BĚTKA (50): Měla bych truchlit, ale jsem zamilovaná

Tak nějak se ztotožňuji s Elynor. A navíc - co se zdá být bezproblémové při chození, nemusí být tak báječné při spolužití. Známý žil s přítelkyní ve svém domě, postupně si jej zvelebil, ona mu pomáhala a co si budeme povídat, svoje si tam odpracovala, no a on se pak rozhodl, že mu vztah nevyhovuje. Jiný pán z internetu si svůj byt pronajímal, jí odměřoval částku nikterak přemrštěnou a měl u ní full servis bez práce. Je docela těžké umět si vyjít vstříc, čím jsme starší, tím obtížnější je, druhého akceptovat a umět se sžít. Ono to spolubydlení, i kdyby se oba shodli na penězích a práci, nemusí být nic moc ideálního. Přizpůsobovat se najednou potřebám a náladám donedávna cizího člověka není opravdu snadné. Aby si rozuměli ve všech oblastech, uměli rozvrhnout čas pro svoje děti, kamarády, pro sebe, své vlastní či společné zájmy, atd atd. Není naprosto nic nevyhovujícího na tom, když si oba ponechají svoje zázemí a soukromí a jen se vídají. Ostatně - kdo by po padesátce zakládal novou rodinu, že. Když je svět opravdu fajn tím, že nám v našem věku odpadla řada dřívějších povinností...! Letitý vztah za námi, děti z domu, občasné půjčení si vnoučat....a když na to přijde, klidně si člověk může někam vyjet, zůstat o volnu ležet, a nikoho se na nic nemusí ptát...Na světě je pěkně, i když člověk stárne.....