Bára má život, který jí leckterá jiná žena může závidět. Přesto má pocit, že žije ve zlaté kleci, a ráda by to změnila. Manžel ale o jejím návratu do práce nechce ani slyšet. Co s tím?
Vím, že se mi spousta žen možná bude smát a říkat, jak by si dokázaly představit svůj život bez práce. A proč si třeba nezařídím nějakou charitu nebo si nenajdu hobby. Můj problém je, že já bych hrozně chtěla dělat svoji práci, kterou jsem vystudovala. Ale můj manžel nechce, abych se po dětech do práce vrátila. Přitom jsme se seznámili právě v práci.
Od mala mě zajímalo, proč lidé mluví různými jazyky. Chtěla jsem se s nimi domluvit. Revoluce přišla, když jsem byla na základní škole. Takže jsem už nezažila povinnou ruštinu, ale vyrostla jsem na angličtině, francouzštině, němčině, postupně jsem si přidala ještě španělštinu a portugalštinu. Slova, věty, fráze, přízvuky různých částí určitých zemí. Všechno mě to fascinovalo.
Laura Poláková
10. ledna 2021
A když jsem pak dostudovala, byla sice spousta lidí, kteří uměli základy cizích jazyků, ale už málo lidí na špičkové úrovni. Udělala jsem si živnosťák, založila firmu na překládání a tlumočení. Byla jsem nezávislá, jezdila po světě, milovala jsem takový ten cvrkot ve společnosti. A skvělý pocit, když se mi některé tlumočení opravdu povedlo a obě strany například uzavřely kontrakty nebo dlouhodobou spolupráci.
Roky mi utíkaly v rychlém tempu. Popravdě, utíkali ode mě i moji milenci, protože prostě chtěli, aby jejich holka byla doma a nežila pořád s napůl sbaleným kufrem.
Něco se zlomilo, až když mi bylo dvaatřicet. Tehdy jsme se s Pavlem potkali, tlumočila jsem mu nějaké jednání do francouzštiny, odehrávalo se to v Paříži. Ačkoli se smlouva neuzavřela, nebyl nějak mrzutý. Přišel mi vnímavý, pozorný.
Laura Poláková
6. prosince 2020
A protože chtěl celou svoji pracovní skupinu pozvat alespoň na krátký výlet do části Bretaně a Normandie, ráda jsem přijala pozvání a cestovala spolu s nimi. Viděli jsme společně mohutné přílivy v přístavu Saint-Malo, pitoreskně krásný ostrov Mont Saint-Michel, ale i smutné pláže, kde se vylodili Spojenci.
No, a když jsme se pak dostali zpátky do Prahy, bylo jasné, že jsem zamilovaná až po uši. Pavel mi půl roku nato nasadil prstýnek a řekl, že mě chce navždy pro sebe a svoji rodinu. Slíbila jsem mu všechno. Biologické hodiny mi bily na poplach.
Laura Poláková
26. listopadu 2020
Tehdy mi nevadilo, že on si plánuje dál dělat byznys, zatímco já mám být ta, která bude s rodinou doma. Maminka a manželka na úrovni. Jako mávnutím proutku jsem se stáhla z firmy a deset let byla plně k dispozici dětem a Pavlovi.
Nestěžuju si, byly to nádherné roky, máme tři skvělé děti. Pavel se o nás stará, je pořád úspěšný, vydělává peníze, máme dům, cestujeme na dovolené, já nemusím počítat, když chci něco koupit. Ale už od posledního porodu cítím, že mi něco schází – práce.
Laura Poláková
24. listopadu 2020
Moje slova, překlady, snaha dobře tlumočit slova starého španělského vinaře nebo snobské anglické vědkyně. Schází mi nervozita před jednáním, občas se obléknout do kostýmku, jindy hnít do noci u počítače nad složitým překladem.
Jenže Pavel nechce o mém alespoň částečném návratu do práce ani slyšet. Hádáme se o tom od chvíle, kdy náš nejmladší syn začal chodit do školky. Přitom vždycky jsme si platili paní na hlídání. Pomáhala s ostatními dětmi nebo hlídala, když jsme s Pavlem šli na večeři nebo do divadla. Tak proč by někdo nemohl občas vypomoct?
Laura Poláková
22. listopadu 2020
Slíbila jsem Pavlovi, že bych nebrala zahraniční cesty, ale nic nezabírá. Že prý vydělávat nemusím. To je pravda, jenže já se pro jazyky narodila. Toužím po tom, aby to pochopil. Nechci zničit naše manželství, nechci dělat nic proti němu, ale nutně už potřebuju zpátky do normálního světa. Být mámou, ale taky sama sebou.