Vyučila se švadlenou
Legendární herečka se narodila v roce 1885 na Smíchově do dělnické rodiny. Žili v chudých poměrech, přesto už odmalička toužila po herecké kariéře. Tatínek byl totiž zdatný zpěvák, zpíval v Hlaholu. Bohužel moc pochopení Antonie pro svoje umělecké sny nenašla, a to zejména u matky. Ta byla velká organizátorka a všem dětem naplánovala, co budou jednou dělat. A protože Antonie byla velmi šikovná, pokud jde o šití, měla se vyučit švadlenou. Na dceřiny námitky, že se chce stát herečkou, matka jen odpovídala, že není dost hezká.
Přestože Antonie poslechla a švadlenou se nakonec vyučila, a dokonce se tím nějaký čas i živila, potají chodila na hodiny herectví. Později odešla ke kočovné společnosti a jezdila s ní po zemi. Během jedné takové štace poznala i ochotníka, bankovního úředníka Jiřího Nedošinského. Oba se do sebe zamilovali a láska to byla tak velká, že se Jiří dokonce vzdal svého místa v bance, aby mohl jezdit s divadlem a být nablízku své Antonii.
Jaký byl nejvýznamnější film československé kinematografie? Podívejte se na video:
Zůstala sama s dcerou
V roce 1919 se oba dostali do Prahy do Švandova divadla, tam Antonie zůstala devět let. Měli štěstí, alespoň ze začátku. Byt měli hned v blízkosti divadla, takže to neměla herečka daleko. Byla velmi pracovitá, kromě divadelních zkoušek odbíhala domů poklidit a starat se o domácnost. Rodinné štěstí bohužel netrvalo dlouho, v roce 1923 podlehl manžel srdečnímu onemocnění a herečka zůstala sama s dcerou Jiřinkou. Neměla to lehké, ale zvládala to s grácií.
Ničila ji závist kolegů
V roce 1928 se stala členkou Národního divadla, což byla sice krásná nabídka, ale jak později Antonie zjistila, dočkala se zde také hodně ústrků a různých urážek. V té době také začala Nedošinská trpět zdravotními problémy. Urážky od kolegů nečekala, bohužel závist je jedna z nejhorších lidských vlastností. Zejména starší herečtí kolegové jí záviděli její strmě stoupající popularitu díky filmům, v nichž se objevovala.
V téměř všech svých rolích představovala obvykle dobračky a starostlivé matky, které mají ale pěkně nabroušený jazyk a dokážou se postavit komukoli. Objevovala se už v éře němých filmů, ale hvězdou se stala až díky zvukovému filmu. Dodnes se můžeme sklánět před jejím herectvím a zejména komediálním talentem například ve filmech Kantor ideál, Madla z cihelny, Falešná kočička, Dívka v modrém či Lízino štěstí. Hrála s dalšími hvězdami tehdejšího filmu a nejčastěji se objevovala po boku Theodora Pištěka. Spousta lidí si tehdy myslela, že spolu žijí doopravdy. Antonie se ale po smrti svého manžela nikdy nevdala.
Zradilo ji srdce
Nebyla dobrá ale pouze v komediálních rolích, zářila i v těch dramatických, například ve filmu Tonka Šibenice, Dům na předměstí a také v historickém dramatu U snědeného krámu. Její kariéra ale skončila velmi brzo, naposledy si zahrála v roce 1941 v komedii Nebe a dudy. Nechtěla mít totiž nic společného s nacisty a bála se, že bude muset hrát v německých filmech. A zřejmě by musela, byla velkou oblíbenkyní K. H. Franka. Raději se vymluvila na zdravotní problémy.
Naposledy se před kamerou objevila v roce 1947 v Čapkových povídkách. Pak už nehrála, její zdraví skutečně nebylo nejlepší a často se jezdila do lázní v Poděbradech léčit se srdcem. To ji nakonec zradilo stejně jako jejího milovaného muže a 17. července 1950 v lázních zemřela.