BÁRA (51): S bratrem jsme se usmířili den před jeho smrtí

5. 12. 2019
BÁRA (51): S bratrem jsme se usmířili den před jeho smrtí
Říká se, že odpuštění je ten nejkrásnější pocit. Nepromeškejte proto žádnou příležitost, zvlášť ne v období Vánoc. Mohlo by se totiž stát, že byste litovala stejně jako Bára.

S Mirkem jsme dvojčata, ale každý úplně jiný. Já byla tichá, zakřiknutá holka a on nezbeda. Já šla studovat, on se vyučil, ale nakonec dělal taxikáře.

Občas se napil, kouřil jako fabrika a celé noci jezdil, aby si víc vydělal. Jeho žena měla pořád málo, hnala ho do dalších kšeftíků a hlavně se starala, abych si neuloupla z dědictví po našich víc než on.

Když umřela teta, po které nezbylo nic kromě starého nábytku, bratr usoudil, že měla určitě peníze na vkladních knížkách, které jsem já sebrala. Nebyla to pravda, ale on mě obviňoval, že jsem ho okradla. Úplně jsme se rozkmotřili a dlouhých dvanáct let spolu nepromluvili ani slovo.

Loni byla zrovna první adventní neděle, když zazvonil zvonek u dveří. Za nimi stála bratrova manželka, která mi prozradila, že můj bratr leží v nemocnici s rakovinou hrtanu. Prý pro mě poslal, aby se mohl rozloučit.

Zůstala jsem jako opařená, do očí se mi nahrnuly slzy. Vždyť nám bylo teprve padesát! Kdovíjak dlouho už je nemocný, a já o ničem nevěděla! Vzpomínala jsem, co všechno jsme spolu jako děti zažili, a utápěla se v lítosti ještě ráno, když jsem balila našeho starého plyšového medvěda, jedinou hračku, která mi z dětství zbyla. A co jsme se o něj s bratrem natahali!

Když jsem vešla do nemocničního pokoje, Mirka jsem nepoznala. To vyhublé žluté tělo že je můj bráška? Oči ho ale prozradily. Mluvit nemohl, psal do bloku, který jsem mu podala z nočního stolku.

„Barunko, měl jsem tě vždycky rád, odpusť mi, jestli můžeš,“ naškrábal roztřeseným písmem a já ho objala. Pak jsem mu povídala všechno, co se se mnou za těch dvanáct let dělo. O své dceři, ze které je už slečna na vysoké, o manželovi, práci i o tom, jak mě strašně mrzí naše zaťatost.

A pak jsem vytáhla medvěda. „Pamatuješ, brácho, jak jsi mi ho sebral a hodil do světlíku a pak jsme ho lovili na tátovu udici?“ chtěla jsem ho rozveselit. A bráška mě zase objal, plakal a pak se s medvědem pitvořil a dělal ty své opičky jako zamlada. Brzy se ale unavil, a tak jsem mu slíbila, že hned po Štědrém dnu si pro medvěda přijdu. Zatím ať mi ho tu hlídá.

Druhý den ráno ale Mirek umřel. Prý ve spánku a s úsměvem na tváři. Plakala jsem, ale byla jsem strašně ráda, že jsme se spolu stihli usmířit. Do smrti ale nepřestanu litovat, že k tomu nedošlo mnohem dřív.

Témata článku:   

Komentáře Zobrazit celou diskuzi

Přečtěte si také

Horoskopy

Jste zvyklí být ve všem první a nejlepší. Pracovní sféra je prostě vaše parketa a jedete na plné obrátky. Jenže momentálně se vám nedaří podle představ. Naštěstí se dokážete s nadřízeným…

Nejčtenější články

Doporučujeme