Jak jsem zhublaAhoj, i já se ráda podělím se svými zkušenosti s hubnutím. Je mi 33 let, jsem po porodu dítěte a zkusila jsem dietu své kamarádky, která shodila takto 15 kg. Já jsem díky jejím radám shodila 17 kg a z velikosti 44-46 nosím velikost 38! Je to už 2 roky a váhu si + - 1 až 2 kg držím! Jsem moc spokojená a konečně se poprvé v životě cítím ve svém těle výborně.Je to velmi jednoduché. Jde o vyrovnání poměru kyselin a zásad v těle, čímž dáme do pořádku metabolismus a můžeme konečně hubnout, už nám v tom nic nebrání. Ráda každému poradím, jak se stravovat, co udělat, abyste se i Vy cítily ve svém těle dobře .Napište mi: natalymeri@seznam.cz
moooooooc ti děkuji za tenhle článek!Já jsem si na internetu hledala nějákou dietu, abych zhubla a přitom nemam vůbec nadváhu(teď jsem to zjistila) tvůj článek mi otevřel oči...opravdu ti moc děkuji...
Ahojte.Som studentkou 5.ročníka psychológie a v lete budem akurát končiť.Takže ma čakajú štátnice a samozrejme diplomovka.Preco vlastne písem prave sem?Pretoze ako temu diplomovek prace som si zvolila telesne sebepojeti,sebeuctu a objektivne hodnotenu uspesnost u zien vysokoskolaciek s poruchami prijmu potravy.Sama som si presla ako anorexiou tak aj bulimiou a PPP bola mojou "vernou priatelkou" skoro 10rokov.Takze viem velmi dobre,co ktora ta porucha obnasa a co clovek pri nej preziva,inak by som sa do podobnej temy ani nepustala pretoze clovek,ktory si tym nepresiel,nemoze vediet,co ta dotycna preziva,citi,ako to vsetko vnimi.Chcela by som vas velmi poziadat o pomoc,ci by ste neboli take ochotne a nevyplnili mi dotaznicky.Vsetko je samozrejme anonymne,takze ziadne vase osobne data ani nic podobne nepotrebujem rovnako tak ako ani vase meno nebudem nikdy uvadza.Potrebujem totiz zohna 30 dievcat,ktore maju,ci mali alebo sa liecili z bulimie a 30 z anorexie.Velmi by ste mi pomohli a budem vam vdacna.Rovnako tak mi mozte kludne napisat,ked si budete chciet o comkolvek pokecat.A kedy som sa vlastne rozhodla sama proti tomu bojovat a zobrat zivot do vlastnych ruk?Ked som skoncila v nemocnici s hladinou drasliku 2,2 a jeden mlady doktor mi povedal,ze pokial nastupim do toho vytahu a odidem,tak sa moze stat,ze sa mi zastavi srdce,ale bohuzial ma uz nikto neozivi,pretoze s takymi vysledkami to nie je sanca.Vtedy som si uvedomila,ze uz nechcem takto zit a zacala sama bojovat,krocik po krocku.Piste mi prosim na e-mail:mojetajomstvo@seznam.cz
mám mentální anorexii a bulimii - všichni říkají jde to ..ale během času pozná člověk, že pokud ho bude někdo nutit nepujde to musí sám a když nechci nebudu dělat něco proti své vůli....když jsem měla před půl rokem o 21 kg víc poslechla jsem okoli a dopadla takhle a teď ho mám poslouchat znova ? Ne !
no tsk smutek nejspíše odstartuje ttakovou tu touhu mít zase z něčeho radost a to je právě třeba droga,,anorexie a bulimie
Podstata problému je asi někde jinde. Tam jsou psychické problémy, nepřijímání sama sebe, nenávist vůči sobě.Kladení si viny za něco..., to nemá s racionální stravou a hezkou postavou nic společného.Sníst city nebo je vyvrhnout nebo nemít city - je to všechno falešná představa končící i smrtí.
Zdravím všechny přítomné,snad vám nebude vadit,když se sem mezi vás přifařím,ale mám takovou menší...vlastně větší prosbičku...některé články mě velmi zaujaly a proto bych chtěla poprosit vás kdo jste z okolí Brna,nebo přímo z Brna.Téma anorexie a vlastně všechny možné poruchy příjmu potravy budou tématem mé absolventské práce a potřebovala bych sepsat pár příspěvků s lidmi,kteří si tím prošli..Pokud by byla některá dobrá duše ochotná obětovat mi své volné odpoledne pište mi prosím na mail: konupcikova2@seznam.cz
mno je to smutný ale můj příběh je smutnější....jsem tereza a měla jsem dvojče,sestru zuzku...už nemám...bylo nám 14 a naši se rozvedli.táta se odstěhoval do ameriky a máma začala pít.bylo mi blbě,ale zuzce hůř.přestala jíst přestala spát přestala dělat vše co ji dřív bavilo.hubla.a já taky ale nechtěla jsem.neměli jsme peníze na jídlo.začala jsem krást sušenky abych trochu přibrala.zuzka se mi smála prej sem divná.zuzka na tom byl čím dál hůř.začala jsem ji vyhrožovat že to někomu řeknu.vysmála se mi dobře věděla že nemm komu.a pak jednou ráno jsem se vzbudila a čekla až se vzbudí zuzka.nevzbudila se.zavolala jsem sanitku.doktoři ji nemohli pomoc.umřela.moje chyba?nevím.když se to mamka dozvěděla přestala pít,ale bylo už pozdě.za půl roku umřela na selhání jater.měla jsem jít k tátovi,ten ale řekl že se nebude starat o holku která mu zabila dceru.přitom ani nepřišel zuzce na pohřeb.půl roku jsem byla v děcáku s pocitem že mě nikdo nemá rád,že jsem zbytečná.předávkovla jsem se.zachránili mě.skončila jsem na psychiatrii.vyléčila jsem se.tet je mi 19 a mám přítele.taky přemejšlím jaký by to bylo kdyby se naši nerozvedli.zuzka by žila.vždyt byla veselá a všichni ji měli rádi.a tet tu není...děkuju že jsem se mohla svěřit a ukázat co dokáže alkohol,anorexie a beznaděj.mě to sebralo mamku,setru a normální život.
M.: Ahoj.Je to strašně smutné, co píšeš.Já mám dceru a syna. Jsou od sebe o devět let a myslím si, že si dcera myslí, že jí nemám ráda. Dělá dost šílené věci a nebo i jen prostě zlobí jako puberťák. Vždycky jsem se s ní mazlila, vždycky jsem jí říkala, jak jí miluji.Ona teď žárlí a já mám pocit, že jsem strašná matka. Říkám si, že bych jí měla víc objímat ale je to od ní vynucené. Přeji ti hodně štěstí do života a třeba jednou dojdeš k tomu, že tě maminka měla ráda, jen trochu jinak.
Ahoj všem,myslím si, že o těchto dvou nemocech by se mělo hodně mluvit a hlavně by se měl trošku změnit "kult krásy". Moje matka nikdy neměla mateřské city ke mě a mojí sestře a tohle jsem těžko snášela. Když mi bylo 16, tak jsem přestala jíst, ale ne kvůli "kultu krásy", ale kvůli tomu, abych opravdu zhubla a podvědomě taky proto, aby si mě konečně matka všimla. A to jsem nikdy nebyla nějak při těle. Mám 160 cm a váhu jsem mívala tak 50 kg. Tenkrát jsem zhubla na 45 a možná i míň. Pořád jsem si strašně hlídala váhu, každý den si poctivě zapisovala, kolik vážím. Nesnídala jsem, k obědu jsem snědla úplně minimální porce, pokud vůbec něco. Často se mi stávalo, že jsem ráno zvracela, jak mi bylo špatně z hladu a to spravili 2 měsíčky mandarinky třebas, žaludek měl co zpracovat a všechno bylo zdánlivě OK. :) Nevím jak, ale dostala jsem se z toho aspoň trochu. Asi se to zlomilo ve chvíli, kdy jsem se smířila s tím, že moje máma nás nikdy nebude mít ráda tak jako maminky mívají. Ale jedno vám povím, už nikdy to nebude jako dřív. Strašně těžko se z toho člověk dostává, pořád se hlídám, spoustu věcí raději nejím, co kdybych přibrala, než si vezmu čtvereček čokolády, dobře si to rozmyslím. Už nikdy to nebude jako dřív a to mě ubíjí. Navíc jsem si tímto podělala zažívání. Občas mám podrážděnej žaludek a je mi špatně po prakticky čemkoliv co sním a mám potíže s cukrem v krvi kvůli anorexii. Když se včas nenajím, mám hypoglykemii a už jsem skončila i na kapačkách.Dnes mi je 21 a zmenilo je to, že mám rozum a jím. V mé psychice... málo...Ahoj všem,myslím si, že o těchto dvou nemocech by se mělo hodně mluvit a hlavně by se měl trošku změnit "kult krásy". Moje matka nikdy neměla mateřské city ke mě a mojí sestře a tohle jsem těžko snášela. Když mi bylo 16, tak jsem přestala jíst, ale ne kvůli "kultu krásy", ale kvůli tomu, abych opravdu zhubla a podvědomě taky proto, aby si mě konečně matka všimla. A to jsem nikdy nebyla nějak při těle. Mám 160 cm a váhu jsem mívala tak 50 kg. Tenkrát jsem zhubla na 45 a možná i míň. Pořád jsem si strašně hlídala váhu, každý den si poctivě zapisovala, kolik vážím. Nesnídala jsem, k obědu jsem snědla úplně minimální porce, pokud vůbec něco. Často se mi stávalo, že jsem ráno zvracela, jak mi bylo špatně z hladu a to spravili 2 měsíčky mandarinky třebas, žaludek měl co zpracovat a všechno bylo zdánlivě OK. :) Nevím jak, ale dostala jsem se z toho aspoň trochu. Asi se to zlomilo ve chvíli, kdy jsem se smířila s tím, že moje máma nás nikdy nebude mít ráda tak jako maminky mívají. Ale jedno vám povím, už nikdy to nebude jako dřív. Strašně těžko se z toho člověk dostává, pořád se hlídám, spoustu věcí raději nejím, co kdybych přibrala, než si vezmu čtvereček čokolády, dobře si to rozmyslím. Už nikdy to nebude jako dřív a to mě ubíjí. Navíc jsem si tímto podělala zažívání. Občas mám podrážděnej žaludek a je mi špatně po prakticky čemkoliv co sním a mám potíže s cukrem v krvi kvůli anorexii. Když se včas nenajím, mám hypoglykemii a už jsem skončila i na kapačkách.Dnes mi je 21 a zmenilo je to, že mám rozum a jím. V mé psychice... málo...
Ahoj:808:, hlásím se po dovolené a po úspěšném měsíci nepřejídání se.Hólky, chlubím se, už jsem díky tomu, že jím 6x denně a nepřejídám se, jím všechno a nic si nevyčítám, zhubla za měsíc ze 72kg na 67kg.A fakt nehladovím a nijak přehnaně necvičím. Jen vycházky, občas kolo, doma strečink.K tomu normální jídelníček, vč. občasné sladkosti, normální chleba s máslem, džemem, koláčky k snídani. Já tomu nemohu ani věřit:482:Jinak dovolená krásná, užili jsme si vnuka a odpočinula jsem si.:431:Takže s chutí do dalšího krásného života a hlaste se, jak jste na tom vy ostatní.Moc vás zdravím a přeji krásný den:369:
Fansiel: :7: a dneska pobolívá žaludek mě. A moc dobře vím z čeho všeho. Spouštěcím momentem byla zoufalost z pracovních problémů a dorazil mě pohled do skel výlohy. To jsem já??? :293:
BublinkaM: čauki:222:,tak to jsem na tom podobně.U mě vyloženě včera zahrálo největší úlohu to pekelné horko a únava a pak také, abych všechno stihla. A hlavně - přetáhla jsem svůj jídelní čas a měla jsem příšerný hlad. Nesmím dopustit, abych začala jíst z hladu, pak nevím kdy přestat. Pokud jím pravidelně každé 3 hodiny, tak buď hlad nemívám vůbec a tak zďobnu jen něco malého, abych ustálila hladinu cukru, nebo mám hlad malý. Ale jak vyhládnu úplně, tak pak je to děs:379:A možná máš také pravdu, stále mám snahu jíst netučné věci a pak mám chuť na takové tučné bomby. Budu muset ty oříšky jíst častěji nebo si koupit nějaký ten doplněk stravy s olejem - pupalku, lecitin nebo Omega 3.
Fansiel: :502:zdravím. Hlásím, že jsem celý pacovní čas byla o chlebu a folóře. Nafouknutá jsem byla jako kojot:53:, dorazila jsem "domů" v 16, shltla párek + rohlík, vybílila koupelnu a s :40: jsem honem nalupali osušky do báglu a frrr...:114:.Voda sice studená, ale nudaplážička a super uvolnění...zobla jsem 2 broskvičky tuzemský, kterými jsem byla podarovaná a ...doteď to docela šlo, jenže pak následovaly 2 piva, kopička mletýho masa a 3 topinky s hafo česnekem. Kupodivu to žaludek na noc ustál a počáteční ranní náznak nevolnosti je fuč. Jsem po mohutný snídani a vrhnu se do práce. Taky toho mám moc. Neumím to, ale poprvé za ty roky co lítám na Dámě, uvažuji o založení vlastní-zamčené diskuze, pro nás a podoně poťapaný holky..Fansiel, tvoje včerejší jídlo nebylo až tak děsivý, možná....zdá se že funguješ úplně jako já, ten hlad po čokoládě, oříškách...možná se tělu zdá, že nemá dost energie. Nutí pak jíst i to co bychom normálně nejedli a jsou to téměř výhradně koncentráty energie-prostý cukry, hora tuků..:438: ...je to stejný jako když jsem nevyspalý, unavený a vynervovaný, viď?Jiný spouštěcí moment jsi včera přece neměla. A nebo o něm ještě nevíš...Každopádně jsem v duchu s tebou a držím palečky, aby to tvoje zažívání ustálo a do odpoledne nejpozději se srovnalo:296::222:
Raníčko přeji:431:Dnes zase budou tropy, fuj, už mě to nebaví.:349:Na zahradě sucho jako na Sahaře, té vody, co musíme zalévat. A těch konví!!!A včerejší večer jsem nezvládla vůbec. Přiletěla jsem domů v 16,30, tedy hodinu po tom, co jsem měla plánované jídlo. Jasně, že hladová jako vlčák. Hodila jsem do sebe krajíc chleba a k tomu ukrojila kus kabanosu(!!!),zajedla to mléčnou rýží a snědla jsem 1/2 tabulky čokolády:355:. Pověsila prádlo a letěla hlídat vnuka, neboť děti šly do kina. Pak za mnou přišel manžel a děti nám nachystaly chlebíčky, tyčinky a slané arašidy. No, co myslíte, jak to dopadlo? Únava, horko a stres zapůsobili a já snědla 2 chlebíčky, balíček tyčinek a pár hrstí arašidů. No a aby toho nebylo málo, tak po příchodu domů jsem dorazila tu druhou 1/2 čokolády.Pak se nedivím, že mi bylo před spaním na zvracení, bulimický záchvat jak vyšitý:442::441::442:Momentálně jsem už zase klidná, posnídala jsem celozrnnou bulku s tvarohem, rajčetem a kedlubnou a popíjím kávičku:432:Dnes mám dost pracovních povinností, zítra odjíždím a musím toho moc dodělat. Tak se mějte lépe, než já(kalhoty ně řežou v pase a těžký žaludek) a zatím :369:
BíláPivoňka: děkuji za pochvalu. Ale nemyslím, že jsem sama se sebou smířená. To bys musela vidět ty vnitřní boje, které ve mě vedou dva rozdílní lidé :347:Uklidňuje mě jóga a také četba těch různých chytrých knih, ze kterých se snažím co nejvíce těžit.Moc pěkné:" Vaše tělo je vybaveno termostatem, který udržuje vaši tělesnou teplotu na 36°C nezávisle na teplotě okolního prostředí. Vaše tělo funguje, protože na sebe nepřenáší teplotu okolí. Ať je horko nebo zima, vaše tělo si udržuje svou vlastní teplotu.Máte také duchovní termostat, který vám dovoluje, abyste udržovali emoční teplotu nezávisle na emoční teplotě okolí. Mnozí lidé tento duchovní termostat nepoužívají, protože nevědí, že existuje: neuvědomují si, že nemusejí přijímat emoční teplotu prostředí. A přesto je váš duchovní termostat stejně nezbytný pro vaše duševní zdraví, jako je tělesný termostat nezbytný pro tělesné zdraví.Začněte svůj duchovní termostat užívat tím, že si vytvoříte svůj klidný pokoj ve své mysli, kde se budete uchylovat pro obnovu svého duševního klidu.Vybavte si svůj vnitřní pokoj tím, co máte rádi - obrazy, knihy, barvy. Vše je uspořádané, uklizené, je zde klid a krása.Dopřejte si,kdykoliv máte čas, odejít do svého pokoje a odpočiňte si. Říkejte si - jdu odpočívat do svého pokoje. Pak si představujte:teď jdu nahoru po schodech - teď otvírám dveře - teď vstupuji dovnitř - teď zavírám dveře a všechny starosti nechám venku."Pěkné ne?Tak si pěkně užij dovolenou, já odjíždím v pátek odpoledne na chatu a vrátím se až v pondělí 27.8.:431:
ahoj DAMY:304::113: mam smajliky a navic skvelou naladu, ponevadz zitra odjizdime na dovcu:431:ale: Bublinko, nejsi Ty tak nahodou ja? nekdy si pripadam ze jsem jak myska v choditku:405: a jednam uplne jinak nez bych chtela, ale co se budu opakovat, jako bych ty Tve prispevky sama o sobe psala:7: ale stejne, uz jenom to, ze si to uvedomujeme je obrovsky kus prace nad sebou sama jenom tak najdeme cestu jak z toho pryc a to je snad ted to hlavni. jsme proste sikovne a na nejaky ten zvanec nehledme:249: nikdo neni dokonaly a nez nekoho mlatit tak to radeji kompenzovat takhle u jidla i kdyz priznavam, ze idealni by bylo resit to uplne jinak, ale i to snad jednou prijde a budeme se mit moc rady :222: k tomu bych ja totiz nejradeji uz dosla. potom to jidlo prestane byt tak dulezite a bude krasne na svete. Fansiel - neskutecne se mi libi Tvuj nadhled a moudrost, asi je to i tim vekem, ale pripadas mi krasne smirena sama se sebou, ja vim, mozna to mas ted takove obdobi nez se ta svine zase objevi, coz jak doufam, se nestane:115: ale i tak tleskam:113: to ja k tomu mam strasne daleko, zrovna vcera ac vim, ze jednam s lidmi nespravne tedy ze bych mohla v nekterych okamzicich prinejmensim reagovat jinak, se ve mne neco zmeni a mam pocit ze se sama posloucham a jako by nekdo jiny za mne mluvil a ja to nechapu a pak jsem nestastna, protoze nic z toho jsme rict nechtela, ale musela, strasne... sice jsem se neprejedla, to je fajn, ale bylo mi tak smutno, ze ani coka by tomu stejne nepomohla, radeji jsem to zaspala, ale hned rano to byly rumenky a kava a a a :74: az nevim kde se to vsechno do mne vlezlo. chjo. jinak se divam, se ta konverezace vas dvou pekne rozjela, az jsem musela listovat:1:, ale i to je spravne, resit to s nekym, kdo to chape a sam zna. co se tech psychologu tyce, ja mam pry socialni fobii:47: tak nevim nevim, spise nez fobii z lidi mam fobii sama ze sebe a z rizku s vlasakem:74: ale co, asi tomu rozumi lepe nez ja. tak se tady mejte hezky, nezapomente na mne, ponevadz ja se vratim:304:
foto-online.okamzite.eu - Dámy (a pánové) přichystal jsem pro Vás internetovou fotografii, můžete se pochlubit se svými zážity a dojmy rodiny, dovolené. Nahrajte fotku svého dítěte a pošlete rodine E-pohlednici se svou ratolestí.Registrace zdarma!!!!
