BĚTA (55): Můj muž si mě nevšímá. Jak získat jeho pozornost?

Zebruška: Souhlas se vším, co píšeš. Když to tak čtu, nikdy jsme neměli s mým mužem společné koníčky, ani kamarády a přesto, (možná právě proto?) se dodnes, po téměř 40 letech manželství opravdu milujujeme. S mým ex jsme měli společné všechno, děti i opravdu velké koně a nakonec jsme se rozešli. Jak píšeš, paní si musí vytvořit svůj život nezávislý na životě svého muže, ani nikoho jiného. Tím nemyslím finance. Ono je "něco", co si ve vztahu manželé navzájem dávají, čím se obohacují, "něco", co neumím pojmenovat, ale co ten vztah obohacuje, i tvoří. Ale to "něco" nemám, pokud nemám svůj vlastní život tak nějak zcela nezávislý na tom druhém, vlastně nezávislý na komkoliv. Neumím to přesně vyjádřit. Mít své koníčky, své kamarádky, prostě žít si sama za sebe a nečerpat své já, svou integritu z nějakého vztahu. Potom teprve mohu to "něco" dávat. A tím, že mám svůj život to "něco" mohu i přijímat, třeba od svého muže. Pokud bude paní Běta takto soběstačná, nebude jí vadit, že si jí muž nevšímá a on se nebude cítit, jak píšeš, zaháněný do kouta. Bude v ní tu soběstačnost cítit a možná s ní bude rád. Ono bude pak stačit, když ji večer před spaním chytne za ruku, dojde na sex. Ale pořád to musí být z jeho strany něco, po čem zatouží, ne něco, co se od něj žádá a očekává. --- I co se týče počtů, let a puberty, máš pravdu. Možná tím "po 30. letech myslela víc než 30 :)