* Kdy jste se naposledy pustila do vaření?
Včera. Byla to zeleninová polévka, těstoviny s lososem a salátem z červené řepy.
* Baví vás vklouznout do role kuchařky?
Vařím moc ráda a ještě raději peču, ale často jsem tak unavená, že nemám vůbec sílu něco vymýšlet. V tu chvíli jsem vděčná za to, když uvaří přítel. Vaří skvěle. Navíc to umí dotáhnout až do konce, takže kolikrát je jídlo naservírované lépe než v těch nejluxusnějších restauracích. Je to borec.
* Odsouváte jídlo stranou, když máte hodně práce?
V žádném případě. Při takovém výdeji energie, co mám, se mi vynechání jídla už párkrát vymstilo. Začala se mi motat hlava a celkově jsem se cítila slabá. Proto už si na to dávám pozor. Poslední dva až tři roky jím pravidelně třikrát denně zhruba ve stejných časových intervalech. Občas to navíc doplním různými nabíjecími pitíčky, jako je nápoj z mladého ječmene, rakytníková šťáva, čínský čaj Pu-erh nebo medová voda. Je báječné, jak med s vodou dokáže člověka nakopnout.
* Kde se vám coby herečce nejlépe jí – v cateringu při natáčení, nebo v divadelní restauraci?
Úplně nejvíc mi chutná doma. Rodiče mají velkou zahradu. Většinu zeleniny jsem s mamkou sama sázela a můžu si tak být jistá, že v ní není nic, co by mi dělalo v těle neplechu. Stejné je to třeba s vajíčky. Mít doma slepice je báječná vychytávka. Nikdy vám nemusí být líto, když něco nedojíte. Není totiž důvod, aby to zbytečně skončilo v koši. Prostě to dáte slepicím, ony si pochutnají, a ještě vám za to „vyprdnou“ vajíčka. Tomu říkám parádní recyklace. Díky za ně. (směje se) Ale občas chodíme jíst i ven. V Praze jsme si s přítelem hodně oblíbili RED Pif u Betlémského náměstí. Vždycky se tam dozvíme, odkud pochází maso nebo čím byla zvířata krmena. Navíc je tam i velký vinný bar, takže si čas od času koupíme pár láhví domů.
* Objednala jste si někdy v restauraci něco, co se pak ukázalo jako velká chyba?
Jé, mockrát! A proto, když už se s přítelem rozhodneme, že půjdeme jíst ven, dobře vybíráme kam. Nevěřím ani barvě a velikosti ovoce, které se prodává v obchodech, natož tepelně upraveným jídlům v restauracích. Vždycky, když při nákupu vidím nějakou obrovskou červenou jahodu, mám chuť jí říct: „Ty tak kecáš!“
* Ocitla jste se už v životě v kolotoči držení diet?
Od svých patnácti do dvaceti jsem měla neustále pocit, že jsem tlustá. Vůbec to nechápu, protože když se dneska podívám na fotky, je jasné, že to nebyla pravda. Jenže tenkrát oči viděly něco úplně jiného a já si pořád kladla úkoly, které se točily kolem jídla: „Nebudu jíst po šesté hodině!“ „Už žádné sladké!“ „Vyzkouším dělenou stravu!“ Výsledkem toho bylo, že tělo bylo tak zmatené, že si raději dělalo zásoby, aby se připravilo na horší časy. Myslím si, že nejvíc se můžeme hýčkat tím, když do jídla vneseme pravidelnost a řád. Právě to přináší pokoj a klid, zvlášť pro lidi, jako jsem já, kteří mají po pracovní stránce k pravidelnosti hodně daleko.
* Kdy jste byla vůči své postavě nejvíc kritická?
Na škole jsem přibrala asi deset kilo. Byla jsem po rozchodu a během stáže v Holandsku jsem prázdnotu v sobě zajídala vaflemi s oříškovou pomazánkou a sýrem gouda různého stáří. Určitě je fajn dát si jednou začas s kamarádkou uprostřed noci zmrzlinu a u toho si společně zanadávat na to, jak jsou všichni chlapi blbci, nebo rozumovat nad tím, zda být, či nebýt. Ale vůbec nic to neřeší. Dokud si člověk neuvědomí, že prázdno, které cítí, nesmí zajídat, ale vyplnit láskou k sobě samému, nikdy se z toho kolotoče nevymaní. Ani žádná dieta na světě nenahradí to, když se holka koukne sama na sebe do zrcadla a má se ráda. Pak se totiž jídla nechytá jako záchrany a jediné jistoty, kterou v životě má. Ale její jistotou je ona sama, a ne svíčková nebo lázeňské oplatky.
* Ani špatnou náladu občas nezkoušíte zahnat sladkostmi?
Špatnou náladu mívám, jen když mě něco štve. A když mě něco štve, snažím se to vyřešit a změnit. Něco jiného je, když je přede mnou velká zkouška nebo je potřeba, abych byla extrémně bystrá. To si pak vezmu buď pár kapek kozlíku lékařského – bylinky vhodné na uklidnění, nebo pár kapek guarany, což je keř, který podporuje mozkovou činnost. Jeden čas jsem kvůli chybějící energii každé ráno jedla hořkou čokoládu, jenže v té je celkově hodně plísní, a tak si dneska místo toho už raději dávám lžičku rakytníkového oleje a ženšen.
