"Chtěla Bych poznat sama sebe
Chtěla bych povečeřet se všemi muži, kteří prošli mým životem. V jeden večer, u jednoho stolu. ( Uvařila bych Lasagne, pokud si dobře vzpomínám, skoro všem chutnaly.) Ne, raději bych povečeřela s jejich zákonitými manželkami a oficiálními přítelkyněmi.
Skrze ně bych totiž zřejmě poznala sama sebe.
PS: Možná bych měla spíš povečeřet je. Tenké grilované plátky z manželky mého prvního milence, servírované na stříbře. To vůbec není špatný nápad."
Toto je závěrečná kapitola z knížky Bestiář 25 leté české spisovatelky Barbary Nesvadbové. Barbara je dcerou úspěšného spisovatele sci-fi a scénáristy Josefa Nesvadby, studuje Fakultu sociálních věd UK, působí jako konzultantka měsíčníku
Xantypa, své fejetony publikuje převážně v německém a švýcarském Cosmopolitanu a v českém vydání Playboe. Barbara Nesvadbová je autorkou bestsellerů nakladatelství MOTTO - Řízkaři a Bestiář (jehož podtitul zní:" Bestií se žena nerodí. Bestií se žena
stává. A já mám za sebou opravdu kvalitní přípravku." )
Více o Barbaře si můžete přečíst v rozhovoru Františky Čížkové pro Mladý Svět, který ve zkrácené verzi otiskujeme.
O POSELSTVÍ SLOVA
Začneme tedy literaturou. Co pro tebe znamená?
Velkou část mého života. Samozřejmost. Nezbytnost.
Zkus to rozvést.
Ano, je to tak. Hrozně ráda čtu. Ráda unikám z reality. Přiznám se - knížky mám raději než film. Ponechávají prostor mojí fantazii. A také musím říci, že v neposlední řadě pro mě dnes představují i obživu.
Jak bys charakterizovala Řízkaře a Bestiář?
Jako knihy psané " z jedné vody na čisto", bez přemýšlení nad kritikou či nad čtenáři. Jsou to knihy o hledání, o lásce, o zklamání. O životě bez happyendů.
Trápí tě odsudky, kterými jsou častovány?
Ale ony jimi nejsou častovány. Alespoň já nic takového od kritiky ani od čtenářů nezažila. Já se setkávám s odsudky svojí osoby.
Čím si je vysluhuješ?
Možná dráždím svojí přílišnou bezprostředností, emotivností, impulsivností. Neúnosnou prostořekostí. Pohoršlivou otevřeností..Zřejmě provokuji i tím, že jsem nad věcí tam, kde jiní nedokážou být. Třeba jsou na vině i mé dekolty, vysoké
podpadky a spousta jiných momentů. Co já vím...
Čím si vysvětluješ čtenářský zájem?
Zřejmě všichni lidé na celém světě zažívají podobné příběhy, takže se asi čtenáři s obsahem mých knížek identifikují..
Dopisuješ třetí knihu o " bestii " Karle. Hodláš snad dodat na trh další profitující never ending story?
Který lidský příběh nikdy nekončí? Takže ti pouze odpovím: Všechno jednou skončí. To platí i pro mé psaní, mé dospívání, a jak říká Viewegh, " pobytově poznávací zájezd na tomto světě ".
O REALITĚ A FIKCI
Jeden z tvých blízkých přátel na dotaz, proč jsou knihy Nesvadbové takové, jaké jsou, prohlásil: "Protože ona taková prostě je..."
Zkus mu uvěřit. Možná má pravdu. Možná přehání nebo se mýlí...
Nezapřeš, že Karla je v mnohém ohledu osobní projekcí. Kde začíná její fabulace?
V okamžicích, které si netroufnu v reálném životě vyzkoušet. Říká se, že každý spisovatel - a to i pohádek - píše o sobě. Do textu promítá svoji fantazii, prožitky, sny..Dělám to i já. Jinak ani nelze. Babička mě ale vždycky brání větou: "Vy
se snad domníváte, že autoři detektivek vraždí?"
Stylizuješ se do podoby kontroverzní atrakce. Najdeš odvahu být sama sebou?
Problém je v tom, že jsem za atrakci označována i ve chvílích, kdy jsem upřímná, takzvaně sama sebou. Takže zřejmě atrakcí jsem.
Jak se s takovým puncem žije?
Jak kdy. Někdy je jistou výhodou, jindy spíš bolestně překáží. Musela bych se opakovat, abych ti vyjmenovala všechny možné příčiny takového, navíc tvrdě zavedeného, všemi ostatními živeného cejchu. Každopádně nehodlám hrát divadlo jen proto, abych
se jej zbavila.