BublinkaM: je fakt, že když jsem držela diety a jedla hlavně nízkokalorickou sóju, tak jsem myslela, že prasknu - jsem na ni alergická a zjistila jsem to až při těch dietách. Takže ji vynechávám, jen občas to uzené tofu. Ale zeleninu jím pořád - dieta nedieta. Ta mi snad nic nedělá.Já mám pocit, že ten žaludek prostě není zvyklý jíst normálně. 5-6x denně, pravidelně i když nemám hlad. To musím, dokud se nenaučím jíst normálně a na jídlo se dívat jako na přirozenost. Možná bych měla jíst menší porce, nevím. Musím to vysledovat.
Fansiel: :816: musíš to víc sledovat, žaludeční neuroza to asi nebude:72:Některý zdravý jídla pro některé žaludky zrovna nejsou to nejlepší. Kolegyni po letech diet zlobilo tak moc zažívání...pak jí spec. mudr vysvětlil, že na kvanta syrový zeleniny může rovnou zapomenout, celozrný pečivo jakbysmet, ovoce s mírou...Být to můj žaludek, asi by se mu nelíbila ta paprika a nu...tvaroh je dost těžký a v kombinaci s ostružinama na noc...mýmu by se to rozhodně nelíbilo, ostružiny by mi tam v tom tvarohu ležely až do rána a šířilo by se kyselo:438:Ale jak říkám, každý jsme jiný, já zase kliďo sežeru kusan masa, nebo šunky na noc a nic mi není:53:Asi budeš mít trochu citlivější a teď podrážděný žaludek. Kdyby tě v něm začalo řezavě pobolívat,raděj si dojdi do lékárny pro pytlíčky anacitu, je to volně prodejný a obsahuje mimojiné tišící látky. Bohužel konstatuji, že takový stav mě pomáhalo dřív zajíst, takže mi mudr řekl-vředy? to by jste vypadala jinak(myslel vychrtle a já měla tenkrát přes 100kg)...no a byly tam. A hned dva a už v dost hrozným stádiu...Každopádně držím palečky, aby ti bylo dobře:296:
Jo, už vím, odpoledne jsem měla krajíc čerstvého chleba s pomazánkovým máslem, rajčetem a paprikou.
BublinkaM: ránko:222:Nejsem nijak nemocná, jen mi prostě bylo nějak špatně. Je fakt, že co jsem začala jíst normálně, tak mě žaludek bolí častěji. Není prostě zvyklý na některá jídla, jako třeba vajíčka, tuk, uzeniny atd.Ale já včera jedla rozumně, opravdu.Snídala jsem grahamovou bulku s cottage a zeleninu. Pak jsem snědla asi 10 rynglí na sváču. Na oběd jsem měla rizoto s tofu a nivou, k tomu mísu zeleninového salátu z čínského zelí, rajčat a papriky.Odpoledne jsem si dala ??? já si nemohu nějak vzpomenout:441: Pak jsem 3x lízla té zmrzliny, kávu s mlékem a večer tvarohovo-jogurtový mix s ostružinami,to asi v 19,30.A špatně se mi udělalo v 1 v noci. A je fakt, že mi není dobře ani teď, takový divný pocit u žaludku, že by neuróza:379:
Fansiel: :502:čáu, moje strava byla dost hrozná, v práci jsem jedla co jsem tu měla-ty nejhnusnější paštiky s rohlíkem, odpoledne jsem myslela že mě to rozvalí střeva, až jsem musela vypít smectu, aby se mi zažívání zklidnilo. Odpoledne na "stavbě"jsme pokračovala ve zkáze chlebem s už dost zralou nivou, podotýkám že jsem tam bez lednice(pouze sklep, kde je v lepším případě kolem 13 st. )Přežila jsem to a zazdila kusem čokolády. Na rozdíl od tebe mi zle díkybohu nebylo. Ty máš nemocný žaludek?? Jedla jsi vůbec něco večer mimo nějakýho jogurtu?? Jestli máš "načatý žaludek" dávej si víc pozor na vynechávání teplýh jídel, přemíru syrové stravy a bohužel i na celozrný pečivo(zakyseluje zažívání)Mám bohatý zkušenosti, měla jsem mimojiné vředy v jícnu.:438:a abychnezapomněla...gratuluji k dalšímu rozumnému dni:81::187:
Ahoj:427:Tak včerejší odpoledne i večer dopadl přímo úžasně:503:Než jsem dorazila domů, tak manžel vyrobil 3 litry skvělého ostružinového džusu a šli jsme na procházku. Dala jsem si zmrzlinu, ale snědl mi ji vnuk, protože jsme po cestě potkali naše děti. S nimi jsme šli na pivo (já jen minerálku), pak jsme poseděli u nich na kávě a přišli domů v 19 hodin. Pak jsem 45 minut cvičila podle nové přírůčky, pěkně jsem se zapotila, dala jsem si sprchu a odpadla do postýlky. V noci mě vzbudila nějaká žaludeční nevolnost, myslela jsem že se ten večerní jogurt bude chtít podívat ven, ale zaspala jsem to.Dnes se cítím zase lépe a jdu makat. Posnídám kornový rohlík se sýrem a studený kefír + zeleninu. Dnes má být pěkné horko, prý až 32°C.Tak dodržujte pitný režim a jezte lehounce.Zatím páá:431:
Fansiel: :350::350: ano, popsala jsi to přesně. Stavy že v přítomnosti de facto ani nejsme..Dnes jdu balit zásadnější objem věcí-stěhuji se, snad nezapomenu na mojí oblíbenou knihu, vezmu si jí sem...psss...něco sem z ní občas ťuknu:81:
BíláPivoňka: dole nad tím, než píšeš příspěvek je základní nabídka smajlíků. U toho je šipka "více". Když na to klikneš, tak tam se ti rozbalí číselné řady se smajlíky. Když na ta čísla klikneš, tak se ti smajlíci objeví. Když na některý, který se ti líbí klikneš, tak se ti přidá k té základní řadě. A pak je můžeš používat.
BublinkaM: to bude asi ten můj největší problém a přišla jsem na to, až jsem si přečetla svůj předchozí příspěvek.Stále se vracím k minulým zážitkům, pitvám je a rozebírám a přitom na tom už nic nezměním. Vyřčená slova už nejdou vzít zpět, vykonané skutky jsou prostě zde. Mohu si vzít z toho jen ponaučení:387:A pak se moc starám do budoucna. Pořád něco plánuji se strachem, aby to vůbec vyšlo, přepočítávám, dělím a násobím. Já vlastně v té přítomnosti nejsem přítomná -pěkný výraz:445:No tak jdu domů, dnes mě čeká procházka, koupím vnukovi nějakou pěknou soupravu fixů a pastelek, omalovánky a plastelínu. Pro případ, že bychom na chatě měli příští týden ošklivě, tak ať se zabavíme.Mějte se pohodově a nepřejezte se:431::369:
BublinkaM: no já se to taky teprve všechno znovu učím a ne vždy se mi to podaří. Taky se někdy nechám rozhodit okolím a pak jsem sama na sebe naštvaná, že mě to tak vytočí a já se kvůli tomu přežeru:287:V tom je ten problém, že ubližujeme samy sobě kvůli někomu, kdo to tak třeba nemyslel nebo už na to dávno zapomněl a člověk by ho třeba i vydusil:347:Já mám například moc dobrého pamatováka. V té mé palici se ukládají věci, které bych měla dávno zapomenout a nevracet se k nim. Jsem ten typ, který si všechno zapíše do hlavy, špatně odpouští a stále cítí pocit křivdy.:442:Právě to se chci odnaučit - žit v přítomnosti, nevracet se do minulosti a nedělat si starosti s budoucností.
Fansiel: :312: tohle já všechno znám moc dobře. Jen bohužel...snad že by to bylo moji rozpolcenou osobností blížence či co, někdy jedu po tý a někdy po druhý koleji. Mám toho docela dost za sebou a vnitřní boje a smiřování jsou moje známá krajina duše. Bohuzžel jsem hodně citlivá a kdž se tak nějka...pracně srovnám, rozhodí mě nějkaá prkotina dělám věci co vlastně an ve své podstatě nechci. Teda myslím že nechci. Ale kdybych nechtěla, tak bych je nedělala, že? Podobně jako jsi ty psala 10. 8 o sežrání těch čokolád. Neplánovala jsi to . Myslíš že jsi to nechtěla. Ale udělala. Takže chtěla. Uf. Je totiž chtít a ctít. Já se i teˇˇd přeji a nějka...nedaří se mi opravdu chtít:438::438:
BublinkaM:hm, a proč to děláš? Znáš to přísloví:Bože, dej mi klid, abych přijímala věci, které změnit nemohusílu, abych změnila věci, které změnit mohua moudrost, abych je dokázala od sebe rozlišit.Co ti pomůže starat se teď o to, že se země otepluje - změníš to? Pokud mohu, tak třídím odpad a chovám se ekologicky a mám čisté svědomí, že dělám vše pro to, aby se to zmírnilo.Že musím utrácet za léky? Tak se snažím zase chovat se vědomě ke svému tělu tak, aby těch léků bylo potřeba co nejméně - zdravé jídlo, pohyb atd.A jinak, načuč se vědomě reagovat na přítomnost. Nezabývej se úzkostnými myšlenkami. Naplánuj si zítřejší den, ale žiješ dnes, teď, v tomto okamžiku. Nestarej se ani o to, co se stane za 5 minut. Tvá přirozená inteligence přesně ví, jak bude reagovat na to, co se stane za 5 minut nebo zítra, tak proč se starat. Prožívej den po dni, okamžik za okamžikem. Budeš šťastná.:531:
BíláPivoňka: :816: řekla bych, že nás a náš stav nepřiměřeně ovládají a ovlivňují nálady ostatních lidí kolem nás. Je to úúúplně špatně a nic na tom neměnění ani to, když si psychiatr napsal do karty, že jsem extrémě citlivá a mírně naprůměrným iQ Asi bych raděj byla víc kamenná a možná i blbější. Trochu si myslím, že čím je člověk blbější, tím šťastnější totiž je. Globální oteplování ho nezajímá, pády na burzách ho nevedou k zoufalým myšlenkám, jak zaplatím sekra ten benzín, politická situace ho nedohání k přepočítávání kolik se zase utratí za léky nutné k tomu aby byl sto pracovat co nejvíc a vydělal na ty léky...:55::55::55:prostě si přeji býti jednodušší, šťastnější a nezmítaná emocemi ostatních lidí:312:
BíláPivoňka: :502: já mám problém jen s touto disk. mám jí v oblíbených, ale když na ní kliknu, zobrazí se mi jako obyč článek bez smajlíků. Když do ní vjedu přes nabídku -diskuze-diety- byla jsem 9 let...tak se mi zobrazí správně jkao ostatní i s nabídkou smajlíků. Na konci tý nabídky(nad oknem pro psaní příspěvků) je aktivní odkaz "více", který tě přehodí do nabídky výberu kopy smajlíků Takže možná máš podobný problém, už jsem chtěl napsat Michalovi, moc tomu nehovím, ale asi je něco špatně zadanýho v zobrazení diskuze či článku. :816:
ahoj vsem, jak vidim tak mame s Bublinkou podobny spoustec, taky me vzdycky rozhodi, kdyz se z nekym nepohodnu, mam jeste stale zafixovano, za asertivita je neslusna, stejne jako rikani ne, takze se snazim vsem vyhovet, ale to jasne nejde a pak jsem z toho smutna, protoze nikdo neni spokojeny, vsichni jsou nastvani a nejvice ja sama na sebe, ze stacilo rict pouhe ne a byl by klid. jenomze kdyz ja nekomu reknu ne, tak z toho mam vycitky stejne jako z jidla, protoze, kdyz mi to nedela nasili, tak proc to nedelat. jenomze ono prave o to PROC nejde, proste to tak je,ale kdyz uz nekomu rikam ne, tak to hned zacnu vysvetlovat a pripadam si jako nejake decko nebo tululum.Dekuji za radu ohledne hesla.-) ta vysla...ale ty smajliky porad ne a ne...pritom mam zaskrtnuto zobrazovat vse, ale zase pro zmenu nevim, kde je nabidka tech smajliku, ale to je jedno, vsak vy mi rozumite:-))Bublinko nebud smutna, v beznem dni je tolik krasnych chvilek a kdyz si k nim das kousinek cokolady, tak se vubec nic nestane. Fansiel, dost dobre, tak knizka asi bude stat za precteni. Mejte se moc hezky a zitra zase pa
BublinkaM: hladím tvou smutnou dušičku:597:,ať je ti brzy lépe.Pokus se na to podívat z jiné strany a pochopit, proč se tak děje. Ten smutek není reakce na tu situaci, je to jen tvůj pohled. Tak kuk, usměj se trošku:429:
:502::502:hlásím že jídlo v pohodě-myslím bez zbytečnýho přežírání. Až na tu čokošku večer u postele....smutno mi je a tak to dopadá...jenže "žaludek zaplníš k prasknutí, ale srdce tím nezaplníš" vím, vím...jen se tím řídit mi teď moc nejde....
Krásné raníčko:304: přeji všem.Právě jsem posnídala cottage+chlebíčky Active+čerstvou zeleninu, popíjím bílou kávu a jsem šťastná.Nemám nijak zvláštní důvod, jen se učím být šťastná jen tak, proto, že je krásný den, že se cítím skvěle, že se mi podařil včerejší den a dnešní bude také úspěšný, že v sobotu odjíždím s vnukem na dovolenou. Takové to prosté životní štěstí:222:Včera jsem se byla projet na kole, taková pohodička. Pak jsem vyráběla džus z ostružin, večer jsem si odcvičila jógu a bylo mi super. Přejezení se nekonalo, navíc jsem snědla jen 1 krajíc chleba s pomazánkovým máslem.Pracuji s tou knihou Psychokybernetika a jsou tam věci, ze kterých mi přechází hlava i rozum. Ale všechno zní tak přirozeně, že to asi pravda bude.Takže přesně podle podtitulu se učím nový způsob JAK ZÍSKAT OD ŽIVOTA VÍCE.Tak jdu těžit ze všeho, co se mi dnes nabízí. Zatím :369:
Něco vám ocituji, co se mi moc líbí a je to zcela určitě pravdivé:Naše pocity méněcennosti jsou zapřičiněny tím, že se neposuzujeme podle svých měřítek, nýbrž podle měřítek jiných. Kdykoliv to děláme, skončíme vždycky na druhém místě. Méněcennost a nadřazenost jsou opačné strany téže mince. Léčení spočívá v tom, že si uvědomíme, že sama tato mince je falešná. Pravda je prostá:Nejste méněcení. Nejste nadřazení. Vy jste prostě vy.Jako osobnost nesoutěžíte s žádnou jinou osobností z toho prostého důvodu, že na světě není žádný jiný člověk, který by byl stejný jako vy. Jste jedinci. Jste jedineční. Nejste "jako" nikdo jiný a nikdy "jako" nikdo jiný být nemůžete. Bůh nestvořil "normalizovaného" člověka a neřekl "tohle je on". Stvořil všechny lidi jedinečnými, stejně jako vytvořil každou sněhovou vločku jedinečnou. Bůh stvořil malé a velké lidi, dlouhé i krátké, hubené i tlusné, černé, žluté, červené. Nikdy nedával předost jedné velikosti, barvě ani tvaru. Abraham Lincoln řekl kdysi:"Bůh musel milovat obyčejné lidi, neboť jich stvořil takové množství." Mýlil se, neexistuje totiž žádný "obyčejný" člověk - žádný normalizovaný vzor.Komplex méněcennosti lze vyrobit na objednávku!!Nemusíte udělat nic víc, než stanovit normu a přesvědčit subjekt, že se jí nevyrovná.Přestaňte se posuzovat podle jejích měřítek. Jakmile si uvědomíte tuto zjevnou skutečnost, vaše pocity méněcennosti zmizí.
