Barviva jsou nejpoužívanějšími přídatnými látkami v potravinářském průmyslu. Výrobci jimi podporují svou konkurenceschopnost a často neváhají přibarvit i ty produkty, které to vysloveně nevyžadují. Ze zdravotního hlediska je takový postup pochopitelný už míň.
Barvy, které chceme, se dají přizpůsobit
Podle průzkumů nám barevná limonáda chutná lépe než nápoj bez barvy, stejné je to se zmrzlinou či sladkostmi. Sami zcela slepě požadujeme některé potraviny konkrétní barvy, pokud je jiná než obvykle, považujeme to automaticky za divné. Například zcela běžná potravina – máslo. Jakou má mít barvu? Bez znalostí některých biologických zákonitostí jsme si vybudovali potřebu požadovat žluťoučké máslo. Lidé z venkova, kteří výrobu másla znají z praxe, vědí, že je žluté jen na jaře a v létě, kdy se dobytek pase na louce.
V klasickém obchodě ale dostaneme žluté máslo po celý rok, protože výrobci našim představám rádi vyhoví a přibarví jej karoteny.
Z uzenin jsou dobrým příkladem párky. Jen ty růžové jsou pro nás ty pravé, protože přece takové mají párky být. Proto například výrobce Hurvínkových párků pro děti, firma Makovec, u svých výrobků předem varuje, že vzhledem k absenci barviv a konzervantů mají jejich párky přirozenou barvu syrového masa. Výrobek sice postrádá něco ze své optické lákavosti, ale díky kvalitnímu složení a vyloučení zbytečných éček je držitelem loga CEFF označujícího kvalitní potraviny bez konzervantů, umělých barviv, sladidel a glutamátu.
Klady a zápory barviv v potravinách
„Pokud jsou potraviny přibarveny třeba kořením, jako je paprika, šafrán, kari a podobně, je to v pořádku, protože se jedná o látky veskrze přírodní. Tyto ingredience navíc dodávají jídlu nejen barvu, ale i chuť, a obsahují mnoho pro tělo užitečných látek,“ upřesnila Jitka Palatová, zástupkyně projektu CEFF.
Stinnou stránkou hojně používaných barviv je jejich schopnost zakrýt nedostatky výrobku, nebo jej dokonce vydávat za něco jiného. Tuto situaci známe běžně a žádný zákazník z ní nemá radost. Můžeme se tak setkat s růžovoučkým lososem, kterým je vlastně obarvená treska, nebo se žluťoučkým pečivem, jehož barvu neovlivňují domácí vajíčka od slepic krmených čerstvou kopřivou, ale úplně obyčejný kurkumin (E100) či hůře syntetický tartrazin (E102) či chinolin (E104).
Zákaz přibarvování a logo kvality
Vyhláškou č. 304/2004 Sb. je zakázáno barvit víno kromě portského a vermutu. Zákaz se vztahuje i na další potraviny, a to zejména produkty dětské výživy, med, ovocné šťávy a nektary, mléko, neochucené jogurty a sýry, chléb, maso, drůbež, zvěřinu, měkkýše a korýše. Trend šetrného používání barviv podporuje i projekt CEFF.
Jeho logo je pouze na potravinách, které neobsahují nejvíce sledovaná éčka, mezi něž patří konzervanty, umělá barviva, sladidla a glutamát. Uděluje ho nezávislá instituce, která potraviny namátkově testuje u Státního zdravotního ústavu.
Logo je jednotné pro všechny výrobce potravin, a tudíž lehce zapamatovatelné pro spotřebitele. Do pečiva se obecně barviva přidávat nesmějí. Pekaři ale využívají barvící účinky přípravků z upravených obilovin, jako je například melta – a tak tmavý chléb nemusí být nutně ze žitné mouky a tím tzv. „zdravější“, ale může jít o normální pšeničný chléb, jehož těsto bylo přibarveno meltou.
Některé chleby, jako například celozrnný, vícezrnný a různé speciální chleby, je možno barvit karamelem (E150a a E150d). Barvení masa, které je určeno přímo na pulty obchodů, je taktéž zakázáno vyhláškou. Tento zákaz ale neplatí pro masové a uzenářské výrobky (třeba hamburgery, párky…) včetně těch nekvalitních, kde je nezanedbatelná část masa nahrazena obilovinami či sójou a dobarvena například syntetickou červení (E128 nebo E129).
Kvalitní marmeládu musíte pečlivě vybírat
Džemy, rosoly a marmelády jsou skupinou, v rámci které dochází snad k největšímu klamání spotřebitele. Místo jahod se z větší či menší části použijí jablka, přidá se některá červeň, jahodové aroma a výrobek se nazve „ovocná směs“. Zákazník si pochutnává a výrobce je nepostižitelný.
Skutečně kvalitní výrobek má na etiketě označení „extra“ nebo „výběrový“. V takovém by zaručeně nemělo být obsaženo barvivo, což potvrzuje i méně výrazná až mdlá barva. Vzhledem k obrovské nabídce potravin v našich obchodech se opravdu vyplatí vybírat obezřetně. Pokud stojíte o kvalitu a nechcete se napálit, dejte si práci se studiem složení jednotlivých výrobků.
Více informací najdete na www.ceff.info
Éčka v potravinách neboli konzervanty a jejich kombinace
Konzervační látky prodlužují trvanlivost potravin a jsou nezbytnou součástí řady potravinářských výrobků. Setkáváme se s nimi každý den v masných výrobcích, sýrech, cukrovinkách, pečivu, nealkoholických nápojích. V současné době existuje poměrně velké množství přídatných látek, které jsou v EU povoleny, ale existuje u nich podezření z negativního vlivu na lidské zdraví. Řada z nich je proto v ČR zcela zakázána.
Evropská unie tyto látky povoluje na základě výsledků testů jejich škodlivosti a dopadu na lidské zdraví. Jedná se například o sorban sodný, octan sodný, siřičitan draselný, mravenčan sodný a mnoho dalších. Jejich testování zastřešuje Spojený výbor expertů pro potravinářská aditiva, který je orgánem OSN. „U každé přídatné látky se sleduje tzv. hodnota NOAEL (No Observed Adverse Effect Level), tedy množství dané látky, u kterého nejsou pozorovány žádné nepříznivé vlivy na organismus.
Stanovuje se také tzv. hodnota ADI, tedy množství látky, které může být konzumováno denně po celý život bez negativního dopadu na zdraví,“ uvedl Ing. Vladimír Klescht, spoluautor knihy Éčka v potravinách. O reálném dopadu konzumace těchto látek se ale přesto stále diskutuje. Je to způsobeno tím, že jednotlivé konzervanty jsou sice zdravotně nezávadné, ale není známo ani vědecky testováno, jak působí ve vzájemné kombinaci.
Pozor hlavně u dětí
Obecně platí, že příjem konzervačních látek bychom měli sledovat hlavně u dětí. „S éčky se setkáváme například u oblíbených dětských pitíček. Ta obsahují barviva, konzervanty, sladidla a další. Ačkoli jsou všechny ingredience označené jako bezpečné v určitém použitém množství, nebyly provedeny experimenty, ve kterých by se hodnotilo, jak spolu reagují navzájem,“ uvedla Jitka Palatová, zástupkyně projektu CEFF, který uděluje certifikát potravinám, jež neobsahují nejvíce sledovaná éčka. Pokud chcete mít jistotu, že nekonzumujete výrobky, které by tyto konzervanty mohly obsahovat, hledejte potraviny s logem CEFF na obalech.