Benátky jsou jedno z nejromantičtějších a také nejnavštěvovanějších míst nejen v Evropě. Pokud je toužíte navštívit a navíc se vyhnout davům turistů, právě teď je ideální doba. A stačit vám na to bude pouhý víkend!
Benátky v zimě
Jestli se dá najít na cestování v době covidové alespoň něco pozitivního, pak je to skutečnost, že máte šanci vidět místa jindy přeplněná turisty prakticky prázdná. Benátky jsem vždy toužila vidět, ale právě davy v úzkých uličkách a hlava na hlavě u každé památky mě od návštěvy odrazovaly. Když se ale po Novém roce objevily levné letenky, bylo jasné, že je tu jedinečná šance. Riskla jsem i fakt, že v zimě v Benátkách hrozí záplavy, a vyplatilo se. Benátky byly vlivem kombinace pandemie a zimního období skutečně prázdné, a navíc se na mě usmálo štěstí a celý víkend jsem si užívala slunečného počasí a nebe bez mráčku. Ideální období pro běhání po památkách, protože kromě turistů vás neodradí ani vedro. Vzhledem k tomu, že toto romantické město je o spoustě chození, horké počasí je nepřítel. V době covidové a navíc v zimě je tedy možné s přehledem zvládnout Benátky za víkend.
Jak vypadají Benátky? Podívejte se na video:
Jen tak se ztratit
Jako vždy jsem vyrazila na cesty připravená, s místy, která jsem chtěla vidět, označenými v Google Maps, a s průvodcem v kapse. Ve změti spletitých uliček jsme se ale po chvilce bloudění s kamarádkou rozhodly, že než celý den koukat do telefonu, pojmeme první den jako seznamovací. Nakonec jsme zjistily, že se dá celkem snadno zorientovat podle ukazatelů na domech, stejně jako nám došlo, že není potřeba fotit každý most, jelikož jich je v Benátkách přes 400 a každý další bude zaručeně krásnější než ten předchozí.
Nakonec jsme se nechaly unést atmosférou starobylého města, kde historie dýchala z každého koutku a Casanovův duch na nás mrkal z každých očí veselých gondoliérů, jimž jsme tvrdohlavě odmítaly předražená svezení na gondolách. Čirou náhodou jsme se za malý poplatek pokochaly interiérem překrásného kostela S. Maria Assunta, žasly nad neuvěřitelně zařízeným antikvariátem Libreria Acqua Alta, hned několikrát (a ne naposledy) přeběhly nejstarší benátský most Ponte di Rialto, otestovaly perlivé prosecco a obdivovaly noční Benátky.
Vzhůru na ostrovy
Benátky nejsou jen památky kolem Canale Grande, ale i přilehlé ostrovy. Druhý den jsme se nakonec ze 120 možností rozhodly pro dva nejznámější, a to Burano a Murano. Jako první jsme navštívily vzdálenější Burano, maličký rybářský ostrov obsypaný domečky v tak pestrých barvách, až oči přecházejí. Pověst praví, že je těmito zářivými tóny natíraly ženy rybářů, aby svým manželům usnadnily cestu mořem domů a oni snáze trefili. Když zrovna manželky nemalovaly svá obydlí, věnovaly se výrobě krajek, jimiž je tento ostrov také proslulý. Nás natolik uchvátila líná a ospalá atmosféra, kterou kromě nás rušilo jen několik dalších turistů, že jsme neodolaly a na zahrádce jedné z mála kaváren jsme spolu s místními upíjely prosecco a užívaly si slunečného počasí.
Oproti tomu Murano už takové kouzlo nemělo. Tento ostrov je pro změnu zasvěcen výrobě skla, které je známé po celém světě. V průvodci i na internetu se dočtete, že do řady dílen je možné nahlédnout zdarma, nám se to ale bohužel nepodařilo. Stejně jako se nepovedlo objevit žádnou z mnoha propagovaných restaurací s čerstvými mořskými plody otevřenou. Jelikož nás neustálé narážení na předražené obchůdky s kýčovitými skleněnými suvenýry, umístěnými v každém druhém domě, brzy přestalo bavit, rozhodly jsme se pro návrat do centra Benátek. Vylodily jsme se přímo u náměstí San Marco, takže jsme si rovnou prohlédly Most vzdechů i Dóžecí palác zvenčí a zároveň si vychutnaly západ slunce s překrásným výhledem.
