ANNA (39): Muž je šíleně hlučný. Někdy mám chuť se v tichu vytratit | Zdroj: Istock

Zdroj: Istock

ANNA (39): Muž je šíleně hlučný. Někdy mám chuť se v tichu vytratit

Michal je šíleně hlasitý člověk. Hlasitě mluví, smrká, zívá, chodí, mlaská. Michalova manželka Anna je na Michala alergická, jenže co s tím?

Nedávno mi bouchly saze. Seděli jsme u televize a muž si zívnul. Ne normálně, ale po jeho… Což znamená, že rozkročí nohy, vzpaží ruce, na rukou i nohách roztáhne všechny prsty, zakloní hlavu, otevře pusu, jako by chtěl spolknout celý meloun, a poté zařve směrem do vesmíru hlasité „uáááá“. Ruku pochopitelně před ústy nemá. Nakonec přijde to nejšílenější. Celému obřadu se hlasitě zasměje, jakože to bylo „děsně vtipné“.

Někdy pak zařve obřadně „pardón“ a mě rozbolí hlava. To je většinou tehdy, když jsou s námi i dcery. Omluvu považuje za součást výchovy. Tentokrát „pardón“ neřekl, ale pšouknul si! Pěkně s gustem, až se okna otřásla, rozhodně nešlo o žádný náhodný únik.

V tu chvíli se mi nahrnula krev do hlavy a vyčetla jsem mu snad i válku na Ukrajině. Výsledek to mělo jediný. Chvíli byl ticho a nevěřícně zíral. Což ale neznamenalo, že by se v dalších dnech něco zlepšilo. A vůbec, kdyby šlo jen o zívání!

Manžel je hlasitý ve všem. Když jí, tak mlaská jak slavné ázerbájdžánské bahenní sopky a také příšerně mlátí příborem. Hlasitě i smrká, tedy spíš troubí. Vždy se hrozím podzimních a jarních viróz, neboť manželovo troubení děsí lidi.

Ne, nedělám si legraci! Když Michal znenadání zatroubí v obchodě, na ulici nebo nedejbože v divadle, vždy se najde nějaký ubožák, který vypadá, že se o něj pokouší infarkt. Obvykle se za manžela omlouvám.

Michal hlasitě i chodí, nenašlapuje na nohu normálně, ale dupe po patách, jeho stopy v písku se podobají pravidelné řadě důlků na kuličky. A tak je to se vším. Ale pozor! Manžel paradoxně neměří dva metry a neváží metrák a půl. Michal má metr sedmdesát a titěrné pivní bříško.

S mužem jsem devět let, nemáme žádné větší spory, ale i tak nás covid šíleně semlel. Dcery byly v první a druhé třídě, distanční výuka našich „mrňat“ byla hororový zážitek. K tomu jsme s manželem oba pracovali doma, v našem 2+kk.

Když se to vše okořenilo hlasitým mlaskáním, zíváním, smrkáním, dupáním, zavíráním dveří i ledničky, měla jsem často chuť sbalit si batoh a utéct k rodičům do klidu Jizerských hor. Covid sice přešel, avšak má alergie na manželovu hlučnost nikoliv!

Celé to možná zní poněkud vtipně, hrozně moc se snažím to
neprožívat a brát život s humorem, ale jde mi to míň a míň. Michal mě šíleně irituje, vlastně úplně nejvíc za celé naše manželství. Rozvádět se rozhodně neplánuji, ale na druhou stranu si neumím představit, že budu tímto způsobem fungovat dál. Stačí, aby si nandal polévku, a už
mám chuť jít do jiné místnosti.

Nejhorší je, že on to vůbec nevnímá! Když se pak chce večer ke mně přitulit, nemám na intimnosti absolutně chuť. Stačí, aby předtím oddupal do koupelny, dvakrát bouchnul dveřmi a jednou se vysmrkal nebo kýchnul. V tu chvíli mám po chuti. Jenže nějak netuším, jak mám manželovi sdělit, že nemám chuť na sex, protože hlasitě obědvá a dupe.

Asi jsem o všem měla mluvit dřív, než ve mně celý problém přerostl v určitý druh alergie. Možná ani averze není přehnaný termín! Začínám uvažovat o tom, že se půjdu někam poradit. Kdybychom spolu byli třicet nebo čtyřicet let, tak je to asi docela normální, ale po devíti letech?

Doporučujeme

Články odjinud