Ve středu 19. března se ve Viničním altánu v Havlíčkových sadech absintem křtila kniha spisovatele Vladislava Kučíka - Barvy slečny Toyen. Nové dílo tohoto spisovatele je uměleckou fikcí ze života slavné malířky a příběh je poskládán jako mozaika. Jejími střípky jsou životní příběhy, na které stará paní Toyen vzpomíná ve svém pařížském bytě. Kniha byla během slunečného odpoledne představena v celé své kráse, ale jedno velké překvapení autor prozradit odmítl. Alespoň však naznačil...
Malířka Toyen (vlastním jménem Marie Černínová) je významnou osobností české kultury. Podstatnou část svého života sice prožila ve Francii, ale patří k české umělecké avantgardě počátku dvacátého století.
Co se vám při vyslovení jejího jména vybaví? Zvláštní mladá žena ve smokingu a s cylindrem. Blízká malíři Jindrovi Štýrskému, přítelkyně českých básníků, kteří jí věnovali své verše, autorka tajuplných obrazů vzbuzujících smutek a stesk, ale i obrazů s erotickým podtextem. Jaký asi byl její život? Jak se z chudé holčičky Manky stala malířka, jejíž díla patří k nejcennějším v řadě světových galerií? Jaká byla ta atraktivní, krásná a tajuplná žena? V její blízkosti se pohybovali nejen muži, ale i krásné ženy!
Vladislav Kučík se nechal unést představami o jejím životě a sepsal čtivou knihu. „Psaní mi zabralo deset let,“ prozradil Kučík. „Nejedná se samozřejmě o přesný životopis, jde z velké části o fantazii. A proto se také na konci příběhu skrývá nečekaná pointa,“ naznačil. Na naléhání moderátora, aby věc upřesnil, se jen usmál a tajemně prohlásil: „Pointou je, že se Toyen ohlíží za svým životem jako malířka“. Zvídaví čtenáři se tedy mohou pokusit odhalit, co tím chtěl Kučík říci – ale pravdu jim odhalí až kniha samotná.
Hodně zdaru přišli knize popřát mimo jiných i skladatel Varhan Orchestrovič Bauer, herci Filip Tomsa a Jiří Novotný, zástupkyně MČ Praha 2 Jitka Slavíková, malíř a grafik Petr Faltus, počítačový expert Pavel Nadymáček a zakladatelka projektu Manuál Úspěšné Ženy („MUŽ“) Eva Čejková. Jako tekutina ke křtu nebyl zvolen tradiční sekt, ale pro tuto příležitost velmi stylový absint. Ten se totiž ve dvacátých letech minulého století popíjel velmi hojně. A protože alkohol by měl být vždy provázen dobrým jídlem, Blanka Dvořáková z Nadačního fondu Slunce pro všechny předala Vladislavu Kučíkovi lákavý dort. „Byl upečen u nás v chráněné pekárně v Unhošti. Doufám, že bude chutnat,“ nechala se slyšet. A stejně tak, jako tento dort bude jistě lahůdkou kulinářskou, doufejme, že bude Kučíkova kniha slastí pro všechny milovníky literatury.
Zdroj: ConPro