S některými lidmi vyjít zkrátka nejde. Když se ale znáte odjakživa, je těžké přerušit jen tak kontakt. Pokud vám ale nepřeje štěstí a hází vám jen klacky pod nohy, tak nemáte jinou možnost. To je i případ Anežky, která se s námi podělila o svůj příběh.
Byly jsme obě ze stejného města, stejné ulice, chodily spolu do třídy od školky až k maturitě. Nerozlučná dvojka. Kamila byla ta průbojnější, hubatější, sebevědomější. A já ji za to obdivovala. Dokázala diskutovat s autoritami, když byla přesvědčená, že má rozhodně pravdu ona.
V mládí se bez nás neobešla žádná diskotéka široko daleko, žádná oslava narozenin. Je fakt, že zvali hlavně Kamilu, ale ta vždycky všude automaticky brala i mě. Spolu jsme zkoušely poprvé kouřit i ochutnávat alkohol.
Jí vlastně vděčím za to, že jsem se seznámila s mojí první velkou láskou. Když jsem se jí svěřila, že se mi Dan líbí a jsem do něj bezhlavě zamilovaná, nedělalo jí problém nás seznámit a jeho postrčit, aby mě vzal na rande.
Alena Menclová
13. dubna 2023
Vztah nám vydržel čtyři roky. Kamila o něco pevného a vážného nestála. Vždycky říkala, že musí poznat armádu mužů, aby si mohla vybrat toho nejlepšího. Vdala se jako první za místního podnikatele. Ale jak mi na svatbě pošeptala, bylo to hlavně kvůli jeho postavení, vlivu a zázemí.
Idylka jim vydržela jen asi rok a půl a pak začalo peklo. Nebylo dne, aby mi Kamila nevolala, ve dne v noci, i když jsem do toho ještě pečovala o nemocnou mámu. Měla mě jako terapeutku.
Tehdy jsem prožívala nelehkou situaci i já. Máma ležela na smrtelné posteli, já byla na mateřské se synem a muž měl dvě zaměstnání, abychom si vůbec mohli dovolit hypotéku. Kamilu to ale nezajímalo, prý když jsem ta nejlepší kamarádka a vím o ní všechno, musím tu být pro ni, kdykoli potřebuje…
Martina Šebestová
4. dubna 2023
Ale poslouchat ty její pseudostarosti bylo tak vyčerpávající… Jednou dorazila s tím, že ji muž odstřihl od svých peněz a ona si přitom už zarezervovala nové auto – složila zálohu a potřebovala zbytek. Prý pouhých dvě stě tisíc. Prosila mě, abych jí půjčila všechno, co máme, že to brzy vrátí. Navíc to přece nepotřebuji, když budu nejspíš brzy dědit – to narážela na máminu nevyléčitelnou nemoc.
Já bláhová ještě uvažovala, jak to udělat, ale manžel mi dal jasně najevo, že už to stačilo. Zajel za Kamilou a velmi důrazně jí sdělil, že to přepískla a že se u nás nemá ukazovat. Urazila se, prý mě škrtá ze života.
Oplakala jsem to, ale postupně jsem zjistila, že to bylo to nejlepší, co mě potkalo. Líp se mi dýchalo, uvolnila jsem se, všechno se navíc doma začalo obracet k lepšímu. Jak vím, Kamila se rozvedla a záhy se vdala podruhé. Odstěhovala se do Prahy a víc už jsem o ní neslyšela.