O SEXU
Sex je pilířem tvých dílek, základem image. Proč?
Protože mě prostě baví.
O sexu často hovoří lidé, kteří s ním mají problém...
To je sice pravda, ale také o něm mohou hovořit ti, kteří ho touží víc poznat. Jedinci, již chtějí pochopit, proč sex a emoce hýbou světem víc než třeba hrubý domácí produkt dané země či cena ropy...
Občas si stýskáš, že tvé milenecké vztahy fungují podivně. Uvědomuješ si, že tobogán připomínající sexuální život, názory popírající posvěcenou monogamii, vize maximální lásky se na takovém stavu podepisují?
To je dost zavádějící otázka. Já už nehodlám nikoho přesvědčovat, že jsem normální. Připadala bych si jako blázen, který tvrdí, že bláznem není. Můj sexuální život není tobogán. Věřím pouze v lásku. Partnerskou, přátelskou, tolerantní. Lásku
reálnou a realistickou, která v endefektu nemusí být monogamní.
Před časem jste se s přítelkyní Kateřinou Kornovou nechaly přičinlivě Bleskem opuncovat jako lesby. Poté jste znechuceně reagovaly na následné komentáře. Stál ti jepičí bulvární rozruch za takovou akci?
Bulvární rozruch mi přinesl jen problémy. Žádné opuncování jsem si neobjednala. Jsem heterosexuálně orientovaná a lpím na tom, že je ryze moje soukromá věc, s kým se stýkám, přátelím, koho pozvu na večeři. Skrze knihy mohu poskytnout svoje myšlenky,
ale rozhodně nedopustím pomyslný prodej své osoby.
Máš mediální obraz pod kontrolou?
Já nemám pod kontrolou nic. City počínaje a štrúdlem v troubě konče. O mediálním obraze nemluvě..
V knihách často konstatuješ: " To není fér."
Všechno počíná od kořenů. Jsem vychovaná dvěma psychiatry. Relativně starými rodiči, nejhodnějšími a nejtolerantnějšími osobami, jaké znám. Už od dětství pro mě prakticky nic nebylo tabu. Vyrůstala jsem v hřejivém klimatu všeodpouštějící lásky.
Zřejmě proto příliš očekávám, dodnes nejsem imunní vůči podpásovkám. A ani si na ně zvyknout nechci.
Takový luxus ale občas bolí...
Netoužím po znecitlivění, nehodlám mít hroší kůži. Zbytky naivity si naopak úzkostlivě chráním a jen tak je někomu nevěnuju.
O POZNÁNÍ
Naplňuje tě novinářská profese?
Musím říci, že klasickou zpravodajskou novinařinu jsem nikdy nedělala. Píšu povídky, fejetony, občas rozhovory pro Xantypu. Snad i v této branži lidem cosi dávám. Ale také si dodnes čas od času vyčítám, že jsem nešla studovat medicínu, u níž bych snad
měla pocit, že je moje existence smysluplná.
Koketuješ s politikou. Čím tě vábí?
Zní to možná naivně, ale i já ji především vnímám jako správu věcí veřejných. Proto se na ni chci podívat hezky zblízka, zdola. Poznat koho a co platím ze svých daní. Proto mě zajímá komunální oblast. Jakási pofidérní, v politice myslím velmi omezená
moc mě nepřitahuje. Navíc se domnívám, že skutečná moc tkví v síle peněz, nikoli ve schůzích řešících, která základní škola na Praze 2 se zruší...
Co tě na životě přitahuje zejména?
Lidi. Zvláštní, přitažlivý, nepochopitelný, fascinující, povznášející i frustrující experiment přírody. A taky se ti přiznám - občas mě baví víc život pozorovat než jej žít.
Čeho se naopak bojíš?
Ač mladá, nastřádala jsem tolik zkušeností, že zklamání se neděsím. Užila jsem si ho dost a jen tak mě nic neporazí. Možná je to klišé, ale Bára Nesvadbová má především strach ze smrti.Nikoli své vlastní, protože u té nic moc neřeší. Umře, spálí
ji nebo zakopou a bude klid. Ona se bojí konce svých blízkých...
Víš, já sice občas zajdu do kostel, ale to ještě neznamená vytoužené milosrdné smíření. Podstatná je zneklidňující domněnka, že poté již nic není. Přesvědčení, že své blízké nepotkám na nějakém obláčku ani v dalším jiném vesmíru. Proto mi
nezbývá nic jiného než se naučit s touto myšlenkou žít. Vyrovnat se jako všichni ostatní s rolí ve hře, která nemá, jak už jsem podotkla, happy end.