Antonie Nedošinská: Kolegové jí záviděli a uráželi ji, s hraním skončila | Foto: Profimedia

Foto: Profimedia

Antonie Nedošinská: Kolegové jí záviděli a uráželi ji, s hraním skončila

Její osud nebyl zrovna nejrůžovější. V soukromí měla smůlu, protože velmi brzo přišla o milovaného manžela. Vynahrazovala si to ve filmu a na divadle, kde byla skutečně velmi úspěšná. Její především komediální role se staly nesmrtelnými a dodnes se u nich smějeme. Přestože byla dobrosrdečná, mnozí kolegové, s nimiž hrála v Národním divadle, jí záviděli slávu.

Vyučila se švadlenou

Legendární herečka se narodila v roce 1885 na Smíchově do dělnické rodiny. Žili v chudých poměrech, přesto už odmalička toužila po herecké kariéře. Tatínek byl totiž zdatný zpěvák, zpíval v Hlaholu. Bohužel moc pochopení Antonie pro svoje umělecké sny nenašla, a to zejména u matky. Ta byla velká organizátorka a všem dětem naplánovala, co budou jednou dělat. A protože Antonie byla velmi šikovná, pokud jde o šití, měla se vyučit švadlenou. Na dceřiny námitky, že se chce stát herečkou, matka jen odpovídala, že není dost hezká.

Přestože Antonie poslechla a švadlenou se nakonec vyučila, a dokonce se tím nějaký čas i živila, potají chodila na hodiny herectví. Později odešla ke kočovné společnosti a jezdila s ní po zemi. Během jedné takové štace poznala i ochotníka, bankovního úředníka Jiřího Nedošinského. Oba se do sebe zamilovali a láska to byla tak velká, že se Jiří dokonce vzdal svého místa v bance, aby mohl jezdit s divadlem a být nablízku své Antonii.

Jaký byl nejvýznamnější film československé kinematografie? Podívejte se na video:

Pokračování 2 / 4

Zůstala sama s dcerou

V roce 1919 se oba dostali do Prahy do Švandova divadla, tam Antonie zůstala devět let. Měli štěstí, alespoň ze začátku. Byt měli hned v blízkosti divadla, takže to neměla herečka daleko. Byla velmi pracovitá, kromě divadelních zkoušek odbíhala domů poklidit a starat se o domácnost. Rodinné štěstí bohužel netrvalo dlouho, v roce 1923 podlehl manžel srdečnímu onemocnění a herečka zůstala sama s dcerou Jiřinkou. Neměla to lehké, ale zvládala to s grácií.

Pokračování 3 / 4

Ničila ji závist kolegů

V roce 1928 se stala členkou Národního divadla, což byla sice krásná nabídka, ale jak později Antonie zjistila, dočkala se zde také hodně ústrků a různých urážek. V té době také začala Nedošinská trpět zdravotními problémy. Urážky od kolegů nečekala, bohužel závist je jedna z nejhorších lidských vlastností. Zejména starší herečtí kolegové jí záviděli její strmě stoupající popularitu díky filmům, v nichž se objevovala.

V téměř všech svých rolích představovala obvykle dobračky a starostlivé matky, které mají ale pěkně nabroušený jazyk a dokážou se postavit komukoli. Objevovala se už v éře němých filmů, ale hvězdou se stala až díky zvukovému filmu. Dodnes se můžeme sklánět před jejím herectvím a zejména komediálním talentem například ve filmech Kantor ideál, Madla z cihelny, Falešná kočička, Dívka v modrém či Lízino štěstí. Hrála s dalšími hvězdami tehdejšího filmu a nejčastěji se objevovala po boku Theodora Pištěka. Spousta lidí si tehdy myslela, že spolu žijí doopravdy. Antonie se ale po smrti svého manžela nikdy nevdala.

Pokračování 4 / 4

Zradilo ji srdce

Nebyla dobrá ale pouze v komediálních rolích, zářila i v těch dramatických, například ve filmu Tonka Šibenice, Dům na předměstí a také v historickém dramatu U snědeného krámu. Její kariéra ale skončila velmi brzo, naposledy si zahrála v roce 1941 v komedii Nebe a dudy. Nechtěla mít totiž nic společného s nacisty a bála se, že bude muset hrát v německých filmech. A zřejmě by musela, byla velkou oblíbenkyní K. H. Franka. Raději se vymluvila na zdravotní problémy.

Naposledy se před kamerou objevila v roce 1947 v Čapkových povídkách. Pak už nehrála, její zdraví skutečně nebylo nejlepší a často se jezdila do lázní v Poděbradech léčit se srdcem. To ji nakonec zradilo stejně jako jejího milovaného muže a 17. července 1950 v lázních zemřela.

Doporučujeme

Články odjinud