Žádost o ruku může klidně přijít i v pozdějším věku. Snadno ji ale pokazíte svojí nedočkavostí, stejně jako se to povedlo Božence. Nakonec ale vše dobře dopadlo…
Byla jsem vdovou přes pět let, šedesátka na krku. S Petrem jsem se ale znala dlouho. Byl to kamarád mého muže. Začal ke mně chodit domů. Přesněji, začal chodit na techtle mechtle. Nevěřila bych, že to v tomhle věku může být ještě tak vzrušující. A nebál se experimentovat.
Nikdy to ale nebyl chlap do větru. Věděla jsem, že i když mi nešeptá sladká slovíčka, nepíše esemesky ani mi nedává květiny, myslí to se mnou vážně. Jednou totiž přišel s tím, že mě zve na večeři. Hned mi bylo jasné, že se něco děje.
Martina Šebestová
6. března 2022
Vytáhla jsem nové šaty, naparádila se a čekala, co bude. Celý nervózní začal u stolu něco povídat. Nemohl se vymáčknout, třásly se mu ruce. A tak, abych ho vysvobodila z utrpení, jsem najednou vyhrkla: „Ano, vezmu si tě.“ Díval se na mě vykulenýma očima, pak se zvedl a odešel.
Neřekl půl slova a já nevěděla, co se děje. Několik dní nato se neukázal. Říkala jsem si, že možná chtěl mluvit o něčem úplně jiném a já jsem se trapně nabídla. Bože, tak stará a tak hloupá – nadávala jsem si. Pak jsme se ale potkali na fotbalovém stadionu, kde dělal správce.
Jiřina Sivcová
8. března 2022
Přisedla jsem si k němu na lavičku a zeptala se, co se děje. „Mělas mě to nechat říct. Nejsem sice žádný řečník, ale nemůžu dopustit, aby mě o ruku prosila žena. Na to jsem už moc starej,“ vypadlo z něj.
„Tak dobře, zkus to znova!“ odpověděla jsem mu spíš žertem. „Boženko, vezmeš si mě?“ vybalil bez okolků. Sice už jsem mu odpověděla před časem, přesto jsem ale své Ano znovu ráda zopakovala.
Laura Poláková
10. března 2022
Musím říct, že se mi ulevilo. Nevím, co by bylo, kdybychom se nepotkali, jestli by to nevzdal. Ale kdyby se nepočítá, viďte? Dneska jsme spolu pátým rokem a žije se nám hezky. Kdybych mohla tehdy tu večeři vrátit, už nikdy bych chlapa o ruku nepožádala. Takhle to klaplo, ale nemuselo by…