Batohy v metru

Řeknu vám, je to divná móda. Ale kdyby jen móda, ale divné způsoby! Nastoupí pán, na sobě oblek a kravatu a na zádech – batoh. Obří a nacpaný. Rád by se posadil. Otočí se vlevo – prásk, babičce vedle něho napůl vyskočí zuby z pusy. Babička mrká až se tvoří průvah a setrvačností jí ještě chvíli poskakuje hlava.

Kdepak, pane, tam žádné místo není. Sedí tam mladíček, něco na způsob netopýra kříženého se surikatou, stříbrné pecičky má snad všude. Znuděným pohledem si prohlíží babičku, která cpe třesoucí se rukou zuby zpátky do pusy. Pán s batohem se otočí na druhou stranu a bác – paní má pracně vymodelovaný drdol za levým uchem. „No..no…prosím vás….“ nadechuje se a když pán s batohem zaregistruje na poslední chvíli, že na něho někdo mluví, otočí se znovu. Plesk. Nejen, že je drdol po prvním zásahu batohem za levým uchem, ale umělá řasa vlaje a rudá smouha od rtěnky se táhne od úst k spánku. „Ale to přece..." paní je v rozpacích a pán se ušklíbne.

Metro staví, pán s batohem poskakuje a kosí kolem sebe spolucestující jak kuželky. „Sakra, chlape, to si to nemůžete sundat? Vždyť nás tady s tim umlátíte!“ snaží se kolem něj protáhnout do vozu jiný pán. „Trhněte si nohou,“ odpovídá pán v obleku mluvou, která odpovídá čtvrté cenové. Babička se s vystrašeným výrazem v očích snaží procedit do bezpečí a vypadá, že je odhodlána zalétz i do mezery mezi sedačkami.

Před další zastávkou se ozve křik. Rozhořčený hlas burácí. Ale, ale, kdopak to mluví? „No chápete to? Je tohle možný? Člověka okradou za bílýho dne!“ A ejhle, co ono se nestalo. Pán v obleku konečně získal místo k sezení, ovšem s batohem na zádech mu to moc nešlo. Tak ho sundal, posadil si ho na klín a v tu chvíli zjistil, že kapsičky na něm má porozepínané a tak nějak mu chybí doklady, peněženka i telefon.

A ta maličká babička, co vypadala jako z pohádky, se maličko usmála a tiše pronesla cosi o božích mlýnech...

Eni

ČTĚTE TAKÉ:
I náhodný sex může být začátkem trvalého vztahu

STAŇTE SE FANOUŠKEM DAMA.CZ NA FACEBOOKU