Petry příběh je jak z jiného doby a jiné země. Petry tchýně ovlivňuje a nenápadně řídí chod celé rodiny, ne však pomocí peněz či vydírání, ale pomocí magie. Tedy alespoň tak se to Petře jeví.
Její záliby, zájmy i schopnosti Petru dříve fascinovaly. Její tchýně je uznávaná kartářka a astroložka. Vyzná se i v bylinkách, připravuje z nich léčivé čajové směsi, sirupy, masti, kapky a další podpůrné léčivé medikamenty. Její celoživotní záliba se v posledních letech stala její obživou. Za Petřinou tchýní jezdí klienti z celé republiky, čím déle se své práci věnuje, tím podivínštější je.
Širší rodina a známí se jí začínají vyhýbat. Svérázná dáma má zvláštní zvyky a denní rituály, v případě, že se pro něco rozhodne, není radno jí odporovat – to ostatně pochopila už nekonfliktní a přátelská Petra. I přes pěkné vztahy se jednoho dne začala své tchýně bát…
„Přesně do roka budou od sebe, Petruško! Uvidíš, o to se postarám!“ řekla
Manžel Petry svou matku velmi respektuje, vyrůstal s ní a s bratrem sám, otec je opustil. Vzhledem k tomu, že si vzal klidnou a submisivní Petru, neměl nikdy (na rozdíl od bratra) s matkou žádné problémy. Bratr se oženil s dominantní o 10 let starší dámou, která se s tchýní nesnesla.
„Přesně do roka budou od sebe, Petruško. O to se postarám!“ řekla jednou tchýně. Petra si vše pamatovala na den přesně, byl totiž Štědrý den. Uplynul rok, Petra s dětmi zdobila u babičky stromek, v tom někdo zazvonil. Petra šla otevřít. Ve dveřích stál švagr, žena ho prý vyhodila, našla si jiného. Petru polilo horko. Bylo 24. prosince, přesně rok ode dne, kdy tchýně předpověděla rozchod.
„Intuitivně jsem se otočila, stála ve dveřích do kuchyně, ruce od rybí krve utřela do zástěry, pokývala hlavou a lehce se usmála. V tu chvíli mi došlo, že dětem řekla, ať prostřou pro 6 lidí! Ona to věděla!“ vzpomíná Petra.
ONA je režisérem naších životů
„Samozřejmě jsem se švagrem o všem mluvila, máme k sobě blízko a navíc pracujeme ve stejném oboru. On tvrdil, že s matkou nebyl rok v kontaktu, ale často na ni myslel, chyběla mu. Manželství bylo prý strašné, manželce se nedařilo otěhotnět a dávala mu to za vinu. Byla mu několikrát nevěrná. S posledním přítelem otěhotněla a později potratila. Švagr si ale nemyslel, že by za to nějakým způsobem mohla matka. Byl spíš nakloněný tomu, že už tehdy vše věděla. Jenže proč by tenkrát řekla: „O to se postarám!“
V Petře tato událost zasela mnoho otázek, pochybností i strachu. Najednou do sebe mnoho věcí zapadlo. Vždyť tchýně celou rodinu šikovně ovládá a kontroluje. Nic se neděje bez jejího vědomí a souhlasu, i dvojčata byla počata v den, kdy tchýně chtěla! Dostali od ní tehdy jen tak letenky do Říma a voucher na romantickou noc v stylovém hotýlku…
Podle rad tchýně léčí sebe i děti, dle jejích doporučení se stravují, vybírají aktivity pro děti a dokonce i přátele. Skoro vždy ji s mužem tak nějak přirozeně poslechnou, podlehnou jejímu promyšlenému tlaku. Málokdy se vzepřou, občas se o to pokusili a vždy to špatně dopadlo.
„Seslala“ na nás neštovice!
Petra má stále v živé paměti letošní odjezd na hory; tchýně potřebovala pohlídat své tři kočky, a nechtěla, aby odjeli. Vrátili se už druhý den! Manžel a děti dostali neštovice, děti měly průběh lehký, manžel byl doma skoro měsíc. Tchýně odjela, jak plánovala, kočky měly opatrovníky. Samozřejmě mohlo jít o náhody, ale v Petře narůstal strach. Měla totiž plány, se kterými tchýně nesouhlasila.
„Chtěla bych dokončit magisterské studium, manžel není proti, peníze nám nechybí, děti máme hodné. Tchýně mi ale při kávě vlídně řekla, že si myslí, že bych se do studia pouštět neměla, mám raději vytvářet zázemí dětem a manželovi. Bojím se, že vím, co přijde – studium mi prostě nevyjde. V zoufalství jsem se svěřila bývalé kolegyni, která je věřící, měla jsem pocit, že by díky své víře mohla vše pochopit a nekoukala by na mě jako na blázna.
Kolegyně mi řekla, že tchýně si zahrává s ohněm, že to co jí propůjčuje moc, rozhodně není Bůh. Dál to ale nerozvíjela a já se raději neptala. Pak se zeptala, zda se za mě může modlit. Kývla jsem. A tak jsem se já, bezvěrec, ocitla mezi dvěma pro mne velmi imaginárními světy. Po týdnu mi kolegyně volala, ať si podám přihlášku, že se bude modlit dál.“
Psycholog nebo pánbůh?
„Vážně přemýšlím o tom, že místo žádostí o modlitby navštívím psychologa. Třeba jsem si jen cosi vybájila, třeba není tchýně čarodějnice, jak mi naznačila věřící známá. Manžel mi psychologa rozmlouvá, prý ztrapním sebe i maminku. Uznává, že jeho matka je opravdu jiná, dokonce i v něm údajně někdy budí strach, prý mám se studiem ještě raději počkat. Nechala bych se snad i uchlácholit, kdyby nakonec se znatelnou úzkostí v hlase neřekl ,prosím!ʽ.
Hrozně mě to rozčílilo, copak naše rodina nežije v 21. století v srdci Evropy? To se opravdu mám bát kouzel? Ale popravdě – vůbec nevím, co dělat. Nemá někdo podobnou zkušenost jako já?“