BOŽENA (42): Partner se vypařil po porodu, o syna nejeví zájem | Foto: iStock

Foto: iStock

BOŽENA (42): Partner se vypařil po porodu, o syna nejeví zájem

Věříte jim, spoléháte na ně, jsou pro vás oporou. A pak jednoho dne z vašeho života zmizí. Boženě se po dvou dcerách, které jsou už dnes plnoleté, narodil vytoužený syn. Jenže místo radosti z nového přírůstku do rodiny musela řešit rozchod s manželem. Opustil ji po dvaadvaceti letech.

Naše třetí dítě nebylo tak úplně plánované. Přece jen jsme oba oslavili čtyřicítku a tak nějak se spíš těšili na to, že budeme mít čas na sebe, na zvelebování domu, na dovolené. I vzhledem k tomu, že peněz zase bylo o trochu víc. Nejstarší dcera se vdala, druhorozená se s přítelem odstěhovala do prvního podnájmu. Jenže člověk míní a pánbůh mění…

Je fakt, že jsem už moc neřešila antikoncepci, tu a tam mi vynechala menstruace, což jsem přičítala počínajícímu přechodu, přece jen ženy v našem rodě se s menopauzou potkávaly už před čtyřicítkou. Myslela jsem si, že nebudu výjimkou.

Jenže moje chlácholení, že už mi menses začalo prostě blbnout, mělo jiné vysvětlení – byla jsem těhotná. Přiznávám, že jsem z toho byla hodně rozčarovaná, tohle už nebylo v plánu.

Dva týdny jsem intenzivně přemýšlela o potratu. Ale dcery mi to vymluvily, prý jsem přece plná sil a třetí dítě zvládnu levou zadní. Navíc mi určitě budou pomáhat. Postupně jsem se začala těšit. Asi jsem v tu dobu přehlížela věci, které mě měly varovat, ale já se hodně soustředila na svoje zdraví, těhotenské obtíže, nakupování výbavičky.

Nějak jsem vůbec nezaznamenala, že se můj muž chová jinak, než je u něj obvyklé. Chodil pozdě, ale omlouval to chlapskými sedánky nad pivem, případně návštěvou nějakého sportovního zápasu.

Je ale fakt, že se taky zrovna nerozplýval blahem nad tím, že nás bude víc. Ale já si vnitřně říkala, že to přijde, až malého uvidí – přece jen bude mít pokračovatele rodu.



Víc jsem se ale splést nemohla. Po porodu byly jeho návštěvy v porodnici víc než vlažné. Byl vážný, zatažený do sebe, sotva promluvil. Ale já se rozhodla nepátrat, jako bych si vytvořila nějakou ochrannou krustu a nechtěla slyšet nic nemilého. Když jsem se ale vrátila po třech dnech z porodnice domů, čekal mě šílený zážitek.

Muž pro nás sice přijel, ale po překročení prahu jsem uviděla jeho tři kufry v předsíni. Na dotaz, co to je, odpověděl, že už nemůže jinak, že odchází. A prý lepší dřív než později. Že ho to mrzí, ale už půl roku je zamilovaný jinde. Chce začít znovu, ovšem bez dětského křiku.

V tu chvíli mi to naskočilo, vždyť už tenkrát, když jsem čekala druhou dceru, taky zrovna nezvládl můj jiný stav a spustil se se sousedkou. Tenkrát jsem mu dala druhou šanci.

Ted' bych mu dala i třetí, ale on už zájem neměl. Tiše za sebou zavřel dveře a odešel. Sice mi na malého platí, ale jinak nejsme vůbec ve styku. Snad mě jednou ten vztek a nenávist přejdou.

Doporučujeme

Články odjinud