Proč jsou muži plodní po většinu života, zatímco ženy s menopauzou plodnost ztrácejí? Počítačové simulace ukázaly, že ženy po menopauze, tedy babičky, pomohly lidskému druhu rozvíjet sociální dovednosti a prodloužit délku lidského života. Jak?
Antropologové a evoluční biologové se roky snaží vysvětlit existenci menopauzy, životní etapy, kterou se lidé odlišují od svých nejbližších příbuzných – primátů. Zajímalo je, proč příroda, ve které má vše svůj důvod, dala ženám tolik let života bez možnosti mít další potomky. Ve zvířecím světě je tato situace ojedinělá.
Babičky nás odlišují od šimpanzů
Podle vědecké studie publikované v časopise Proceedings of the Royal Society B je důvodem „vznik“ babiček. „Babičky byly na počátku toho, kým jsme teď,“ tvrdí antropoložka z univerzity v americkém Utahu a vedoucí studie Kristen Hawkesová. Ta už v roce 1997 navrhla „hypotézu babičky“, tedy teorii, která vysvětluje menopauzu jako způsob, kterým evoluce z žen potencionálních matek udělala babičky a pečovatelky. Podle Hawkesové lidstvu tyto ženy pomohly vyvinout celou škálu sociálních dovedností a vlastností včetně schopnosti učení se novým dovednostem a schopnosti spolupracovat.
Aby vědci „teorii babičky“ otestovali, počítačem simulovali, co by se stalo s délkou a kvalitou života šimpanzů , kdyby se v tomto druhu objevila menopauza a tím i babičky. Samice šimpanzů žijí ve volné přírodě 35 až 45 let a zřídka přežijí své plodné roky. V simulaci vědci tento fakt replikovali, ale pouhému jednomu procentu samičí populace dali genetickou predispozici k menopauze. V průběhu 60 tisíc let se u tohoto druhu primátů vyvinula schopnost žít desítky let po menopauze, dokonce do 60 až 70 let věku. Nakonec 43 procent samičí populace tvořily babičky.
Babičky po staletí dělají to samé – pečují o děti
Jak mohly babičky lidstvu prodloužit život? Podle studie pomáhaly sbírat jídlo a krmit děti, které se ještě nenaučily jíst samy, což matkám umožnilo mít více dětí. Podle vědců by bez babiček spousta dětí zemřela. Pokud matka měla novorozence, péče o starší děti se omezila na nutné minimum. Dvouleté nebo mladší děti, které ještě neumí jíst samy, byly v tom případě často ohrožené a bez babiček, které posloužily jako náhradní pečovatelky, by nepřežily. Člověk totiž na rozdíl od primátů nemá schopnost jíst sám okamžitě po odstavení.
Podle počítačové simulace ženy, které byly schopné dožít se postmenopauzálního věku, zvýšily pravděpodobnost přežití svých vnoučat. Díky tomu byly schopné nejen předat své geny dlouhověkosti, ale umožnit jim též další reprodukci, takže v průběhu tisíců generací se u druhu jako celku prodloužila délka života.
Vědci si též kladli otázku, proč se ženy vyvinuly tak, že ovulovaly pouze část svého života? „Bez menopauzy by i starší ženy pokračovaly v plození dětí, nezaujaly by svou babičkovskou roli. Všechny děti by byly stále zcela závislé na svých matkách, což by snižovalo jejich šanci na přežití. Ohrožovala by je nejen smrt matek, ale i pouhé narození sourozenců. Z evolučního hlediska dává větší smysl zvyšovat míru přežití potomků ve skupině místo rození dalších a dalších dětí,“ vysvětluje Hawkesová.
Ale vědkyně jde ve svých hypotézách ještě o krok dál a tvrdí, že sociální vztah navázaný s babičkou mohl přispět k rozvoji mozku a dalších rysů, které odlišují člověka od primátů. „Šimpanzi, gorily či orangutani mají vždy jednoho potomka a samice má dalšího až v okamžiku, kdy je první potomek schopen samostatného života. U lidí to neplatí, a lidské dítě se proto vyvinulo tak, aby se aktivně zapojilo a donutilo matku si ho všimnout,“ vysvětluje antropoložka.
„Babičky umožnily druh výchovy, díky kterému jsou lidé na sobě společensky závislí a touží po pozornosti. Menopauza tedy umožnila zvýšení kapacity mozku a prodloužení délky života,“ tvrdí Hawkesová. Sice jde stále jen o teorii, která potřebuje další zkoumání, ale počítačová simulace napomohla antropologům porozumět lidské evoluci.