BĚTKA (50): Měla bych truchlit, ale jsem zamilovaná

8. 4. 2018
BĚTKA (50): Měla bych truchlit, ale jsem zamilovaná
Bětka si nedávno prošla opravdu špatnými chvílemi. Po dlouhé nemoci jí zemřel manžel, kterého měla ráda. I když sama cítí, že by měla truchlit, potkala muže, který jí dal novou sílu do života. Měla by s ním být?

Vím, že je velmi těžké mě pochopit, protože málokdo se ocitl v takové situaci, jako jsem právě teď já. Jenže moje rodina mě odsuzuje a já marně hledám nějakou podporu, protože se sama cítím dost špatně. Přesto si myslím, že mám nárok na šťastný život…

Není to tak dávno, co mi zemřel manžel, teprve půl roku. Se Slávkem jsme spolu strávili dlouhých 22 let a musím říct, že to bylo hezké manželství. Příliš jsme se nehádali, rozuměli jsme si a byli jsme především dobří přátelé a parťáci. Máme dvě dospělé děti, obě ještě studují vysokou školu.

Jenže před pěti lety zjistili lékaři Slávkovi rakovinu. Okamžitě jsme začali s nemocí bojovat, zkoušeli jsme i různé alternativní léčby, snažili se myslet pozitivně a doufat. Jenže pokaždé, když už se zdálo, že je boj vyhraný, nemoc se zakrátko znovu objevila.

Bylo to velmi náročné období, při kterém trpěla celá rodina, i když to nebylo znát. Slávek se celou dobu snažil být veselý a užívat si života, dokonce pořád pracoval. Jelikož měl svoji firmu, která velmi slušně prosperuje, hodně jsme cestovali po světě, pokud to jeho nemoc povolila. Jako by se snažil dohnat všechno, co za svůj život nestihl.

I já a děti jsme se snažili zůstat pořád pozitivně naladěni, ale šlo to těžko. Je hrozné sledovat člověka, který vám je nejbližší, jak pomalu chřadne a loučí se se životem. Svůj boj nakonec Slávek před půl rokem bohužel skutečně prohrál. Bylo to hrozné období, na které snad ani nechci vzpomínat, a i když jsem věděla, že to přijde, velmi těžce jsem jeho smrt nesla. Jenže zhruba dva měsíce po jeho smrti se stalo něco, co jsem ani ve snu nečekala a vůbec jsem to neplánovala.

Šla jsem zrovna ze hřbitova, kde jsem byla na Slávkově hrobě zapálit svíčku, když mě na parkovišti oslovil cizí sympatický muž o něco starší než já. Prý se mu vybila baterka v autě, nevzal si s sebou telefon a potřeboval by zavolat synovi, aby pro něj přijel. Půjčila jsem mu tedy svůj telefon a dali jsme se do řeči.

Ačkoliv jsem si to v ten moment nepřipouštěla, bylo jasné, že to mezi námi velmi jiskří. Na podobné věci jsem ale v té chvíli neměla myšlenky a tak, když přijel jeho syn, rozloučili jsme se a já jsem odjela. Za dva dny mi ale volalo neznámé číslo a na druhém konci se ozval onen muž a zval mě na kávu, aby mi poděkoval, že jsem ho zachránila.

Nejdřív jsem odmítala, ale byl neústupný, takže jsem nakonec kývla. Sešli jsme se v příjemné kavárně a z původně plánované hodiny jsme se tam nakonec zapovídali na celých pět hodin. Nechápala jsem, co se děje, ale něco mě k Petrovi hrozně přitahovalo. Nakonec jsme se začali vídat denně, i když jsem se zpočátku hodně bránila.

Po dalších dvou měsících bylo jasné, že jsme se do sebe zamilovali. Petrovi zemřela manželka před dvěma lety, a tak měl pro moji situaci pochopení. Rozuměli jsme si ale i ve spoustě dalších věcí. Přesto jsem měla svědomí černé jako uhel a neustále jsem měla pocit, že Slávkovi zahýbám a dělám něco zakázaného.

Po dalších dvou měsících jsme se ale s Petrem shodli, že lásce se poručit nedá, čas nemůžeme vrátit a že oba máme právo na to být ještě jednou šťastní. Nejdřív jsme o našem vztahu řekli jeho dětem, které situaci vzaly klidně a byly rády, že je táta šťastný.

U nás doma jsme ale tvrdě narazili. Moje děti neměly absolutně žádné pochopení a nemají ho doteď. Myslí si, že bych měla truchlit a ne se po půl roce od tátova pohřbu dávat dohromady s někým jiným. Situaci nechápe ani zbytek rodiny a všichni na mě koukají skrz prsty. Svým kamarádkám jsem o tom ještě ani neřekla, protože se bojím, že mě také odsoudí.

Petr je nešťastný, protože jsem mu s ohledem na děti pověděla, že musíme být aspoň na čas od sebe, než se situace uklidní. A tak teď přemýšlím, jestli jsem sobecká a necitelná já, nebo moje děti? Vím, že se všechno seběhlo hrozně rychle, ale copak jsem to plánovala? Opravdu nemám nárok být po tom, co jsem si protrpěla, šťastná?

Témata článku:   

Komentáře Zobrazit celou diskuzi

Přečtěte si také

Horoskopy

Myslet dopředu se vyplácí a opatrnosti nikdy nezbývá. Proto se nesnažte udělat dojem na lidi kolem sebe za každou cenu, nebylo by to vhodné. Co z toho, že se dneska budete bavit, když…

Nejčtenější články