Polovina pohřbů v Česku probíhá bez posledního rozloučení. Obřad ale pomáhá pozůstalým uzavřít jednu životní etapu a jít dál. Proto nejen u nás, ale i ve světě začaly vznikat alternativy, jak se se svými blízkými rozloučit sice důstojně, ale také víc osobně. Jakým pohřbům dávají lidé čím dál víc přednost?
Pohřební rituály usnadní loučení
Poslední rozloučení v potemnělém šedém krematoriu či obřadní síni, kde cizí člověk pronáší unifikovanou smuteční řeč, je noční můra mnohých pozůstalých, a takovému pohřbu se dokonce snaží vyhnout.
Dobrý obřad ale pomůže rozloučit se, nadechnout se a jít dál. Pohřební průvodce napomáhá pozůstalým zvládnout jejich ztrátu, a pokud je to potřeba, zůstává jim oporou i v delším časovém horizontu. Loučení totiž nekončí skončením obřadu, ale až smířením se se ztrátou milované osoby. Přestože obřady mohou na první pohled působit moderně, mnohdy vycházejí z našich tradic: historických i spirituálních.
„Vyberte si pro rozloučení se svým blízkým místo, které je povznášející, nedeprimuje a ke kterému měl zemřelý ideálně osobní vztah,“ radí Oleg Vojtíšek, zakladatel služby Pohřební průvodce. Je dobré být například někde u vody, na louce, u lesa nebo teď v zimě třeba v historické vile s terasou a zahradou, v kapli, v salonu v divadle, nebo dokonce i restauraci.
Jak zabírá hypnóza na smutek? Podívejte se na video:
Pokračování 2 / 7
Obřad má být oslavou života zesnulého
Všechny důležité životní události doprovázejí rituály a mělo by tomu tak být i v případě smrti. Pohřeb nám má pomoci uvolnit emoce, truchlit, rozloučit se. Má však být o životě zesnulého, nejen o tom, že zemřel. A na konci obřadu může být i veselejší píseň. To věděli už naši předci, vždyť na vesnických pohřbech, když šla kapela na hřbitov, hrála smutně, ale ze hřbitova byla už jejich hudba veselejší.
Aby smuteční obřad působil léčivě, je dobré, když se do něj zapojí i pozůstalí. Rozloučení může být společným zážitkem, který pozůstalé stmelí.
Lilia Khousnoutdinova, inf
31. října 2022
Pokračování 3 / 7
Rozptyl popela do řeky
Rozptyl popela do vody je krásný, duchovní a dá se říci až povznášející způsob rozloučení. Voda totiž symbolizuje očištění duše a svobodu, řeka tok života a plynutí času. Odnese popel zesnulého a odplaví smutek.
Může však jít pouze o symbolický rozptyl, do vody se hodí okvětní plátky, které dobře vizualizují odplouvání, opuštění něčeho, co již není.
Ivana Štědrá
2. listopadu 2021
Pokračování 4 / 7
Vyšlete vzkaz po vodě či skrze oheň
Vždy je něco, co člověk svému blízkému nestihl, nemohl nebo nechtěl před smrtí osobně říci. Slova je možné napsat na papírky. Z papírků pak složit lodičku, vypustit ji po řece a sledovat, jak odplouvá.
Nevyřčené není nutné posílat jen po vodě. Papírky se vzkazy je také možné spálit. Oheň symbolizuje smrt, ale i očistu. Bez něj by na Zemi nebyl život. Přináší teplo, světlo, radost, ale i bolest. Popel z papírků je pak možné vsypat ke stromu, který pozůstalí zasadí.
Kateřina Ella
1. listopadu 2021
Pokračování 5 / 7
Vzkazy můžete napsat i na balonky
Nafouknuté balonky také pomohou s předáním vzkazu. Vzkaz je vhodný napsat fixou na balonek, ten se pak obřadně vypustí.
„Tento obřad původně vznikl proto, aby se do pohřbu lépe zapojily děti, které balonky milují. Ale postupně se ukazuje, že jde o osvobozující rituál i pro dospělé. Každý totiž v mysli balonek naplní tím, čím chce a potřebuje,“ popsal svou zkušenost Vojtíšek z Pohřebních průvodců.
Lenka Chvostová
27. října 2023
Pokračování 6 / 7
Rozptyl popela do nebe
Podobný je i obřad, kdy se popel zesnulého vyšle pomocí heliového balonku přímo do nebe. Balon přibližně ve výši kolem 9 kilometrů (na hranici stratosféry) praskne a popel zesnulého se rozptýlí. Takový obřad je jednoduchou, ale krásnou metaforou odchodu na věčnost.
Pozor, je nutné se vyhýbat letištím a letovým trasám (vzdušným koridorům). „My se vždy radíme se správou letového provozu nebo s lokálním letištěm,“ popisuje svou zkušenost Vojtíšek.
Zasaďte strom nebo malou zahrádku
Tento rituál je vhodný pro všechny, kteří chtějí, aby jejich zesnulý měl „své místo“ a zároveň nechtějí navštěvovat hřbitov. Pak mohou na krásném místě zasadit strom, ke kterému budou chodit. Strom symbolizuje propojení mezi nebem a zemí. Je to živá vzpomínka, navíc udržitelná. Strom roste, můžeme se ho dotýkat, má vlastní vůni, musíme o něj trochu pečovat… Jak se s ním postupně sžíváme, tak se postupně i smiřujeme se ztrátou zesnulého. Smutečním stromem může být smuteční vrba, ale třeba i sakura, dub, buk nebo bříza. Není nutné sázet nový strom, zesnulého lze pohřbít i na místě, kam rád chodil.
Pozůstalí mohou také vysadit malou pietní zahrádku. Taková ceremonie donutí člověka zpomalit a uvědomit si přírodní cyklus života.
Pokračování 7 / 7
Uložení urny na hřbitově nemusí být vůbec strohé
Konzervativnější z nás chtějí urnu (nebo rakev) uložit na hřbitově. I tam je možné připravit osvobozující obřad, který obsahuje vše, co dobrý obřad obsahovat má: na úvod hudba na zklidnění, pak hlavní řeč ceremoniáře, poté zavzpomínají pozůstalí, společná vzpomínka v tichu a klidně i společné vzkazy, které se spálí či uloží společně s urnou.
Je dobré, aby poslední rozloučení korespondovalo s přáním a životem zemřelého a aby nabídlo prostor pro důstojné a dostatečně osobní rozloučení pro pozůstalé.
Marta Pušová, hrk
20. září 2022