Blanka má za sebou nevydařené manželství a nyní je ve vztahu s mužem, který je naprostý opak jejího bývalého manžela. Bojí se však, že ani to nebude dělat dobrotu.
Vždycky jsem obdivovala inteligentní a vzdělané muže a doufala jsem, že si jednou takového vezmu. Sama mám dvě vysoké školy, tu druhou jsem si dodělávala už jako matka. Přirozeně jsem proto tíhla k někomu, s kým si budu rozumět po intelektuální stránce. A to se mi povedlo. Můj budoucí manžel pracoval ve velké nadnárodní společnosti jako právník, a i když nikdy nebyl žádný krasavec, fascinoval mě svojí inteligencí.
Bohužel už ale nebyl dostatečně chytrý na to, aby o pár let později ututlal poměr se svojí sekretářkou. Jak laciné! V té době jsme měli dvě malé děti, a i když jsem si myslela, že nám vztah funguje, manžel si myslel něco jiného. Nechtěla jsem bořit rodinu, a tak jsme za pomoci terapeuta náš vztah udrželi, ale ne na dlouho. Manžel se svých aférek nedokázal vzdát a já přicházela na další a další a určitě byly i takové, které jsem ani neodhalila. A co víc, protože ze mě byla matka v domácnosti na plný úvazek, manžel se ke mně začal chovat jako k němu podřazenému a nevzdělanému a neustále mi předhazoval, jak jsem hloupá. Až jsem si řekla, že tohle opravdu nemám zapotřebí, a rozhodla jsem se pro rozvod.
Nějakou dobu jsem samozřejmě nechtěla chlapy ani vidět. Ale brzy mi začaly chybět intimní chvilky a toužila jsem po něčí blízkosti, i když na vztah jsem se ještě necítila. Jednou mě a moje děti pozvali naši známí na jejich chatu kousek od Prahy na prázdniny. Během týdne, který jsme tam strávili, jsem se zúčastnila vesnické veselice. Tančilo se, popíjelo a známí nás představili s uměleckým truhlářem Václavem. Byl to kus chlapa, jak vystřižený z časopisu o dřevorubcích. Dokonalé tělo, ostře řezané rysy a neskutečný sexappeal. Zmocnil se mě ještě toho večera na louce za vesnicí a já byla blahem bez sebe. Zbytek týdne jsme se viděli každý večer a já myslela, že mým odjezdem se to uzavře a už se nikdy neuvidíme.
Václav mě ale začal kontaktovat a když jsem u sebe neměla děti, jezdil za mnou do Prahy nebo já za ním na vesnici. Náš vztah byl zpočátku založený především na sexu a nic dalšího kolem jsem moc nevnímala. On se příliš nevyptával na moje soukromí a mě to jeho po pravdě ani příliš nezajímalo. Jenže pak se náš vztah začal prohlubovat a byli jsme si bližší a bližší. Václav, který je o pár let mladší než já, se mi líbil čím dál víc a já jemu taky. Rozhodli jsme se proto, že o našem vztahu řekneme dětem, které situaci kupodivu zvládly skvěle. Nějakou dobu jsme žili jak na obláčku, dál jsme se vzájemně navštěvovali, jenže jak opadávala prvotní zamilovanost, sklouzly i růžové brýle.
Přišlo to asi v době, kdy Václav začal řešit, že bychom spolu měli začít bydlet. V té chvíli jsem si představila náš společný život a začala jsem pochybovat. Nechápejte mě špatně, Václav je zlatý chlap, gentleman, hodný, neuvěřitelný milenec, ale… Poslední knížka, kterou četl, byla Honzíkova cesta. Nezajímá ho hudba ani umění, o baroku ví jen tolik, že „tam byly ty prsatý a prdelatý ženský“. Neláká ho cestování a touží zůstat na vesnici. Teď mi tyto věci zas tolik nevadí a na jednu stranu vím, že tak hodného chlapa, který bude navíc mít rád moje děti jako svoje, jen tak nenajdu. Jenže co za pár let? Václav prostě moc moudrosti nepobral a já mám pocit, že do budoucna by to mezi námi mohl být velký problém…