* Kdo vás dovedl k možnosti využívat moci přírody?
Moje mamka. Přes pětadvacet let předcvičuje jógu a několik let vedla obchod se zdravou výživou, kam si zvala i různé bylinkáře, homeopaty či kineziology. Díky ní tak mám v alternativní medicíně celkem přehled. Nedávno jsme dokonce spolu natočily cédéčko Jóga – cvičení, dýchání, relaxace. Vzhledem k tomu, že jde jen o zvukovou stopu, tedy o hudbu a můj hlas, nemusejí posluchači po očku šmírovat televizi a pěkně se soustředí jen a jen na sebe.
* Už se vyznáte v tom, na co která bylinka pomáhá?
Jsem schopna si dát základní rychlou pomoc. Když cítím, že na mě něco začíná lézt, hned nasadím v co největším množství a v jakékoli formě lichořeřišnici, echinaceu, rakytník, Homeogene a Coryzalii. V případě jiných problémů, které jsou spojeny s dlouhodobějším užíváním, si ale ráda nechám poradit.
* Jak nejradši odpočíváte, když máte volno?
Jezdím do Krkonoš na túry. Nejradši vyrážím s rodiči. Moc se nevídáme, a tam je klid na to si povídat nebo jen mlčet.
* Stále plánujete vyrazit na Mont Blanc?
Ano, pořád je to aktuální. Chtěli jsme jet s taťkou už letos v létě, jenže mně to nakonec nevyšlo časově. Příští léto ale už určitě vyrazíme.
* A proč chcete zdolat právě nejvyšší horu Evropy?
Krkonoše a Tatry máme prochozené. A i když na ně nedám dopustit, Alpy budou zase jiné. Jedu tam za pokorou.
* Několikrát jsem o vás četla, že jste se v dětství věnovala krasobruslení a baletu. Je to pravda?
To je velká legrace, protože vůbec nevím, jak tohle vzniklo. Nejspíš jsem to musela říct někde jenom tak mimochodem, vzápětí se to objevilo na internetu a od té doby každý článek spojený s mým jménem začíná tím, že jsem krasobruslila. Pravda je taková, že ve čtyřech letech jsem začala chodit na krasobruslení. Líbilo se mi to, protože tam chodila moje starší sestra, ale strašně mě štvalo vstávání v pět ráno, a tak se nade mnou mamka slitovala a moje dráha krasobruslařky byla u konce. Když mi bylo šest, zamilovala jsem se do baletu a zůstala u něj další čtyři roky. Pak mi také dva roky vydržela gymnastika a další rok volejbal.
* A teď díky soutěži StarDance přichází na řadu tanec. Nelitujete zpětně, že jste přijala nabídku na účinkování v páté řadě?
Určitě ne, jen bych si přála mít víc času na tréninky. Navíc nejsem moc soutěživý typ. Možná je to kvůli tomu, že mám starší sestru, která byla vždycky hodně soutěživá, a když nevyhrála, hned se naštvala. A mně se to nějak zarylo jako princip soutěže. Proto beru StarDance hlavně tak, že čím déle tam budu moct být, tím víc se toho naučím. Navíc dostanu možnost obléknout si různé barvičky šatů. To je pro mě krásná změna, protože já jsem spíš teplákový a keckový typ. Najednou budu nosit šaty jako princezna. Hurá! Vážně se na to moc těším.
* Proč jste kývla na nabídku?
Tanec mě vždycky zajímal, ale dlouho jsem byla přesvědčená o tom, že mi moc nejde. Teď mě ale Vašík (taneční partner Václav Masaryk, pozn. redakce) pořád chválí, tak mám velkou radost z toho, že to snad zvládnu. Budu makat, co to půjde, a hlavně si to chci užít. Navíc jsem nikdy nezažila přímý přenos… Asi se musím připravit na velký stres.
* Co pro vás zatím bylo během tréninků nejtěžší?
Hlavně sladit tréninky v České televizi s předpremiérovým přetlakem v Divadle na Vinohradech, kde poprvé v životě zkouším muzikál (hudební satirická komedie Jak udělat kariéru snadno a rychle, pozn. redakce), ve kterém i tančím. To pro mě bylo také jedno z vodítek, proč jít do StarDance. Říkala jsem si, že díky muzikálu budu tančit už od srpna, a tak mi to pak půjde dobře. Jenže to jsem se trochu spletla, protože jde o úplně jiný druh tančení. Zatímco v muzikálu tancuji víc sama, ve StarDance je to založené hlavně na partnerském splynutí. Takže ve finále budeme mít s Vašíkem jenom tři týdny na to všechno dohnat.
Ve StarDance ji po parketu vede Václav Masaryk.
* Plánujete po StarDance soukromé lekce pro přítele?
On už tančí a myslím, že dobře. Možná že to v plesové sezoně rozjedeme.
