Anna se s Františkem znala už od dětství. Zamilovali se do sebe, našli v sobě životního partnera. Vychovali spolu děti, opravili dům a manželství jim krásně klapalo. Bohužel je rozdělila Františkova nemoc dříve, než si mysleli.
Životní láska
Františka jsem znala v podstatě celý svůj život. Už jako malé děti jsme si spolu hrávali na písku a půjčovali jsme si hračky. Bydleli jsme v jedné ulici, byli jsme skoro stejně staří a naše maminky spolu kamarádily. Na základní škole chodil František o dvě třídy výš než já. Střední školu jsme ale studovali každý jinde. V tuto dobu jsme se vůbec nevídali a nic jsme o sobě nevěděli. František se vyučil instalatérem a já kuchařkou.
Po několika letech jsme se náhodou znovu potkali. V závodní kuchyni, kde jsem pracovala, byla velká havárie s odpady a na pomoc nám přijel právě František. Hned jak se naše oči setkaly, věděla jsem, že je to František.
Martina Machová
25. července 2021
Osudový partner
Pamatuji si, že se mi srdce rychle rozbušilo a já jsem se hned zamilovala do jeho modrých očí. Domluvili jsme si po práci schůzku. Slovo dalo slovo, četnost našich schůzek se zvyšovala a za rok jsme měli svatbu. Přátelé nám říkali, že je to brzy, ale my jsme cítili, že jsme v sobě našli osudovou lásku a životního partnera.
O další rok později přišla na svět naše první dcera Eva a za další dva roky syn Adam. Během jejich dětství jsme pomaličku opravovali náš malý domeček se zahrádkou, která byla plná ovocných stromů. Stejně jako naše stromy měly každý rok bohatou úrodu sladkého ovoce, tak jsme se i my každý rok milovali víc a víc. Měla jsem pocit, že se naše láska nezmenšuje, ale je stále plná oddanosti a náklonnosti jednoho k druhému. Byli jsme si nejlepšími přáteli, manželi a milenci.
Jiřina Sivcová
2. března 2024
Rakovina
Děti jsme vychovali nejlépe, jak jsme mohli, a když odešly svojí cestou, zůstali jsme zase jenom my dva. Každý den jsme chodili společně na procházky a vedli jsme se ruku v ruce po našich oblíbených místech. Společně jsme vařili, uklízeli, četli si a odpočívali. František byl můj duchovní, osudový a životní partner.
Bohužel musím psát, byl. Několik let po odchodu našich dětí Františka potkala zákeřná nemoc – rakovina slinivky. Byla mu diagnostikována už v pokročilém stadiu a nedalo se vůbec nic dělat. Věděli jsme, že nám zbývá už jen několik málo společných chvil.
Martina Šebestová
29. února 2024
František byl strašně statečný a snažil se být plný síly co nejdéle. Ty poslední týdny si chtěl užít především se svojí rodinou. S dětmi, vnoučaty a se mnou. Snažil se dodělat poslední práce na domku a vše nachystat tak, aby měl za sebou čistý stůl. Těžko se mi žilo a dýchalo s pocitem, že o něj brzy přijdu a budu sama.
Víte, že za chvíli přijde konec, a nemůžete nijak pomoct. A týká se to vaší velké lásky. Člověka, se kterým si rozumíte. Láska dvou spřízněných duší se má najednou rozdělit. Když to přišlo, nebyla jsem připravená. I když to víte, nedokážete se na takový odchod dostatečně připravit.
Anna Lukešová
3. března 2024
Je to už několik let, co jsem sama. Na Františka často myslím a ráda vzpomínám na naše společné zážitky a chvilky. Na to, jak nás náhoda svedla dohromady. Na naši svatbu, společnou práci na domku a na vše, kde byl on. Nedovedu si představit, že bych měla žít s někým jiným a najít si nového partnera. Neumím to a ani nechci.
František byl můj jediný a také životní partner. Byl to laskavý, milý a hodný muž, který by se pro svou rodinu rozdal. Navždy zůstane v mém srdci a nikdo ho nedokáže nahradit. A s tímto pocitem zemřu jednou i já. Pak náš společný život začne znovu.