Bára s manželem dlouho toužili po dětech, jenže se jim stále nedařilo. Bára cítila, že jejich vztah spěje ke konci, přesto se rozhodla dát šanci společné dovolené. A dobře udělala!
Chystali jsme se s manželem na společný týden v Itálii, ale nic moc od něj neočekávali. Přemohla nás totiž partnerská krize. Žili jsme spolu roky a skoro stejně tak dlouho se těšili, že budeme mít děti, jenže ty nepřicházely, nedařilo se… A náš vztah pomalu chladl.
Společná dovolená ale byla zvyk. A tak jsme naložili auto a vydali se směrem k moři. Cesta plynula hladce, jen my dva jsme skoro pořád mlčeli. Měla jsem pocit, že už si nemáme co říct. Celou cestu jsem přemítala, co s naším vztahem dál.
Laura Poláková
16. června 2020
Cítila jsem, že tohle už dlouho neustojíme, měla jsem pocit, že se mezi námi otevřela hluboká propast plná smutku z toho, že se nám nedostalo toho, o čem jsme snili. Ale ani jeden z nás o tom nechtěl mluvit nahlas. Byla jsem ráda, když jsme dorazili na místo. Tam naše zaryté mlčení na chvíli skončilo.
Měli jsme ubytování v hezkém apartmánu, okolí bylo krásné a já trochu ožila. Jako bych s mořským vzduchem vdechla najednou i opojnou radost, na kterou jsem už skoro zapomněla. „Co kdybychom si udělali romantickou procházku?“ zeptala jsem se Tomáše.
Laura Poláková
9. června 2020
I on se najednou uvolnil a po dlouhé době jsme spolu zažili báječný a bezstarostný den. Oblečení jsme se vrhali do vln, objímali se a smáli. Koupili jsme si dobré víno a při západu slunce ho vypili na dece.
Na ní jsme se pak i spontánně pomilovali. Přiznávám, že po hodně dlouhé době. Záměrně jsem se intimnímu životu vyhýbala, protože mě mučil pocit, že zase budu očekávat něco, co nepřijde. V onen den na italské pláži jsem ale na všechno zapomněla.
Laura Poláková
7. června 2020
I další dny se nesly v lehkém duchu a nám se nakonec ani nechtělo domů. Ale čas byl nekompromisní, po týdnu jsme naházeli věci do auta a frčeli zpátky. Domů. Život se vrátil do starých kolejí. I když…
Jednoho dne jsem najednou nemohla vůbec vstát z postele, bylo mi šíleně zle. Zvracela jsem a zvracela, nedokázala se postavit. Tomáš byl vyděšený a chtěl zavolat záchranku. Já řekla, ať ještě počká.
Laura Poláková
2. června 2020
Když mě nevolnost neopouštěla ani další den, radši jsme k lékaři zajeli. Ten mě vyslechl a zeptal se: „Nejste těhotná?“ Automaticky jsem odpověděla, že určitě ne. Doktor ale příčinu mojí nevolnosti neodhalil. Řekl jen, že si mám dát dietu a být v klidu.
Cestou zpátky mi začalo vrtat hlavou, že bych vlastně těhotná být mohla. Ale v duchu jsem si opakovala: „Hloupost, nic od toho neočekávej, budeš zklamaná.“ Přesto jsem poprosila Tomáše, aby mi zastavil u lékárny. Neřekla jsem, že si chci koupit těhotenský test. Vymluvila jsem se, že potřebuju čaj na zklidnění žaludku.
Ráno jsem okamžitě naběhla do koupelny a test si udělala. Když jsem viděla, jak se vybarvují dvě čárky, málem jsem omdlela. Rozbrečela jsem se štěstím, ten pocit byl nepopsatelný. Podruhé jsem málem omdlela, když mi doktorka řekla, že čekáme dvojčátka a já uviděla ty dvě malé tečky na ultrazvuku. Nejkrásnější tečky mého života.
Laura Poláková
28. května 2020
A co na to Tomáš? I on byl nadšením bez sebe. Těšili jsme se na porod jako malé děti. Oba jsme zářili štěstím. A záříme dodnes. Pokaždé, když se podíváme na ten náš zázrak, dvě krásné, dnes už pětileté dcery Amálku a Andělku, cítíme lehké dojetí. Itálie musí mít nějaká skrytá kouzla, protože jsem si jistá, že holčičky jsou plodem oné romantické noci na pláži, kdy jsem konečně pustila starosti z hlavy. A vidíte? Vyplatilo se!