Nebojte, žádná babička se netopí ani ji neokusují žraloci. Tahle babička skáče z paluby sama. Není to totiž babička obecná, ale babička moderní!
„Mami, co děláš příští víkend? A vlastně už od čtvrtka? Nemohla by sis vzít dovolenou?“ třicetiletá Věrka hlaholí do mobilu a přitom hledí do katalogu cestovní kanceláře, specializující se na prodloužené víkendy v evropských velkoměstech.
„Proč? Chceš mě pozvat na společný víkend do lázní?“ žertuje její matka Michaela a volnou rukou shrnuje materiály o tandemových seskocích padákem. Snila o tom tak dlouho!
Jenže ono pořád bylo něco důležitějšího, než ona sama. Čekala, až budou děti velké, až se nebude muset starat o nemocného tchána s tchyní, až zbydou peníze stále potřebné na splácení dluhu na byt. Potom čekala až se manžel nabaží té mladší, potom zase až skončí rozvodový soud. Čekala, až dcera dostuduje vysokou školu, až bude jednou žít tak, jak by si přála. Celý život dělala něco pro druhé a teď, když padesátka je už za ní, by si chtěla taky trošku užít. A splnit si to, na co nebyl čas ani peníze.
„No to zrovna ne, chtěli jsme s Pavlem letět do Barcelony na prodloužený víkend. Už jsem mu to slíbila a on koupil letenky,“ téměř plačtivě sdělila dcera.
Míša v duchu rovněž téměř plačtivě pomyslí na svůj sen. Taky naplánovaný, taky zaplacený. A na to, že dovolenou si v žádném případě vzít nemůže, protože to by rovnou mohla dát výpověď. Svého šéfa moc dobře zná. A už už kombinuje, jak dceři vyjít vstříc a ohlídat jí její roční Týnku. Miluje to dítě, které je krásně okaté a roztomilé, ale pomyslí si, že už milovala Věrku i Johanu a jestli není na čase, aby milovala taky trochu sebe. Kdy jindy na to bude čas, když ne teď? Možná až Týnka a její plánovaný sourozenec odroste, možná až si Johana jednou pořídí děti a odrostou i ony. Jenže ono se o holi dost blbě leze do letadla k tandemovému seskoku. Se zubní protézou se špatně koušou fíky a datle, shrbená záda kyslíkovou bombu k ponoru do hlubin taky neunesou. Michaele se před zraky objevily „světlé zítřky“. Navíc se už už viděla, jak díky úsporám ve zdravotnictví nebude mít na kvalitní zubní protézu a tak si k Vánocům nadělí mixér.
Nadechovala se, aby vysvětlila, že dovolenou na hlídání Týnky si vzít nemůže a myslela na to, že za storno seskoku jí nikdo peníze nevrátí, ale že ten seskok oželí. A pak to v ní chřuplo jako ve starých hodinách. A řekla něco úplně jiného: „Tak to ti tentokrát nepomůžu, holčičko moje. Dovolenou si vzít nemůžu a na víkend už mám závazně něco domluveného a zaplaceného. Budete si to muset zařídit jinak. Příště mi to řekni včas a já všechno naplánuju jinak.“
A když položila telefon, zahnala útočící výčitky svědomí. Haf haf, nebojte se, holky myslet taky trochu na sebe. Teď a i později.
Vaše
Eni
ČTĚTE TAKÉ:
Hledat brejle bez brejlí