Anna žije s dětmi a švagrem v menším domku po manželových rodičích, švagr nahradil po tragické smrti manžela. Avšak pouze částečně…
O tom, že nejzvláštnější životní příběhy píše sám život, bych mohla vyprávět celé hodiny. Když jsme se s manželem brali, zdaleka jsem netušila, že spolu s ním si beru i jeho o rok mladšího bratra.
Zhruba dva měsíce po svatbě na nás maminka manžela přepsala dům a odstěhovala se do malého bytu ke své mamince, o kterou se starala. Jedinou podmínkou bylo, že druhé patro domu, v podstatě jednu velkou místnost, dříve dětský pokoj kluků, bude obývat mladší svobodný bratr.
Laura Poláková
6. října 2020
Nebyla jsem proti, Standa byl fajn kluk, sice trochu zvláštní, ale milý, nenápadný a hodný. Ke mně si velmi brzy našel doslova bratrský vztah a později jsem byla právě já první osobou z rodiny, které se svěřil s tím, že je gay.
Vztah s bratrem a později i s pokrevním zbytkem rodiny byl od té doby poněkud komplikovanější. Můj manžel Jirka byl totiž typický macho, nejostřejší vrchol nemilostného partnerského trojúhelníku.
Laura Poláková
1. října 2020
S Jirkou jsme měli holčičky, neposedná dvojčata, která milovala strejdu Standu a tolerovala tátu Jirku. Ten vždy toužil spíš po malých sportovcích, které by s ním sdíleli jeho životní lásku – fotbal. Možná by mu i zabránili v tom, trávit každý večer po tréninku či zápase místního klubu v hospodě.
Nezvyklý partnerský trojúhelník se v menším městě stal časem terčem mnoha vtipů. Soužití bylo stále více napjaté a Jirka stále agresivnější; nejprve verbálně, později i fyzicky. Já jsem se rozhodla odejít k rodičům.
Laura Poláková
29. září 2020
Tragická rána osudu ukončila započaté rozvodové řízení, balení kufrů a především jeden lidský život. Jirka zemřel cestou z práce po srážce s automobilem. Šel domů z noční, pravděpodobně velmi unavený a nedával pozor při přebíhání rušné silnice.
Vzhledem k rodinným událostem, které tragédii předcházely, jsme se Standou poněkud absurdně cítili tíhu viny. Spíše než o vinu šlo o nesmíření – pachuť z nevyřešených a velice napjatých vztahů, které v rodině panovaly. Vztahů, které už nikdy nikdo neurovná. Standa se proto rozhodl pro tlustou čáru a definitivní odchod z domu.
Laura Poláková
24. září 2020
Odchodu ale zabránila moje vážná nemoc. Zkolabovala jsem, dlouhodobý psychický stres se podepsal na mém zdraví, byla jsem pohublá a vyčerpaná a zhroutila jsem se. Zatímco jsem se zotavovala v nemocnici, staral se Standa o holčičky. Staral se skvěle, ne poprvé a ne naposledy…
„Táta Jirka umřel, ale to nevadí, zůstal nám táta Standa,“ řekla mi několik dní po propuštění z nemocnice moje čtyřletá dcera. Po poradě s dětskou psycholožkou, kterou nakonec navštívil i Standa, bylo rozhodnuto, Standa v domě i domácnosti zůstane. Ale co bude skvělé pro děti, nemusí být dobré pro dospělé; pro jejich budoucí život, pro jejich nové vztahy.
Laura Poláková
20. září 2020
Jenže se ukázalo, že naše podivné soužití klape lépe než mnohá manželství v okolí. Rovným dílem jsme sdíleli péči o děti, domácnost i psa. Sdíleli jsme zážitky, bolesti i radosti, nesdíleli jsme však lože a jiskřivou partnerskou lásku. Byli jsme skvělí přátelé i hašteřiví sourozenci.
Dnes je holčičkám třináct let. Já jsem sama, tedy relativně sama. Standa se rozešel s dlouholetým přítelem, u kterého však nebydlel, pouze k němu dojížděl. Přítel na mě časem velmi žárlil a Standa mi dal nakonec paradoxně přednost před svým milým. Mně řekl, že nechtěl ztratit rodinu. Smála jsem se a v žertu jsem se ptala, zda tedy nebude svatba. Samozřejmě nebyla, stejné příjmení už koneckonců stejně máme.