Je to krása, opravdu mě na jídlo upozorňuje mobil, jinak bych si nevzpomněla. Je důležité mít hodně práce a nenudit se. Také se udržovat v klídku. Snědla jsem ten svůj plánovaný oběd, byl super, teď si dám kávu:432: a dokončím svou práci. Kniha mi došla, jen jsem ji proletěla a koukám jako blázen, jak ten náš mozek dokáže pracovat i mystifikovat navzájem. Jak nás naše vlastní myšlenky a představy dokáží zadupat do země a zabránit nám, abychom byli úspěšní a šťastní.Napřed si ji přečtu celou a pak budu brát kapitolu po kapitole a věřím, že za rok budu nádherná štíhlá ženská s několika milionovým kontem, naprosto šťastná a bez jakýchkoliv starostí.:266:
Fansiel: :119: a já zbytky kuřete od včerejšího oběda. Jdu na to, už mám taky nějaký opravdový hlad. Mám výhodu nevýhodu, co si nepřinesu, to k jídlu nemám. Bohužel to platí jen v práci. :55:
BublinkaM: :222:,no to jsme celé my. Stresujeme se tím, na co už naši drahoušci dávno zapomněli a dělá nám to vrásky a pneumatiky kolem břicha. Zkus na to zapomenout, vydýchat to, udělat si malou radost(ale ne velkou čokoládou:266:).Já se příšerně potím, to je děs. Máme tu dnes jako v sauně. Jsem už po svačině - broskve s tvarohem a teď jdu sednout k telefonu a obvolávat zakázky. Tak zapomenu na svůj velmi dobrý obídek, na který mám nárok až okolo 12,30 - mám rizoto se zeleninou, uzeným tofu sýrem a nivou:286:
Fansiel: :662: pořád se mi míhají myšlenky na jídlo(jsem sytá-vydatná snídaně)....vím proč! Nepohodla jsem se s přítelem:407:
BíláPivoňka-bezhesla: neumím vložit aktivní odkaz, takže si to tupě kopírni http://moje.dama.cz/user.php?nick=Michal
BíláPivoňka-bezhesla: :502: smajlíci jsou v osobním nastavení, zaklikni si zobrazovat emotikony. A pak si můžeš přidat k základním fůru dalších, co si vybereš. heslo-napiš Michalovi, to je správce serveru. Najdeš ho hlavně na diskuzi Diskuze na Dámě. zkusím ti najít odkaz...
jsem zapomnela heslo!!!!!!!!!!!!!! :-))holky, kde vy chodite na ty rozkosne smajliky?nikde je tu nevidim, ani kdyz jsem byla RADNE prihlasena:-)) Byly jste taky moc sikovne:-)
Ahoj:427:Takže víkend dopadl zcela jinak. Nevlídné počasí mi dopřálo se vyspat a odpočinout po tom šíleném rynglovém týdnu. Žadný výlet se nekonal a já v sobotu spala do 8 hodin, pak jsem si dala snídani a vrátila se do postýlky a spala do 11. Následovala svačinka a káva:432: a znovu postel. Zkrátka prospala jsem celou sobotu .Včera jsem si uklidila skříň a potom následně celý byt, odpoledne jsme byli na návštěvě u dětí, které se vrátily z dovolené. A víkend byl v pr...No ale jsem odpočinutá, jenže díky tomu mému spánku jsem nedodržovala jídelní režim, ale zase jsem nejedla moc,takže ani přejídání se nekonalo:482:Pokračuji v načnutém režimu, dnes mi dorazí nová kniha o psychokybernetice, takže se začnu programovat. Navíc chci od října začít chodit do Taichi. Nějaké základy už mám, tak to chci oživit a těším se na každodenní ranní cvičení, které mě bude zase zklidňovat.Jsem po snídani - bulka s eidamem a zeleninou a bílá káva a jdu pracovat. Tak zatím :369:
:502: Ahoj všem. Víáken v průměru, jedla jsem dost do syta, ale nic moc navíc mimo hlavní jídla a ve srovnání s ostatními spolustolovníky. Jen včera večer....jsem sbouchla misku sušenek s čokoládou. Spouštěcí moment mi byl znám již když jsem sahala po první - bylo mi smutno a cítila jsem se osamocená, odmítaná a nechtěná mým :40::662:
dobry vecer vsem tady:-)tak patek jsem zvladla na jednicku s hvezdickou, sobota taky krasa a dneska az na jedno takove veeelke jidlo, ale ani ho necitim jako prohresek, taky:-) a bez vycitek, dokonce vcera prislo na radu i normalni cviceni, ale snad poprve jsem se nepremahala a cvicila jen tolikrat kolik to bylo jeste unosne a prijemne, a pocit? SKVELY :-)))Doufam, ze probehl vikend i u ostatnich tak dobre, ze vylet do Beskyd byl nadmiru prijemny a navrat deti domu jakbysmet:-)dobrou noc a krasny novy pracovni tyden.
BíláPivoňka: Ahoj,je skvělý,žes dokázala najít svoji identitu,i to je důležitý-uvědomit si,kdo jsi a že na to nejsi sama.Tak vydrž.Já jsem dnes neudělala nic z toho,co jsem včera slíbila,ale není to moje vina,měli jsme nějaké vyřizování,zabralo to celý den.Jsem akorát unavená,k večeři jsem měla 4 pečená kuř.křidýlka.Snad zítra.Tak zatím..
BíláPivoňka: tak to my půjdeme takovou krásnou relaxační trasu z Visalají na Bílý Kříž, odtud na Bílou-Konečnou a pak na Švarnou Hanku a Grúň. U Charbulaka si dáme pivko a sejdeme dolů do Masarykova údolí a odtud z Těšiňoků zpět na Visalaje. Pohodová a krásná trasa, na Grúni se mi moc líbí a připomíná mi to dědu a rodiče. A možná najdeme i pár hříbků, i když je moc sucho.
Fansiel :-) tak luk a svicka jsou uplne skvele, mam je obe moc rada, nasla jsem i nejake assany ve stoji, ale ty mi jeste moc nejdou, je tam nutne se soustredit, coz mi trosku kazi efekt, porad mam ty myslenky jinde...znas to. na skubani v lytku mi pomaha masaz tech dolnich tlapek, staci jenom trosku promnout, ale kdyz jsem unavena, tak se jeste sama nebudu navic vycerpavat masazi, to da rozum:-)jdete do beskyd? ze Ty jsi nekde tady od Ostravy? to jsme skoro sousedky. hezky si to tam uzijte, treba cesta na Lysou po zlute, je jako stezka pro kamziky, ale usli jsme to.-) tak ahoj a hodne sily na zitrek :-)
BíláPivoňka: ahoj:222:. No vidíš, pokud to bude možné, tak si při únavě vždycky skočím udělat nějakou tu asánu, mělo by mě to uklidnit a trošku vzpružit. Třba svíčku nebo luk. Samotná relaxace v době, kdy jsem unavená nebo naštvaná mi nepomůže, protože přímo cítím, jak mi škube v nohách a nemohu zůstat ležet v klidu. Když ale nasadím nějakou tu polohu, tak to půjde, díky.:482:A to grilování zvládneš. My jdeme zítra na výšlap do Beskyd, už se těším. Budu celý den z domu a vyčistím si na kopečkách hlavu. A v neděli se vrací děti z Bulharska, tak jim chci něco dobrého uvařit a upéci, doma nemají nic.
JA :-) jsem se zaregistrovala, prave popijim caj, Bílá Pivoňka tak me to inspirovalo pro nick. takze od zitrka uz nebudu jenom JA :-)
ahoj vsem :-)Fansiel, jsi proste skvela, Tve telo asi zacina "premyslet" jinak, takze i kdyz byl vcera horsi den, nepozna se to. Vlastne jsi zhubla, ale normalne jedla, cvicila, sice zadne svetove rekordy netrhala, ale telo je za to vdecne, hlavne pater. To, ze Te rozhodilo nejake buracive leseni je podle me normalni, mam to uplne stejne, kdyz me v noci neco rozhodi, poznam to hned, musim se uklidnit, ale nastesti, uz nejakou dobu az na par opilcu, kteri rychle - tedy na jejich pomery - odkraceji zpivat si sve pisnicky o uvazali koooozu nekam jinam. Jesti mas jako jeden ze spoustecu unavu, delas moc dobre, ze cvicis tu jogu. Uz se ji taky venuji nejakou dobu, vzdycky kdyz mam to nejici zato cvicici obdobi, a kdybych vice jedla, unavena bych nebyla. jsou to vlasne velmi jednoduche cviky, ktere prokrvuji organy, ty jsou potom vitalnejsi a celkove se citim v pohode. a na joze je fajn, ze clovek se nemusi zbourat, ale uz po par cviceni je pruznejsi, coz je velmi prijemne.Mantra je velmi hezka, az mi z toho srdce poskocilo:-) jen tak dale...Dneska budu mit perny den, jedeme k pratelum pres noc na chatu, bude se grilovat, nevim jak to zvladnu, ale budu se snazit, dat si kousek od vseho na co budu mit chut, abych neurazila hostitele ale abych ani sebe nepodrazila, kdyz se vsechno zda na dobre ceste. no uvidime. prosim, drzte mi palce.Tak hezky den vsem, zase se ozvi.
Hm, tak první spouštěcí impuls už jsem odhalila, je to únava. Vzhledem k tomu, že jsem se v noci nevyspala a věnovala se zase jídlu, tak pokračuji dnes dopoledne ve stejném stylu - po snídani 10dkg cereálních sušenek a 2 müsli tyčinek. Naštěstí toho tady více nemám, jinak bych to:286::355::267:A spala bych jako mimino,je to příšerné, jak jsem slabá a ospalá. Takže první úkol vymyslet, jak řešit tuhle situaci.
Ahoj:304:,jsem ráda, že se pomalu rozrůstáme. Přečetla jsem všechny příspěvky a jsme si tak podobné:287:Já se včera celkem držela. jak jsem si slíbila, udělala jsem si odpočinkové odpoledne = spala jsem od 16 do 19 hodin. Pak dorazil mužík a dali jsme si kávu, pokecali a já pak u TV odcvičila jógu a posilovačky na nohy a břicho.Jenže pak nějací šílenci ve 22 hodin začali likvidovat lešení u obchodu, který máme ve dvoře, takže byl kravál, někdo po nich řval a já nemohla usnout. No a jak myslíte, že to dopadlo? Vstala jsem a vypila 1/4 litru kakaa, snědla 1/2 hořké čokolády, 2x vlezla do vany a nakonec jsem to zajedla krajícem chleba s máslem:267:Pak jsem teprve usnula. Takže za včerejšek si píšu jeden velký černý bod:287:Nicméně jedna potěšující zpráva - za tento týden jsem ZHUBLA 1kg, takže mám 71kg:218:Zatím nechápu, ale je to tak. Jím 6x denně normální jídla(???), občas ještě režim poruším, nijak děsně necvičím a už dlouho jsem nesundala ani deko. Jak je to možné?No,ale potěšilo mě to, možná ten meditační text má něco do sebe. Nahrála jsem si to na MP3 a pouštím si to asi 50x denně - v autobuse, občas i v práci a už to znám zpaměti, takže si to opakuji i před spaním:"Už nikdy nebudu hladovět. Svému tělu dodám vždy dostatek živin, vitamínů a minerálů. Mé tělo si z jídla vezme vše, co potřebuje a nepotřebné beze zbytku vyloučí. Mé tělo nemá důvod ukládat tuk.Jsem klidná a nestresuji se hladovkami a dietami. Jím střídmě a nemám potřebu se přejídat. Postupně se mé tělo zbavuje nepotřebných tukových zásob."Tak jsi jdu uvařit meltu a udělat snídani - grahamová bulka s cottage a kedluben a pracovat.Zatím :369:
Fansiel: Ahojky,jsem moc ráda,žes mi tu nechala odkaz.ja jsem si taky zkoušela zapisovat,co sním,ale deníček mi připadal jako oči,které mě pořád sledují,takže to vydržím tak 2 dny a dost.Na tohle mám slabou vůli.Taky už jsem zkoušela spoustu způsobů,jak se udržet na uzdě,jenže je to jen a jen v hlavě.Něco je výchovou,kdy nám naši říkali-jen jez,nebo nebude.Něco je pohodlnost-já totiž nerada vařím(jak to můj muž zvládne?)-a něco je moje vina-miluju chuťovky a studenou kuchyni.Částečně nesou vinu i módní trendy,ale těm já jaksi nepodléhám.jen si říkám,že za svobodna jsem mívala 75kg a po dětech mi zůstalo 95kg.Vlastnějsem měla mnohem víc,ale to se mi povedlo jaksi záhadně shodit a už nenabrat.To,co jsem dala dolů,šlo hlavně během mateřské,kdy jsem jaksi zvládla i víc doma.Dnes bych si chtěla hlavně ujasnit,jak moc mi jídlo určuje život.Je pro mě těžké nemyslet na jídlo každé 3 hodiny,chtěla bych to brát ve smyslu-něco se dělá,jde se jíst,pak se zase něco dělá a tak.Prostě jako každodenní rutínu.Něco,co jde samo,přirozeně jako běžná potřeba.Potřebuju spát,jdu spát,potřebuju-víš co,jdu to dělat a tak.Někdy v tom mám dost zmatek a tak to jdu zajíst.Je to jako kolotoč-pořád dokola a nemůžeš ven.Mám před sebou slepou uličku a musím si sama najít cestu ven.Určitě doma neuspěju se zdravou výživou a zeleninová jídla se u nás berou jen jako chuťovky.Můj muž zastává názor,že bez pořádného řízku se nenajíme.Přesto,že já maso moc nemusím,uzeninu mám ráda,když ji mají u sousedů a pečivo si dám tak 2x týdně.Asi zatím nejlíp se mi osvědčilo jíst vždy,když chci,ale na dezertním talířku a pokud možno odvážené množství-kupříkladu celé jídlo váží 150-200g.Vpohodě se tam vejde jogurt,ovocný nebo zeleninový salát apod.Nemám problém vynechat sladkosti nebo pamlsky,ale pak si zase dokážu udělat jeden den jenom o oplatcích,chipsech a tak.Asi potřebuju psichiatra.Nebo nafackovat.Bojím se neůspěchů,jeden mám za sebou a po něm zůstal nějaký blok nebo co...Možná až si ted vyleju srdíčko,tak se mi uleví a budu mít jiný pohled na vše.Možná mi vaše rady a názory pomůžou najít se sama mezi kily žrádla a tunami receptů.víš co?zítra začnu tím,že je všechny protřídím a nechám si jen ty vyzkoušené.A každé ráno na snídani bude jen ACTIVIE.Stejně toho po ránu víc nesním.Tak zítra se ozvu,jestli dodržím svůj slib.A vám přeju pevnou vůli.Ta je nejdůležitější.Dobrou..
ahoj Fansiel,tak dneska to je docela maras, ta cizrnova polevka byla az moc dobra, tak jsem toho zase sezrala...ale porad si rikam, ze tam nebylo nic kalorickeho ani spatneho vlastne voda spenat a troska cizrny s ryzi,ale jsem z toho smutna. ALE, byla jsem se projit, ted uz neni takove horko a je to lepsi. Dokonce ta polevka chutnala i muzi, coz me tesi o to vic. To vis, chudak se mnou drzi basu, takze jedl uz i jahly s nicim a celozrnnou ryzi taktez s nicim (same dobrotky), no uziva si se mnou meho rezimu. Ted se snazim o trosku zmen v jidelnicku, preci jenom jidlo ma byt nejenom zdrave, ale i dobre. Jeste ze ho mam, ale taky me stve, ze s nim porad rozebiram jakou dietu drzim, co jim a co ne...Ten recept, ktery jsi napsala si znacim, zni skvele a s troskou cesneku mi bude chutnat opravdu jako bramborak:-) dekuji za tip.Dneska jsem docetla tu knihu joga k zestihleni, je skvela, uci mit se rada, coz potrebuji jako soli. jenomze se tam vari dvakrat denne, na to nemam tolik casu:-((( ale nejak to zvladnu, treba taky navarim na vice dni, hlavne at s tim jidlem nesklouznu ke stereotypu a at me to neprestane bavit, potom to skonci u pizzy a budu zase zpatky :-(Mne je 26, ale trapim se snad odjakziva, nekdy od 16.let a jak sama pises, je to zivot o jidle a trapeni se kvuli jidlu nez o zivote samotnem. Chce to zmenu a my to tady zvladneme. Ja v to pevne doufam. Tak zitra, pa. PS. jo jeste jsem cetla Phoenixe ten casopis o s nevsednimi informacemi pro nevsedni lidi, kam rozhodne patrim:-))) a psali tam o enneagramech a prave o lidech typu 3, jako bych se v tom videla:-))) tak prestanu byt takova narocna na vsechny kolem vcetne sama sebe...
