„Za svého muže jsem se vdávala po roční známosti ve stadiu nejvyšší zamilovanosti. Bylo mi už skoro pětatřicet, pomalu jsem začínala panikařit, jestli vůbec stihnu najít životního partnera tak, abych mohla mít děti,“ začíná své vyprávění Anna.
Do třiceti se prý seznamovala jedna radost, ale až na dvě výjimky z toho nikdy nebyl žádný vážnější vztah. „A s úderem třicátých narozenin jako když utne. Asi jsem najednou začala být pro chlapy stará nebo se – pravda, oprávněně – báli, že mě ze všeho nejvíc bude zajímat, kdy založíme rodinu. Asi rok jsem byla úplně sama, vůbec se mi nedařilo seznámit se.“
Internetová seznamka
Nakonec Anna poslechla radu šťastně vdané kamarádky a poprvé v životě zabrousila na internetovou seznamku. Sešla se s celou řadou mužů a většinou to prý bylo zklamání.
„Vypadali jinak než na fotkách nebo se chovali jinak, než se prezentovali na internetu. Obvykle jsem měla pocit, že jsem potkala úplně někoho jiného, než s kým jsem si předtím vyměňovala maily,“ popisuje Anna své zkušenosti.
Nevzdávala se ale, stejně neviděla jinou možnost, jak se seznámit – od rána do večera byla v práci a nezadaných kamarádek, se kterými by mohla někam vyrazit, kvapně ubývalo.
Sympaťák od pohledu
Pak si jednou začala psát s Pavlem. Byl podle fotky sympatický, podle toho, co jí psal, působil, že má v hlavě všechno srovnané a ví, co chce.
„Byl pro mě skoro šok, že i naživo jsem to tak cítila – to se mi stalo poprvé.“ Anně se Pavel opravdu líbil, zamilovala se skoro na první pohled. Už prý ani nečekala, že se to stane, s o to větší vervou se do vztahu pustila. A protože Pavel tvrdil, že ani on už neví, na co by měl v sedmatřiceti čekat, když je mu s ní dobře, nechali všemu volný průběh a Anna byla po pár měsících vztahu těhotná.
„Brali jsme se, když jsem byla v sedmém měsíci, pak se narodila Anička a dva roky po ní Tomášek. Ty roky, kdy jsem byla doma s dětmi, pro mě byly asi nejhezčí životní období. Děti byly a jsou zlaté, s manželem všechno klapalo, měla jsme pocit, že víc než tuhle šťastnou rodinu už v životě nepotřebuji.“
Když i mladší syn začal chodit do školky, Anna se vrátila zpátky do práce. Ne že by pak doma začaly vysloveně potíže, ale přece jen už všechno nebylo tak idylické jako dřív. S manželem na sebe měli mnohem méně času, buď byli v práci, nebo řešili něco s dětmi. Navíc si pořídili řadový dům na hypotéku a i s dvěma platy museli dávat pozor, jak utrácejí.
Varovné signály
„Asi jsem byla hloupá, měla jsem si všimnout dřív nějakých varovných signálů – jenže na druhou stranu, ty se daly přičítat i jiným věcem. Takže to, že je manžel často podrážděný, milujeme se méně než dřív, občas se chytneme kvůli hloupostem a podobně, jsem přičítala témuž, co jsem cítila já – únavu, stres, obavy z finanční situace. Nenapadlo mě bohužel, že zatímco já se starosti snažím zahnat hlavně dětmi a nebo si jdu zaběhat, on se také zaběhl – k jiným ženám.“
Annina manžela totiž nenapadlo nic lepšího, než oprášit svůj starý seznamkový profil. „Byl tak hloupý, že si nezměnil ani přezdívku, jen aktualizoval fotku. Já na té seznamce nebyla od doby, co jsme se seznámili, můj profil už automaticky zanikl. On ho těch několik let pořád udržoval a zpětně si nemůžu být vůbec jistá, kolik těch nevěr vlastně bylo. Já vím jen o těch dvou z poslední doby a on se dušuje, že to je vše. Ale copak mu teď můžu v čemkoli věřit?“
Annu by nenapadlo Pavla z čehokoli podezřívat, jenže jednou seděla u televize a na stole zavibroval manželův mobil. Nikdy se do něj nedívala, ale teď ho měla na očích a na displeji se rozsvítil začátek příchozí zprávy.
