Nekončící ovace odměnily Ballett Dortmund na jeho domovské scéně za inscenaci Stars and Steps s choreografiemi od Balanchina a Bigonzettiho. „Byl to večer, který píše taneční dějiny,“ psaly noviny. Souborem, jehož raketový vzestup pod vedením uměleckého šéfa a choreografa Xin Peng Wanga je obdivuhodný, se můžeme nechat překvapovat i u nás. Projekt Taneční most jej přenese 14. září do Národního divadla a 16. září do Janáčkova divadla v Brně. Přitom se organizátorům podařilo značně snížit cenu vstupenek, neboť jim záleží na tom, aby se na představení mohli přijít podívat všichni, kdo o ně mají zájem.
Představení Stars and Steps je složeno ze dvou kontrastních částí. Klasiku a 20. století zastupuje choreografie Who cares? (Koho to zajímá?) George Balanchina na Gershwinovu hudbu. V době svého vzniku v roce 1970 působil tento balet velmi novátorsky. Druhá část večera, Rossini Cards (Rossiniho pohlednice), kterou na hudební motivy svého dávného krajana Gioacchino Rossiniho vytvořil italský choreograf Mauro Bigonzetti v roce 2004, je považována za dílo pro 21. století.
Iniciátor a šéf Tanečního mostu (Tanzbrücke) Rudolf Kubičko, organizující česko-německou výměnu pozoruhodných tanečních projektů a někdejší brněnský tanečník, upozorňuje na mezinárodní srozumitelnost hudby a tance. K zajímavému večeru Stars and Steps poznamenal: „Balanchine založil své choreografie na klasice, pouze lidi trochu jazzově „vyosil“, což v té době bylo velmi revoluční. Z našeho pohledu je to klasika, jak má být – pokud někdo hýbne bočkem, nevnímáme to už jako vybočení z klasiky!“
Večer vyvrcholí Bigonzettiho emocionálními tanečními „kartami“. Co nás na nich obzvláště pobaví? „Bigonzetti také vychází z klasiky, ale není tam z ní nic vidět, není tam jediný pohyb, o němž bychom řekli – ano, toto je balet. Je to emocionální tanec s italským „pomrkáváním oka“, je v tom skrytý humor, jaký mají Italové rádi a Češi taky. Je to třeba, protože z představení neutečete, a tak krom krásných povznášejících myšlenek a kultivace duše potřebujete také uvolnění a odreagování.“
Můžeme se tedy těšit na propojení s komikou a groteskností, ale i na erotičnost moderního tance. „V moderním baletu se šaty už moc nenosí, omezují v pohybu. V dnešním pojetí chce divák vidět z tanečníka co nejvíc,“ usmívá se Rudolf Kubičko. „Bigonzetti není jiný, jeho kostýmy jsou takové, že z nich občas něco skrývaného vykoukne. Samoúčelná erotika to však není.“
Přestože Rossini Cards nejsou dějovým baletem, čeká nás překvapivá pointa. Tu však Kubičko neprozradí. Dozvíme se však, proč před oponu nečekaně vyjde tanečnice a čte v italštině - recept na špagety(!!). „Je to totiž recept, který Rossini sám napsal. Kdo zná jeho život, ví, že Rossini měl rád vedle hudby také jídlo a ženy... Sám o jídle často mluvil, proto Bigonzetti zamontoval do představení dokonce jídlo, a také ovšem ženy. Myslím, že by se to líbilo samotnému Rossinimu!“
Jiné dílo, Romea a Julii v Xin Peng Wangově choreografii, pak předvede soubor dortmundského baletu při pokračování svého turné 18. září v Budapešti a 21. září v Bratislavě.
Zdroj: 2media