podotknu - adoptované dítě z pohledu práva je jako vlastní dítě) - taky by řešila, že ho dá do děcáku, do kojeňáku? Byla by ta volba stejná?
Mata69: Pokud není v jejích silách postarat se o oba, tak se bude muset rozhodnout koho odloží. Pokud to paní nezvládá teď , je to lepší řešení než se těch problémech plácat léta, naprosto bez perspektivy zlepšení. Manžela si už asi nikdo do opatrování neveme ten by tak akorát skončil v ústavu , resp. dle jeho zdravotní situace možná i hůř. U dítěte je šance na jinou rodinu prostě větší. Proto asi matky, dávají dítě k adopci!!! Krásná slova, že by se manžel měl snažit, ona by se měla víc snažit atd. Takové hraběcí rady, Ne každý to prostě zvládá . Nebo ty poznámky s těmi vrácenými psy, kolik jich po novém roce končí uvázaných v lese, Nebo naší sousedce hodil někdo takový "slušný" na zahrádku na sníh malé štěně, Kdybych ho neslyšela kňučet a následně se nedotloukla na ni (bylo jí přes 90-sát a skoro neslyšela, prakticky vůbec nevycházela z baráku) tak by prostě chcíplo v koutě, dlouho by tam nevydrželo v mrazu bez žrádla. Ani tu odvahu štěně zabít ten člověk neměl. Ale možná ostatním poradí rád, jak mají správně žít.
Měli by jim toho chlapečka okamžitě odebrat. Jsou to neuvěřitelní sobci. Co by dělali, kdyby měli vlastní dítě? Chudáček malý, zase ho chce někdo odložit. Hned bych si ho vzala, i když mám svoje dvě vlastní děti. Úplně mi ta ženská zkazila den.
No já si myslím, že je to jen další vymyšlený příběh pro čtenáře těchto stránek. I když, život dokáže připravit ledajaké překvapení. A pokud je to pravdivé, jsem přesvědčená že kdyby synek byl jejich vlastní, bylo by to pro ně o něčem jiném. V tomto případě uvažují sobecky.
pippi: Mluvíte mi z duše.Dítě není věc,ani hračka.
Novrol: Přesně tak.
Dítě není věc, co se dá vrátit. Nechápu.
lebahu: a nejen z povinného ručení, to leckdy i dost trvá než to odškodnění získá. Ale pokud byl dost zodpovědný, měl životní pojistku,tak i plnění z ní. Právě toto jsou ty důvody proč být pojištěný. Paní mu svým postojem nepomáhá, utvrzuje ho v jeho postavení chudáka mrzáka. Ale mě přijde, že oba byli a jsou sobci.
j66: na konci svých sil má hledat způsoby pomoci-jak psala Lebahu například.A ne přemýšlet,kterého z nich se zbaví.
Takhle nechci ji soudit chápu že člověka může něco takového v podobné situaci napadnout, ale je to děsný. Chudinka malej už jednou ho někdo odložil protože ho nechtěl a teď o něm tihle lidi uvažují stejně jako o nadbytečné položce. Dítě si pořícili zjevně ze sobeckých důvodů aby jim zaplnilo prázné místo..teď zase ze sobeckých důvodů, pánč dítě přebývá a je toho moc uvažují o tom ho dát pryč......ona asi příroda v+děla, proč zrovna tihle dva děti mít ani nemohli, bo si ho prostě nezasloužej.Chlap měl nehodu jasně je mi ho líto, ale né každý kdo skončí jako on se chová tímhle způsobem to že je z něj sobecký zapšchloun za to nemůže nehoda sama o sobě, to už měl v sobě tenhle postoj a nehoda byla jen katalizátorem. A ona si evidentně mateřské pudy taky moc nevypěstovala, když má pocit že bude-li muset zvolit mezi tím vzdát se dítěte a pečovat o sobeckého zapšchlouna nebo ho nechat jít a věnovat se dítěti které je v tom všem celé nevině dá přednost chlapovi...Na rovinu nemyslím si že je situace tak strašná aby ho vraceli.ale oni jsou tak strašní že by to asi fakt měli udělat, protože ten malej s nima bude děsně nešťastnej, pokud se budou furt chovat takhle.
