Babička nesnáší vnučku a miluje vnuka. Co s tím?

Elynor: Matky více dětí ví, že nemilují své děti stejně, každé milují zcela jinak, u každého milují něco jiného, protože každé je jiné. Přesto, či právě proto, měly-li by měřit lásku na váze, je milují stejně. Jenom každého jinak a každému lásku jinak projevují. A navíc, i v čase milují každé dítě jinak, jelikož každé dítě má různá období života, kdy potřebuje lásku v různé podobě. Takže je to nezměřitelné.

A ještě bych dodala, že je naprosto přirozené nemít "rád" všechny blízké lidi stejně - ani to není dost dobře možné. Není možné lásku nějak kvantifikovat a porovnávat. Matky sice obvykle tvrdí, že milují své děti všechny stejně, ale to je rozumová korekce, protože se to od nich očekává, že by měly mít rády všechny děti stejně. Ve skutečnosti, kdyby se řídily pouze citem a nebály se to přiznat, připustily by, že cit, který chovají k potomkům, je specifický a ke každému dítku trošku jiný. To není nic špatného, lidé jsou prostě každý jiný, a tedy i osobní pocity vůči nim jsou různé.

Mně to tedy podle popisu nepřijde, že babička nemá vnučku ráda, nebo že ji nesnáší, jak tvrdí titulek. Spíš bych si tipla, že babička neví, jak s takovým dítětem jednat. Ona ta holčička asi bude introvert, který neumí být tak bezprostřední jako jiné děti, a nechová se "dětsky" - tak, jak to řada dospělých d dětí očekává. Proto s ní ta babička nemluví jako s dítětem, možná podvědomě, ne úmyslně. Je klidně možné, že se k ní zpočátku chovala jinak a to dítě na to reagovalo nějak pro ni překvapivě, však to autorka píše, že děti jsou každé jiné a ten bratr je úplně odlišný než sestra. Může za tím být jen obrovské nedorozumění, a nepochopení ze strany nejen babičky, ale i rodičů.

Mě zas obě dcery napomínají že vnoučata příliš rozmazluji. Mám jich 5 ale miluji je naprosto stejně, ani o ždibínek jednoho víc! Dcerám říkám, že oni vychovávají a prarodiče rozmazlují, samozřejmě s mírou a rozumě.Mladší dcera mi několikrát řekla, že na ně jsem byla mnohem přísnější a že k vnoučatům jsem mnohem tolerantnější. Je to také asi věkem.Navíc tchyně i tchán absolutně nejevili žádný zájem o vnučky a mě to hodně bolelo,proto nechápu lhostejnost k vnoučatům!

Tak to je masakr! Nedokážu vůbec pochopit myšlenkové pochody "babičky", která nemá ráda jedno vnouče. Určitě bych jí děti nedávala hlídat. Takový člověk pro mě není způsobilý, aby na děti výchovně působil. Kdo dokáže ubližovat svým příbuzným, není kvalitní člověk. Příspěvky o tom, že se láska nedá vynutit, jsou zřejmě od "babiček", které se také neumí chovat k vnoučatům. Je to dospělý člověk a tak by se měla trochu kontrolovat, i když má k jednomu lepší vztah, než k druhému. A to se vynutit dá. Pokud ne, děti bych jí ukázala až budou dost velké, aby od ní mohly kdykoliv odejít tam, kde je jim dobře. Jinak je to trápení, kterému se nemohou bránit.

A píšu jak debil, nejen že nemůžu nic najít už dva dny, ještě jsem s češtinou na štíru. Jdu sehnat něco na čtení

Taky to tak máme, moje tchýně miluje mojí dceru a to tak, že by šla skály lámat. Na kluka nebyla zlá. ale. Taky to pobral a přišel domů. vysvětlila jsem mu že babi toužila po holčičce protože měla jenom kluky. a hlavně, aby to neřešil, o co víc dá babka dcerři, o to já můžu jí dát míň a jemu víc, dcera to taky pochopila. No a dneska jedinej chlap v rodině a nedělá ostudu, babi je spokojená. Tchán naopak dával city oběma stejně, každému jinak, ale rovním dílem. chce to jen rozumně dětem vysvětlit oboum a tam kde jedna strana ubírá přidat - jdu s holkou do cukrárny, protože s tebou babička byla na hokeji.

