BLANKA (55): Po padesátce jsem změnila život, měla jsem odvahu splnit si svůj sen

8. 12. 2019
BLANKA (55): Po padesátce jsem změnila život, měla jsem odvahu splnit si svůj sen
Blanka si uvědomovala, že život po padesátce rozhodně nekončí. A jelikož vždy toužila vystudovat vysokou školu, rozhodla se to zkusit. Jak to dopadlo?

Když jsem byla mladá, neměla jsem ambice studovat, více se rozvíjet, něco dokázat. Koneckonců to bylo dobou. Vdávaly jsme se tenkrát brzy, ve dvaceti měly děti, bylo normou, že se obětujeme pro rodinu. Přesto mě najednou přepadla touha studovat. Ale až o mnoho let později.

Tím, kdo mě na tenhle nápad přivedl, byla dcera. Dostala se totiž na humanitní obor Karlovy univerzity a doma mi často vyprávěla, co probírali na přednáškách, který sociolog, psycholog nebo filozof ji zaujal, jací zajímaví profesoři je učí.

Najednou jsem ucítila tak trochu závist a smutek z nenaplněného života, že jsem to nezažila taky. Napoprvé se mi prohnalo hlavou, že teď už to stejně nemá cenu řešit. Čím víc jsem o tom ale přemýšlela, tím víc jsem docházela k názoru, že bych do toho měla jít také.

No jo, ale jak dohnat letitou mezeru? Jak se sladit s dnešní generací, která se učí úplně jinak než kdysi my? Bála jsem se, že budu trapná, že mi učivo nepůjde do hlavy a že totálně pohořím. Ale nakonec jsem si řekla, že kdo nic nezkusí, ten nic nezkazí, a že do toho jdu.

Poslala jsem si přihlášku na stejnou školu, kam chodí dcera. Samozřejmě ale na dálkové studium. S dcerou jsem pak prošla, co budu k přijímačkám potřebovat. A pustila se do práce. Začala jsem chodit na angličtinu, četla odborné publikace.

Co mě překvapilo? Hrozně mě to bavilo. Četba mi výrazně rozšířila obzory, a tak jsem byla smířená, že i když se na školu nedostanu, aspoň jsem se něco dozvěděla.

Přijímačky byly jen písemné. Když jsem seděla mezi stovkami mladých lidí, padala na mě tíseň. Ale přesto jsem měla pocit, že si s testem vím celkem rady, že to není totální výbuch.

Pak jsme několik týdnů netrpělivě čekali na konečný verdikt – rozhodnutí o přijetí. Když se ukázalo, že jsem uspěla, všichni doma skákali a křičeli nadšením. Byl to úžasný pocit!

První den ve škole byl pro mě fascinující, i když jsem při výčtu povinností měla pocit, že to nikdy nezvládnu. Prvák byl pěkná dřina, kvůli zkouškovému na přelomu roku jsem ani nestihla nachystat doma Vánoce, ale od druháku už to šlo lépe.

A po třech letech jsem konečně v ruce svírala svůj bakalářský diplom. Musím říct, že tak nádherný pocit jsem zažila jen při narození dětí. Jsem pyšná, že jsem svůj sen dotáhla do konce. A moje rodina také!

Témata článku:   

Komentáře Zobrazit celou diskuzi

Přečtěte si také

Horoskopy

S blížícím se víkendem jste veselejší a těšíte se, jak si odpočinete od povinností. Můžete být rádi, že se po vás nadřízený až tak moc nevozí. Zatněte zuby a vydržte to! Finanční scéna je…

Nejčtenější články

Doporučujeme