Chudák dítě, kdybyste měli vlastní, taky byste ho dali pryč??? (příšerný výraz) Že ho máte krátce a on by si zvyknul jinde... no super, je mu jen rok, takže se nedokáže bránit ani slovně, že? Manžel by měl v první řadě začít navštěvovat psychiatra, evidentně trpí depresí a oba dohromady by měli podstoupit rodinnou terapii. Toto je opravdu otřesné, děti mám dvě a nezbavila bych se jich ani náhodou - babičky taktéž nemám a starat bych se musela o všechno sama.
Benjaminek: pokud jde o psychologické testy, tak těmi může projít každý. Známý potřeboval (kvůli jinému důvodu) projít přes psychologické testy a i na několikátý pokus se mu nedařilo. Tak si zaplatil psychologa, který ho na ty testy prostě připravil (stejně jako by se mohl připravit ke zkoušce z matematiky). Jakýkoliv statický test není proti tomuto odolný, pokud člověk ví, co má říkat/psát/dělat, tak jím projde. Je to jen tahání peněz z lidí. Takový test totiž stojí od 2,5 tisíce nahoru. To je hlavní důvod, proč se různý lobbysté snaží prostadit psychologické testy do dalších oblastí (např. pro získání řidičáku).
měli to vysněné do růžova, růžové to není..je to náročné i v normálním vztahu...z chlapa se stal mrzák, což se stát může, ale jeho pohled - dát malého pryč je tristní. oba by si zasloužili nakopat ! i to, že to dítě nebrání proti světu - tohle jsou přesně ty typy, kteří pořád čekají na zelenou na všech semaforechchce se mi blejt a flusnul bych jim do xichtu
Paní je prostě na konci svých sil a neví co má dělat. Potřebovala by trochu vydechnout nebo se položí a nepomůže ani jednomu. Oba má určitě moc ráda a prostě jednoho z nich se bude muset asi vzdát Má to moc těžké. - taková Sophiina volba!!!
Tohle je opravdu divný. Přece taková věc se může stát i v biologicky kompletní rodině, a co potom, to by taky dítě "vrátili"? Nemyslím si, že je to až o tolik jiné.Navíc rodiče prošli všemi testy a procesy, než je vybrali jako vhodné, a tohle vypadá, jako kdyby někdo buď špatně vybíral nebo se stala nějaká chyba. Nevím sice přesně, o co všechno v těch výběrech jde, ale vím, že jsou velmi náročné, a snad každý člověk, než se rozhodne k takovému kroku, si položí otázku "co kdyby se mi něco stalo". To bychom pak zase nemohli mít ani své děti...A nakonec, znám rodiče, kteří adoptovali dvě děti, nemají vůbec jednoduchý život, ale než by je dali pryč, tak radši půjdou bydlet pod most (což je nadsázka, samozřejmě). Dítě a ani zvíře není hračka, kterou si pořídím na pobavení a až mě omrzí, dám ji zase pryč. A život máme jen jeden, ať je jakýkoli. To by si měl Milan asi uvědomit.
Tak já bych určitě dítě kvůli chlapovi neopustila,za žádné situace. Ale pokud je paní manžel dražší,měla by chlapce vrátit. Tomu v té rodině nikdy dobře nebude. A o to malé jde především.
Nechápu jak mohli projít náročnými testy...chápu třeba, že pán je na to psychicky špatně, ale tím spíše by mohl psychicky přilnout k malému. Myslím, že se naplno projevilo to, co měl celou dobu v podvědomí...nikdy prcka nepřijal. Taky bych se přimlouvala, aby se maličkého vzdali. Má šanci na nový život, kde mu nedají pocítit toto. Je mi ho líto. Člověk by se rozkrájel, aby děti nestrádali a nemyslím, že jen vlastní děti. Ale co člověk, to jiný názor..Je to možná stejné, jako někdo nepochopí, že dát dítě v půl roce do jeslí a jít do práce je úplně normální a někdo odsoudí ženskou v domácnosti, která se naopak věnuje jen rodině.