„Zítra v pět můžu…“ Pořád byla v klidu, zarazila ji až manželova reakce, když přišel z koupelny a ona jen prohodila, že mu přišla zpráva. Po mobilu skoro skočil a pak na ni dost ustrašeně hleděl.
Nechala to být, ale už jí to nedalo spát. Druhý den u snídaně se jakoby nic zeptala, kdy přijde Pavel domů. Odpověděl jí, že až pozdě, že mají něco v práci.
Annino podezření začalo sílit, ale neřekla nic. Místo toho sama sebe proklínala, ale druhý den jí to nedalo a podívala se do manželova počítače. Heslo znala, nebyl v tom nijak kreativní, vyťukávat číslice ho viděla stokrát, aniž by vůbec chtěla.
„Skoro mě urazilo, že byl takový hlupák, že se ani neodhlásil z mailu. A tam byly zprávy od žen ze seznamky. Projela jsem jen pár posledních, to stačilo, abych si sečetla všechno dohromady. Pak jsem se podívala na jeho profil – měl tam novou fotku z doby tak před půlrokem, ty samé informace o sobě, jako když poznal mě. Jen se zapomněl zmínit, že je ženatý!“
Anna ze zpráv pochopila, že minimálně se dvěma ženami došlo i „na nejhorší“, a jakmile Pavel večer přišel domů, rovnou na něj uhodila.
Nesnažil se ani zapírat
Ani se nesnažil zapírat, ostatně to by dost dobře nešlo u otevřeného notebooku. Místo toho Annu obvinil, že za to může ona, a nastala největší hádka, jakou kdy spolu zažili.
„Jediné štěstí bylo, že děti byly zrovna u babičky, takže jsme na sebe mohli ječet po libosti.“ Pavel se nakonec sebral a celou noc strávil mimo domov, Anna radši nepátrala, kde. Od té doby mají víceméně tichou domácnost a jen před dětmi předstírají, že je vše v pořádku. Ale ty nejsou hloupé a už vidí, že se mezi mámou a tátou něco děje.
„Nevím, jestli jsem víc nešťastná kvůli sobě, nebo kvůli nim,“ říká Anna. Kdyby šlo jen o mě, dám si čas se s tím nějak srovnat nebo ho rovnou pošlu do háje. Ale s dětmi je to mnohem složitější.
Pavel mi řekl, že rodinu rozbíjet nechce, že si uvědomuje, že to dělat neměl a že už se to nestane. Ale že by se mi aspoň omluvil? Doteď ani slovem! A já se nedokážu tvářit, že se nic neděje, když mi takhle ublížil.
Vůbec nevím, jak spolu máme fungovat dál jako pár, jako fajn rodiče. Ovšem sebrat dětem tátu? To už si vůbec nedovedu představit, mají ho moc rády, k nim se chová skvěle.“
Jak dobře muže otestovat? Mrkněte na video:
Anna je rozhodnutá, že se pokusí rodinu udržet, ale neví, jak postupovat, aby se to podařilo. „Jedna věc je chtít a druhá je to dokázat – je ve mně tolik křivdy, vzteku, lítosti, co jednou budou muset ven. Pořád si představuju, jak to s těmi jinými bylo, a neustále ho podezřívám, jestli mě nepodvádí dál. Je to na zbláznění, jen tak to přejít a dělat, že se nic nestalo, prostě nejde. Nevím, co dělat, abychom to nějak ustáli,“ uzavírá.
Jak byste se v podobné situaci zachovala vy?