Po stopách známých míst
Neděli jsme věnovaly těm nejznámějším památkám. Projely jsme se naposledy přes Canale Grande, prošly jsme si náměstí San Marco a prohlédly si baziliku San Marco. Nejvíc nás ale okouzlil výhled ze zvonice, kde jsme měly celé Benátky jako na dlani. Prohlídku Dóžecího paláce neboli Palazzo Ducale jsme nakonec vzdaly kvůli dlouhé frontě a nesmyslně vysokému vstupnému a vyměnily ho za dechberoucí a liduprázdný interiér ve Scuola Grande di San Rocco. Palác Scala Contarini del Bovolo jsme na doporučení obdivovaly jen zvenčí, stejně jako kostely Chiesa di San Simeon Piccolo a Santa Maria della Salute nebo dřevěnou loděnici ve čtvrti Dorsoduro. Po nákupech nezbytných suvenýrů jsme úspěšný výlet zakončily lahodnou večeří a byl nejvyšší čas zamířit na letiště.
Inkoustové těstoviny a nebeské koblížky
Italská kuchyně patří mezi moje nejoblíbenější a ta benátská má samozřejmě svoje speciality. Jsou jimi například cicchetti, což je něco jako české chlebíčky nebo španělské tapas. Na plátcích bagety si vychutnáte nejrůznější salámy, šunky, pomazánky nebo třeba krevety, cicchetti můžete dostat i v podobě kanapek nebo smažených kuliček s rozmanitým obsahem. Nejčastěji na ně narazíte v bistrech zvaných bacaro, kde vám je naservírují i se sklenkou prosecca. My jsme si naše první cicchetti vychutnaly v zapadlém, avšak kouzelném podniku zvaném Al Sacro E Profano. Typickou pochoutkou Benátčanů jsou tagliatelle nebo Risotto al nero di seppia, což jsou těstoviny či rizoto se sépií a inkoustově černou omáčkou, která vám obarví rty, jazyk i zuby. Ale nebojte, stačí pár spláchnutí proseccem a vrátí se vám původní barva. Nezapomeňte také ochutnat mořské plody, díky blízkosti moře vždy čerstvé.
Dostanete-li chuť na něco sladkého, je téměř povinností vyzkoušet místní frittelle. Jedná se o jakousi obdobu našich koblih, uvnitř však najdete nebesky nadýchaný krém různých příchutí, jimiž jsou koblížky naplněné nadoraz. Pro tuto dobrotu zavítejte do pekařství Tonolo, sice si vystojíte frontu, ale to blaho za to stojí. A v neposlední řadě okoštujte místní víno a prosecco, které Italové popíjejí večer co večer, postávajíce v uličkách před bary. My jsme si oblíbily vinotéku Vino Vero nacházející se přímo u jednoho z postranních kanálů a nabízející kromě posezení venku i pravou italskou atmosféru.
Tip na ubytování
Pokud máte stejnou filozofii jako já a na hotelu trávíte pouze dobu nezbytně nutnou pro odpočinek, pravděpodobně nepotřebujete luxus a výhled na Grand Canale. Zvolila jsem proto ubytování v a&o Hostels, které mým potřebám naprosto vyhovovalo.
Je ideální jak pro rodiny s dětmi, protože nabízí rodinná apartmá, tak i pro samostatně cestující ženy, které chtějí ušetřit. a&o Hostels totiž kombinuje vlastnosti hotelu i hostelu, takže kromě soukromých pokojů se můžete ubytovat i ve sdílených pokojích, z nichž některé jsou určené pouze pro ženy.
Benátský a&o Hostel je navíc šikovně situovaný, obzvlášť pokud přilétáte na letiště Treviso. Autobus totiž staví na vlakovém nádraží Mestre Stazione, které je dvě minuty chůze od ubytování. Vlakem se pak do centra Benátek dostanete za pouhých pár minut. Dáváte-li přednost autobusům, které jsou navíc zahrnuty ve čtyřiadvacetihodinových jízdenkách na benátské MHD, najdete zastávku minutu od svého přechodného útočiště. Spolu s milým personálem a lobby, kde je k dispozici pracovní prostor s počítači, chill zónou, jídelnou i 24 hodin denně otevřeným barem s posezením a kulečníkem jde o ideální ubytování za velmi rozumné ceny.