Ano, vraťte ho, určitě si malého vezmou zpátky - a bude mu líp u 99% lidí, protože bude chtěné, vítané a milované dítě! Co tady? Až začne opravdu vnímat a chápat?! A jednou se dozví, že ho biologičtí rodiče nechtěli(nebo nemohli, zemřeli, atd.) a tihle ho rádi nemají?! Prosím, prosím, dejte malého zpátky a má ještě šanci:-(
Prasárna. Chudák dítě... pořídili si ho vlastně jen jako doplněk. Kdyby to byl pes, dají ho do útulku, i když tihle dva by ho spíš jen přivázali někde v lese...Jen ale, aby dítě netýrali, především psychicky, což se zřejmě děje.... odmítání je forma emocionálního a psychického týrání. Chce se mi blejt, velebnosti.
Mata69: Možnosti jsou, pokud to bylo po autonehodě kterou nezavinil, neměli by mít finanční problémy, dostal odškodné z povinného ručení. Takže pečovatelka, denní stacionář, chůva pro dítě... by neměl být problém zaplatit aspoň občas. Jenom se musí chtít. Jo a prdelkovat kolem postiženýho je nejhorší věc, kterou může udělat. Žádný litování, co zvládne udělat sám ho nechat dělat. I ochrnutej od krku dolů může makat třeba na počítači. Takže nelitovat a zapřáhnout ho. Jí ubude práce a on si časem začne připadat jako člověk.
Mata69: Ale no tak, byť čeština trpí, mozek je schopen to přečíst správně. Opravená chyba v titulku tloukla do očí, ale ty v textu jsem musela dohledávat.
mambule: Jednou mi dcera přinesla z útulku ukázat štěně v době, kdy naše děti měli dvě želvy, dvě andulky, křečky, králíka... a příslib, že když se těchto zvířat vzdají mohou mít psa, kterého jsem do paneláku nikdy nechtěla, ta malá fenečka už se do útulku nevrátila, letos jsme se sní po patnácti letech museli rozloučit a dodnes nám velmi chybí. Proto nechápu, že někdo vůbec přemýšlí o vrácení dítěte, dítěte, které už vnímá, chápe...
No prostě život není peříčko. Vzít si dítě s tím, že když budu mít pocit, že to nejde, prostě ho vrátím, je vrchol nezodpovědnosti. Slušný a zodpovědný člověk nevrátí ani psa. Všechno jde zvládnout,ale to k tomu musí být dva dospělí lidé
BlankasKubíčkem: jo a nebo dá dítě pryč, chlapovi se urve kdesi v těle sraženina (nic neobvyklého po velkém úrazu), dostane embolku a nazdar. A paní může jít hledat do děcáku to vrácené děcko.Nikdo jí nebere, že péče o postiženého manžela, navíc těžko se vyrovnávajícího se situací, není nic lehkého. Ale co je v životě lehké? Není život právě o tom, že člověk musí překonávat překážky? Mít paní proti sobě, asi bych jí propleskla, aby se probrala.
Tak já nevím, manžela si také brala za úplně jiné situace, tak co ho odložit třeba do LDN :-( Chce se mi plakat :-(
No, pokud paní poslechne manžela a dítě "vrátí" - zůstane jí na krku protivný chlap, kterému nic nebude nikdy vhod, bude si na ní vybíjet svůj vztek na osud, ona mu bude prdelkovat, podstrojovat a nikdy se jí za to nedostane vděk ani uznání.... V dítěti by měla človíčka, co by jí miloval a přinášel nějakou radost....Ale jak tu mnozí píšete, kdyby měli miminko vlastní, co by s ním jako dělala, když by manželovi nebylo vhod? Taky by si od něj nechala diktovat aby ho donesla do Babyboxu nebo co? - I když pro toho mrňouska asi opravdu lepší, aby šel pryč, teď to zvládne... než vyrůstat vedle protivnýho chlapa a vynervovaný ubulený ženský....
lebahu: ale co to o ní vypovídá? Co je to za člověka? Dítě se hodí jen když je vše OK a funguje to? On je asi fakt mimo, budiž, jak píšeš - každý se s takovým svým stavem vyrovnává všelijak. Ale ona? Myslí si, že on bude v pohodě, že přestane být protivný, když dají dítě pryč? Tohle mě fakt irituje, jak tu někdo psal pode mnou - příroda moc dobře věděla proč ti dva neměli mít dítě!
