Některé z nás úklid bytostně nenávidí, jiné mu zasvětily celý život. Božena spadá do kategorie těch, které se v uklízení vyžívají, i když si uvědomuje, že se obírá o čas s rodinou. Měnit se ale nehodlá.
Už když mi bylo osm let, rodiče mě nutili uklízet. Hlavně tedy maminka. Začala jsem mytím nádobí, pak jsem vytírala podlahu a utírala prach. Jenže nic nebylo jenom tak. Nádobí jsem musela třeba třikrát přemývat, hlavně pánve. S tehdejší nabídkou mycích prostředků to ale byl téměř nadlidský úkol. Rodiče zkrátka byli úklidem a čistotou naprosto posedlí. Táta nesnesl ani zrnko máku na stole. Dokázala ho vytočit i kapka vody na kuchyňské lince.
Když jsem byla starší, pomáhala jsem s rajóny, což byl název, který se za mého mládí používal pro uklízení bytových domů v určitém okruhu. Okna si vždy ale maminka myla sama. Zato lpěla na tom, abych i v pozdějším věku měla dokonale uklizený pokoj, aby postel byla dokonale ustlaná. Když se tak nedělo, následoval trest.
Martina Šebestová
20. února 2022
Nejčastěji mě rodiče trestali tím, že jsem nesměla ven s dětmi, což pro mě byl pochopitelně ten nejvyšší trest. Někdy mi jen zakázali sladkosti nebo televizi. Tak jsem se raději naučila uklízet sama od sebe, každý den jsem umyla nádobí, vysála, vytřela podlahu a utřela prach, ještě než maminka přišla domů.
Ve dvaceti letech jsem nastoupila jako prodavačka do jednoho obchodu a tam jsem absolvovala dvouhodinové školení o úklidu. Zatímco ostatní ženy nechápaly, co se dá na uklízení vysvětlovat dvě hodiny, já byla naprosto nadšená. Uklízení se mi dostalo pod kůži a začala jsem jím skutečně žít.
Jiřina Sivcová
17. února 2022
Dnes dbám hlavně na hygienu. Kolikrát mi nějaká žena řekne, že používá jeden hadr na všechno, to vůbec nechápu. Stejně tak nepochopím, že si někdo před jídlem neumyje ruce. Moje rodina, děti i manžel, jsou ale bohužel přesným opakem mě. Stále je pro ně těžké pochopit, že úklid je skutečně důležitý.
Každý den jim opakuji, že musí vynést odpadky a že použitý hadřík na čištění brýlí se nemůže jen tak válet na stole. Obaly od jídla jakbysmet. A když si děti začnou odnášet talíře do pokojů a nevracejí je, zuřím. Ani špinavé prádlo po sobě do koupelny neodnášejí. Takže v podstatě uklízím sama a děti uklízejí až tehdy, když jim zabavím mobily.
Martina Šebestová
15. února 2022
Díky tomu, že jsem vytrénovaná z dětství, mi nedělá problém ani velký předvánoční úklid. Já nikdy neuklízím napůl a vždycky všechno beru z gruntu. Pravidelně po celý rok. Uvědomuji si, že mi uklízení zabírá tolik času, že se kvůli němu nemohu věnovat své rodině a jiné zábavě. Ale jsem už prostě taková.