* Nejen na tanečním parketu, ale i před kamerou musíte coby herečka často ztratit stud a myslet jen na práci. Nemáte s tím problém?
(směje se) Asi před týdnem jsem točila s Jirkou Langmajerem obraz do nového seriálu Neviditelný, kdy jsem byla jen ve spodním prádle a říkala dlouhý monolog, zatímco on byl úplně oblečený a jen na mě koukal. Ne že bych se propadala studem do země, ale musím přiznat, že nápor na sebevědomí to trošku byl. Musíte být se sebou úplně srovnaná, abyste říkala souvisle věty ze scénáře, tvářila se u toho přirozeně, a navíc to vypadalo, že fakt, že tam stojíte jenom v podprsence a kalhotkách, vám přijde úplně normální.
* Naučilo vás herectví přijímat se taková, jaká jste?
Ne, ne. Herectví s tím nemá nic společného. Myslím, že tahle práce možná zajistí, že kolem padesáti budu muset pořád dbát na to, abych vypadala dobře. Ale na druhou stranu, kdoví co budu dělat, až mi bude padesát. Možná že budu chovat ovečky někde v horách, bude mi jedno, jak vypadám, a přesto se budu přijímat taková, jaká budu.
* V seriálu Základka máte roli hodně nesmělé a uzavřené učitelky. Jsou vám tyto vlastnosti blízké?
Je ve mně tolik extroverta jako introverta a střídají se v závislosti na okolnostech a společnosti.
* Kvůli divadelní roli Kristýny Kočí ve hře Blonďatá bestie jste se nevyhnula ani tématu politiky. Zajímala jste se o ni už předtím?
Bylo mi to spíš jedno. Což souviselo samozřejmě s věkem a prioritami. Myslím, že Blonďatá bestie, která vznikla před rokem a půl, nemá podíl na tom, jak jsou věci teď. Kdybych sama nechtěla, nezajímám se. Moc se mi líbí iniciativa Konec korupci! filantropa Karla Janečka. Chci se o ní dozvědět co nejvíc, abych porozuměla jeho cílům, a pokud jim budu věřit, tak ho chci i podpořit.
* Kolik osobního vzteku se skrývá v písničce Sami, kterou mnozí označují za protestsong?
To není vztek, spíš smutek. Moc se mi líbí teorie Karla Janečka o tom, že lidé nejsou zlí, jen nešťastní. Jeho myšlenka je založená na tom, že naše neštěstí přinesl konzum a shromažďování. Je jasné, že shromažďování není historicky žádnou novinkou, ale my dneska žijeme v naprostém přebytku všeho. Čím víc si člověk uvědomuje, že nemá peníze na to, co si v představách vykonstruoval jako jediný zdroj štěstí, tím víc se objevuje závist, zloba, vztek nebo hrubost. Ale to je klam. Janečkova vize je, že až se potřeba „mít“ přemění v potřebu „vytvářet“, přijde dobro. Ano, zní to pateticky a naivně, ale já tomu chci věřit. Proto taky s Davidem (zpěvák David Koller, pozn. redakce) zpíváme o tom, že změnit to můžeme sami.
* Chcete coby herečka a textařka využít i v budoucnu svoje povolání k tomu poukazovat na problémy?
Nikdy jsem to neměla v plánu, ale i tím, že vám dávám rozhovor, se dělím o svoje názory, a skutečnost, že to někdo dočte až sem, může znamenat, že ho to zajímá. Nemyslím si, že bych snědla patent na rozum, ale když už takovou práci dělám, nechci se jen vystavovat na večírcích, usmívat se a být hezká. Vlastně skoro vůbec na večírky nechodím. Tím, že se kolem divadla motám přes patnáct let, už mám svoje odpařeno… A chodit se vystavovat jen kvůli konexím? To je pro mě chabá motivace. A hlavně bych nestihla spoustu důležitějších věcí druhý den. Přestalo mě bavit, jak po každé probdělé noci moje tělo volalo: „Proč?! Proč, jsi mi to udělala? Au!“
V seriálu Základka hraje Barbora nesmělou učitelku…
Barbora Poláková (29)
Rodačka z Kolína a absolventka DAMU se stala známou díky roli Kristýny Kočí v divadelní hře Blonďatá bestie (A studio Rubín) a jako Ingrid v divadelní hře Román pro ženy (Švandovo divadlo). V poslední době o sobě dává vědět jako textařka a zpěvačka prostřednictvím písní Kráva a Sami, ve které zpívá společně s Davidem Kollerem. Od listopadu se objevuje v páté řadě televizní taneční soutěže StarDance, kde je jejím partnerem tanečník Václav Masaryk. Vidět ji můžete v televizním seriálu Základka (nesmělá učitelka Kamila) a v Divadle na Vinohradech ve hře Mocná Afrodité a v muzikálu Jak udělat kariéru snadno a rychle. Je svobodná, ale zadaná. Jejím přítelem je herec Tomáš Měcháček. Ráda tráví volný čas s rodinou. S maminkou vydala nedávno CD Jóga – cvičení, dýchání, relaxace. S tátou plánuje příští léto zdolat nejvyšší horu Evropy Mont Blanc.