Jako že jemu hrabe no dobře, zůstal třeba na vozejku tak mlátí kolem sebe, obviňuje celej svět, prudí, říká strašný věci ve snaze okolí ubližovat... pracuju s postiženejma, spousta jich se takhle (aspoň po nějakou dobu, některým to bohužel zůstane) chová. Ale pokud ona byť jenom na vteřinu připustí myšlenku, že děcko fakt vrátí, možná by bylo dobře to udělat. Roční bílý, právně volný a zdravý dítě se v kojeňáku "neohřeje" a půjde někam, kde ho budou mít rádi. Radši jednorázový šok ze změny rodiny než x let ústrků a vyčítání a pocitu že mámě a tátovi překáží.
To je opravdu síla..Zřejmě taková rána života člověka změní, ale to dítě by to odnášet nemělo. Jednou je jejich a podle toho by se měli chovat, oba. Že by jí srdce puklo? Tak by se měla řídit city a neměla se nechat ovlivnit manželem, který to má po úrazu složité, jak po fyzické tak psychické stránce... Ať si ,,srovná" manžela, tak jak je tu psáno pode mnou. Každopádně se ta situace dá řešit jinak.
Elynor: s tím psem mě to napadlo taky, anebo kočky z útulku máme doma... Nikdy bych je do útulku nevrátila, i když jsou trochu divné z toho, že se s nimi v kotěcím věku špatně zacházelo.
Boha mu! Já jsem dost cynik a život mě naučil uvažovat pragmaticky, ale tohle je i na mě moc. Co je tohle za kunhutu? Vrátit dítě? Plno lidí by ani psa nevrátilo zpátky do útulku, když už si ho jednou vzali. Co by udělala se svým vlastním dítětem, které by jaksi nebylo komu vracet? Možná fakt příroda věděla, co dělá, když dotyčná děti mít nemůže. Přesně, jak už tady zaznělo - toho chlapa když tak "vrátit", a ještě bych mu vysvětlila, že méně práce dá starat se o zdravé dítě, než o nevděčného morouse, kterému nic není recht. Jestlipak by pán svého vlastního syna, krev své krve, taky chtěl poslat do děcáku, protože si ho přece pořídil, když byl zdravej, a teď je jiná situace? Fix námol, kde se na světě berou takové existence. Betonový schody měl adoptovat, ne dítě, jak je vůbec možné, že s takovýmhle myšlením prošli psychologickými testy, a že jim vůbec dítě bylo svěřeno? Jsem myslela, že to divadýlko, co musí člověk absolvovat, má právě tento smysl, aby děti neadoptovali jedinci, co se na to nehoděj.
Chápu, že situace je velmi těžká. Řešení je dítě vrátit?Nechápu, je to síla.
Tsss...sobci...kdyby se jim narodilo jejich vlastní dítě - taky by ho v této situaci dali pryč? Že by si u jiných lidí dobře zvyklo?Možná vrátit manžela ne? Když už není ve stavu, ve kterém si ho paní brala...dítě je v pořádku, on ne.Je mi z toho na nic.
Možná by bylo nasnadě navštívit psychologa a probrat to vše s ním a potom se rozhodovat co dál.
Syda1949: No, po precteni nadpisu me nejak presla chut cist dal, takze nevim...
