Dobré kamarádské a sousedské vztahy jsou k nezaplacení, pokud jedna strana nezačne ochotu zneužívat jen ve svůj prospěch. Blanka se kdysi ocitla v podobné situaci jen proto, že neuměla odmítnout.
Postavili jsme si s manželem malou dřevostavbu na konci vesnice, kde byla plánována další výstavba. Zatím jsme tam byli prakticky sami – do vesnice sice nebylo daleko, ale žádní sousedé v našem věku poblíž nebydleli. Pár domů bylo pod lesem asi kilometr nad vesnicí a jejich obyvatele jsme neznali vůbec.
Manžel pracoval v lese a já jsem jezdila do práce autobusem brzy ráno, abych ještě stihla dovést syna do školky. Než jsme se vrátili domů, bylo pozdní odpoledne a na navazování sousedských vztahů nebyl opravdu čas. Měli jsme dost práce kolem domu, volný čas o víkendech padl většinou na budování zahrady.
Dojíždění s malým dítětem bylo náročné, abychom stihli autobus, burcovala jsem syna už po páté hodině a každá maminka ví, jaká je práce s rozespalým a nevrlým dítkem. Kolikrát jsme dobíhali na poslední chvíli a jednoho dne už to vypadalo, že zůstaneme na zastávce a autobusu jen zamáváme.
Martina Šebestová
19. října 2023
A tak jsem se vlastně seznámila se sousedkou od lesa – pracovala tehdy jako průvodčí, seděla za pultíkem u dveří autobusu a prodávala lístky. Všimla si našeho běhu a požádala řidiče, aby na nás počkal. Byla jsem tak udýchaná, že jsem jí nemohla ani pořádně poděkovat, ale ona se tak pěkně usmívala, že nás už dobře zná, když jezdíme každý den. Já si ji vlastně nikdy moc nevšimla, měla jsem jízdenku na celý měsíc a při nástupu do ranního autobusu byla vždy moje největší starost, jak se s dítkem srovnat v té tlačenici.
Další den už na mě paní průvodčí mávala a dala se do řeči, že ví, kde bydlíme, protože jezdí kolem nás každý den domů autem. Byly jsme tak stejného věku a po čase jsme se docela skamarádily, takže mě ani nepřekvapilo, když sousedka Jana jednou přibrzdila u našich vrátek a pozvala se na návštěvu. Vezla od babičky dcerku zhruba ve věku našeho Vojty, což jsem přivítala, děti si pohrály a já si mohla chvíli posedět nad kávou na kus řeči s novou kamarádkou.
Alena Menclová
26. října 2023
Nepříjemnosti ovšem přišly poměrně brzy: zastávky u nás se staly každodenní rutinou a začalo mě to zdržovat od rozdělané práce. Ale odeženete někoho, když nemáte jinou živou duši v okolí? Tak jsem se naučila pokračovat ve své činnosti a Jana si mezitím poseděla poblíž, už si sama uvařila několikátou kávu a povídala a povídala…
Nejraději mi líčila, že má sen nechat práce průvodčí a jezdit jako řidička autobusu. Moc jsem tomu nevěřila, ale povedlo se jí projít testy, školeními a nakonec se k vysněné práci dostala. Než k tomu došlo, několikrát mě požádala o hlídání dcery s tím, že si ji navečer vyzvedne.
Nakonec u nás byla malá několikrát do týdne, horší bylo, že po několika týdnech si pro ni máma v podvečer nepřišla. Když přišel čas na spaní, uložila jsem ji po večeři v pokojíku k našemu Vojtovi. Sousedka se přihnala po jedenácté večer, že si jde pro dceru, ale uznala, že budit ji není dobré, a tak u nás malá zůstala do rána.
Alena Menclová
3. listopadu 2023
Podobný scénář se pak opakoval častěji, co začala Jana jezdit autobusem. Měla manžela, který jezdil po montážích, takže se nemohl o dcerku starat, kdykoli bylo potřeba. K tomu ještě měli u domu docela slušné hospodářství se slepicemi, kachnami, pár ovcí se páslo na horní zahradě a ve chlévě vykrmovala Jana dva býky. Nemluvě o dvou čunících a nějaké té krůtě. K tomu ještě jedna doga a jakýsi venkovský oříšek – nalezenec.
Neuměla jsem opravdu říct ne, a tak jsem si k péči o Janinu dcerku přibrala ještě krmení té zoologické zahrady, kterou měla doma. Můj manžel bručel, ale chodíval mi pomáhat, a pokud byl soused doma, vedli spolu chlapské řeči. Výpomoc pod lesem trvala víc než dva roky, než se ukázalo, že všechna ta školení a vyměněné služby jsou jen Janiny bajky. Našla si mezi šoféry obdivovatele a s ním trávila čas, který měla mít pro dcerku a svoje hospodářství.
Martina Šebestová
8. listopadu 2024
Tak skončilo naše kamarádství a já si od té doby dávám celé roky pozor, než se k nějaké pomoci propůjčím. Ještě dnes mi přijde, že jsem se nechala obalamutit a že jsem měla sama trochu přemýšlet nad tím, co se děje.