1. O tom, že nejzvláštnější životní příběhy píše sám život, by Anna mohla vyprávět celé hodiny.
Když se s manželem brali, zdaleka netušila, že spolu s ním si bere i jeho o rok mladšího bratra. Zhruba 2 měsíce po svatbě, na ně maminka manžela přepsala dům a odstěhovala se do malého bytu ke své mamince, o kterou se starala. Jedinou podmínkou bylo, že druhé patro domu, v podstatě jednu velkou místnost, dříve dětský pokoj kluků, bude obývat mladší svobodný bratr.
Anna nebyla proti, Standa byl fajn kluk, sice trochu zvláštní, ale milý, nenápadný a hodný. K Anně si velmi brzy našel doslova sesterský vztah, a později byla právě ona první osobou z rodiny, které se svěřil s tím, že je gay. Vztah s bratrem, a později i s pokrevním zbytkem rodiny, byl od té doby poněkud komplikovanější. Manžel Anny, Jirka, byl totiž typický macho, nejostřejší vrchol nemilostného partnerského trojúhelníku.
- Jak se vyvíjel Annin příběh dál, se dozvíte v následujících kapitolách... Pokud jste netrpěliví a chcete znát rychle konec, můžete část příběhu přeskočit. Z boxíku zvolte rovnou čtvrtou kapitolu a prostřední část textu se vám vůbec nezobrazí. Jestliže si chcete příběh přečíst celý, postupujte po kapitolách tak, jak za sebou následují.
Pokračování 2 / 4
2. Na pokraji rozvodu přišla smrt
Jirka měl s Annou dvě holčičky, která milovala strejdu Standu a tolerovala tátu Jirku. Ten vždy toužil spíš po malých sportovcích, které by s ním sdíleli jeho životní lásku – fotbal. Možná by mu i zabránili v tom, trávit každý večer po tréninku či zápase místního klubu v hospodě.
Nezvyklý partnerský trojúhelník se v menším městě stal časem terčem mnoha vtipů. Soužití bylo stále více napjaté a Jirka stále agresivnější; nejprve verbálně, později i fyzicky. Anna se rozhodla odejít k rodičům. Tragická rána osudu ukončila započaté rozvodové řízení, balení kufrů a především jeden lidský život. Jirka zemřel cestou z práce po srážce s automobilem. Šel domů z noční, pravděpodobně velmi unavený a nedával pozor při přebíhání rušné silnice.
Pokračování 3 / 4
3. Zvláštní život na psí knížku
Vzhledem k rodinným událostem, které tragédii předcházely, cítili Standa i Anna poněkud absurdně tíhu viny. Spíše než o vinu šlo o nesmíření – pachuť z nevyřešených a velice napjatých vztahů, které v rodině panovaly. Vztahů, které už nikdy nikdo neurovná. Standa se proto rozhodl pro tlustou čáru a definitivní odchod z domu.
Odchodu zabránila vážná nemoc Anny. Maminka dvou holčiček zkolabovala, dlouhodobý psychický stres se podepsal na jejím zdraví a pohublá a vyčerpaná Anna se zhroutila. Zatímco se Anna zotavovala v nemocnici, staral se Standa o holčičky. Staral se skvěle, ne poprvé a ne naposledy…
Pokračování 4 / 4
4. „Táto Stando…“
„Táta Jirka umřel, ale to nevadí, zůstal nám táta Standa“ řekla Anně několik dní po propuštění z nemocnice její čtyřletá dcera. Po poradě s dětskou psycholožkou, kterou nakonec navštívil i Standa, bylo rozhodnuto, Standa v domě i domácnosti zůstane. Ale co bude skvělé pro děti, nemusí být dobré pro dospělé; pro jejich budoucí život, pro jejich nové vztahy. Jenže se ukázalo, že podivné soužití Anny a Standy klape lépe, než mnohá manželství v okolí. Rovným dílem sdíleli péči o děti, domácnost i psa. Sdíleli zážitky, bolesti i radosti, nesdíleli však lože a jiskřivou partnerskou lásku. Byli skvělí přátelé i hašteřiví sourozenci.
Dnes je holčičkám 13 a 16 let. Anna je sama, tedy relativně sama. Standa se rozešel s dlouholetým přítelem, u kterého však nebydlel, pouze k němu dojížděl. Přítel na Annu časem velmi žárlil a Standa jí dal nakonec paradoxně přednost před svým milým. Anně řekl, že nechtěl ztratit rodinu. Anna se smála a v žertu se ptala, zda tedy nebude svatba. Samozřejmě nebyla, stejné příjmení už koneckonců stejně mají.
Dáma.cz je na facebooku. Přidejte se k nám!