Ano, je to naše svatá Anežka, patronka českého národa. Třebaže z královského rodu, odmítala přepych a život v bohatství, zvolila cestu pokory a pomoci bližním a trpícím. Její skutky se nakonec dočkaly ocenění v podobě svatořečení, ale vedla k němu cesta několika stoletími.
První krůčky po české půdě
Podle zaznamenaných zdrojů se Anežka narodila v roce 1211 jako deváté nejmladší dítě Přemysla Otakara I. a jeho manželky Konstancie Uherské. Jako maličká žila s rodiči v Praze, kde ji už v útlém věku otec zaslíbil budoucímu ženichovi, princi Konrádovi ze Slezska. Když byly Anežce tři roky, usoudil její otec, že je čas na klášterní výchovu a poslal maličkou Anežku do polského kláštera v Třebnici. Naštěstí ji neposlali do světa samotnou, měla doprovod své starší sestry Anny a chůvy, na kterou byla zvyklá.
Poznejte významné ženy českých dějin
V našem seriálu vás zveme k seznámení s významnými ženami našich dějin. Některé se zasloužily o pokrok už ve středověku, třebaže v době kdy žily, neměly moc možností se prosadit. Několik století nemohly ženy ukázat svoje schopnosti a nadání, a přesto některé vystoupily z řady i v té době a posunuly běh světa kupředu. Každá z těchto žen má zásluhy na tom, že dnešní svět je ženám otevřený a respektuje jejich cit i rozum.
Klášterní výchova a cestování
Obě sestry strávily v klášteře minimálně tři roky, a protože Anežka odešla z domova vlastně ve věku batolete, chudé poměry v klášteře si ani neuvědomovala a sdílela skromné poměry s ostatními holčičkami z dobrých rodin, poslanými na výchovu. Po třech letech se vrátila do Prahy, protože zemřel její otcem vybraný snoubenec Konrád. Otec ji pak zasnoubil ještě několikrát: Znovu v osmi letech a Anežka se vrátila do kláštera, pobývala jeden čas i v Doksanech. Otec ji v té době přislíbil budoucímu Jindřichovi VII., který se ale nakonec oženil s Markétou Babenberskou. Ve čtrnácti letech se Anežka opět vrátila do Prahy, tentokrát kvůli zásnubám s Jindřichem III. Dalším nápadníkem byl Jindřich VII., který zasnoubení po několika letech zrušil. Posledním nápadníkem byl jeho otec, Bedřich II., jenže po smrti otce už se Anežka vdát nechtěla.
Ve středověku se dívky nevdávaly z lásky, ženicha jim vybíral otec na základě mocenských zájmů. Sňatek byl vlastně uzavřený obchod.
Vlády se ujal Václav, bratr Anežky
Když Přemysl Otakar I. zemřel, vládl v Čechách jeho syn Václav. Ten měl svou mladší sestru Anežku rád a trápilo ho, že má takovou smůlu s nápadníky. V té době bylo Anežce už 22 let, na tehdejší dobu těžko uvěřitelný věk pro svobodnou dívku. Bratr Václav jí žádného ženich nesháněl, do sňatku ji po všech nezdarech s nápadníky nenutil. Nakonec se Anežka rozhodla zůstat svobodná a zasvětit svůj život pomoci druhým.
Alena Menclová
8. listopadu 2024
Vzdělaná a bohatá
Anežka měla jako královská dcera obrovské věno a k tomu byla velmi vzdělaná. Nejenže uměla krom mateřštiny psát latinsky, ale ovládala čtení a mluvu jak v jazyce českém, tak i německém, francouzském a latinském (italsky). Laskavá a obětavá Anežka se rozhodla své bohatství věnovat na zřízení kláštera a špitálu. Sama žila skromně, dodržovala přísně půsty a žila řeholním životem. Měla organizační talent, byla energická s diplomatickými schopnostmi, proto se starala i o věci veřejné. S bratrem Václavem založila roku 1232 nejprve špitál na Starém Městě, rozšířený později o klášter Na Františku (roku 1234) pode řehole sv. Augustina, potvrzený jako špitálský a rytířský řád křížovníků s červenou hvězdou. Je to jediný původní český řád. Byl vybudován také jako rodové pohřebiště rodu Přemyslovců.
Anežský klášter, zvaný též Na Františku, se nachází na vltavském břehu v historické oblasti Starého Města pražského. Dvojklášter ženského řádu klarisek a mužského řádu menších bratří (minoritů) byl založen Anežkou Přemyslovnou, která se stala jeho abatyší.
Představená kláštera
Se svými schopnostmi byla Anežka přímo předurčená stát se abatyší, tedy matkou představenou, v nově založeném klášteře. Musela se starat nejen o duchovní věci, ale umět dlouhodobě plánovat a vést ekonomicky klášter i špitál. Musela v tom být hodně dobrá, o jejich vůdčích schopnostech se vyprávělo po Evropě už za jejího života. Dopisovala si s papežem Řehořem IX. i papežem Inocencem IV., řešila s nimi teologické otázky.
Alena Menclová
29. října 2024
Pomohla i rodině
Anežčin bratr Václav měl dlouhodobé spory o trůn se svým synem Přemyslem Otakarem II., usmířit je dokázala právě až Anežka. Přemysl měl spor i s císařem Rudolfem II., i tehdy zakročila a hájila ve sporu především zájmy přemyslovského rodu. Byla také štědrá a klášterům i kostelům věnovala množství posvěcených textilií a předmětů pro liturgii.
Abatyše je obdoba opata v mužském klášteře, řídí klášter, dbá na zachování pravidel řádu, které určuje kongregace (tj. sdružení více klášterů do jednoho řádu).
Ústup do ústraní
Anežka chtěla založit vlastní řeholní řád, s tím ale v roce 1237 neuspěla. Patrně ze zklamání se o rok později vzdala úřadu abatyše. Od té doby ji nikdo nenahradil, jen pravomoci po ní převzala Kunhuta, dcera Přemysla Otakara II. Anežka zemřela v poměrně vysokém věku roku 1282, bylo jí 71 let. Po její smrti nechala praneteř Eliška Přemyslovna sepsat Anežčin životopis a usilovala o její svatořečení, ovšem bez úspěchu.
Ke svatosti dlouhá cesta
Po roce 1328 se pro svatořečení Anežky zasazoval i sám Karel lV., opět marně. Proces kanonizace (prohlášení za svatého) není jednoduchý, náleží od 13. století Svatému stolci a má několik předstupňů. Prvním stupněm je Boží služebník, druhým je stupeň Ctihodný, pak následuje Blahoslavený a nakonec Svatý, kdy je žadatel zapsán do Kánonu svatých – seznamu sboru svatých. Anežka byla dlouho blahoslavená papežem Piem IX. (od roku 1874). Blahoslavení je výraz uznání za zásluhy a velebení mimořádných činů.
V našich zemích se tradovalo, že až bude Anežka svatořečená, zavládne u nás svoboda.
Dočkali se věřící i Anežka
Po dlouhých staletích čekání a po více jak sto letech prohlášení blahoslavenou se Anežka svatořečení dočkala. Stalo se tak 12. listopadu 1989 papežem Janem Pavlem II. ve Svatopetrském chrámu v Římě za účasti mnoha tisíců věřících i nemalého množství obyvatel z tehdejšího Československa. Zajímavé je, že po týdnu od svatořečení padl v našem státu komunistický režim, a pověra s ní spojená se tak vyplnila.
Sochy svaté Anežky najdete u nás na několika místech, například v Lázních Bělohrad, Litomyšli nebo v Hořicích.