Fansiel: je mi 42 a jsem podobně cvaklá jako ty. Bacha, zkušenost-ta svině sedí v tom koutě klidně i dva roky a číhá na svojí příležitost. Už jsem si myslala že jsem "za vodou", že se mě to přestalo týkat...a šup je to tu zase a podruhý od mého domnělého vítězství. Neobjevuji se na dámě občas, ale skoro pořád:81: ráda si s tebou vyměním názory, opravdu jsem tu ještě nepotkala nikoho, kdo by se na to snažil jít přes autosugesci ...nebo no to je fuk jak se tomu říká, principy jsou stejný.Už dnes musím. Zítra juknu. Moc ti držím palečky, aby jsi zvládala co nejvíc nebezpečných spouštěcích mmentů bez přejedení a nebo jedení něčeho, co vlastně ani jíst nechceš:350:
BublinkaM: ahoj, ještě jsem nahlédla.Ano, knihu jsem si koupila. Když si zadáš do vyhledavače Mentální bulimie, objeví se ti nabídka Hledej ve zboží a tam jsou různá zasilatelství. Stála mě 105Kč a to je pakatel proti tomu, co jsem za ty roky do hubnutí a blbnutí vrazila.:349:Jsem už dost stará, ale pořád jsem byla stejně blbá, jako ve 20. Je mi 46 let a konečně mi začíná svítat(snad).Pokud máš stejný problém, jako já, tak se tu občas objev, možná to spolu zvládneme.:369:
Fansiel: :502: ahoj, vidím....no vidím co píšeš. Jsme dvojčata? Nebo jsi před zrcadlem a já za ním? Jsi tu na celým serveru Dáma první, která už pochopila že je TO všechno v hlavě. Zajímá mě ta kniha ....máš jí půjčenou a nebo to vyšlo teď někdy?? prostě...hrozně se mi líbí jak bojuješ a jak to všechno vidíš:350:Kolik je ti, jestli to není tajem...?
Takže kromě 3 cereálních sušenek, které jsem snědla mezi svačinou a obědem jsem to celkem zvládla. Ale zato jsem nesnědla celý ten oběd, byla jsem po těch sušenkách nějaká plná.Kdo máte zájem na ten nákyp:500g cukety, 150g šunky, 150g sýr eidam, 1 cibule - vše nastrouháme na hrubém struhadle, přimícháme 4 žloutky, 20dkg polohrubé mouky a 1 prášek do pečiva. Osolíme a opepříme, vmícháme sníh ze 4 bílků, vlejeme do vymazaného pekáčku a pečeme asi 45 minut do růžova. Chutná to jako dietní bramborák, fakt.Kdo chce, přidá si třeba i česnek a majoránku.No a já mám dnes volné odpoledne(dnes se nezavařuje:351:). A protože jsem i uvařila na 2 dny, mám vypráno i vyžehleno a manžel má nějakou akci, tak mám den jen pro sebe, hurá!:482:Příjdu domů a naložím se do příjemně vlažné pěny(venku je tu pořád přes 30°C), dám si nějaké pleťové mléko a lehnu si do studených peřin, pustím si hudbu a budu relaxovat:431:Tak zítra :369: a vydržte to.
JA :-): :222:,gratuluji ke zvládání nového režimu. A manžel má pravdu, věř mu. I můj mi říká, že mě miluje takovou, jaká jsem. A já se mu chci odvděčit tím, že budu krásná, štíhlejší a hlavně příjemnější.Ty kalorie jsou zavádějící, také mi ještě zcela nejdou z hlavy. Kouknu na krajíc chleba nebo kousek čokolády a hned mi začne pracovat ta kalkulačka v hlavě. Ale hned to mažu a říkám si, že to stejně sním, tak proč to počítat:349:Doufám také, že se trošku rozrosteme a budeme se tu vzájemně podporovat. Je to fajn, když si mám s kým povykládat a nemusím tím už zatěžovat doma. Stejně těch mých řečí o jídle,dietách a váze mají plné zuby.:267:
dobre rano Fansiel, dobre rano Marca333tak jsem "prezila" dalsi den, vcera to bylo fajn, opravdu jsem jedla asi 6x sice porad pretrvavaji vycitky, ale i manzel mi rikal, ze je fajn, ze jsem jedla tolikrat a ze i to mnozstvi by mohlo byt vetsi, ale on nevi o cem mluvi, dat si o kousek masa vice by znamenalo zase desne cvicit. vcera mi stacil strecink a prochazka, ale potrebovala bych se donutit neco udelat rano, ale ja tak rada spim a po rano se fakt cvicit u mne neda, jsem rada, kdyz natahnu nohy.Jinak si myslim,ze tady zakladame hezke zdrave koleco :-)) a hlavni je, ze doma nemame takove ty chlapy co hledi na vyzable zenske jako na symbol krasy, muj muz me zna ve vsech mych vahovych katgoriich a porad mi rika, ze at vypadam jakkoli tak jsem ta jeho nejhezci...no, jeste te vete uverit s tou moji psychikou posedlou idealni vahou 55 kg. dneska varim podle jogy pro zestihleni cizrnovou polevku a vypada zdrave a ne moc kaloricky, to se mi bude libit, ja na ty kalorie jeste hodne dam :-(( ale uz asi 3 tyden bobuji a jsem pysna. tak zase zitra. Krasny den vsem. Ps. asi se zaregistruji.-)))))
marca333: :304:,tak přesně tyhle pocity znám. Když jím, tak jím hodně a stále a mám výčitky svědomí, že jím. A ty výčitky mě ponoukají k dalšímu jezení a váha leze nahoru.Pak se rozhodnu držet nějakou dietu, takže nejím ,ale myšlenky mám pořád u jídla. Takže můj život se točí jen kolem jídla. Už jsem tím i terorizovala manžela:287:Už fakt chudák nevěděl, jestli snídám a jím dopoledne jen ovoce, nebo jím děleně podle Kořínkové, nebo na to kašlu a jím všechno a hodně, nebo omezuji jen cukry nebo jen tuky...Určitě to znáš. Když jsem se přejedla, tak jsem nespala. Když jsem šla hladová spát, zase jsem nespala z hladu.:349:A zjistila jsem ,že mi utíká hodně věcí, které by měly být pro mě důležitější, navíc se hlásí i zdravotní problémy. Tak jsem si řekla dost, zatím to zkusím zvládnout sama,svépomocí.Na začátku mi pomohlo si psát deník, kde si píšu, kdy jím a co jím - nevážím, nepočítám kalorie. Jen prostě zapíšu třeba 1/2 rohlíku se sýrem, zelenina, 2 sušenky atd. A také pocity, které při tom mám.Jím jen u stolu a ne u TV, počítače, v kuchyni u lednice, v ložnici v posteli. NE, prostě jen u stolu a v práci jsem si udělala koutek na jídlo.Určila jsem si, že budu jíst každé 3 hodiny to, na co mám chuť, nebo co si donesu z domu.Snažím se během dne i více odpočívat, abych nejedla z únavy, což se mi stalo třeba včera. Hned z práce jsem se vrhla do kuchyně a to jsem neměla dělat. Měla jsem si uvařit čaj, udělat svačinu a sednout si s ní ke stolu, v klidu se najíst a chvíli posedět. Tak jsem ujídala u vaření a od těch 16 - 20 jsem vlastně pořád něco zobala. Chyba, měla jsem jíst v 15,30 a pak v 18,30 a dost.Takže se zatím soustředím jen na ty základní 2 věci - pravidelné jídlo a jídlo na jednom místě. Až to zvládnu, budu pokračovat dále. Dalším krokem bude vysledovat, co mě vede k přejídání a naučit se ty záchvaty zvládnout.Vyzkoušej to taky, možná ti to také pomůže.:369:
Krásné raníčko:222: všem bojujícím.No, já to včera trošku nezvládla, ale nebylo to tak příšerné, jako kdysi.Nepřejedla jsem se, jen jsem odpoledne a večer jedla nepravidelně a bylo to tím, že jsem vařila polévku a 2 jídla k tomu - žemlovku se švestkami pro manžela(jasně, že jsem ochutnala) a cuketový nákyp pro sebe na dnešní a zítřejší oběd( a také jsem si dala i včera mimo plán).Opět mě ovládly výčitky svědomí, ale díky tomu, že jsem byla opravdu zaměstnaná(dalších 10kg rynglí), tak jsem se nepřejedla. A navíc jsem večer u TV dost cvičila:388:Dnes to bříško nemám už tak nadulé, ale nemám z toho pořád dobrý pocit.:267:Já to pořád říkám, že ta mrcha je tam zatím jen zatlačena do kouta a číhá na příležitost.:445:Tak jsem dnešek začla přímo vzorově - ranní protažení a posilování bříška.V 6,30 snídaně - 1/2 grahamové housky, 1/2 cottage a hodně zeleniny + 1 cereální sušenku.Piji meltu:432: a jdu pracovat.Věřím, že dnes se vrátím do normálu a nezačnu ujíždět, jako kdysi. Když jsem začla jíst, tak jsem nemohla skončit. Držím všem palečky a zatím :369:
Fansiel: Nahodou si pročítám tuhle diskusi a jsem otřesena tím,jak dokáže jídlo a myšlenky na něj otrávit život.Já při váze 94kg skoro nejím a nespím,mám výčitky,když se trochu víc najím.můj muž mi stále říká,že se mu líbím taková,jaká jsem,ale nějak nejsem se sebou pořád spokojená.Mám strach z diet a z jojo efektu,pohybu taky moc nedám kvůli revmatu...strašně vás obdivuju,že dokážete v sobě najít dost odvahy vymotat se z toho bludného kruhu-přeju vám všem hodně moc odvahy a pevné vůle,kterou já nemám.je fajn vědět,že v tom člověk není sám.Doufám,že díky vám najdu v sobě taky ten odrazový můstek,který mi pomůže začít důvěřovat si a poslouchat potřeby svého těla.Přesně jak se říká-NEŽIJEME PROTO,ABYCHOM JEDLI,ALE JÍME PROTO,ABYCHOM ŽILI.Držím pěsti!!!
JA :-): mě jde také o to, aby můj život neovládaly jen myšlenky na jídlo a abych se mohla radovat ze života jako takového. Bez ohledu na to, jestli momentálně vážím více nebo méně, jestli si mohu dát tu zmrzlinu nebo to, na co mám chuť a nebát se toho.Je to hrozné, jak taková normální věc, jako je jídlo,dokáže člověku změnit život. Už mě to opravdu nebavilo pořád se starat o to, kolik mám sníst kalorií a kolik hodin musím týdně běhat, abych to spálila. Mít bezesné noci jen proto, že jsem se večer přejedla a že jsem úplně nemožná.Brát jídlo, jako samozřejmou součást života a dopracovat se k tomu, že si mé tělo nebude schovávat každý gram tuku na horší časy.Naučit se rozeznávat hlad o chuti a řešit své problémy jinak, než jídlem.Doufám, že se mi to podaří, i když nad touhle mrchou bulimií se nedá úplně zvítězit. Ale alespoň ji přišlápnout krk a vyždímat tak, že bude někde zasunutá hluboko a už se nikdy nedostane na povrch.Tak zatím :369:, jdu domů a pak na procházku městem.
JA :-): ahoj. No tak to máš to samé, co já. Je to náběh na mentální bulimii se záchvatovitým přejídáním a z toho se právě snažím dostat.Jím, i když nemám hlad, je důležité se naučit jíst v pravidelných intervalech, protože když se nenajím třeba v těch 10 hodin, tak pak na oběd toho sním mnohem více a pak už nejsem vůbec k zastavení a na noc se přežeru.:287:Učím se znovu normálně snídat, svačit a obědvat a pak ještě 2-3 malá jídla do večera.Učím se nemít výčitky svědomí po normálním jídle.Učím se nemít strach z normálního jídla a tak se nevyhýbám ani čokoládě nebo sušenkám v přiměřeném množství. Takže když si dopřeju po obědě 2 čtverečky čokolády, pak nemám tendenci ji sníst před spaním celou:287:No jo, je toho hodně, co se ještě musím znovu učit. Ale jde mi to dobře. Proti tomu, co jsem dokázala sníst ještě před dvěmi týdny a stále šla váha nahoru, tak jsem udělala velký kus dopředu.Třeba včera jsem snědla:snídaně - 1/2 tmavého rohlíku, sýrová pomazánka, syrová zelenina(kedlubna,rajče,okurka)dopoledne - tvaroh s čerstvými broskvemioběd - bramborová kaše, kuřecí roládaodpoledne - jogurt s ovesnýma vločkama a džememvečer - to jsem zaspala, takže nic.Jsem vlastně stále sytá, vůbec netrpím hlady. Jenže zatím se tělo nevzpamatovalo, takže neví, co ode mě může čekat. Jestli zase nasadím hladovku nebo úmorné cvičení, nebo se zase budu týden přejídat a zatěžovat nadměrným množstvím jídla. Takže váha je stále stejná - 72kg.Sama jsem zvědavá, jak to bude pokračovat, ale věřím, že to půjde dolů. A když ne, tak se nic neděje, pořád to budu já.:482:
ahoj Fansiel :-) s tim mobilem je to dobry napad, akorat u me je problem jist, kdyz nemam opravdu :-) hlad... nemam bulimii ani anorexii, tedy podle me ne, ale asi nejaky proble mam, protoze nekdy jim jak nezavrena a mam pocit, ze je to tak spravne, a to jim jak za deset lidi a nekdy nejim skoro vubec, cvicim jak stroj a pokazde kdyz neco z toho mala snim, tak si to vycitam a mam pocit, ze musim druhy den nejist vubec a radeji cely den nejak cvicit. mam vlastne jen dve obodbi, ktera se ruzne stridaji, tedy kdy zeru a kdy nejim a cvicim, strasne to je vycerpavajici, ale zrovna kdyz mam obdobi s tim neco udelat, tak by mi to nikdo neveril, protoze vypadam jako prasatko se 75 kg. no, ale i takovy je zivot, ale da se s tim neco delat, a to je hlavni :-) tak se hezky drz, papej v pravidelnych intervalech, nespin si moc ruce, a pred spanim se trosku protahni strecinkem. Jsi fakt sikovna.
Tak mám pauzu na plánovanou svačinku - 1 müsli tyčinka a 1 veliký grapefruit. Je to pohoda, kdyby mě neupozornil mobil, že mám jíst, tak si ani nevzpomenu. Díky za tuhle techniku:482:
Krásné ráno:222:Ano, zvládla jsem i další den, jsem nesmírně šťastná.Odpoledne jsem umyla sklenice na dalších 10kg rynglí a pak jsem se pustila do žehlení.Samozřejmě po klasické svačince - ovesné vločky s jogurtem a domácím džemem. Žehlení mi zaměstnalo ruce a krásně jsem se zrelaxovala, zatím co manžel zavařoval ty ryngle. Odpadlo drhnutí rukou.:351:Ale večer jsem byla tak příšerně unavená, že jsem ani necvičila a odpadla i večeře, protože po kávě v 19 hodin jsem upadla do postele.Ráno jsem byla na odběr krve, vypadá, že jsem silně chudokrevná, dozvím se zítra.ANONYM - lososa bych si taky dala a nedělej si výčitky, ryby jsou zdravé.Ty také bojuješ s bulimií? Nebo anorexií?Posnídala jsem 1/2 grahamového rohlíku se sýrem a k tomu 2 broskve, teď si dávám kávičku:432: a jdu pracovat.Napiš něco více o sobě, pokud chceš. Zatím:369:
ahoj Fansiel, jsi lepsi nez ja. dala jsem si na obed lososa, pekny flak, sice jenom troska oliv. oleje a cibule, krajicek chleba, dnesni prvni poradnejsi jidlo, po snidani a svacine, ale vycitky mam jako des...bud budu muset alespon 100 let v kuse cvicit, nebo nevim :-)) ale co, je to jenom kousek ryby... takze zavarovani probehlo v poradku, az na ty nehty? to se spravi, citron a olej je skvele samo o sobe na peci o ruce, takze bud rada, ze jsi zavarovala, jinak by sis takovy zabal nedoprala. tak zase zitra.
Ahoj anonyme:222:,děkuji za podporu. I nadále se držím, i když včerejší únava ze zavařování mi dala dost zabrat a večer jsem měla tendence se přejíst.:251:Naštěstí jsem měla ještě dost práce dát si do pořádku ruce. Už jste někdy viděli, jak vypadají po očištění 5kg jablek a 10kg rynglí? No děs:349:,hnědé nehty i prsty jako silný kuřák. Máčela jsem je 1/2 hodiny v citronové šťávě a pak v olejové lázni, což mi zabránilo se přejíst:355::286: A pak ten záchvat už přešel.Čtu knihu od Petera Coopera - Mentální bulumie a záchvatovité přejídání - jak se uzdravit.Pokud mte někdo tyhle potíže, doporučuji si vypůjčit a přečíst, moc mi pomáhá.Tak mohu konstatovat, že se držím už 11 dní. Dodržuji pravidelné jídlo každé 3 hodiny přiměřené porce. K tomu se trošku hýbu:388:, pokud mi práce dovolí.Jdu si udělat snídani - celozrnné pečivo s pomazánkou a zeleninu + 2 celozrnné sušenky a bílá káva.A pak jdu pracovat. Tak se mějte:369:
Fansiel: jsi skvela, drz se... :-)
Takže nadále povedu samomluvu a beru to jako svůj soukromý deník. Snad se někdo poučí a přidá později:482:Krásně jsem po snídani vydržela do svačiny, to jsem si dala 1 müsli tyčinku a 2 broskve.A opět bez hladu jsem se dopracovala k obědu - 3 lžíce bramborové kaše, 2 plátky kuřecí rolády a červená řepa, jako zákusek 1 ovocný nanuk Twister.Momentálně popíjím kává:432: a za hodinku jdu domů.Čeká mě zavařování rynglí a džemování-jablka s ostružinami. Takže o sportovním pohybu si mohu nechat zdát. Alespoň u toho odpeckování a míchání džemu mohu kývat nohama a zatahovat břišní a hýžďové svaly:266:Do nové MP3 jsem si nahrála motivační textík,který si budu pouštět do uší a který mě naprogramuje na hubnutí, taková malá sugesce.Tak se mějte, doufám, že zítra tu už nebudu sama.:369:
Zdravím všechny a přeji krásné ráno.Víkend byl hektický. Sobotní oslava narozenin se podařila, všichni byli spokojení a já se fakt nepřejedla. Jedla jsem všechno, ale menší porce, než ostatní i vč. zákusku. Byla to pohoda si nic nevyčítat a jídlo si vychutnat.Pracuji teď na sobě i autohypnozou, tak doufám, že se brzy přeprogramuji na hubnutí.Právě jsem posnídala - grahamový rohlík(1/2) s výbornou pomazánkou(tvaroh,rajčata,šunka,sýr niva), k tomu okurku a kedlubnu. Popíjím bílou kávu a jsem opravdu sytá,i když jsem toho snědla mnohem méně, než jsem byla zvyklá.Jinak žádné prostředky na pročišťování a hubnutí nemíním brát. Mě krásně čistí čerstvá zelenina a ovoce, celozrnné pečivo a pravidelný pitný režim. Nevidím důvod k tomu něco brát.Tak zatím ahoj a přidejte se někdo.
