S bosýma nohama pobíhá po pódiích nejslavnějších světových scén, objevuje nepopsané hlasové rozsahy, inspiruje celou novou generaci a cappella zpěváků, ovlivňuje beatboxery. To je Bobby McFerrin, který 9. května 2018 vystoupí v Praze a o den později v Ostravě.
Hvězda, co už několik desetiletí boří všechna hudební pravidla. Desetinásobný držitel Grammy, autor patnácti alb prodaných ve více než 20 milionech kopiích, který smazává rozdíl mezi pop music a uměním - zpěvák a hudebník Bobby McFerrin.
Rozsah a různorodost jeho práce je nesmírná - dotýká se všech žánrů, prokazuje neuvěřitelné improvizační schopnosti, formuje novotvary. Jak přístupná a okouzlující je jeho hudba, dokáže fanouškům na dvou koncertech v České republice, které odehraje 9. května 2018 v Praze ve Foru Karlín a 10. května v Multifunkční aule Gong v Ostravě.
V červnu nás v Praze čeká jiná lahůdka. Sexy Dancers po 20 letech vystoupí na festivalu Metronome. Hlavní hvězdou budou The Chemical Brothers
Americký zpěvák Bobby McFerrin využívá hlasový rozsah čtyř oktáv, jímž dokáže vytvořit iluzi dvojhlasného i vícehlasného zpěvu. Unikátními hlasovými technikami dokáže nahradit kapelu. Po celém světě ho nejvíce proslavila skladba Don´t Worry Be Happy, která ho vyšvihla na vrchol hitparád. Bobby o ní později řekl, že vznikla jen tak mimochodem. Rozhodně po ní neusnul na vavřínech a hned se vrhl hledat novou inspiraci a studovat dirigování.
Jeho koncerty jsou plné energie a improvizací, do nichž rád zapojuje publikum. „Chci, aby publikum opouštělo sál a zpívalo si druhý den ráno v kuchyních. Rád bych posluchače přivedl k tomu pocitu radosti a svobody, jaký zažívám při zpěvu já,“ říká Bobby McFerrin.

Bobby McFerrin ostatně nikdy nepatřil ke konvenčním umělcům - možná proto, že vyrostl obklopen hudbou všech směrů - klasikou, R&B, jazzem, popem a world music. Už ve třech letech dirigoval u gramofonu Beethovena, schovával se pod pianem během výuky svých sester, tancoval po domě na Louise Armstronga, Judy Garland, Ettu Jones a Freda Astaira. Všechna tato hudba splynula s jeho uměním. „Když vyrůstáte na směsi hudby, prostě to tak musí dopadnout. Je to jako kdybych vyrostl ve vícejazyčné domácnosti,“ říká.
Své hudební začátky strávil v profesionálních jazzových a kabaretních kapelách a až ve věku 27 let si uvědomil, že jeho opravdovým posláním je zpěv. Debutové album Bobbyho Mc Ferrina vyšlo v roce 1982. O dva roky později na albu „The Voice“ Bobby poprvé představil svou vizi zpěváka jako sólového umělce – bylo to historicky první album, které nahrál zpěvák sólově, a ukázal tak možnosti lidského hlasu. Album „Spontaneous Inventions“ (1986) získalo první z deseti cen Grammy.
Hudební svět McFerrina pozorně sledoval již od roku 1983, kdy se jako první zpěvák rozjel na turné bez doprovodu kapely. Miloval svobodu sólového vystupování a na svých koncertech dokázal vytvořit atmosféru radosti – publikum odcházelo z jeho vystoupení uchváceno. Upoutával pozornost svým neobvyklým arsenálem hlasových technik, obzvláště perkusními zvuky, které vytvářel na ústa nebo bubnováním na části těla.
Jeho hudební virtuozita a experimenty s předabováním a vrstvením hlasu ve studiu otevřely doposud netušené možnosti. „Nemůžu zpívat všechno najednou,“ říká, „ale mohu se něčeho dotknout a posluchači pak zaslechnou i to, co nezpívám.“ Prvním výsledkem těchto pokusů bylo již zmíněné album „Simple Pleasures“ (1988) a na něm onen hit „Dont Worry Be Happy“.
Po komerčním úspěchu se Bobby McFerrin tiše odebral po své hudební cestě, improvizoval a zpíval melodie beze slov, spontánně napsal party pro 60 000 sboristů na stadionu v Německu, kde ignoroval všechny hranice hudebních žánrů. Stvořil skupinu zpěváků Voicestra, objevil spolupráci s klasickým cellistou Yo-Yo Mou a jazzovým pianistou Chickem Coreou, do repertoáru zařazoval nečekané poklady typu Gounodovy Ave Maria, Beatles nebo Boba Dylana.
Bobby McFerrin stále plní koncertní haly po celém světě a dál objevuje nekonečný potenciál lidského hlasu. Když vyzve publikum, aby s ním zpívalo, málokdo odolá.