Myslíte si, že poruchy příjmu potravy se vyskytují téměř výhradně u dívek v pubertě? Omyl! Podle nejnovějších výzkumů se průměrný věk, kdy si žena vytvoří poruchu jedení, zvedl na pozdní třicátnice a mladší čtyřicátnice. Ano, jste to vy, vaše kamarádky a kolegyně; ženy, které by podle všeho měly být moudré a se svým tělem smířené.
Žen středního věku, které trpí poruchou příjmu potravy, nepřibývá jen ve Spojených státech, kde se výzkum prováděl, ale i v České republice. Podle údajů Ústavu zdravotnických informací a statistiky ČR k největšímu nárůstu anorektiček a bulimiček v posledních pěti letech došlo u žen ve věku 35–39 let (téměř třikrát více pacientů) a ve věku 45–49 let (o padesát procent více pacientů).
Tento trend vidí lékaři i při hospitalizacích. Situace je o to nebezpečnější, že na poruchy příjmu potravy se skutečně umírá. Dokonce nejvíc ze všech psychiatrických nemocí včetně depresí nebo schizofrenie!
POZOR NA TRAUMA A STRES
Proč se tento problém žen středního věku tolik dotýká? Jak to, že je před něčím takovým nechrání životní zkušenosti a určitý nadhled? Podle odborníků u žen, které si poruchu vytvoří v pozdějším věku, většinou nejde o tělesnou image, ale spíš o neschopnost vyrovnat se s nějakou zásadní životní změnou. „U těchto žen jsou spouštěčem nejčastější stresy a traumata středního věku, jako jsou odchody dětí z domova, rozvody, náhlá úmrtí v rodině, ztráta práce a nově i výrazný strach ze stárnutí,“ říká Hana Papežová, vedoucí lékařka Centra pro léčbu poruch příjmu potravy Psychiatrické kliniky Všeobecné fakultní nemocnice v Praze.
Ženy si často myslí, že skrze kontrolování jídla dosáhnou kontroly nad životem jako takovým. Není proto překvapením, že nejlepšími kandidáty na poruchy jedení jsou lidé ctižádostiví. Pozitivní zprávou je, že starší ženy jsou ochotnější se léčit, a pokud se jim dostane pomoci včas, vyléčí se polovina z nich.
Základem léčby je podle Hany Papežové změna: „Chce to rozhodnout se pro změnu jídelního režimu, vztahu k sobě a požadavků na sebe. A také jde o to, najít v životě jiné hodnoty, zájmy, aktivity, které neredukují hodnocení kvality života na kvalitu zevnějšku.“ Tyto změny se však nesnažte nastartovat samy. Léčba by podle Hany Papežové vždy měla být profesionální, neboť se jedná o nemoc, která skutečně ohrožuje život.
HLEDEJTE V GENECH
Pokud patříte ke kandidátkám na anorexii nebo bulimii ve středním věku, nejspíš to už víte. „Ženy, kterým problémy hrozí, to většinou vědí, ale věnují mnoho energie tomu, aby problém zatajily,“ tvrdí Hana Papežová. „Nutkavé myšlenky na diety a zevnějšek, úzkosti spojené s jídlem a porušením diet, myšlenky na jídlo nebo zvracení či zneužívání projímadel totiž zásadně ovlivňují celý život – pracovní schopnost, koncentraci, partnerské vztahy i schopnost věnovat se druhým.“
Rizikové faktory lze podle lékařky vystopovat už v dospívání nebo v rodině. I podle amerických a britských odborníků se stále častěji ukazuje, že zárodek je v genech. Zeptejte se v rodině na detaily jakékoli poruchy vašich nejbližších. Buďte mimořádně obezřetná, když dojde na dietu nebo extrémní cvičení. Je to zvláště důležité, pokud máte vlastnosti typické pro anorektičky: perfekcionismus, nebo bulimičky: impulzivita.
SNIŽUJTE RIZIKA
Nejlepší cesta, jak předejít poruše příjmu potravy, je nenechat se ovládnout emocemi, vybudovat silné a zdravé tělo a zvládat stres. Držte se krátkých, intenzivních cvičení a pro rychlejší úlevu od stresu zkuste akupresuru – položte si čtyři prsty na spánky a minutu je krouživými pohyby masírujte.
Pokud vás postihne traumatická událost, promluvte si s přáteli nebo vyhledejte pomoc psychologa. Duševní rovnováhu najdete i s jógou. A neváhejte nabídnout pomocnou ruku kamarádce, pokud u ní rozeznáte varovné příznaky. Promluvte s ní a pomozte jí vyhledat profesionální pomoc. Můžete jí zachránit život.
Článek vyšel v časopise Moje Psychologie