ANNA (40): Zdědila jsem bratra svého muže, naše soužití okolí nechápe

11. 10. 2020
ANNA (40): Zdědila jsem bratra svého muže, naše soužití okolí nechápe
Anna žije s dětmi a švagrem v menším domku po manželových rodičích, švagr nahradil po tragické smrti manžela. Avšak pouze částečně…

O tom, že nejzvláštnější životní příběhy píše sám život, bych mohla vyprávět celé hodiny. Když jsme se s manželem brali, zdaleka jsem netušila, že spolu s ním si beru i jeho o rok mladšího bratra.

Zhruba dva měsíce po svatbě na nás maminka manžela přepsala dům a odstěhovala se do malého bytu ke své mamince, o kterou se starala. Jedinou podmínkou bylo, že druhé patro domu, v podstatě jednu velkou místnost, dříve dětský pokoj kluků, bude obývat mladší svobodný bratr.

Nebyla jsem proti, Standa byl fajn kluk, sice trochu zvláštní, ale milý, nenápadný a hodný. Ke mně si velmi brzy našel doslova bratrský vztah a později jsem byla právě já první osobou z rodiny, které se svěřil s tím, že je gay.

Vztah s bratrem a později i s pokrevním zbytkem rodiny byl od té doby poněkud komplikovanější. Můj manžel Jirka byl totiž typický macho, nejostřejší vrchol nemilostného partnerského trojúhelníku.

S Jirkou jsme měli holčičky, neposedná dvojčata, která milovala strejdu Standu a tolerovala tátu Jirku. Ten vždy toužil spíš po malých sportovcích, které by s ním sdíleli jeho životní lásku – fotbal. Možná by mu i zabránili v tom, trávit každý večer po tréninku či zápase místního klubu v hospodě.

Nezvyklý partnerský trojúhelník se v menším městě stal časem terčem mnoha vtipů. Soužití bylo stále více napjaté a Jirka stále agresivnější; nejprve verbálně, později i fyzicky. Já jsem se rozhodla odejít k rodičům.

Tragická rána osudu ukončila započaté rozvodové řízení, balení kufrů a především jeden lidský život. Jirka zemřel cestou z práce po srážce s automobilem. Šel domů z noční, pravděpodobně velmi unavený a nedával pozor při přebíhání rušné silnice.

Vzhledem k rodinným událostem, které tragédii předcházely, jsme se Standou poněkud absurdně cítili tíhu viny. Spíše než o vinu šlo o nesmíření – pachuť z nevyřešených a velice napjatých vztahů, které v rodině panovaly. Vztahů, které už nikdy nikdo neurovná. Standa se proto rozhodl pro tlustou čáru a definitivní odchod z domu.

Odchodu ale zabránila moje vážná nemoc. Zkolabovala jsem, dlouhodobý psychický stres se podepsal na mém zdraví, byla jsem pohublá a vyčerpaná a zhroutila jsem se. Zatímco jsem se zotavovala v nemocnici, staral se Standa o holčičky. Staral se skvěle, ne poprvé a ne naposledy…

 „Táta Jirka umřel, ale to nevadí, zůstal nám táta Standa,“ řekla mi několik dní po propuštění z nemocnice moje čtyřletá dcera. Po poradě s dětskou psycholožkou, kterou nakonec navštívil i Standa, bylo rozhodnuto, Standa v domě i domácnosti zůstane. Ale co bude skvělé pro děti, nemusí být dobré pro dospělé; pro jejich budoucí život, pro jejich nové vztahy.

Jenže se ukázalo, že naše podivné soužití klape lépe než mnohá manželství v okolí. Rovným dílem jsme sdíleli péči o děti, domácnost i psa. Sdíleli jsme zážitky, bolesti i radosti, nesdíleli jsme však lože a jiskřivou partnerskou lásku. Byli jsme skvělí přátelé i hašteřiví sourozenci.

Dnes je holčičkám třináct let. Já jsem sama, tedy relativně sama. Standa se rozešel s dlouholetým přítelem, u kterého však nebydlel, pouze k němu dojížděl. Přítel na mě časem velmi žárlil a Standa mi dal nakonec paradoxně přednost před svým milým. Mně řekl, že nechtěl ztratit rodinu. Smála jsem se a v žertu jsem se ptala, zda tedy nebude svatba. Samozřejmě nebyla, stejné příjmení už koneckonců stejně máme.

Témata článku:   

Komentáře Zobrazit celou diskuzi

Přečtěte si také

Horoskopy

Nebuďte na své blízké přísní a útoční. Mají své vlastní názory a nemusí vás poslouchat. Více času věnujte svým dětem, hodně vás potřebují. Poslední dny tíhnou více k partnerovi, protože je…

Nejčtenější články

Doporučujeme