Bramboračka

7. 2. 2005
Bramboračka
Po ztrátě zraku jsem se již do zaměstnání nevrátil. Bylo mi trapné, že moje žena pracuje, a já chodím po prázdném bytě, nudím se a nejsem k ničemu.

Tak jsem se naučil Braillovo písmo a začal číst slepecké časopisy. Byla mezi nimi i příloha jménem Ema, což byl časopis pro ženy. Inspiroval mě natolik, že jsem se rozhodl, a to ještě dnes, manželce uvařit. Určitě přijde hladová a unavená. Hledal jsem ve spíži, ale moc jsem toho nenašel. Tak akorát na bramboračku. „I ta je dobrá,“ myslím si.

S vařením jsem začal brzy, nebyl jsem si jist, za jak dlouho to stihnu. Podařilo se! Tak jsem svou porci zhltl již v poledne, s velikou chutí a s pocitem radosti, že to dokážu. Těšil jsem se, jako malý kluk, až se žena vrátí z práce. „Konečně!“ slyším v zámku klíče. Ochotně ohřívám polévku, a než se žena převlékla, už stál talíř na stole a z polévky se kouřilo. „To je překvapení!“ zvolala radostně. Čekal jsem, že ke mně přiskočí a dá mi pusu.

Nestalo se tak. Jen trochu méně vesele dodala: „A dokonce i s masem.“ To mě zarazilo. Žádné maso jsem tam přece nedával. Moji nejistotu konečně rozčísla: „Víš, Františku, na té polévce se na mastných okách houpají červíčci nožičkama vzhůru.“ Vylila polévku do záchodu. „A já jsem si na ní v poledne tak pochutnal.“ Ze sbírky Evy Reinwaldové


Tato ukázka je z knihy "S bílou holí" - příběhy nevidomých. (Vilém Kmuníček):

Ne všem se jde životní cestou snadno a jsou mezi námi i tací, co k tomu potřebují bílou hůl. Mají to sice těžší, ale nevzdávají to, počítají s tím a naučili se s bílou holí žít. Hlavně o tom je útlá knížečka z Karmelitánského nakladatelství příznačně nazvaná S bílou holí s podtitulem Příběhy nevidomých. Celá je napsána nevidomými pro nevidomé, ale nejen pro ně - také pro všechny ostatní, kteří by jim třeba i rádi podali pomocnou ruku, ale nevědí, jak na to.

Ne bezdůvodně je v první části přetištěna sbírka črt nevidomého Rudolfa Krchňáka, podle níž byla nazvána celá knížečka. Jeho texty vyšly poprvé už v roce 1948, a on je tedy chronologicky prvním autorem Příběhů, a možná i inspirátorem Jiřiny Medveďové, která druhou část knížky sestavila z vyprávění nevidomých, jež jí zaslali.

Zatímco Rudolf Krchňák ladí své reflexe především tak, aby vedly k zamyšlení, následující prózy k témuž směrují čtenáře se zřejmým záměrem zároveň pobavit. Jako zázrakem se tu line paprsek světla ze tmy, paprsek, který dokáže rozjasnit nejen svět nevidomého, ale i všech ostatních.

Témata článku:   

Komentáře Zobrazit celou diskuzi

Přečtěte si také

Horoskopy

Dostanete se do míst, která jste ještě neobjevili nebo se tam vyskytujete jenom jednou za čas, ale litovat nebudete. Potkáte tam někoho, koho jste už dlouho neviděli a možná jste po něm i…

Nejčtenější články