Bára prožila o jedné letní dovolené pravou letní lásku, na jakou se nezapomíná. Kupodivu ale neskončila po létě, vztah s pohledným Tunisanem udržuje Bára dodnes. Jenže on se teď odhodlal k radikálnímu kroku…
S mámou jsme se před pár lety rozhodly udělat si dámskou jízdu v Tunisu. Snad proto, že jsem byla čerstvě po rozvodu, anebo proto, abych i já mámu vytáhla někam ven, za hranice všedních dnů. Vyrazily jsme do Sousse, do jednoho hotelu u pláže.
Tamní pozornost mužů na mě po složitém rozvodu působila jako osvěžující koktejl na poušti. Původně jsem si myslela, že se s mamkou budeme jen nečinně válet na písku a užívat si sluníčka a nicnedělání. To se ale nečekaně změnilo s příchodem Azíze, který mě třetí den pobytu oslovil pod slunečníkem u hotelového bazénu.
Ráda se bavím v cizí řeči, a tak jsem naši konverzaci brala jako studium angličtiny v přímém přenosu a bylo mi tak nějak jedno, o čem se spolu bavíme. Byl pohledný, na Afričana urostlý a na Tunisana se zdál být i sečtělý. Pozval mě na romantickou návštěvu Sousse. Řekla jsem si, že se nemůže snad nic stát, pracoval přece pro náš hotel jako průvodce a pořadatel výletů. Vyrazili jsme společně na jeho motorce vstříc krásám, místní kultuře, přírodě i kulinářským zážitkům.
Moc se to povedlo a já po první zkušenosti začala dychtit po dalších netradičních zážitcích. Azíz to asi vycítil, protože mi hned druhý den nabídl soukromý výlet na Saharu. Přibral ještě mladý pár Holanďanů, takže jsem se nebála opustit hotel s cizím člověkem na dva dny. Mamka měla obavy, ale viděla, že nás jede víc a že Azíz působí slušně, navíc skutečně pracoval pro náš hotel. Tak nakonec svolila a těšila se, jak si v klidu přečte svou oblíbenou knihu. Podmínkou byl také plně nabitý mobil, pro strýčka Příhodu. A vyrazili jsme…
Po celém dni cestování jsme dorazili do prvního tábora. Čekala na nás oslava svátku jedné z příbuzných Azíze. Slavilo se bujaře až do pozdních nočních hodin.
Druhý den jsme vyrazili ještě dál. Tam, kam nás Azíz vzal, bylo jen pár z hlíny splácaných obydlí bez jakékoli střechy. Všichni nás vítali, jako by byly Vánoce. Ochutnali jsme místní nechutně hořký a silný čaj. Větší lomcovák jsem v životě nepila! A dali jsme si nějaké strašně pálivé maso s plackami, které tu ženy pekly na kamenech. Paráda! Děti si tu vesele skotačily. Bylo úsměvné, že znaly automobil a rádio, ale co je hřeben, netušily.
Ve večerních hodinách jsme se stali svědky pravé tuniské svatby. Azíz nás odvezl kamsi, kde se odehrála za přítomnosti desítek nadšených Tunisanů. Nevěsta měla nádherné šaty s dlouhou vlečkou a Azíz mi vyprávěl, že jsou ručně šité a šily se celý týden. Místní se nás dotýkali a děti se strachem utíkaly. Pro mnohé to bylo prý poprvé, kdy viděli blonďatou ženu. A oba Holanďané měli vlasy zrzavé, což působilo stejně exoticky. Asi si to dovedete živě představit…
Tehdy se ke mně mladý Tunisan poprvé naklonil a vášnivě mě políbil. Jeho polibek voněl Afrikou, svobodou, vášní i exotikou, ve které jsme se právě ocitli. Pak už mě ze své náruče až do příjezdu do hotelu prakticky nepustil. Když jsem vedle něj usínala, dívala jsem se ze svého zvláštního slamníku, kde jsme leželi, přímo na hvězdy… Šum saharského písku mě ale brzy ukolébal. Věděla jsem, že tahle dvoudenní romance okořeněná dobrodružstvím brzy skončí. Přesto jsem nelitovala ani minuty času, který jsem s Azízem strávila.
Laura Poláková
17. června 2018
Na hotelu mě „odevzdal“ mamince ve vší počestnosti. Vídali jsme se pak až do konce zájezdu a já jsem si neuměla představit, že odjedu a nikdy už ho neuvidím. Neuměl si to představit ani Azíz, a tak jsme si slíbili, že zůstaneme i nadále v kontaktu. Od té doby jsme oba šetřili každou korunu, abych se dvakrát do roka mohla podívat já za ním a dvakrát on za mnou. Nebylo to jednoduché, ale zamilovali jsme se do sebe láskou jako trám a to nám pomáhalo překonat těžké období.
Laura Poláková
14. června 2018
Před pár dny jsem se ale z Tunisu vrátila rozpolcená. Azíz mě totiž požádal o ruku a chce, abychom žili spolu. Dal mi na výběr, jestli chci být v Tunisu, nebo se on přestěhuje za mnou, ale já si najednou nejsem jistá. Život tam si neumím představit, nechci se vzdát rodiny, přátel ani svojí práce. A když se přestěhuje on sem? Netuším, co by tu dělal, byl by zcela závislý na mně a vzhledem k tomu, jaký mají Češi přístup k imigrantům z těchto zemí, asi by tu docela trpěl. A tak teď váhám, jak situaci vyřešit…