Ahojky všichni! Mohla bych Vám pomoct. Vím o přípravku, který napomáhá trávení, emulguje tuky do snadno stravitelné podoby a učí organismus hospodařit s tukama. Má velmi příznivý vliv na žlučník, žaludek i slinivku (vlastně celý zařívací trakt). Také čistí cévy od cholesterolu, vyrovnává krev.tlak. Tím nás chrání před cévními, srdečními a mozkovými příhodami. Je to přírodní český potravinový doplněk stravy a nemá žádné vedl. nežádoucí účinky ani není návykový. Je skvělý a já sama ho pravidelně užívám. Podařilo se mi za 4 měsíce shodit 10 kg. Stojí 345,-Kč a vydrží až 3 měsíce. Pokud byste chtěli bližší info nebo už byste ho chtěli rovnou vyzkoušet, písněte mi majlíka. Ráda vám pomohu. smidova-z@seznam.cz
Dobré ráno:222:,tak vidím, že jsem pořád sama a nikdo se nechce vyléčit?Já krásně zvládla ten včerejšek, i když jsem měla hodně povinností. V sobotu slavím narozeniny, takže jsem nakupovala, myla okna a uklízela.Dnes mě čeká vaření, pečení a příprava bohatého stolu.Ale i tak jsem si našla čas na svačinku - 2 dietní párky a chleba a klidnou večeři - chléb se sýrem a zelenina.U PITI PITI PA jsem si chvíli pocvičila a protáhla strečinkem.:388: a spala jsem jako zabitá.Dnes jsem měla po týdnu kontrolní vážení - váha stále stejná. Takže ani dolů ani nahoru, takže si myslím, že je to O.K.:218:Prý, až si tělo zvykne na pravidelný přísun a nebudu se přejídat, tak si samo upraví váhu na tu správnou a nebude mít potřebu ukládat tuky.:351:Tak jdu posnídat, dnes mám müsli šáteček s povidly a bílou kávu.Holky, přidejte se někdo ke mě, prosím.:427:
Takže jsem v pohodičce zvládla 3 hodinovou pauzu k svačině, to jsem si dala tvarohovou Activii a broskev a teď si ohřívám oběd - dušenou cuketu na smetaně s chlebíkem. Začínám se uklidňovat, nepřepadá mě zatím hlad mezi jídly. Jen se občas přistihnu, jak sleduji hodiny k dalšímu jídlu.Ale myslím, že se to časem srovná.:349:
Ahoj, takže jsem se přihlásila, ale Helena už tu někde je, tak budu pod nickem Fansiel. To je můj andílek strážný a věřím, že mi bude pomáhat zvládnout tu potvoru bulimii.:222:Včerejšek byl úspěšný, už jsem se 3 dny nepřejedla. Jím pravidelně 5-6x denně a docela slušné porce. Nepočítám kalorie, ani se nedívám, co má méně tuků,zrušila jsem všechny light výrobky. Cítím se celkem dobře, ale určitě nemám vyhráno. Po těch dlouhých 15-ti letech to bude hodně dlouho trvat, než se hodím do normálu.Snídala jsem před chvílí - 1/2 housky se šunkou a sýrem, rajče a okurku, zajedla jsem to 1/2 müsli tyčinky. Teď si vychutnávám meltu a jsem zcela nejezená.Dnes ráno jsem poprvé měla pocit, že se musím do jídla nutit. Žádná žravka, nic.Včera jsem se hodinku projela na kole, pak jsem si dala voňavou koupel a hýčkala jsem se. Chvíli jsem:247:,vyrábím si svetr na zimu, už se to blíží.Tak přidá se někdo?:427:
Takže začínám tím, že jsem si pořídila deník, do kterého píšu své denní předsevzetí a na druhou stranu, jak se mi daří ho plnit.NAŘÍDILA JSEM SI:jíst minimálně 5x denně s odstupem max. 3 hodiny a to 3 hlavní jídla a dvě svačiny. Vychází mi to 6,30-9,30-12,30-15,30-18,30 a pak ještě podle toho, jak jdu spát.ZAKÁZALA JSEM SI: vážit se více, než 1x týdněZAKÁZALA JSEM SI: vážit si potraviny a počítat kalorieZAKÁZALA JSEM SI: vyhýbat se některým potravinám.Takže dnes jsem snídala housku se sýrem a šunkou, syrovou zeleninu.Za 3 hodiny jsem snědla Cremavitu čokoládovou a banán.Za další 3 hodiny jsem měla rizoto s lososem ,zeleninou a sýrovou omáčkou + 2 pásky čokolády.Za hodinku si dám svačinu, bude záležet na tom, na co budu mít chuť.A pak mě čekají ještě 2 večeře.Udělám si dlouhou procházku a večer manikúru, koupím si nějaký pěkný lak na nehty.Hezký plán, co myslíte?
Ahoj, jmenuji se Helena a ráda bych s někým řešila svůj bulimický problém.Můj příběh začíná hluboko v minulosti - neutěšené rodinné zázemí, despotický otec a já to řešila tím, že jsem odmítala jíst. V té době ještě pojem mentální anorexie nebyl znám, takže jsem většinou byla jen bita za to, že nechci jíst .Nějak jsem se prokopala do dospělosti s poškozenou psychikou.Pak přišlo období zamilovanosti, takže choroba byla vytlačena do pozadí, ale mrcha tam číhala na příležitost. Když jsem se vdávala, měla jsem 50kg při výšce 165cm,což bylo tak akorát, holka k nakousnutí.Po narození dětí jsme měli málo peněz, mizerné bydlení, takže anorexie plynule přesla do bulimie a střídání diet. Nakonec jsem skončila se současnými 75kg. Ty roky mezi tím jsem se houpala v rozmezí 45-75kg, střídavě v půlročních intervalech.Nezvracím, neužívám laxativa, jen mám prostě takové návaly žravosti a následně pocitu, že nesmím jíst vůbec. Mé myšlenky se točí stále kolem jídla, v podstatě nejsem schopná se soustředit na nic jiného.A tak jsem se rozhodla to řešit. Koupila jsem si knihu o bulimii a jak se z ní uzdravit a začala jsem pracovat na sobě podle ní.Já už opravdu chci užívat ten svůj zbytek života a věnovat se svým novým koníčkům, chci zdravě sportovat a zdravě se stravovat. Mám poškozené zdraví, ale zatím ne nezvratně a já chci být opět zdravá a veselá ženská.Chcete se někdo ke mě přidat a navzájem se povzbuzovat, vyměňovat si zkušenosti?Žádná dieta, žádné přehnané cvičení. Jen rozumné a hlavně NORMÁLNÍ jídlo.
Přikláním se k názoru Maximy! Myslím, že úplně nejzajímavější bude na to umřít!
anorexii mám a nevadí mi to...
taky chci hubnout ...prosím pomocte mi někdo.... můj mailík je :MarcelaEgrtova@seznam.cz pokecáme tak písněte
Ahojky holkyyy.Která chcete zhubnout mi písněte na mail 3RoxY7@seznam.cz pokecáme:) taky chci zhubnout;) tak paaa
wendy: Ahojky,písni mi na mail: 3RoxY7@seznam.cz pokecáme;)
tak vy holky co chcete anorexii tak jste teda fakt blby ani nevite co to je ji mit ale presto to zkusit chcete protoze si myslite ze se o vas bude povidat a ze to bude zajimavi jo bude se o vas povidat ale jak jste blby nic vic jste chudinky
Ahojda, vy vsechny, ktere chcete anorexii, jste uplne hloupe. Byla jsem pekna mlada chytra holka a propadla jsem anorexii. Ani nevite, jak je tezke se z toho dostat, jake to nechava nasledky na psychice a traveni. Je to tezka nemoc. Nebudte blbe a vazte si sveho zdravi!!!!!!!!!!!
wendy:debilko,nevis co kecas navstiv psichouse
Já mám anorexii a pořád s tím bojuji.Je to hnusná nemoc a kazí mi život.Víc mi vzala,než dala.Zhubla jsem 20kg,vypadala mi polovina vlasů a mám zhuntěný celý tělo.Nedokážu řešit nic jinýho než váhu.Doufám,že tu mrchu anorexii porazím a začnu normálně žít.
Mám 160cm a vážím 52KG
je to velmi zajímavý příběh takových sem slyšela hodně a velmi mě láká to zkusit,zkusit jaké to je mít anorexii nebo bulímii.jsem ten typ člověka který chce zkusit všechno.když sem řekla kamarádce že bych to chtěla skusit jen se mi vysmála a řekla že to asi neni nic příjemnéno a právě proto to chci skusit já sem vždycky byla taková šedá myška jaké jsou na světě tisíce a tak bych chtěla být také něčím vímečná i když by to bylo tímhle.Jinak příběh byl opravdu zajímavý
ach jo... nevím proč to tak je ale i když se dívám na ty hrozné obrázky chůdaků holek, které mají anorexii a i když sem četla X článků o tom jaká je anorexie a bulimie hrozá, tak stejně chci mít anorexii. Je to opravdu strašné, ja vím ale já se prostě nedokážu spokojit s tím že jsem tlustá. Ani nejsem tlustá, měřím 170 a vážím 58 kg. A připadám si strašně tlustá a proto chci anorexii. Nebo aspoň zhubnout tak na 47 kg. aspon
TAKY BYCH CHTĚLA ZHUBNOUT ALE VŠECHNO MI VYDRŽÍ JENOM NA CHVÍLI
HZUUU
taky bych chtěla zhubnout ale takhle,NE
taky bych chtěla zhubnout aspon 10 kilo
taky bych chtěla zhubmout aspon deset kilo ale takhle ne
Ahojky celkem mě z tohodle příspěvku zamrazilo, tohle samé se stalo, nebo děje mi.Teď jsem zrovna ve stádiu, kdy už bych chtěla mít všechno za sebou tak jak ty moc ti to závidím.Je legrační jak je to stejné a já si myslela, že takovoá věc se může stát jenom mi.Nicméně díky moc alespoń vím, že mám alespoň šanci se z toho dostat.
Ahojky Pájo,je vážně neuvěřitelny jaké pohnutky někdy vedou až k anorexii.Já jsem zrovna ve fázi kdy jsem si dala jako novoroční předsevzetí zhubnout,protože jsem pořádnej cvalda a už mě nebaví ty věčny keci okolí typu:HELE VALÍ SE KOULE SÁDLA.Jenže chci všechno strašně moc rychle a i když už jsem zhodila 10 kg za měsíc,nemám z toho moc radost.Neustále se zhlížím v zrcadle a kontroluji špeky,hlavně po jídle jestlipak se mi břicho zase nenafouklo.Jím jednou denně pouze oběd a někdy i ten celý nesním,protože se celej den nalívám vodou,pro pocit sytosti.Ale i přes tohle všechno si myslím,že nejsem a nikdy nebudu anorektička,a že jakmile dosáhnu své vysněné váhy,začnu zase normálně jíst(samozřejmě se nepřežírat).ČLOVĚK MUSÍ MÍT HLAVNĚ VULI.TAK PA PA
Ahoj Pavlíno,tvůj příběh mi bral dech. Ceho vseho je clovek, zena schopna. Jsem rada, zes sama prisla na to, ze zivot je vazne o necem jinem nez o vaze a krase. Krasu hledame uvnitr v tele, ne na povrchu. Preji at se Ti dari velmi dobre! Díky, zes napsala svuj pribeh.Snad se z nej divky pouci.
ahojky
pííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííčovina bože aby nekdo vážil 33 kilo
jednu anorektičku sem zachránila "když sem to naní všechno nabonzovala" nevšimla si toho ani její máma...vážila už jen 33 kg...byla sice malá ale i tak je to sakra málo... fuj byla fakt hnusná že to tak musim říct... i ty nejmenší kalhoty co se šili jí padali a všude měla kosti.... a teď má velký zdravotní problémy... takový lidi potřebujou psychyatra...je to nemoc psychyckého původu...
o mě si hodně lidí myslí, že jeden z těchto problémů mám, měřím 178 a vážím 51-4kg. Přes tuhle váhu se dostávám strašně těžce, přitom každý den vařím pro své děti, jím pravidelně, myslím, že z části i zdravě, ale nepohrdnu i hranolkama a pořádným řízkem smaženým na sádle, zbožňuju sladkosti všeho druhu a stejně to na mou váhu nemá žádný vliv. Já bych chtěla přibrat alespoň 10 kilo a pořád nic. Ani slevu na časáky mi nikdo nedá a ty čtyři stránky diet není čtení pro mne. Ale jak vždycky říkám, štíhlá nebo hubená, hlavně jakou má duši a zda je srdíčko na správným místě.
Jayden: háháháháháháhá 37kg-dobrý vtip!!Nebo to není vtip?:-))))
Nemyslím, že to je tak hrozné, mít 47kg na 172cm.měřím 174cm... chci mít 37Kg.
já sem vám divím, to já mám chuť k jídlu pořád...
pro vsechny nactilete...vykaslete se na sladkosti a radsi jezte ovoce a zeleninu a to ze nekdo nema chut k jidlu ve 12ti letech? kravina, vymysl..a pokud je to pravda tak navstivte odborneho lekare a nebo by pomohlo kdyby vam namlatily vasi rodice protoze ve 12ti musite jist..
denča158:no a jak myslíš že ti pomůžem? radši si přečti pořádně to, co psala afiag nebo ten článek nahoře
chci být anorekticka prosím
to je hrozný...47 kg..ae zas to musi bejt sqwelí bejt stíhla ae a zas tolik....
Ajli: jsi normalni! na tvoji vysku normalni.hlavne neblbni jo? jo a pij poradne, taky jsem mela-a i vlastne obcas mam takovy obdobi ze moc toho nevypiju, jenze pak jako bych citila jak me boli ledviny..a pit je dulezity, pij ovocny stavy, caje, ledviny to potrebujou. pij taky kvuli tomu, aby te nebolela hlava, ted si rikas ze ti nic neni, jenze jestli takhle budes pokracovat dal tak te ta hlava bude bolet a to je hrozna bolest, to mi ver. a nespravis to tim ze honem ty tekutiny doplnis.zustan v klidu jsi normalni, hlavne takova zustan jo? :815:
Ahojky,chtela bych se zeptat,je mi skoro 13 a vetsinou nemam chut k jidlu,merim asi 160 cm a vazim 45-48,Za den snim malo,a ani nepiju,nejak nemam vubec zizen,za den vypiju jenom do pul litru cisty vody a pak nic.Poradte,zda se mi ze 45-48 kilo je na me az moc a hodne kamaradek a i mamka mi rika ze sem normalni a ze sem dehidrovana,prosim poradte mi.
Anorexie je svine, usadi se vam v hlave, a i kdyz vypadate jak z koncentraku, nechcete si to pripustit, a porad blbnete a blbnete...az chcipnete.Ja ji nezazila a ani o tom nestojim. I kdyz nasi mi rikali ze tak vypadam, ja se tak necitila. To ze jsem v 16letech (a mozna i v 18) mela pri vysce 168cm vahu 48-50kg mi nepripadalo nijak zvlastni. Ostatni holky byly jak pucmelounky, a porad jak to delam ze jsem tak hubena, nijak. A ted, je mi 20, mam 53kg a jsem spokojena (jeste to chce trochu vypracovat tu postavu a budu uplne spokojena), ale holky, fakt nebudte blby!!! Pro koho chcete hubnout? ze se to nosi? ze tak vypadaji modelky? jestli teda mate takovejhle vzor jako jsou tyhle chodici kostry tak teda fuj. Vemte si, ze vetsina znamych zen vypada tak jak vypada a zensky je kopirujou,nekopirujou nejaky vyzably kozy,ale normalni zenskou.Pise to kazdej, napisu to i ja, FAKT NEBLBNETE A NA NEJAKOU MODU SE VYSERTE!!Treba vam pomuze, kdyz si reknete, ze mate krasny vlasy-nebo vam to spis rekne nekdo blizkej (pac kdyz chcete hubnout tak se asi nenavidite cele), a kdyz vam jeste nekdo rekne, ze nechce abyste o ty krasny vlasy (muze to bejt cokoliv-prsa,nehty,zuby,usmev,jiskra v oku) prisly, a vy nebude blby, tak o to zkratka neprijdete. Pac zjistite, ze ten dotycny, vas ma rad takovy,jaky jste a ne jako kostru na ktery by se jeste stezi dala ucit anatomie.Pokud tohle nekomu pomuze, a bude aspon trosku premyslet, tak budu moc rada, a to neni jen takova fraze, ale fakt.Neni lepsi vypadat jako normalni clovek nez kostra kterou jen vsechno boli, ma vsechno zniceny, nefungujou ji ledviny, nema zuby, vlasy?Reknete si aspon ze chcete mit deti,a pokud budete blbnout, tak je mit nebudete,a pak si to ve 30 budete vycitat. Nezalezi na tom, jak vypadame, ale jaky jsme uvnitr a jak se citime. Mejte se rady, a vse vam pujde snaz a budete se citit lip.Tolik krasnejch holek se vydalo cestou anorexie a bulimie, a ted? na nich neni krasnyho nic, a pokud neoplyvaly krasou fyzickou, tak psychickou,a ta se taky vytratila, takze na nich neni vubec nic zajimavyho. Jen porad kecaji o diete a jak jeste tenhle milimetr kuze musi zhubnout...Je to vsechno v hlave. Nepodrizujte se modnimu diktatu. Cesky holky jsou krasny, a musi tak i zustat, tak ani nezkousejte byt anorektickami ci bulimickami. :820:
Měla jsem fakt suprovou kámošku,která začala blbnout s dietama,až se dostala k anorexii.Díky jejím vztahovačným náladám si od sebe odpudila všechny,včetně mě samotné.A to mi byla oporou,když jsem začala já ve 14 ti letech hubnout ze 100 kg(Teď mám 55kg/170 cm/a je mi 25 let)S kamarádkou jsme se přestaly po dobu 7 let stýkat.Ale můžu tvrdit,že ji zachránila až manželství a krásné 2 děti a to,že si uvědomila,že je krásné žít a neblbnout s dietama.Manželovi se líbí taková jaká je.A nedávno jsme si byli sednout po letech na kafe a vše jsme si vysvětlily.Anorexie je tak záludná nemoc,že Vás připraví i o lidi které máte rádi....A ještě něco:Když mi bylo 17 let,chodila jsem coby zdravotní sestřička na praxi a na interně ležela anorektička,vážila pouhých 35 kilo a byla to holka,která měla titul Mgr.a které přítel řekl že pokud nezhubne,tak se s ní rozejde.A ona to ze 68kg"dokázala".A jak to dopadlo?Přítel jí opustil a ona před pěti lety zemřela mému příteli v sanitce,když jí převáželi na psychiatrii do Prahy.....Doufám,že tenhle odstaršující příběh"zaklepal"s holkama,které blbnou z dietama,protože tohle je bohužel tvrdá realita.
Misa:Ahoj mužeš mít třeba metabolickou poruchu,chut k jídlu :mohlo by ti pomoci ,třeba nějaký vitamínek nebo hroznový cukr.Vím to sama ptz jsem také už od malinka drobonká.
zajímavý článek a ještě zajímavější diskuze pod ním ... přidám tedy i svou trošku do mlýnaSvou tloušťku jsem si naplno uvědomila v páté třídě na ZŠ, když kluci na škole v přírodě hodnotili holky a já skončila poslední s komentářem "tlustá". Dostala jsem se do depresí, nic mě nebavilo, s kamarády jsem si nehrála, seděla jsem doma, učila se a jedla. Váha stále stoupala a v deváté třídě už to bylo opravdu kritické. Rozhodla jsem se, že s tím musím něco dělat, nechtěla jsem znovu být ta nejtlustší ve třídě. Přestoupila jsem na gymnázium a hned asi týden po začátku se mi začal jeden spolužák smát, že jsem tlustá a hnusná. V tu chvíli byla moje vůle obrovská, nechtěla jsem, aby se mi ještě někdy někdo smál ... už jsem měla výsměchu za ty roky dost. Začala jsem tedy omezovat k snídani jsem měla ovoce, k obědu celozrnný rohlík s hořčicí a k večeři ovoce. Šlo to dobře, ale pořád jsem nosila volná trika ... najednou jsem nechtěla komentáře o své postavě, ať už kladné, nebo záporné. Na druhé straně jsem toužila, aby mi někdo řekl, že jsem krásná ... v 16 letech mi ještě nikdo neřekl, že jsem krásná nebo hezká. S kluky jsem spala od 14, ale žádný z nich mi neřekl, že jsem hezká. Strašně jsem po tom toužila ... ale nepřicházelo to. Jedla jsem tedy stále málo. Na Vánoce přijela babička ... začala jsem jíst sama ve svém pokoji (tím, že tam byla babička jsme se ke stolu nevešli a mě to naprosto vyhovovalo) ... schovávala jsem totiž v té době jídlo ... řízek do igeliťáku a na dno koše, to samé s bramborovým salátem, cukrovím ... Modlila jsem se, aby mi máma jednou nešla vynést koš a neobjevila to. K tomu všemu věčné komentáře rodiny, jak mi to teď sluší a že je to mnohem lepší, než když jsem byla tlustá. Moje psychika dělala kotrmelce, když jsem předtím byla tlustá a neřekli mi to, jsem určitě tlustá i teď. Pak jsem ale začala mít problémy ... spánek se stal pro mě nedosažitelným, nemohla jsem usnout v hlavě mi vířilo, měla jsem problémy se slabostí, musela jsem nechat házené, protože jsem na to neměla energii, bolely mě klouby atd atd. Pak se něco zlomilo, došlo mi, že prostě skoro nemůžu fungovat ... vstát z postele a vydržet celý den mě neuvěřitelně vysilovalo. Byla jsem často nemocná, krevní testy byly hrozné.Dnes je mi 21 let ... nejsem z toho docela venku, vedu si přehled toho, co sním, počítám kalorie a můj příjem kcal je mezi 800-1100. Nedokážu se vzdát této kontroly ... ale jím třeba sušenky, na oslavě jsem nedávno snědla kachnu s knedlíkem ... dříve nemyslitelné ... a tak se po těchto malých krůčcích snažím. Jistě jste si všimli, že jsem nikde nepsala svou váhu ... to proto, že jsem nikdy neměla váhu anorektičky, ale moje zdraví mělo jiný názor. Nechci aby mi tu někdo psal "s takovou váhou jsi houby anorektička" ... nechlubím se, že jsem měla problém s jídlem, nehodlám to nikomu dokazovat ... jen prostě napsat, že váha nemusí být rozhodující. mějte se krásně
dufam,ze nie je neskoro. Kontakt na slovensku liecitelku je 0905485211vela stastia
Mozno to este pre mnohe z vas nie je neskoro. Kontakt na slovensku liecitelku je Helena Guothova 0905485211 vela stastia
Petr: No fotku nemám.bohužel
Ahoj Kamilo, posli mi svoje foto, a ja ti reknu jestli si anorekticka nebo ne... :) Kazdopadne se mi libi kdyz ma holka videt kosti.
ahojky, no já bych řekla, že jo!Holka pozor, ať si neublížíš!!misa:
ahoj ja merim 153 a vazim 35kg a mam malo tuku mam mit 12% a mam 5,5% a nemam vubec chut k jidlu poradtemi jsem anorekticka nebo ne
Je to hnusné,mejte se radi takovy jaky jste a kdyz vamnekdo rekne ze jste tlusta vykaslete se na nej!!Prosim
Ahojky lidi,prosím vás neblbnite.Eště před rokem sem byla anorektička(166cm-40kg).léčila jsem se a můžu říct že je to zážitek do smrti.Lituju že jsem s hubnutím kdy začínala,protože všechno co jsem za tu dobu nemoci ztratila už se bohužel nikdy nevrátí a je mi to líto.prosím,nebuď´te posedlé váhou a dietami a užívejte si života,protože je fakt mega krátký.Ještě nemám vyhrané ale podle doktorky jsem na dobré cestě,tak mě držte palce!!!!
Ahojky Kamilko!!! Ty jsi mladá holka a máš všecko před sebou, proto tě prosím, aby jsi se žádnou nesmyslnou dietou nezačínala. Zrovna pro tebe nastává období změn. Máš 12 a v této době se stáváš ženou. Narostou ti prsa, rozšíří boky a naroste zadek, to je prostě náš ukol - vypadat žensky! Však uvidíš, jak se za tebou budou kluci otáčet:-) Nedej na jejich řeči, že ti rostou prsa a zadek, zatím jsou hloupí, ale už v té době právě zjišťují, že se jim to začíná libit. Proto seti i tvé míry mění, ale není důvod ke znepokojení, ještě rosteš a vyvíjíš se jak psychycky, tak fyzicky a tak to prostě je. Nemůžeš mít pořád postavu jako dítě. Žena musí v těhotenství uživit sebe i dítě, tak musí mít na sobě nějaký "zásoby" a právě na to se tvé tělo už připravuje. Já jsem taky měla anorexii, ale v 18, to už jsem měla vývoj jakš takš za sebou a i při tom se mi "zastavila" psychika o 2 roky co jsem ji měla. Proto si nedovedu představit tebe, jak by u tebe vývoj tvého těla zaspal. Nedovol anorexii, aby tě dostala!!! Držím pěstičky, abys to zvládla :))
Já chci zhubnout,máma mi řiká že jestli nestloustnu tak mě pošle na léčení,i doktorky si na mě stěžují,a ti co mě vidí taky ,prý je ze m,ě skoro anorektička,to ale není pravda,tak mi sou trochu vidět kosti no!Je mi 12 a měřím 160 cm a vážím 35 kg,já si myslim že je to hodně,zhubla jsem měla jsem 55 a zhubla a chic dál hubnout i přes ty keci ostatních!Míry mám 76 v prsou a to jsem minulej rok měla co j jsem vážila 55 měla 80 a zmenšila se mi! :-( ,v pase mám 48cm a přes boky 61,na můj věk je docvela hodně teda to myslim já co si myslíte vy?Chci slyšet něčí názor!Prosím
Ahojky.Mam dotaz asi pred mesicem jsem byla nemocna a od te doby nemam chut k jidlu.Obcas neco s nim,ale neni toho moc a zhubla jse asi 8kilo. Je mi 13let merim 160cm a vazim 46kg a nevim jestli nejsem anorekticka?Ja chci jist ,jenomze kdyz snim pulku rohliku uz jsem plna a vic uz nesnim.Prosim poradite mi a odepisete na e-mail Gibcik275@seznam.czByla bych velice rada dekuji
Ahoj vsem,ja tedy netrpim ani anorexii ani bulimii,ale je pravda ze take nedokazu jist tak nejak normalne.Bud taky hladovim a nebo se precpu,ale spise to byva tak ze od rana do tri hodin nez prijedu ze skoly vubec nic nejim a pak se precpu,to asi aby telo melo energii na ten dalsi den bez jidla do tri hodin.Ja vim ze je to nezdrave:-(Ale takhle to se mnou je a bojim se ted letnich prazdnin,kdyz nebudu jezdit do ty skoly,tak si zase navyknu na snidani,obed atd...a jako vzdycky priberu a to ja nechci.Ale zaroven sem prisla na jednu vec,opravdu se mi nechce do smrti drzet dietu,takze kdyz bych ji nakrasno vydrzela drzet a opravdu bych zhubla,tak si jsem naprosto jista ze to stejne jedno naberu a dvakrat vic jeste.Takze to asi budu radsi takova jaka jsem ted a nebudu riskovat,ze budu jeste tlustsi ne?a hlavne si nedokazu predstavit,ze si do konce zivota nebudu moct dat treba cokoladovou tycinku nebo bramborovy salat s rizkem na Vanoce,nebo chlebicky atd....chapete?proste to uz nebudu resit a potom co mi segra ukazala minuly tyden fotky anorekticek na internetu,tak se mi z toho fakt zvedl kybl,proste nechutny,to musim uznat,ze me telo je proste stejne hezci,to byla fakt hruza,nemohla sem se na to skoro ani podivat,takze to shrnu(i pro sebe:-))proste budu jist to co mi chutna a nebudu to resit,kdyz si chci dat neco dobryho,tak si to proste dam a kaslu na to,udrzet si postavu jakou mam ted to jo,ale vubec nejist,to je BLBOST!!!jediny co pomuze je cviceni,na to jsem lina,takze je to muj problem,ale souhlasim,ze se z toho asi pak neda nikdy poradne vyhrabat z ty anorexie a bulimie a tak chci rict na konec proste to,ze kazdy clovek je necim zajimavy a je to original a musi se mit rad,takovy jaky je,to ja ale taky neumim,takze to sem zase napsala blbost,no proste udrzovat si vahu a cvicit nebo se az moc necpat.Tak vam vsem drzim palce,pápá
NEZNÁMÁ: to si děláš prdel!? to si piš že máš ppp! nepřestaneš, protože spokojená nebudeš tak jak si myslíš! Přestaň s tím raději hned!!!!!
já sama o sobě můžu říct že nejsem bulimička a nebo anorektička.. to co sem napíšu jsem neřekla nikomu a nikomu asi už neřeknu. Jsem posedlá svou postavou a váhou.... přiznám to .. ale nedžím dietu najím se tak abych se nepřejedla ale vyzvracím to. Ale dietu endržím a nepřejídám se tam abych zvracet musela. Prostě NE a čekám pouze toho až dosáhnu tu váhu kterou chci a pka řestanu.. neám chronickou poruchu enbo tak ěnco ale je to prostě takhle....
Achoj... když tady čtu vaše příběhy, mrází mě v zádech. Já sama sem měla určité období ... jak ho nazvat... myslím, že anorexie je trochu silné slovo... každopádně jednoho dne sem se na sebe koukla do zrcadla a řekla si, že by to chtělo nějakých 5kg dolů...jenže...nastal problém... protože jsem se v diétách absolutně neorientovala, vlastně sem do té doby jedla dost (jelikož sem ale hodně sportovala, nebylo to na mě znát... to si ale uvědomuji až zpětně ... bohužel), začala sem se řídit knihou...už ani nevím, jak se jmenovala, každopádně jako startovací můstek to postačilo bohatě. Hubnutí šlo dobře, podle předsta, rostla mi chuť k životu, cítila sem se opravdu dobře...jenže .. člověk nároky na sebe neustále stupňuje (teda alespoň já jsem typ člověka, co je na sebe hodně tvrdý) a tak se velice jednoduše stalo to, že jsem tu vhodnou estetickou stopku své krajní váhové meze nějak překročila... pak to šlo ráz na ráz... tloustnout sem nechtěla, vlastně když o tom tak přemýšlím, nikdy sem neměla ten typický odpor k jídlu (dokonce sem dospěla do stádia, kdy jsem sice jíst odmítala, ale ty chutě byla obrovské, takže jsem šla spát s představou, že se láduju nutelou nebo podobně...)Pak už se dostavovaly typické příznaky... padání vlasů, deprese...atd. Po asi půl roce sem začala pomalu přibírat, tedy jako důsledek toho, že jsem jedla ... normálně. Bohužel se ale dostavily gynekologické problémy a po pár injekcích se váha nekontrolovatelně šplhala vzhůru. Bylo léto, takže sem celou situaci nesla opravdu velice špatně. Každopádně jsem se z ní dodnes pořádně nedostala. Díky tomu, že patřím stále mezi náctileté, tak se ještě potácím mezi dětstvíma a dospělostí a snažím se nalézt nějakou psychickou i fyzickou rovnováhu. Doufám, že ji konečně najdu a opět budu milovat život, tak jako před svou první dietou.
Pet: :188:taky bych chtěla vážit málo......
Ahoj taky, jsem byla anorektička a nikomu bych tuhle životní zkušenost nepřála. život je o všem jen ne o tom, kolik kdo váží. Prosím všechny lidi, aby neblbli,protože bych byla opravdu nerada, když by se někdo dopracoval tam, kam ja.(Při výšce 168cm, jsem vážila 35kg).
http://anorexie.czechian.net/vřele doporučuju se podívat - moc "krásná" holka hned na první stránce - jestli tohle je ideál krásy, tak to radši budu do smrti OUT.
Moc prosím o kontakt na Pavlínu Šalamounovou, popřípadě, zda byste jí nepředali můj telefon 606458076, ráda bych s ní mluvila. Předem moc a moc děkuji. Jana
lama: ne,ty jsi mrtvola<:e1>
sakra..myslíte že jsem anorektička??vážím 38kg a měřím 160cm.
cau lea. Mas pravdu, nekdy modelky nemaji s krasou nic spolecneho, souhlasim s tebou.Nekdy jsou opravdu krasne to mi ver.Ale prece nezalezi na tom jaky ma clovek oblicej, ci postavu. Spousu lidi nas ma rado pro to jake jsme, a ne pro to jak vypadame. A ta co nas nejvice miluje je PANI ANOREXIE , CI JEJI SESTRA BULIMIE. Ty nas neopousteji a neopousteji- verne pritelkyne.Zdravim te barbara.
mám dojem, že se tady začaly ztotožňovat dvě věci. být hubená neznamená vždy být krásná. být modelka neznamená vždy být krásná (to nejlépe vědí majitelé agentur, které tyto modelky zaměstnávají a sami mají k jejich rozměrům sakra daleko, dle toho taky ke svým zaměstnancům přistupují)
Dadulo- predem ti dekuji za odpoved, tak jak muze klesat modelce sebevedomi se ptas? Snadno, neni to v tom jak moc se komu libime jak moc si to myslime, nebo kdo nas obdivuje a kdo zavidi- dle techto meritek by to bylo opravdu nemozne(pokles sebevedomi). Je to o tom jak e citis v tobe sama, pokud ti nocni mury nedaj spat, vraci se vzpominky a prijde deprese muzes byt krasna jak chces stejne vitezi to svinstvo kolem a mate ti vize.( jidlo nemluve a vse ostatni.) Pisel ,ze mas podobny problem s jidlem, tak nejsi sama. Jo s tou Afrikou mas pravdu, a ti teplousi to se ti taky podarilo - oni jsou fakt dost divni a hrozne zlehcuji kazdou vec, taky pro to neco konci tak jak konci.
Dadulo;prestan myslet,prestan dumat.Muzes se zabyvat jeste jinymy vecmy nez svou telesnou vahou.A opravdu,kvuli komu hubnout a udrzovat se stihla tak,jako podle casopisu?Kdyz ja jsem vzdycky byla stihla s postavou na veletrh a stejne ma tlusta kamaradka byla vice zadouci.Cim to asi bude?Presnyma mirama nebo to bude v hlave?
