Bono trpěl bulimií a snil o Madonně

6 komentářů

Věra
26. listopadu • 14:38

Bono je mým velkým vzorem, už proto, co v životě dokázal a přijde mi hloupé vyžívat se na jeho soukromých pocitech, ať jsou jakékoli. Každý má někdy slabou chvilku a lidé, kteří jsou pod tak obrovským nátlakem(zrovna při Zoo tv tour, které trvalo 2 roky a bylo pro všechny členy maximálně náročné), mají na to právo snad ještě větší, takže neplatí to, čím se živí bulvár, že celebrity mají být vzorem, jsou to přece taky lidi a jejich chování se dá tím hůř popsat, čím jsou slavnější.
Jinak si nemyslím, že by právě Bono, který přispívá v charitativních akcích kde může, nějak miloval své miliony...

Jana
24. listopadu • 3:36

Presne, Bona mam strasne rada, jako 15-leta jsem jeho The Joshua Tree mohla poslouchat od rana do vecera a to ze ted ta husicka sepisuje vzpominky, kdy slavni lidi [mela u nich job, ale nic ji nerika loajalita] projevili slabe chvile mi pripada sprosty. Nikdy bych si tuhle knihu nekoupila. Genius je genius ale i on je jen clovek a ma narok na smutek a radost.

Donka
23. listopadu • 0:41

Myslím,že to je naprosto proti všemu,co dělá člověka člověkem.Hlavně to, co píše o Nicholsnovi,když se ve chvíli určité nálady ukázal jako normální člověk,který má taky své myšlenky a problémy.Je to zrada a špinavost.

Luie2
20. listopadu • 16:00

Vždycky je dobrý si takový věci přečíst... I hvězdy jsou jen lidi se svými chybami a ostatně i takové hvězdy pracují na své popularitě stejně tvrdě jako autorka této knihy ;-)

Delta
20. listopadu • 14:37

Ztrata casu - cist takove nesmysly!

Kaca
20. listopadu • 1:46

krava, zase se nekdo chtel zviditelnit a vydelat na zivote jinych. Nikdy bych si nekoupila knihu na tohle tema...

Doporučujeme

Články odjinud