Hanka: Partner jednou „ujel“, ale důvěra je silně narušená.
„S Alešem jsme nedávno oslavili pět let vztahu. Řekla bych, že jsme normální pár, který na sebe přehnaně necukruje, ale ani nemáme italskou domácnost, kde by létaly talíře. Prostě obyčejný vztah, kde se tu a tam vyskytnou bouřky, hlasitější výměny názorů a pak zase vysvitne sluníčko. Nic, co by stálo za výraznější zmínku. Až do nedávna, kdy se ženil jeho nejlepší kamarád a Aleše, jako svého svědka, pozval na svou rozlučku se svobodou,“ začíná vyprávět Hanka a pokračuje dál:
„To, že by seděli akademicky u sedmičky bílého, jsem ani nepředpokládala a byli jsme i domluvení, že na něj nebudu čekat. Dokonce jsem mu radila, že se má pak u Tondy vyspat, aby domů přišel v jakž takž přijatelném stavu. Opravdu nemám nutkání ho nějak kontrolovat, oba razíme heslo, že jsme dospělí lidé, a proto není potřeba se povinně hlásit. Jasně, že když někam jedeme, tak si dáme vědět, že jsme v pořádku na místě. Nebo když se zdržíme proti domluvenému času, tak si taky zavoláme, aby se ten druhý nebál. Ale vždycky jsme litovali ty kamarády, kteří museli podávat reporty domů pomalu každou hodinu a museli hlásit, kolik toho vypili,“ popisuje Hanka své postoje a názory.
===Osudová rozlučka===
Petr s Týnou chodil ještě déle, než my dva. Proto nikoho nepřekvapilo, když řekli, že se budou brát. Nebylo ani překvapením, když Petr požádal Aleše, aby mu šel za svědka. Všechno bylo v naprostém pořádku. „S rozlučkou se svobodou jsem počítala a bylo mi rovnou jasné, že to bude mejdan století. Však taky když odcházel, tak jsem mu s lehkou nadsázkou popřála, aby ho ráno nebolela hlava,“ vzpomíná Hanka. Aleš dle předpokladů dorazil až druhý den kolem oběda.
„Už když přišel, bylo poznat, že se něco nepovedlo. Byl jako hromádka neštěstí. Ani jsem nemusela kdovíjak zatlačit, aby to z něj vypadlo, že byli ve vykřičeném domě a že neudržel zip kalhot nahoře. Zezačátku jsem si říkala, že o nic nejde, že ujet může každý, ale jak se mi to rozleželo, najednou jsem si řekla – sakra, a co když ujede znovu, ne třeba v nevěstinci, ale stačí, když se víc napije? Paradoxně by mi líp bylo, kdyby mi nic neřekl. Nenapadlo by mě po tom pátrat. Ale takhle? Najednou jsem přestala mít chuť na sex, když jsem si představila, jak souloží s tou, která za večer má několik mužů. Ale ještě víc mě štvala Alešova reakce. To už nebylo pokání, ale fňukání, škemrání o milost a odpuštění…
Mně by paradoxně stačilo, kdyby řekl – ujel jsem, byl jsem opilý, odpusť, dal mi nějakou kytku a bylo by. Ale škemrání, fňukání, to nepůsobilo ani upřímně. Už je to měsíc, já se přes to snažím přenést, ale pořád to ještě nejde. Vážně nevím, co mám dělat. A také se mi těžko dělá před Týnou, že o nic nejde. Petr byl prozíravější než Aleš a rozlučku shrnul do lakonického – dobrý, byl to odvaz. Doufám, že časem zvládnu najít onen nadhled, který jsem dosud měla, a přenesu se přes tuto příhodu. Sama sobě jsem dala ještě dva měsíce, pokud by se to do té doby nějak nevyřešilo samospádem, asi bych musela vztah ukončit,“ krčí rameny Hanka.
Milada: Návštěvu nevěstince nebere jako nevěru, ale mně to samozřejmě vadí
Druhý příběh je jiný, horší, chtělo by se říci. Miladin přítel totiž „neujel“ na rozlučce se svobodou. Sex s placenými společnicemi totiž nepovažuje za nevěru, ale za jakýsi druh fyzického cvičení. „S Markem jsem chodila půl roku. Bylo nám spolu opravdu dobře, na všem jsme byli schopni se domluvit bez handrkování. Nikoho proto nepřekvapilo, když jsme se sestěhovali. Ani já jsem nečekala nějaký zásadnější problém, přesto se jeden objevil,“ vypráví Milada posmutněle.
Jednou v zimě si Milada ošklivě zlomila nohu a byla dva týdny mimo domov. A i když pak už doma byla, byla vyřazená z běžného života skoro na tři měsíce. „Přiznám se, že jsem vůbec neměla pomyšlení na jakékoliv intimnosti. Jen jsem byla ráda, že na mě Marek nenaléhal. Říkala jsem si, jak je ohleduplný, a všude jsem ho chválila. Jak moc jsem se pletla, jsem zjistila vlastně náhodou, když přišla na přetřes nevěra našich kamarádů a z Marka vypadlo, že by líp udělal, kdyby šel za prostitutkou, že by ho to stálo i míň peněz než milenka. Zůstala jsem na něj nechápavě koukat. Rozhodil ruce a zkonstatoval – prosím tě, návštěva prostitutky tě vyjde jako luxusnější posilovna a ještě si užiješ.
Evidentně mu došlo, že jeho názor nesdílím, a tak začal vysvětlovat, že sex přece není nevěra, pokud v tom nehraje roli cit a vztah, že jinak je to jen párová gymnastika a z pohledu prostitutky placená služba. A korunu tomu nasadil otázkou – jak si myslíš, že jsem to řešil, když jsi byla takovou dobu mimo provoz? Byla bys radši, kdybych si našel paralelní vztah? Asi čekal, že mu padnu kolem krku, jak to báječně vyřešil, ale spíš jsem se musela hodně držet, aby nepadla facka…,“ vypráví i dnes rozzlobeně Milada.
„Víte, představila jsem si situaci, kdy budu po porodu v šestinedělí, a on, protože to přece nemůže vydržet a prostitutka není nevěra, jen lepší posilovna, souloží s nějakou rajdou, která má za večer x chlapů. Šíleně jsme se ten večer zhádali, Marek za sebou třískl dveřmi a až do rána se neukázal. Kdo ví, možná šel zase do „lepší posilovny,“ nepátrala jsem po tom.
Místo toho jsem si sbalila své věci a zavolala bratrovi, aby pro mě přijel, jak to půjde nejrychleji. Když ráno přišel domů, zjistil, že tam nejsem. Zavolal mi tedy a já hloupá to zvedla. Naivně jsem se totiž domnívala, že se mi chce omluvit. Ale kdepak! Místo toho na mě začal ječet, že jsem přehnaně žárlivá, přeháním, mám si to srovnat v hlavě, protože on mě přece miluje. Inu – já jsem ho milovat už přestala, a tak skončila velká slavná láska, které všichni tipovali výdrž až do stáří,“ uzavírá smutně Milada.
Rada od Milady na závěr
„Pokud se chcete vyhnout trpkému zklamání, které potkalo mne, zkuste se hned zkraje vaší známosti partnera zeptat, jak má nastaveno vnímání nevěry, abyste pak nesplakaly nad výdělkem jako já. Vím, těžko se o tom mluví, ale radši riskněte bobříka trapnosti, než abyste pak byly nemile překvapeny, jako jsem byla já,“ radí z vlastní hořké zkušenosti Milada.
