Král klaunů z Vizovic
Bolek se narodil v roce 1949 ve Vizovicích na Valašsku do rodiny, která měla k divadlu blízko. Jeho otec Jaroslav pracoval jako drogista v místní lékárně a ve volném čase ochotničil v divadelním souboru. Jeho snem prý bylo stát se profesionálním hercem nebo divadelníkem, ale rodina o tom nechtěla ani slyšet. Dokonce údajně najala potulného komedianta, který mu vysvětlil, že má na profesionální divadlo příliš slabý hlas.
O sny stát se hercem tedy Bolkův otec sice přišel, ale o nadšení pro divadlo nikoli. Už jako malého kluka brával s sebou Bolka na zkoušky mezi ochotníky a k první divadelní roli díky tomu přišel už jako čtyřletý. Symbolicky ji odehrál s červeným klaunským nosem, který se následně stal jeho celoživotním poznávacím znamením.
Marta Pušová
6. února 2021
Pokračování 2 / 5
Hry na herce
Idylické dětství v malé valašské obci bylo ve znamení klukovských her, toulek po lese, tenisu nebo loutkového divadla. Ačkoliv si Bolek jako malý kluk vysnil, že se stane biologem, protože vzhlížel ke svému učiteli, nakonec i shodou náhod zvítězilo divadlo, které si jej k sobě samo přitáhlo.
Když měl vizovický ochotnický soubor hrát Charleyovu tetu, herec, který měl ztvárnit hlavní roli, náhle onemocněl, a režisér požádal Bolka, aby vzal roli za něj. A tak se jeho talent projevil v plné síle. Lidé v hledišti brečeli a Polívka zjistil, kde je jeho skutečné místo.
Pokračování 3 / 5
Cesta na vrchol
Z Vizovic se Bolek Polívka přestěhoval do Brna, aby se zde vrhl na studium činohry. Na JAMU byl přijat v roce 1966 ještě před maturitou, ale o tři roky později odjel za svým bratrem do kanadského Toronta. V emigraci nakonec nezůstal, namísto toho se vrátil do Brna a spolu s Jiřím Pechou tu založil Divadlo Husa na provázku, kde začal vymýšlet a režírovat svoje první hry. Přitom zvládl v roce 1971 dokončit studia na JAMU.
Patří k silné generaci herců, vyrostl vedle Jiřího Bartošky, Elišky Balzerové nebo Miroslava Donutila, ale jeho klaunský projev zastiňuje všechny jmenované. Když v roce 1987 natočil první televizní Manéž, stal se celorepublikovou hvězdou a celebritou první kategorie. Později zazářil v celé řadě legendárních filmů jako Pelíšky, Pupendo, Dědictví aneb Kurvahošigutntag, Musíme si pomáhat, Anděl Páně a řadě dalších. Dnes hraje i se svými dětmi Aničkou a Vladimírem, točí až čtyři filmy ročně. Svůj věk si zřejmě vůbec nepřipouští– jak řekl před několika lety časopisu Reportér, jeho stáří je pořád v pubertě. Koneckonců loni se potřetí oženil. Kdo byly jeho osudové ženy?
Marta Pušová
23. května 2019
Pokračování 4 / 5
Osudové ženy
O tom, že ze slavného herce charisma stříká na všechny strany, by mohly vyprávět především zástupy jeho žen a milenek, které na něj údajně stávaly před divadlem dlouhé fronty.
První Bolkovou manželkou se stala Stanislava Polívková, se kterou má nejstarší dceru Kamilu. Manželství se sice rozpadlo po pár letech, a ačkoliv se svou dcerou většinu jejího života nežil, má s ní dodnes skvělý vztah. Umělecká branže je jí vlastní a dnes renomovaná kostýmní výtvarnice, scénografka a režisérka po otci zdědila i velkou část divadelního talentu, stejně jako její nevlastní sestra Anna, s jejíž matkou Evelyn Steimarovou se nikdy neoženil.
Veronika Zenklová
12. února 2021
Pokračování 5 / 5
Láska z Francie
Do cesty se totiž charismatickému proutníkovi připletla krásná Francouzka Chantal Poullain, se kterou vytrval celých dalších patnáct let. Na toto manželství, ze kterého má prvního syna Vladimíra, přísahal dokonce dvakrát, jednou v Americe a podruhé v Česku, ani přesto však nevydrželo.
Po boku Marcely Černé, se níž si pořídil další tři potomky, pravděpodobně už vydrží. I když vsadil by si na to někdo? „Ať vyhraje finále kdokoliv, vyhrajeme my, Valaši,“ vykřikl v roce 1994 při finále hokejové extraligy mezi Zlínem a Vsetínem, kam se snesl na led po laně nataženém od stropu zimního stadionu ve Zlíně. A tak ať jeho život provede v poslední čtvrtině kterákoliv žena, Bolek Polívka rozhodně vyhraje.
Podívejte se na rozhovor se synem Bolka Polívky Vladimírem: