Každý máme své plány a představy o budoucím rodinném životě. Stane se, že skutečnost nás zaskočí, a těžko se s realitou srovnáváme, jak se stalo Bohdaně.
Vyrostla jsem skoro jako jedináček, bratr je o dvanáct let starší, takže společné zájmy jsme opravdu neměli. Než jsem dorostla do věku, kdy mě bratr začal brát na vědomí, byl to dospívající mladý muž, a aby mi byl parťákem, to po něm nemohl nikdo chtít.
Už ve škole jsem vyhledávala kamarádky hlavně z rodin, kde bylo víc sourozenců, a už tehdy jsem si kreslila svou budoucí rodinu s několika, nejméně čtyřmi dětmi. Měla jsem štěstí, že i můj budoucí manžel měl o rodině podobnou představu, a když jsme se vzali, na těch čtyřech potomcích jsme se dohodli s tím, že dalším případným přírůstkům do rodiny se bránit nebudeme.
Martina Šebestová
30. května 2023
Plány krásné: měli jsme bydlení, slušnou životní úroveň, v dosahu hlídací babičky, co víc si přát? A tak když jsem otěhotněla, brala jsem to jako start ke splnění svých představ. Dcerka se narodila zdravá, žádné velké problémy s ponocováním, jídlem, pláčem nebo maroděním. Prostě pohodové dítě, z kterého byly obě babičky nadšené a manžel se v malé zhlédl od prvního dne.
Jenže mně najednou začalo docházet, že něco jiného je představa rodiny plné dětí a něco jiného každodenní stereotyp žití s malým dítětem. Zklamala jsem vlastně sama sebe, protože prvotní nadšení bylo pryč, a navíc jsem zjistila, že asi nejsem ani příliš dobrá a trpělivá máma.
Tyhle pochybnosti mne trápí ještě dnes, kdy už jsou dcerce přes dva roky a pomalu bych měla pomýšlet, aby měla sourozence věkově ne příliš vzdáleného. Ovšem místo těšení se a plánování mě ta představa leká…
Martina Šebestová
23. května 2023
Neumím sladit péči o dítě s péčí o domácnost a taky mívám pocit, že nemám skoro žádný čas pro sebe. Když se víc věnuju malé (procházky, hřiště, hry doma), zůstává za mnou domácnost v chaotickém stavu – nestíhám pořádně každodenní úklid, s největším úsilím uvařím (hlavně aby měl manžel jídlo).
Všude kolem sebe vidím, co by bylo potřeba udělat a není hotové. Pokud se pustím do domácích prací, musím poprosit některou z babiček, aby malou pohlídala a já si udělala úklidový den. Prostě si nedokážu zorganizovat den tak, aby bylo hotovo podle mých představ.
Alena Menclová
26. ledna 2023
Manžel to tak nevidí, říká, že důležité je spokojené dítě, a tím pádem i spokojená máma, a že ho nějaké naleštěné podlahy tolik nezajímají, a pokud bude ve dřezu pár kousků nádobí, dokáže se o to postarat i on. Je pravda, že mi v domácnosti hodně pomáhá, abychom měli o víkendech víc času pro malou i pro sebe.
To si stihneme i popovídat a probrat, na co v týdnu nebyl čas. Přišla tedy i řeč na dalšího potomka, a to je téma, kterému se nenápadně vyhýbám, neumím si představit, jak bych všechno zvládala? Je pravda, že nechci jedináčka, ale najednou se mi zdá, že na další dítě je ještě brzy.
Martina Šebestová
16. května 2023
Manžel to moc nechápe a ani moji a manželovi rodiče tomu nerozumějí. Všichni mě ujišťují, že mi kdykoli pomůžou s dětmi, že se postarají i na víc dní. Dcerka už byla dvakrát u našich o víkendu přes noc a všechno proběhlo hladce, takže nemám důvod k nějakým obavám.
Jenže – nemůžu nikomu říct, že se bojím toho, jak to nezvládnu, vysvětlit to neumím ani sobě. Takové jsem měla krásné sny o tom, jak třeba při sobotní snídani sedíme všichni kolem velkého jídelního stolu, jak mi starší děti pomáhají v kuchyni nebo tátovi na zahradě…
V duchu jsem si malovala výlety, Vánoce s velikánským stromkem, do roka několikery narozeninové oslavy dětí. Nechci manžela zklamat, ráda bych svůj sen uskutečnila, ale mám strach, že nebudu tak dobrá máma a hospodyně, jak jsem si vysnila.