Vánoce byly vždy pro Annu a jejího manžela tím nejkrásnějším obdobím v roce. Když měl ale Annin manžel o Vánocích autonehodu a zemřel, vše se pro Annu změnilo. Vánoce nesnáší a nejraději by je zrušila. Přemáhá se jenom kvůli svým vnoučatům.
Vánoce pro mě vždy hodně znamenaly. Milovala jsem je už odmalička. Trávili jsme je vždy jako rodina pohromadě a dodržovali jsme nejrůznější tradice a rodinné zvyklosti. Stejně tak jsem to učila i své děti, které to zase učí ty své. Celé adventní a vánoční období pro mě bývalo časem pohody, klidu, lásky, rodiny a přátel. Jeden rok se ale vše změnilo a moje láska k Vánocům se změnila v nenávist.
Bylo to před čtyřmi roky. Můj milovaný manžel František si vymyslel, že chce pro vnoučata ulovit živého kapra a nechat ho plavat v naší vaně. Den před Štědrým dnem sedl do auta a jel na kapra. Hustě sněžilo a já jsem z jeho nápadu neměla dobrý pocit. František mě ale přesvědčil. Říkal, že budou mít vnoučata radost a že jim chce ukázat další vánoční zvyk. A že prý další rok půjdou na kapra s ním.
Laura Poláková
30. listopadu 2021
Osud mu nepřál a cestou domů dostal na náledí a sněhu smyk, naboural se a na místě zemřel. Když k nám přijela policie, nevěřila jsem vlastním očím a uším. Donesli jeho osobní věci a tašku s leklým kaprem. Od toho dne Vánoce nesnáším.
Myslela jsem, že se z toho zblázním. Vzala jsem všechno cukroví a vyhodila jsem ho do popelnice. Stromeček jsem pořezala a zatopila jsem s ním v kamnech. A dárky jsem zanesla ke kontejneru. Celé svátky jsem chtěla být sama.
Laura Poláková
7. prosince 2021
Mimo pohřeb, který zařizovaly moje děti, jsem nikam nevylezla. Na televizi jsem se nemohla dívat. Všechny ty krásné a romantické pohádky a filmy mě uváděly do větší deprese. S Františkem jsme oba Vánoce milovali. A proto to byl strašný paradox, že zemřel zrovna kvůli jednomu vánočnímu zvyku. Kvůli tomu, že chtěl vnoučatům ukázat to kouzlo Vánoc.
Už jsou to čtyři roky, ale já se s tím stále nemůžu smířit. Františkovu smrt dávám za vinu Vánocům. Každý rok se o Vánocích snažím alespoň nějak fungovat. Mám šest vnoučat, která tyto svátky milují, vždy se na ně těší a já jsem za ně moc šťastná. Vnitřně jsem ale strašně naštvaná a cítím v sobě velkou nenávist. Nejraději bych celé svátky zrušila a nijak je neslavila, připomínají mi jenom to velké neštěstí.
Martina Šebestová
10. prosince 2021
Od té doby, co jsem sama, trávím každý rok Štědrý den u jedné z našich dcer. Nic nechystám a nic po mně nechtějí. Vlastně chtějí, abych fungovala a byla jsem šťastná babička. Abych s vnoučaty zpívala koledy, zdobila stromeček, rozbalovala dárky a dodržovala další tradice.
Jako správná babička se tedy vždy přemůžu a snažím se být alespoň navenek šťastná. Uvnitř se to ale ve mně strašně pere. Mám před sebou Františka a ten den, kdy se to vše stalo. Kdybych mu to jenom nedovolila. Nebo kdybychom tak Vánoce nemilovali a nechtěli pro svá vnoučata ty nejlepší vánoční zážitky.
Martina Šebestová
21. listopadu 2021
Na Štědrý den jsem šťastná a vánočně naladěná babička. Zbytek svátků ale dělám, jako by žádné Vánoce nebyly. Nepeču cukroví, nezdobím byt a dům, neposílám vánoční přání a nechodím na žádné vánoční akce.
Namísto toho jdu každý den na procházku za mým milovaným Františkem. Na hřbitov a zpátky je to pěkná hodinová procházka. U hrobu zůstanu několik minut a v myšlenkách jsem s ním. A každý rok se modlím, ať je už leden a náš život se vrátí do starých nevánočních kolejí.