Moje babička z tátovy strany měla vnoučat devět a u všech věděla, co má které rádo, všechny nás láskyplně opletla do svetrů a kabátků, všechny nás navštěvovala i s láskou hlídala. Dokonce měla v srdci tolik lásky, že myslela i na děti a vnoučata své sestry.
Moje druhá babička měla dcery dvě a vnoučata tři. Opičí láskou žila jen pro svojí mladší dceru a jejího syna. Dokud mohla, dala jim co jim na očích viděla a oni stáli s nataženou rukou. Když už nemohla, byla to moje mamina a já se sestrou, kdo jí pomáhal až do samého konce.
Jako malé jsme se sestrou nechápaly, co proti nám má. Nakonec jsme tam nechtěly ani jezdit, protože cokoliv se stalo, za všechno jsme mohly my. O to víc tuto nespravedlnost vnímám i jako dospělá u mých dětí a tchýně. Dokud jsme měli jen jednu dceru, mohla se přerazit. Pak se narodila druhá a mohla se přerazit pro obě, ale pak se jí narodil vnuk ( od mladšího syna) a najednou má jen vnuka a naší mladší a ta starší má najednou takových chyb ......... Už tam ani nechce jezdit. Jenže ona to vidí i ta mladší a i ta už se kroutí, když se má k babičce jet na celý víkend.
Pro mně je to nepochopitelné. Miluji obě svoje děti stejně a jsem si jistá, že to tak bude i s vnoučaty.

Ráda přispěji svojí zkušeností. S babičky moc nevycházím protože obě jaksi upřednostňují děti mých tet a strýců. Takže když už tam přijedeme, tak je to buď přetvářka nebo se s námi nebaví vůbec. K jedné jsme přestala jezdit vůbec, protože nedokázala pochopit, že by svojí lásku k vnoučatům měla dělit podle počtu vnoučat a né jí dávat jen "jedněm" dětem. Teď mám 2 nevlastní sourozence,( tatínek má, babička je matka mé mamky) a ty má ráda, i když to není její krev. Nechápu :( Ale ona to vidí jako správné. když jsem jí psala, napsala mi, že až budu starší, tak to pochopím.
Takže sjem pro, aby se sourozenci rozdělily a dcera dostala lásku někoho jiného, aby z toho neměla trauma na celý život. ;)

Tohle je hodně těžké, kdo nezažil jako dítě podobné chování babičky tak neví jak to dokáže dítě ovlivnit. To že je ta holčička navíc klidný typ nahrává tomu že ona o tom moc mluvit nebude bude se snažit být hodná a vydržet to.já měla taky takovou babičku - a šlo o její vztah ke mě a k bratrancovi, který je asi o 4 měsíce mladší než já a oba jsme byli spolu u babičky na skoro celé prázdniny na chatě. Ten pocit totální nespravedlnosti a méněcenněji si pamatuju ještě dnes, dokonce když už jsme byli starší sám bratránek babičce kolikrát říkal že se ke mně nechová hezky a nebo že je ke mně nespravedlivá..........cokoli se stalo tak jsem za to vždy mohla já.třeba bratránek rozbil omylem hrnek a facku jsem dostala já protože jsem "byla starší a měla jsem ho hlídat".Tak že bych vůbec nepodceňovala vliv té semetriky na dítě, dítě vnímá více citlivěji než si dospělí vůbec myslí a ta její Banička je zakomplexovaná ženská, která si hojí své komplexy na vlastní vnučce.
Někomu komu je jedno jak se mé dítě cítí bych ho nesvěřila i za cenu že to druhé přijde o hodnou babičku......synovi bych prostě vysvětlila, že babička se sice chová hezky k němu ale že je ošklivá na sestřičku...
Řešení s hlídáním se vždy najde, hlavně si nevytvořit pocit, že jste na matce závislá.
Vy jako rodič máte prvořadý úkol, chránit své dítě...........zaměstnala byste znovu placenou chůvu kdyby se k vaší dceři chovala takto? Ne? Tak k ní nepouštějte ani vaši matku. Ona nemá nějaké výsostní právo na vaše děti.K tomu aby dceru měla ráda ji nepřesvědčíte, nezbývá než ji z dceřina života odstranit.

Láska ani sympatie se nedají vymoct. není na to žádný nárok. Babička třeba ani ted nechce vnučku hlídat , ale přesto to dělá. Ano je dospělá a vnučka dítě, ale asi těžko se přinutí ji mít ráda, když ta sympatie tam prostě není. A proč zase na druhou stranu bránit babičce vídat vnuka, kterého ráda má a on má rád ji. Komu prospěje kontakt zakázat? To je jako když já nebudu mluvit třeba se svou sestrou, tak budu bránit bratrovi. aby s ní také nemluvil, přesto že mezi nima problém není . Proč?