Kebulino, i ja si myslim,ze problem ma hlavne tva matka a tobe by pomohlo,kdyby ses od ni odpoutala co nejdriv. Co Tvuj manzel? O nem nepises,ale vypada to tak,ze on je s tebou spokojeny. Podle mych zkusenosti se stejne muzum malokdy libi hodne hubene zeny. Jen si vzpomen na Marilyn Monroe. Ta byla kdysi sexualni symbol cele generace a zadna vyzablina to nebyla!
barbaro - ja vim, ze to zni hloupe a urcite to slychas dnes a denne a silene te to s..., ale ja jako \"laik\" nechapu, jak modelce muze klesat sebevedomi... Ne, vazne, verim, ze hodne holek ti zavidelo a zavidi a pritom nevidi, ze uvnitr se trapis. Ta silenost s hubenoury u nas propukla diky teplym modnim navrharum (nemyslim to pejorativne, oni sami si rikaji tepli), kteri logicky uprednostnuji spise chlapecke postavy bez druhotnych znaku. A prostrednictvim vychrtlych manekyn a medii presvedcili i heterosexualy, ze je to fakt hezke. Takze i pro chlapy zacalo byt prestizni zalezitosti chodit s \"modelkou\". Prestoze to na te divce v \"civilu\" nemuselo byt vubec poznat, mel jakoby nejake \"potvrzeni\" na to, ze ma doma fesandu, vzdyt je to modelka. Leckdy ji vsak zahyba s lehce oplacanou kamoskou, protoze stejne vetsina chlapu nema kostry rada. Ale stejne kvuli tem samym chlapum budeme dokolecka hubnout. Nekdy si preju, abych byla Africanka, v Africe je tlusta zena povazovana za krasnou. Ach jo, davat si do nosu a byt za hezkou... Problem s jidlem se me taky tyka a prakticky od 16 let se s prestavkamipotacim mezi prejidanim a hladovenim. Velka cast meho mozku se zabyva jidlem a mam pocit, ze kvuli tomu si ani nestiham vychutnavat jine stranky zivota. Bud premyslim nad tim, ze jsem se zase cely vikend precpavala a ze mam speky a kdyz se vyjimecne necpu, jdu zase do extremu a nejim a dumam nad tim, ze mam hrozny hlad a jestli vydrzim tak malo jist az do smrti. Pak konecne zhubnu, mam hruzu z toho, ze si to nedokazu udrzet a ze treba do me nekdo bude \"cpat\" jidlo. Po case to na me zase prijde a ja snim neuveritelne mnozstvi jidla. Vycitam si to, pak si reknu, no co, uz je to stejne jedno a prejidam se nekolik dni, no a je to dokolecka. Vim, ze je to nesmysl, nahled mam, ale proste nedokazu \"normalne\" jist. Bud se prejidam, nebo hodne omezuji. Ach jo:))
Mila kebulinko, myslim si, ze dobre vim, ze co je to "kriticka maminka". Stejne tak si myslim, ze problem ma maminka, ne ty. Urcite se moc hlida, aby nepribrala, je z toho nervozni a tak se potrebuje vymezovat vuci svemu okoli a srovnavat se, jak je na tom dobre. A uprimne - ona ta zarlivost maminek na dcery taky docela funguje. Videla, ze jsi stihla a ze ti to slusi, tak si musela rypnout - s temi 53 kily. Jinak ale maminka je nizsi, takze je jasne, ze i kdyz mohla byt stihla stejne jako ty, kdyz se vdavala, vazila o neco mene. Navic vaha jako takova moc vypovedni hodnotu nema. Nekdo ma tensi kosti, takze vazit muze relativne malo, ale byt pritom "tucnejsi" nez nekdo, kdo vazi sice vice, ale jinak to je kost a kuze. Radim ti jedno - zarid se podle sebe a rod treba do roztrhani tela:))). Maminka jednou snad pochopi, ze jsi dospela. Mne pomohlo, ze jsem se odstehovala hodne pryc.
Ahoj vsichni. jsem rada, ze jsem obevila tuto debatu. Prispeji svym problemem a je neuveritelne podobny tem vasim. Je mi 21 let a vazim 59kg pri vysce 174 cm. Jsou to asi dva roky co jsem se dostala z odrenyma usima z rozjeteho vlaku bulimie a posleze anorexie. Zacalo to vlastne kdyz mi bylo 13 let a navstevovala jsem kurz pro mlade modelky, byla jsem uz na svuj vek vysoka a vyzrala, tak vyzrala, ze jsem se za to nenavidela. Ani nevim kolik jsem tenkrat vazila, ale nikdy jsem oplacana nebyla,vznikla mi fixace a sebenenavist, pocit toho, ze jsem ta nejskaredci na svete. Pak jsem asi dva roky prezivala s touto myslenkou , v 16 letech jsem zjistila, ze me problemy jsou daleko vetsi, nebot jsem vecere schovavala pod postel, svaciny vyhazovala a v noci se prezirala a pak zvracela. Zvracela jsem 2 roky asi do 18 let, vazila jsem 45 kg, potom najednou jsem pri jednom svem zvraceni po prejezeni dostala hrazne bolesti, vsechno mebolelo a z ust mi tekla krev.Hroze jsem se vydesila a poprve se sverila byvale ucitelce ze zakladky, prijemne pani a rodinne pritelkyni. Jeste ten vecer nekam zavolala a druhy den jsem klusala s ni k psycholozce jeji zname.tu jsem navstevovala pravidelne, jenze jsem prestala zvracet to jo, ale zato jsem prestala uplne jist. Klamala jsem okoli a sama sebe, rodice byli moc zaneprazdnenei a nejhorsi meli ve me duveru a ja nemohla priznat, ze sklamavam ze uz nemuze, ze jedu ke dnu.Ale vedela to moje psycholozka a nedala mi doslova pokoj, udelala vse pro to aby mi pomohla a ja jsem ji do smrti vdecna. Ma anorexije trvala dalsi 2 roky, peklo vystridalo peklo, ja hrala divadlo , ale pak uz jsem nemohla, brala jsem leky na povzbuzeni a spadla tak trochu do koksu jenz se v me branzi vyskitoval bezne a stale delala pro modni agentury a jezdila i do zahranici.Holky se stredni mi zavideli ja se nenavidela.Pak jsem padla na zen totalne a naposldy(doufam)probrala jsem se na kapackach a tak znicena, ze moje psycolozka se nezmohla na slovo jen na slzy, od te doby me provazi a radi ja se chtela dostat z toho svinstva a celkem se mi to podarilo. Jen nekdy se vse vrati klesne sebevedomi a vse ji jako vidina zase zpet a ja kladu hlavu do klina a brecim a prosim at to prejde at to nezacne znovu, mam pekelny strach a proto jsem verte neverte skoncila i s modnim svetem, jen tak jsem se odprostila od kokainu ,ktery taky vaze neprida.Dekuji ze jste si muj pribeh precetli adrzim vsem palce
Ahoj...mohli byste mi poradit?Nejsem zrovna nejhubenější (74/165) a potrebovala bych shodit... mam zdravotni problémy kvůli kterým by měla jít váha dolů, ale zároven ty problémy mi nedovolují cvičit.... uvažuju že budu míň jíst - tady taky nastává komplikace - dojíždím do školy a tak mám mnohdy první jídlo někdy v 7 až v 8 večer.... já sama ze sebe mám příšernej pocit a chtěla bych - zhubnout....jsem asi tak trochu cvok - uvažovala jsem že zhubnu na 45kg... ale i těch 50 by mi vyhovovalo. ale netušim jak do toho....
U nas v rodine bol vzdy problem moja mama + okolite pribuzenstvo. Po kazdej navsteve, len co sa zavreli dvere, sa nadychla a uz zacala otcovi, alebo starej mame: A Luba je aka pribrata, co sa nekontroluje, tej Jane tiez rit narastla, Zuza je ako z koncentraku, Tvoja mamka je ako roba (moja babka), Beata je taka hniloba, ze z toho jej brucho rastie a ta Zuza je trafena, ked tak dlho koji (15 mesiacov)........A toto pretrvava od mojho detstva az doteraz. Na gympli som vazila 74 kg/178cm a zacalo to: "mohla by si trochu schudnut, Tebe netreba jest mastne" a uz mi zacala podstrkovat vselijake diety, babske rady, knihy, atd. Drzala som aj masovu dietu, t.z., ze jete len bielkoviny, o delenej strave sa vtedy u nas este nehovorilo. Ked to pocula suseda doktorka, s hruzou povedala, ze okamzite s tym mam prestat. Ale na to zasiahla moja matka: "Vsak dobre schudla". Vzdy mi skusa gate pod zadkom, aky je stav.A este som zabudla napisat, ze ONA ma 49 rokov/52kg/170cm, odkedy sa vydala a je velka nervacka , takze to vsetko vyhisterci a vyohovara . Mam 25,5 roka 178cm a 64kg. Postupne som schudla na vyske chodenim do posilky a veceranim jogurtu a lebo zmrzliny, ale stale sa kontrolujem, pocitam kalorie :o(((. Minuly rok, ked som sa vydavala, zacala som cvicit do siat a jedla som len mrkvu, aby som bola pekna nevesta, samozrejme s vyraznou "podporou matky", na co mi bolo povedane, "ale nieze to zase naberies, teraz si normalne kocka, ale ja ked som sa vydavala, mala som 53 kg"Co s takym clovekom? Slovo babetko je pred nasimi tabu, vraj mame mat rozum nech nas ani nenapadne sa o cosi zake pokusat v tejto tazkej dobe a ked uz ho tak strasne chceme, vraj v dnesnej dobe je bezne, ze zeny maju prve po 30". Na toto mam svoj nazor a dufam, ze ked budem mat 30, uz bude zarobene na druhe mimco.Co s nou? Ked jej povieme, ze to je nasa vec, (alebo aj cokolvek ine), tak nam povie, ze uz nemame silu sa Vam starat do Vasich veci. Sice to, ze nemaju silu sa starat som vobec nezbadala, skor naopak su stale vytrvalejsi. A ja som z nej taka zufala...
Ahojte, mám kamarádku, která taky několik let trpěla bulimíí, věděli to jen blízcí přátelé... neviděli jsme se delší dobu a naposledy, když přijela, tak jsme na tohle téma zavedli hovor, chtěla jsem vědět, jestli je to stále tak špatné, tak se rozpovídala a jednoho krásnýho dne, když viděla, že už fakt dál nemůže, zašla si k psychologovi a krom toho, že k němu docházela pravidelně, tak na jeho doporučení začala navštěvovat terapie, kam chodili ženy se stejným osudem...To, co mi vyprávěla, bylo fakt hodně smutný, důležitý ale je, že nyní po roce je snad už v pohodě, sice bere antidepresiva, ale bulimičkou už není,dokonce na mě vychrlila datum jejího posledního projevu do <:e99>. Měla jsem z ní velkou radost. Proto si myslím, pokud nejste schopné přestat samy, je na čase vyhledat odbornou pomoc... Prý na terapiích byly ženy, co kvůli tomu nemůžou mít děti, nejsou schopné mít trvalý vztah, prostě naprosto zničený život.TAk se holky nad sebou zamyslete...
Erika V nie si náhodou Erika Vincoureková??
Liu pre Eriku Verika, budem ti velmi vdacna, ak mi das na niekoho kontakt na slovensku
ahojte,nahodou som narazila na toto diskzsne forum a som prekvapena, kolko je tu podobnych osudov...rada by som preto aj poziadal o pomocsom bulimicka. uz par rokovcitim, ze sama to nezvladnem, ale pomoc odbornikov zatial aktivne odmietamak mi viete odporucit niekoho na slovensku, budem velmi vdacna. zatial vela citam a premyslam o svojom probleme. utvrdzuje ma to v tom, ze je to naizaj zle. som schopna o tom hovorit...zatial len hovorit... takze ...
Ahoj holky, s bulimii mam problemy uz osm let a teprve ted jsem s tim zacala konecne neco poradne delat a zda se, ze se dari z toho bludneho kruhu utect!Doporucuji informovat se na psyciatrii ve VFN v Praze. existuje tam neco jako denni stacionar PPP a pracuje tam i hodne odborniku specializujicich se na PPP! Hlavni je nebyt na to sama a nebat se zvednout telefon! Informace je mozne najit i na www.pppinfo.cz
Markéto, pokud jsi mladá holka máš skutečně velkou šanci u psychoterapeuta specializovaného na PPP. To není každý psychiatr. A taky je pro mladé holky dobrá knížka od Krcha Jak bojovat s bulimií- přejídáním, tak nějak se to jmenuje
Ahoj, taky bych potřebovala pomoci s tímhle problémem, trpím bulimií už přes rok a půl, kvůli tomu se se mnou rozešel přítel. Snažila jsem se přestat, ale jakmile mi začaly stresy, nemoc byla zpátky. Chtěla bych s tím přestat, zas si moci bez výčitek sníst třeba čokoládu a nebát se, že se mi udělá špek na břiše:( Poradili byste mi, jak s tím definitivně skončit? Na psychiatrii se bojím jít, kdyby se to dověděli rodiče, tak se nikdy už ven nedostanu a budu mít zaracha nejmíň na dva roky:(
ErikaV, mohla bys nám, prosím uvést kontakt na tu léčitelku, je nás tady takto (i hůř postižených) víc. děkuji
předchozí příspěvek považuji za velmi nebezpečnou radu. je zavádějící, navádějící, už dopředu říká, kde je chyba. to by vtom byl čert, abychom nějaký problém ve vztahu k matce nenašly...třeba když nás nechtěla nechat do rána venku a musely jsme být do půlnoci doma...nebo jak jí pořád vadí , že sedíme u internetu...a tu barbínu mi v těch pěti letech taky nekoupila...aha mám viníka za svoji bulimii...TO SNAD NE, tak jednoduché to není
pre LeelooSom autorka publicistických relácií preto bude moja rada teoretická. Peklo bulímie ani anorexie som neprežila, ale hovorila som o ňom s obeťami, lekármi, rodičmi.Skús si, prosím ťa vo svojom vnútri, veľmi úprimne rozobrať svoj vzťah k matke. Či nie si na nej závislá, alebo naopak či ju vnútorne za niečo nenávidíš, či sa nebojíš, že budeš ako ona, alebo či ju nekriticky neobdivuješ. Problém vzniká vždy na psychickej úrovni vo vzťahu medzi matkou a dcérou. Túžba po dokonalej postave je už iba náhradný problém. Držím ti palce a želám veľa šťastia. Ak budeš potrebovať radu na Slovensku je liečiteľka, ktorá ti môže po vstupnej pehliadke pomáhať aj na diaľku.
Eminko, co je to pravda? Lehce někomu ublížit. Ale "jedna z autorek takovýchto knih má problémy s bulimií a alkoholem...A ono to tak trochu odpovídá, zázraky a jednoduchá řešení neexistují...Jenže šedivá pravda se těžko prodává. Přitom závislost na čemkoli je snad spíš neštěstí než ostuda
To:LucyJe vážně pravda, že Kořínková má problém s PPP?!
Pavlíno, závidím ti uzdravení, že jsi to dokázala. Vadí mi jediné, propagace knihy, jejíž autorka sama má problémy s PPP a i s jinými závislostmi. To se ovšem v knize nedočteme
ahoj ja sa volám Táňa a už niekolko mesiacov intenzivne sledujem svoju váhu.je to strašné ale ja velmi túžim po dokonalej postave mam 1 meter 70 a 64 kíl ked bude mat niekto záujem tak napíšte kralovicova2@post.sk
Ahoj, je mi 17....už od 15 držím různé diety a posledních 10 měsíců zvracím....je to nade mnou...neovládám to....jsem na dně, ale nechci psychology ani aby to zjistili naši.Mám pocit, že jsem zklamala...nevím, co napsat víc, než...POMOZTE MI PROSÍM!
Měla bycjh prosím zájem o kontakt na pani Pavlínu Šalamounovou.DěkujiIlievová
Pro TV pořad Trní hledáme hlavní hosty - partnerský pár na téma "Překonali jsme bulimii/anorexii", dále uvítáme i jednotlivce - ženy i muže, kteří mají s touto nemocí jakoukoli zkušenost. Zájemci o bližší informace a nezávaznou schůzku se mohou přihlásit do 1.1. 2004 na tel. 603 858 776, nebo napsat na petruchka@centrum.cz Děkuji a přeji krásné svátky, Petra Verzichová
Ahoj Pavlíno. Tvůj příběh mě zaujal, pokud bys měla zájem, mám pro tebe (a další, kteří si prošli podobnou zkušeností) jednu nabídku. Ozvi se mi případně co nejdříve na e-mail petruchka@centrum.cz Přeji hodně štěstí, Petra
Ahoj Pavlíno, tvůj příběh mě zaujal. Mám pro tebe a další, kteří si prošli podobným problémem jednu pracovní příležitost - jedná se o jednorázovou záležitost. Ozvi se mi prosím co nejdříve na petruchka.cz Děkuji a hodně štěstí. Petra.
Ahoj Pavlíno,přejeme ti hodně štěstí,ale musíš si z toho pomoct sama!!!
