BLANKA (45): V práci jsem zažila sexuální obtěžování. Mám to řešit?

Elísek: ale já jí neodsuzuji (a ani myslím většina diskutujících), jen si prostě myslím, že když vyleze po 10ti letech s takovou "kauzou" bude se každý ptát proč to vytahuje až teď? Čtěte sama, co píšete...že to nemohla tehdy nahlásit...že by jí vyhodili z práce, že by jí nikdo nevěřil...jak to proboha víte? A co tedy jako vám přijde jako řešení? Řešit to po 10ti letech? Píše, že měla "pár modřin"...měla naklusat k doktorovi a nechat si ty modřiny zadokumentovat a udat ho za sexuální násilí - pokus o znásilnění. A kdyby tedy z nějakého důvodu neudělala toto, měla jít za dalším nadřízeným a ukázat mu ty modřiny, říci mu, co jí ten dotyčný udělal. (i když ta policie by byla pochopitelně lepší řešení). Ale ona neudělala VŮBEC NIC! Ona to dokonce neřekla ani manželovi, kamarádce...nikomu. O co víc bude důvěryhodnější po 10ti letech než tehdy? A taková alibistická věta, že tím udáním chce ochránit případné další jeho oběti...kecy...kolik těch obětí mohlo za těch 10 let být? Plyne z toho poučení - taková věc se prostě musí řešit okamžitě. Automaticky předpokládat, že se útočníkovi nic nestane, že paní bude dehonestována a že jí vyhodí z práce, že je to tedy zbytečné to řešit, to je právě ten postoj, který takovým útočníkům dává sílu. Dokud se mu někdo nevzepře a nepostaví, nic ho nezastaví.