Také bych děti nerozdělovala - pokud by domluva babičce nepomohla, prostě bych jí vnoučata nedala. Jaký by mělo smysl je rozdělovat? Ať holčička vidí, že je pro babičku takovou přítěží, že k ní raději už ani nepojede?
Synovi bych řekla, že s babičkou se vídat nebudete, dokud se nezačne chovat hezky k oběma. Šest let není málo, ale málo nejsou ani čtyři - chlapeček určitě také pozná, že babička sestřičku "nemá ráda". Navíc si babička zjevně myslí, že je nenahraditelná a tudíž se může chovat jak chce - takový přístup je pro mě neakceptovatelný, zas tak drahá chůva není.
Škoda pokazených vztahů, ale ty jsou pokazené i teď.
Nezávidím... jsem vážně vděčná za "naše" babičky a i když se mi některé postoje jedné z nich nelíbí, alespon je aplikuje na všechna vnoučata.

Ty babičky jsou někdy na pěst...Já bych jí nedovolila aspoň rok přijít,nějak bych si to zařídila,aby se chytla za nos...Dospělý člověk s mozkem snad může korigovat své jednání,má k dětem přistupovat odpovědně,ne jim vlastně kazit dětství svou trapnou ignorancí.Napsala bych bábě dopis a šlus,snad by jí do roka a do dne secvaklo!

Něco podobného jsem zažila také, moji dceru milovala babička přímo opičí láskou o 7 let mladšího syna neustále peskovala, hledala na něm chyby a dávala mu starší sestru za vzor, přitom byl absolutně bezproblémové dítě. Tím, že je mezi nimi takový rozdíl, tak dcera babičku několikrát upozornila, ať se chová k oběma stejně, nepomohlo to. Když bylo synovi asi 13 rezolutně prohlásil, že k babičce na návštěvu jezdit nebude se slovy "já ty řeči jak je ségra dokonalá a já špatnej poslouchat nebudu" a bylo. Teprve potom babičce "docvaklo" Pravda ale je, že jsem ji o hlídání žádala výjimečně a jednalo se v podstatě pouze o návštěvy.

Tak tohle znám. Nejdřív se nám narodil syn. Babička a dědeček by pro něj do ohně skočili. On byl takový trochu buchtík, nezlobil, prostě zlaté dítě. Za 5 let se nám narodila dcera. Neměla to právě lehké, měla prolbémy s kyčelním kloubem, více než rok byla v léčebně na Košumberku, tam ji dali do pořádku. Babička měla vnoučka, Hlídala jej, když jsem potřebovala. Syn nebyl právě hyperaktivní dítě, spíš takový buchtík a to babičce vyhovovalo. Dcerka byla jeho pravý opak. Zatímco syna byla babička ochotna hlídat kdykoliv, s dcerkou to bo horší. Byl to takový malý rarášek a to nebylo nic pro babičku. Naštěstí jsme měli ještě jednu babičku a dědečka, kteří si oblíbili více dcerku. Takže na prázdniny jezdilo každé z dětí jinam.

Já vím, že jedna moje babička mě taky protěžovala (protože jsem byla prvorozená a první v rodině po letech, teta mi to nikdy neodpustila), brácha o 4 roky mladší..Sice to nebylo tolik vyhrocený, ale stejně to brácha věděl a myslím, že babičku tolik neměl rád..Až jsem se ale dostala do věku, kdy jsem si toho všímala víc a začala mi ta opičí láska vadit, tak sama jsem babičku upozornovala, aby se na bráchu ptala, aby s ním víc mluvila...Ale je pravda, že čím je starší, tím už nedělá takové rozdíly..I když ona protěžovala i mého strejdu (prvorozený) a to je mamka jen o jeden rok mladší...Prostě se s takovými lidmi člověk nedomluví..oni ani nevědí, že dělají něco špatného..

Dopis nIc vyřeší. A určitě je lepší děti rozdělit a dceru nechat hlídat někým , kdo ji nebude srážet. Pro dceru to je určitě očistec tam chodit, čím dřív ji tam přestanete dávat tím líp pro ni. Syna at klidně babička hlídá, mají se rádi tak jim to dopřejte.