ANNA (42): Muž mě opakovaně podvedl. Jak s tím žít dál?

nechápu, co řeší. on se nechce rozvést, ona se nechce rozvést, tak je všechno ok ne? že se jí neomluvil? a za co? na vztahu mají podíl oba - na dobrém i na špatném. omluvila se snad ona jemu?

Nevím co je na tom pravdy ale několikrát jsem slyšela, že neexistuje na světě chlap který by alespoň 1x za manželství nezahnul! Nemohu to posoudit, o ničem takovém nevím v mém manželství. A pokud se to stalo, lepší je to nevědět, jsem bohužel v tomto velmi staromódní, byl by mezi námi konec, to vím jistě.

Jo a ještě za mlada bych hned balila kufry , ale jak přicházely roky tak jsem byla mírnější a teď bych to řešila v klidu choď si kam chceš já budu taky . Děti i nadále budou mít oba rodiče.

mambule: Máš pravdu dnešní děti ani nebudou vědět co je stálé manželství když se podíváš do třídy tak na prstech spočítáš děti co mají rodiče . Tady k rozvodu nemusí dojít stačí se dohodnout a je to.

farah.farah: mně šlo o to, že vstupovat do vztahu s představou doživotní věrnosti (zejména muže) je značně naivní, aspoň časem by zralý člověk měl tu představu zrevidovat. Vždyť je to jak dělat ze psa vegetariána, při první příležitosti stejně tu flákotu sežere :-) Co se týče rozvodů: jsem ještě ze staré, Plzákovy školy, a ten psal, manželství (myšleno s dětmi) je oběť naší budoucnosti. Zní to dnes poněkud pateticky, ale právě v dnešní době začíná mít tento přístup hlubší význam.

Hele jestli je to přirozené nebo ne a jestli to mají jiné kultury jinak...sem nepatří....tohle je o těch dvou ...pokud on chtěl mít volnost tac se na takovém způsobu otevřeného manželství měli dohodnout předem a pak by to bylo oboustraně fér. Na tom se ale zjevn nedohodli. Tak že oba do manželství zjevně vstupovali s představou že jim partner bude věrný. Pokud tu představu nešlo naplnit opět fér by bylo si o tom promluvit a nastavit nová pravidla pro obě strany a né hru tak říkajíc změnit za zády toho druhého. Opět je to o komunikaci...on byl frustrovaný a místo aby s ní o tom mluvil šel si dobít to co mu doma chybělo jinam. Kdyby komunikovali nemuselo k tomu vůbec dojít. S tíhmhle by vždy měl začít ten co se cítí být druhým neuspokojen protože ten to tušit prostě nemusí.jak paní píše přisuzovala to stresu a finančním obavám, tak že ona problém v manželství jako takovém zjevně nevnímala tak zásadní jako on......a jinak je tedy ubohé to že on ji obvinil z toho, že za to může ona..odmítá si připustit svůj díl viny na tom kam jejich manželství dospělo. No a k tomu slídění v mobilech a pod........já toho fanoušek fakt nejsem. Ale mám pochopení že se v takové situaci asi člověk neudrží, protože chce znát pravdu a ten druhý mu ji zjevně neříká.

Tak já teda nevím s těmi kulturami kde má muž více žen nebo žena více mužů to je tak ještě něco chytit nějakou nemoc .

Paní má dvě možnosti
1. rozvést se
2. Zařídit si svůj sexuální život taky a oznámit to manželovi , že budou fungovat jak rodina pouze si budou užívat každý jinde.A zbytečně se neužírat. Možná ho to přestane bavit jelikož už nebude mít zakázané ovoce.Tak to dopadlo i u mé dcery . Jak se přišlo na nevěru dlouhodobou 4 roky se snažila to nějak ustát dokonce mu zbalila kufry ať si de , ale nechtěl za týden byl zpět. Jsou rozvedeni . Mají dům on bydlí nahoře ona dole s dětma a najednou vše funguje . Jdou spolu i na pivo. Jen pro sex si chodí jinam, ale je zajímavé , že né každý den jak jí tvrdil , že ho potřebuje a ona mu ho nechtěla umožnit tak si našel milenku. To byl důvod jak .....

Nevím zda se jí manžel může opravdu omluvit, když podle popsané hádky ji považue za viníka vzniklé situace. A to je fakt tak podstatné, že sexoval jinde s jinou? Vždyť v jiných kulturách je běžné, že muž má víc žen, někde i že žena má víc mužů a rodinu kvůli sexu nikdo nerozbíjí.

P.S. jestli dobře počítám, tak Pavlovi je 45, což je ten nejkritičtější věk. Už to bude spíš slábnout :-)

Pro muže je dlouholetý vztah s jednou ženou velice nepřirozený, jsme všichni - muži i ženy - vychováváni v jakémsi pokryteckém dogmatu partnerské věrnosti, které je, aspoň co se mužů týče, v naprostém rozporu s jejich biologickým nastavením. Pak z nevěry vznikají pocity zrady, křivdy, ponížení... Někteří muži mají sklony k nevěře menší, jiní větší, ale obvykle se jejich chování časem nemění, Annin manžel se možná jenom naučí líp zatloukat. Takže vzít sklony k nevěře jako součást jeho osoby, jistě má jako každý člověk i další špatné vlastnosti, sečíst negativa a pozitiva a rozhodnout se, zda s takovým člověkem chci žít, s takovým, jaký je. Anebo radši s nějakou betou či gamou, o kterou ženské moc nestojí.

Každý vztah je 50 na 50. I paní přispěla svým dílem do této situace. Pokud si chce pomoct, tak bych hledala pomoc u někoho dalšího. Jsou duchovní metody, jak vyventilovat ty šílené pocity, které ji užírají. Eventuálně, když tomuhle neholduje, tak jít za psychologem. Ale rozhodně není řešením to v sobě dusit ... hrát si na pštrosa, to nepomůže. Spíše se vše nasbírá k obrovské explozi. Rozhodně by měl i v těchto změnách svou půlkou přispět manžel. Ale je fakt, že ... z venku se to líp vídí, s prožitkem samotným to asi není tak jednoduché.