Ahoj, četla jsem si to, co Pavla napsala a pak i další příspěvky. Já si také prošla anorexií a bulimií. V 15 letech jsem se rozhodla, že zhubnu.Vážila jsem 49-50kg, chtěla jsem se dostat na 46kg. Tlustá jsem nebyla, prostě jsem se jen začala stávat "ženou". Jenže se mi zalíbilo to, jak jdou kila dolů. V tu dobu jsem tancovala (3x týdně + nějaký vystoupení), 1x týdně hrála tenis, chodila do aerobiku...To, co Pavla popisovala o depresích, zimě, jako bych to byla já... Dostala jsem se na 31,5kg při výšce 157cm a pár měsíců jsem si proležela v nemocnici. Bylo to neskutečně těžký, v tomhle stavu mezi cizími lidmi a v cizím prostředí, komunikovat s rodinou jsem mohla skoro celý první měsíc jen poštou...telefony jsem dostala za odměnu, když přiberu a kila si udržím.To samé s návštěvama. Ještě v nemocnici se mi povedlo shodit na 30,5kg. A to pouze během 2 dnů. Když jsem se dostala domů, byla jsem ráda, že to je za mnou, ale nebylo. Cítila jsem odpovědnost k tomu, že musím jíst, ale zase jsem nechtěla přibírat. Tak abych naše nějak neplašila, jedla jsem hodně a tajně zvracela. Naštěstí jsem si asi po 3 měsících každodenního zvracení uvědomila, že takhle žít nemůžu a řekla jsem to psycholožce. Dostala jsem se z toho...ale... Do teď mě trápí váha, hlídám se, ale na druhou stranu mám panickou hrůzu z toho, že se do toho můžu znovu dostat. Měla jsem jakousi střevní virózu nebo co(2 dny zpátky), celou noc jsem prozvracela, takže logicky jsem druhý den byla na čaji. Bílé rohlíky já nejím, tak jsem si vzala aspoň jedno jablko večer.Vlastně jsem ani jíst nechtěla...teď se děsím toho, jak to bude dál...myslela jsem, že je to za ty roky pryč (je mi 20), ale není. Zvláštní, stačí jeden náznak nebo něco, cokoli a může se do toho zase spadnout. Už to nechci prožít,ale ta vidina štíhlosti mi pořád leží v hlavě a ovlivňuje mě čím dál víc...
Tento pribeh me zasahl na citlivem miste.Jeste pred rokem sem si myslela ze je vse fajn,ale nebylo.Byla jsem anorektickou,trapila se strasnymi dietami.Mela sem nakonec 45 kg na mych 170 cm vysky.Pak mi rodice a pratele presvedcili,ze to neni normalni.Protoze maminka plakala,rozhodla sem se tedy "kvuli ni" jit do poradny.Dochazim tam uz rok pravidelne.Mam ted 55 kg a vsichni si mysli,ze jsem uz vporadku.Hle ironie osudu.Predtim sem si mzslela ze je vse v poradku a ostatni byli presvedceni ze ne a nyni si vsichni mysli ze sem v pohode,ale ja nejsem.Stala se ze me totiz bulimicka.Prejidani ale neresim zvracenim,nybrz projimadlem.Bojim se,az na to prijdou v poradne.Nejspis si me tam nechaji.Ale ja nevim jak z toho?! Pomuze mi nekdo? Dokaze to nekdo?
Rada bych vedela jak se dieta L.Korinkove drzi, jsem v Nemecku a nedostanu se k te knizce, kdo mi poradi ? Ozvete se mi na lenkaschnell@quick.cz. Diky !!!!!
Ahojky holky,mam takovy problem i kdyz se snazim jist pravidelne presto pribiram..Nevim teda kde delam chybu. Vse zacalo, kdyz jsem prestala kourit. Panicka hruza z toho ze priberu naraz 20kg..mi nedala....Ihned jsem zacala intenzivne sportovat a malo jist.Kdyz pisi malo jist tak to bylo..Snidane nic obed 1 dalamanek a veceer 1 dalamanek s kaviarem a s florou......Vubec jsem nehubla a byla jsem z toho nestastna...Pak jsem najela na dietu v omezovani prijmu tuku tj. ze jsem jedla same dalamanky, zeleninu a vyloucila ze sveho jidelnicku syry, floru, maso no prosto vse.......Vaha mi stejne nesla dolu mele jsem 162/50 i presto jsem porad intenzivne cvicila tj. kazdy den do posilovny......A jelikoz vaha mi nesla dolu tak jsem pak zacala papat samou zeleninu........Po svatbe, jsem se s tim trapila nejprve po tajmu, ale udrzet to v soukromi neslo...Vsak vy ktere jste vdane vite o cem mluvim........Rodina manzela zacala mit narazky, a tak to koncilo i tim ze jsem tam i pomalu nechtela jezdit..Manzel o tom tedko vi.......A vidi ze se snazim jist.......Spis zacinam mit depky z toho ze pribiram......Rano si dam snidani tj.1/2 hrnicku ovesnych vlocek se zakysanou smetanou light, k obedu napr. 1/2 pizzy a nebo testoviny a vecer 3toustove tmave chlebiky nebo 1-2 kornspitzi s 20g balkanskym syrem 1 platkem madelandu......A presto vse mam porad hlad:o(((( Ted mam 162/54kg........Jsem z toho holky strasne zdeptana a manzel to vi.Asi delam chybu ze do sveho problemu zatahuji manzela a nedokazi se s tim vyrovnat.........Je mi 26 let a za cele 2 roky jsem byla schopna si drzet vahu 48-50kg( coz pro me byla idealni)a mohla jsem jist vse a nemyslela jsem neustale na jidlo, je fakt ze jsem kourila a hodne to znamena ze prvni co bylo po ranu si dat cigaretu misto snidane....Tak jsem behem jedno dne byla schopna vykourit 1-2 krabicky dennne.........A ted nekourim ale pribiram.........Poradte mi......uz mam vse vyzkousene a nevim jak dal a hlavne nemam silu drzet diety.......
Muj pribeh je velmi podobny. Zacala jsem se trapit s dietou, kdyz mi bylo 15. Vzdycky jsem rada jedla a byla ne sice pri tele, ale mela jsem tzv zenske tvary, ktere mi zacaly vadit. Nasadila jsem dietu, cviceni a kila sla rychle dolu. Spokojena jsem vsak nebyla, byla jsem stale unavena, bez nalady a ztratila se mi menstruace. Skoncila jsem na 40ti kilogramech pri 160 cm vysky. Nevim, jak by to dopadlo, kdyby me pri skolni prohlidce neposlala lekarka do nemocnice na vysetreni. Dnes vim, ze me to zachranilo zivot. Rodice meli bohuzel dost starosti sami se sebou, nez aby si vsimali, co se se mnou deje. Po navratu z nemocnice jsem sice jedla, ale nenavidela jsem se za to a snedene jidlo jsem se snazila vyzvracet. V kolotoci prejidani, zvraceni a vycitek jsem stravila skoro 10 let! Bylo hrozne. Myslenky se tocily jenom kolem jidla a postavy. Dnes uz jsem 7 let "cista". Kdyz se divam do casopisu pro zeny, kde je dieta vecnym a vdecnym tematem, rikam si, ze kdo tu hruzu prozil a prezil, uz snad dietu nikdy drzet nemuze. Ten, kdo zarazuje tyto rubriky do casopisu pro holky, si ani neuvedomuje, jak to muze byt nebezpecne. Teenageri udelaji pro vzhled temer cokoli!Ja vsechny diety ignoruju. Chodit hladova a nervozni, abych shodila par kil, na to kaslu. Jim rada, docela si dopravam a kdyz mam pocit, ze by to chtelo par kil shodit, vynecham cokoladu, nejim na noc a hybu se. To pomaha. Jenom je mi lito tech ztracenych let zivota - ja opravdu nezila, jenom prezivala.
Milá Jozefo, pokud se se mnou chcete spojit, napište mi na e-mail sal.mani@worldonline.cz Budu se těšit, Pavlína
Pribeh Pavly me sokoval, protoze mi az moc pripomina ten muj vlastni.Take jsem si pripadala tlusta a to,ze mam sestru ktera vzdycky byla krasavici a kluci ji nosili tasku do skoly a podobne, mi na mem vlastnim sebevedomi nikdy nepridalo. Dokonce jsem spis byla takove to kacatko a semtam oslouchala "tvrde prezdivky" me vlastni sestry. Kdyz jsem byla na stredni skole ,zacala jsem s dietou s stejne tak,jako jine divky jsem koncila u dvou jablicek ci rajskych a semtam u psenicneho toustu.Pak ale jedna mije spoluzacka byla hospitalizovana s anorexii a ja se castecne probrala. Rikam castecne,protoze mam dodnes problemy. Mam dodnes totiz problrmy s bulimii.Po stredni skole jsem pri vysce 172 cm dokazala vazit 76 kg a pak diky sviceni a bulimii shodit na 57. Citila jsem se strasne spokojena a moje sebevedomi vzroslo,protoze jsem najednou nebyla to osklive kacatko. Moje sestra v te dobe po porodu a materske stloustla pri temsame vysce jako ja na temer 89 kg. Nekdy si rikam jestli existuje Buh,ktery ji timto chtel neco naucit. A me mozna take. Ted jsem vdana a drzim si vahu okolo 63 kg. Kdyz ale citim,ze vah stoupa ,ackoli nepatrne, okamzite zacnu mit panicky strah z me vlastni tluste minulosti a jak okoli dokaze byt vuci vam kriticke a drsne. Muj manzel o nicem nevi a ja se s timto problemem nechci nikomu sverit. Mozna prave jenom vam,protoze me to stale trapi a kdyz selzu ( kdyz jsem doma sama, mam semtam zachvat prejidani a potom zvraceni, nekdy jsem schopna ten samu proces opakovat z trikrat denne. Je mi ze sebe spatne a jestli se za to mam rada ? Nenavidim se. Jsem absolutne vedoma sveho problemu a jak vidite sami, stale se zajimam o nove informace,jak z toho ven. Trapi me to,protoze jsem psychicky labilni,nervozni a ma sebeduvera je na bodu mrazu. Kdyz mame spolecne nekam jit,mam obavu z toho,ze jsem neupravena, mluvim jak ignorant a nikdo si me nemuze moc oblibit. Rada bych se proto spojila s Pavlou. Ma vule je vrtka a asi jsem perfekcionalistka, alespon muj manzel mi semtam rika, ze jsem k sobe nesmirne "prisna" a pak se tak asi chovam i k okoli.Vsem ,co jsou schopni zacit neco proto delat, drzim moc palce. Chtela bych byt jednou z nich.
Moje dcera propadla sveho casu take,nastesti jen v mirnejsi forme, anorexii a bulimii. Zacalo to tim,ze pribrala par kilo (vazila asi 63 kg pri 169 cm,ale protoze ma utle kosti,bylo to uz na ni videt),zacala drzet dietu a opravdu sla vaha dolu. Dcera v te dobe bydlela na koleji,protoze studovala mimo domov a tak jsem si niceho ani nevsimla. Akorat mi bylo trochu divne,ze nekdy rikala,ze nemuze moc jist,protoze drzi dietu a nekdy snedla na posezeni celou cokoladu. Pak si precetla nejake knihy o anorexii a doslo ji,ze uz se dostala do kola hladoveni a prejidani. Dalo ji ale jeste dost prace nez se z toho kolotoce vymanila,podle jejich slov to byly asi 2 roky. Ted uz zadne potize nema,vazi 57 kg,ma rocni dite. Je ale pravda to,co psala Nika,i ma dcera je perfekcionistka. Nastesti ta jeji forma byla jen ta mirnejsi,ale i tak se mi pak priznala,ze nekdy chodila v noci do lednicky a tam rychle a tajne neco jedla.
Moc děkuji Pavlíně za její životní příběh.Při jeho čtení jsem měla pocit, že snad čtu svůj vlastní životopis.Ve svém anorektickém období jsem to dotáhla na 45 kilo při 170 cm a opačným extrémem bylo zase 68 kilo.Můj problém je asi v tom, že si absolutně nevěřím a nemám se ráda( za co částečně může můj nevlastní otec a částečně i moje zděděná povaha po babičce).Psycholožka mi pomohla zvýšit si sebevědomí, ale s jídlem mi nepomohla.Ten můj kolotoč kolem jídla už trvá 7 let a jsem z toho vážně unavená.ten neustálý boj se sebou samou mě vyčerpává.Jediné, co mi vždy pomohlo byla láska nebo nějaká výrazná životní změna popřípadě neustálá činnost.Chtěla bych se připojit s radou, aby si každý opravdu rozmyslel než začne s dietou (zvlášň vi-li o sobě, že je perfekcionista), protože si možná zlepší postavu, ale také si může zničit nejen zdraví, ale celý život.A za to těch pár kilo navíc opravdu nestojí.
Pavlo, pokud chceš, napiš mi na e-mail sal.mani@worldonline.cz
Ahoj,jsem bulimička. S různě dlouhými přestávkami to trvá už 2 roky a zapadám do toho čím dál hlouběji. Zajídám už všechno - nervozitu, strach, smutek. Na rozdíl od Andrey to mamce, ani nikomu z rodiny nemůžu říci.Ví to jedna kamarádka, která mě drží nad vodou a druhá sice řekla, že mě pomůže, ale cítím, že mě odsuzuje, protože se jí to hnusí. Tojsou její slova. To mi taky nepřidalo. Vždy pro mě bylo důležité být hubená (nikdy jsem ale nebyla),ale teĎ jsem tlustá opravdu a i když se mi to protiví, tak nemám sílu s tím něco dělat.Mám 66 kg na 168cm a téměř všechna kila co mám navíc jsou v dolních partiích.
Dodatek: Nyni vazim pri 178 cm - 62 kg a "tlusta" si rozhodne nepripadam...
Ja sama jsem vylecena "Bulimicka" a rada bych se podelila s ostatnimi o sve zkusenosti. Vyrustala jsem v ne prilis harmonicke rodine. Mam velmi blizky vztah s maminkou, ktera ovsem neustale prochazela zivotnimi krizemi. Muj otec se nikdy nepodilel na me vychove. V prvnim rocniku na stredni skole jsem zacala drzet pri vysce 178 cm a vaze 58 kg ruzne diety. Zaroven jsem se denne venovala aerobicu. Behem par mesicu jsem si uvedomila, ze sve stravovani / zvraceni a cviceni nemam pod kontrolou. Nastesti jsem se sverila mamince a s jeji pomoci navstivila odbornika. Po 7 letech leceni a boje, mam konecne pocit, ze jsem vyhrala. Nyni je to jiz 3 roky, co jsem prodelala posledni "zachvat prejidani". Toto jsou me osobni postrehy: 1) Anorexie/Bulimie neni nemoc o nespokojenosti s postavou, ale nemoc duse. Tyka se nejakeho mnohem hlubsiho problemu. Proto, aby se divky uzdravily musi nejdrive resit prave tyto hluboke problemy. 2) Neznam osobu, jez by se z teto nemoce dokazala uzdravit bez pomoce odbornika. 3) Ucinne je navstevovat skupinovou terapii. Ja jsem se pravidelne ucastnila skupinove terapie a v soku naslouchala divce, ktera pri 170 cm vazila 40 kg a tvrdila, ze je "silene tlusta". 4) Velice dulezite je PRESTAT DRZET DIETY. S timto problemem jsem bojovala opravdu dlouho a v momente, kdyz jsem prestala drzet diety, tak jsem se naucila drzet prejidani pod kontrolou. Pokud jsem totiz drzela dietu, tak jsem sve predsevzeti nikdy nedodrzela a po te nasledovalo zvraceni a hluboka deprese, ze jsem opet selhala. Je opravdu nutne stravovat se pravidelne a doprat si take jidlo, kterym se v zachvatech nejvice prejidate. Ja jsem na sladke a tak si denne dopreji ke kave neco maleho na "oslazeni zivota". 5) Nutny je pravidelny pohyb / ja jsem zacala hrat tenis. 6) S divkami, jez jsem se setkala na terapii mam mnohe spolecne. Jsme vsechny perfecionistky a chceme na sobe "tvrde pracovat", aby si nas ostatni vazili... Vzdy jsem se povazovala za "odpornou" a tak jsem v soku odchazela z terapie pri niz mne jedna z ucastnenych nazvala "typem na modelku". Ja a modelka??? Take jsem se povazovala za hloupou, v te dobe jsem jiz hovorila AJ a castecne SJ. Tak ze, je dulezite MIT SE RADA!!!
to Jana: ve stravovani podle Lenky Korinkove jsou recepty jak pro jeldliky masa, tak pro vegetariany, hodne receptu se toci okolo zeleniny a soji.o)vrele tuto knizku doporucuji, jak uvod do stravovani, tak i jeji kucharku.
holky, kouknete se na tyhle stranky: http://www.doktorka.cz/run/chat/treplies.asp?message=242, je tam spousta podobnych pribehu, vetsinou odstrasujicich. A protoze i ja mam podobny problem, myslim si, ze je dulezite o nem mluvit, i kdyby to, jak rika Lenka, melo zachranit aspon jednoho clovicka... Diky Lenko za uprimnost a za odvahu!!!
Mám spíš takový všeobecný dotaz. Už mnohokrát jsem slyšela jak moc je skvělý jídelní režim Lenky Kořínkové. Jak však tento systém může absolvovat vegetarián, který nejí maso?
Je hezky, ze to tu nekdo takhle otevrene napsal. Drzim palce jak Lence tak vsem ostatnim a doufam, ze ten clanek trochu pomuze i jinym. Ja na diety nejsem, jim kdyz mam hlad a jen tolik, abych se citila nasycena, neprejidam se a snazim se jist zdrave, i kdyz bucek s horcici si dam taky a s velkou chuti. Hodne lidi ma problemy, protoze si jidlo neuzivaji, ale prejidaji se, protoze jedi ocima a mozkem a ne protoze by jeste meli hlad. Ja mam sice asi 50 kg, ale vzhledem k tomu, ze mam jen 168 cm si myslim, ze je to normalni. Citim se skvele a to je myslim nejdulezitejsi. Kazdopadne jsem normalni zenska, takze si rano pripadam tlusta, ale po tom co si dam sprchu a prijdu do prace a ridim se heslem, ze s usmevem jde vse lip, ostatni kolem me mi rikaji, ze vypadam skvele a i proto se tak citim. Radsi se najim vickrat za den po malych porcich a jidlo si opravdu uziju, nez bych drzela dietu a verte nebo ne, funguje to. Nijak drasticky nepribiram, ani nehubnu, vahu mam normalne pohyblivou +-2 kg. Mejte se fajn a mejte radi sami sebe, usmivejte se a vsechno pujde lip.
Potvrďte prosím přezdívku, kterou jsme náhodně vygenerovali, nebo si zvolte jinou. Zajistí, že váš profil bude unikátní.
Tato přezdívka je už obsazená, zvolte prosím jinou.