Každá adopce se dá zrušit, stejně jako se lze vzdát vlastního dítěte. Adoptivní rodiče by měli považovat dítě za vlastní a podle toho se rozhodovat. Tedy v tomto případě, dali byste pryč vlastní dítě? Do této rodiny podle mého názoru adoptivní dítě nemělo vůbec přijít, když je považováno za cizorodý a obtížný element :-(
Věřím, že je to teď pro ně složitá doba. Že mají obavy z budoucnosti, že je pro pána těžké vidět dítě s jeho možnostmi a s vlastním vědomím, že mu zřejmě nebude stačit. Ale kdo jiný má společně zvládat těžkosti, které život přináší, než rodina. Rodina není jen pro chvíle radosti,ale i pro podporu, když je zle. A tak co tedy chtěli tomu dítěti dát, chtěli mu dát rodinu, do které už patří, nebo jim nešlo ani tak o to pomoci dítěti, ale o zaplnění vlastního prázdného místa... Moc bych jim přála, aby v sobě oba našli odpovědnost, důvěru, lásku a naději.
To je logika jak noha, že když si dítě pořídili byli v jiné situaci a teď když se mu nehodí do krámu, tak ho vrátí... Na to bych argumentovala tím, že když jsem se vdávala, brala jsem si zdravýho chlapa, takže když teď zdravý není, mám právo ho taky "vrátit". (jako to dítě odložit někam do ústavu). To je přece naprosto totéž. Navíc dítě z toho, že potřebuje 24 hodin péči vyroste, chlap už asi ne.
Ale všimli si....
Syda1949: a divíte se, že článek nikdo nečte, když je takřka nemožné přečíst už samotný nadpis?
Upřímně, asi příroda věděla, proč zrovna jim nechce dát dítě... Navrhuje než pokazit dítku dětství, napřed vyhledat psychologa. Není v článku napsáno, co se manželovi stalo a jaké jsou vyhlídky. Ale určitě by stálo za to najít nějakou odlehčovací službu nebo denní stacionář, aby si od sebe aspoň trochu odpočinuli, žena se mohla chvíli věnovat dítku, nebo si jen odpočinout. A hned by bylo veseleji...A čeština tady roní opravdu krokodýlí slzy...
Mata69: Ani nečtěte, neb 4. a 6.věta v posledním odstavci vám zamotá hlavu ještě víc - přečetla jsem celý článek, protože jsem tušila, že tam najdu ještě další "perly"
Syda1949: když ono se k tomu těžko něco říká.Z jakého důvodu si ho brali, z takového důvodu jej chtějí vrátit. Ne láska, ale sobectví. Komu vlastně chtěli pomoct... to si musí paní doplnit sama. Dítě není hračka z obchodu.
Koukám, že všichni reagují na češtinu a nikdo na článek. Podle mně je nasnadě otázka jak by reagovali, kdyby to dítě bylo jejich vlastní, to by ho také chtěli odložit?
Betyyna: v tom případě z té hlavy neměla (neměl) co vyprazdňovat, protože takové zrůdnosti tu člověk čte dnes a denně.
Mata69: a já už na to přišla - autorka si vzala k srdci radu z dnešního druhého článku - Vyprázdněte si hlavu a nemyslete na NIC - tak ono to opravdu funguje, tady je jasný důkaz!
Betyyna: článek nečtu a kašlu na to. A jestli mě budou ještě chvíli takhle zkoušet, tak jim zase od plic něco napíšu. To je fakt takový hnus, šlendrián a lajdáctví, že se na to dívat nedá.
Mata69: stejně to tady zase smažou, ale tohle je už opravdu neskutečné... to člověka odradí od veškerého čtení
Betyyna: ono je tam navíc "adoptovali jsem", jsem taky vytočená, tohle je prostě příšerný. Je autor už pod vlivem, nebo neumí psát? A za tohle dostává plat?
ividol: to už fakt není k smíchu, to je příšerný!
co to zas je "Adoptovali jsme dítě ale já ho teď nechceme" vy teda dáváte tomu češtinovi zabrat :-) to už je úplně trapné, trapné, trapné... článek radši ani číst nebudu už ten titulek mi stačí
Snažila jsem se rozluštit titulek, ale protože je to rébus jako hrom, tak kašlu na luštění celého článku! Že vás fakt hanba nefackuje, takový paskvil pustit do světa.
Opet perfektni titulek :-D :-D :-D
Potvrďte prosím přezdívku, kterou jsme náhodně vygenerovali, nebo si zvolte jinou. Zajistí, že váš profil bude unikátní.
Tato přezdívka je už obsazená, zvolte prosím jinou.