Boj o prsa

9. 10. 2000
Byla to báječná léta. U babičky ve Stradonicích jsem trávila půlku prázdnin. S bratránkem jsme podnikali výpravy do okolí. Přehoupnout se přes dřevěnou ohradu. Zaposlouchat se do šumění větru.

Boj o prsa

Byla to báječná léta. U babičky ve Stradonicích jsem trávila půlku prázdnin. S bratránkem jsme podnikali výpravy do okolí. Přehoupnout se přes dřevěnou ohradu. Zaposlouchat se do šumění větru. Z které strany k nám přichází bučení krav? Aha, tamhle. Tak a jde se na rodeo. Klidně přežvykující krávy vyrostly v naší fantazii v nezkrocené býky. Když už ale přijdeme opravdu moc blízko, rozběhne se první proti nám. Pak druhá, třetí. Celé stádo nás žene údolím. Funíme po srázu nahoru. Nebylo by lepší vylézt na jabloně, kterých je tu spousta? Ne, už je vidět ohrada. Skok přes ní a zhluboka oddechujíc válet sudy dolů. Přelézt plot na dvorek. Snad babička za tu půlhodinku nepoznala, že jsme byli pryč.
Nechápala jsem, proč se holčičky takhle chovat nemají. Táhlo mě to ven. Utírání nádobí a plení záhonků nebylo nic pro mně. Obzvlášň, když přišli kluci z okolí. Byla jsem jedna z nich i když mi bylo o pět let míň.
Holky ve škole už dávno měly prsa. Jen mně tričko pořád viselo ve stejné linii od krku k břichu. Nenosila jsem žádné růžové blůzičky a mašle ve vlasech. Nějakým zázrakem jsem vždy unikla poznámce za honění se ve třídě, za házení houbou, křídou nebo učebními pomůckami. Asi proto, že žádná učitelka nevěřila, že bych mohla řádit stejně jako největší výtečníci. Nikdo mi nezvedal sukně ani neosahával hrudník. Co by tam taky hledal, když už od pohledu, tam nic nebylo.
Tak jsem tedy ploše přežila základku a přišel kámen úrazu. Střední škola. Ve třídě samé holky. Kdyby to. Některé dámy měly o pět let víc než já a o stejný počet čísel větší kopečky. Nevadilo. Stejně jsme žádného kluka nemohly lovit, když ve třídě nebyl. Možná pár učitelů� Začínala jsem se měnit ve slečnu. Ve čtrnácti mi předložili celou anatomii a pak už jsme se jen bavily o rozmnožování, růstu a dospívání. O tom, jak vypadá dítě, které se nenarodí úplně v pořádku a co pak s ním. O přestávce se místo honění diskutovalo, kde mají levnější rtěnku, jak si zítra Magda obarví hlavu a pro Ivetu dneska odpoledne přijede ten její. Taky co nového vyšlo v Elle. Abych byla in, začala jsem si ho kupovat. V jednom z čísel představili nejmenší podprsenku na světě. Byla to taková dvě černá kolečka o průměru desetikoruny spojená černou tkaničkou. Konečně něco pro mě. V tu chvíli mi profese modelky připadala hodně blízká. Velký už se tedy nenosí? Ale kdež, v dalším čísle už zase byla Wonderbra. A v těch dalších taky. Ta malá se už neukázala.
Maturita. Konečně pryč. Zase volná ve volném světě. Po Václaváku se nosí turistky v přiléhavých černých tričkách a pohoří velké jako Alpy se jim dere ven. Na mojí poušti už se přece jen vytvořily malé duny. Několik nápadníků mě přesvědčilo, že prsa nejsou všechno. To já přeci už dávno vím. Ale proč je těchto chytrých chlapíků tak málo? Jak to, že v časopisech jsou vyfocené "opravdové ženské" i když jim táhne teprve na osmnáct.
Vysoká. Svět se mi změnil z malé zemičky na celou širou modrou planetu. Konečně se můžu vysmeknout všem těm učitelkám i rodičům. Elle se změnilo na Koktejl, Lidé a země nebo National Geographic. Místo jehly a nití karabina s lanem. Zkrátit vlasy, obléknout pohodlné boty a mikinu. Štěstí, že mám tak malá prsa. Nemusím s sebou nic vláčet. Jsem volná jako pták, zapomenu-li na patnáct kilo v batohu na zádech a jednou tolik kilometrů v nohou.
V baseballce jsem od kluka k nerozeznání. "Chlapci, nemáte oheň?" ptá se děda opřený o dřevěný plůtek. Oheň nemáme a kluk jeden z nás taky není, ale budiž. Každý se někdy splete.
Večer přichází vždy odpočinek."Tak co to bude, chlapi?" ptá se rozzářený výčepní od Staré pošty. "To snad ne!" rozčílím se naoko. Beru to jako vtip. Po dlouhém pohledu obsluhujícího vím stoprocentně, že tu nikdo nežertoval. "Promiňte, já si nevšiml�" Čeho? Krátké vlasy má snad každá druhá. Přiznávám, naušnice z praktických důvodů nenosím. Ale to už teď také není poznávací znamení. Tak čeho si nevšiml?!
Páni mají nohy do O (alespoň mírně), ženám jdou pro změnu do X. Také svaly jsou výraznější u mužského pohlaví a celková robustnost postavy, nepočítám-li dělnice z bývalého SSSR, svědčí o samčím rodu. Mé ručičky i nožičky si o nějakých svalech mohou nechat zdát. Na čele také nemám kouty jako polovina poloviny lidstva.
"Nemohl byste��nemohla�" Ve frontě ve fotolabu za mnou stojí muž v nejlepších letech. Neumí česky? Následuje zase pár krátkých začátků věty a významný pohled na můj hrudník. Tentokrát mám dost těsné tričko. Pod ním sice má přírodní prsíčka (někdy se to dá taky vylepšit push-upkou, i když u mně toho na zvedání moc není). Ale i tak jsou nepřehlédnutelná a tak nakonec přece jen vysloví své přání ve správné osobě. Chce půjčit tužku. "Nemám" dím mu zpět. Asi nepochopil, že tím myslím psací potřebu. Jeho pohled opět sklouzne dolů a smutné pokývání hlavou vypoví o všem.
Mně ale přeci není třeba litovat, milý pane. Nevadí mi, že nenosím košíky číslo šest a v nich oběšené myši. Můžu si vyjít na ulici jen tak, bez podprsenky. Nic mě netlačí, když sedím celý den ve škole. A v horku mi nestékají čůrky potu uměle vytvořeným korytem. Jen jednou jsem měla problém. To když mi u moře smyla vlna horní díl. Ale nevadí. Stejně jsem vypadala na třináct a tak si toho nikdo nevšímal. Horší to bylo ve školním bazénu na vysoké. Rozhoupat můstek. Hop a hladina se uzavírá. Pak mě ale vzduch přece jen vytlačí ven. Obrovský smích mi prozradí, že jsem při svém báječném akrobatickém čísle ztratila polovinu oblečení. Není divu, když nemá na čem držet�

Autor: Ještěrka

Témata článku:   

Komentáře Zobrazit celou diskuzi

Přečtěte si také

Horoskopy

Na své pracovní problémy zapomeňte, a cele se věnujte svým blízkým. Určitě se jim bude líbit, když je vezmete na koncert, druhá adventní neděle jich bude určitě nabízet víc. K večeru…

Nejčtenější články