Na rýmu, kašel nebo bolesti kloubů používaly naše babičky přírodní léčiva – čaje, mazání, obklady nebo odvary z voňavých bylinek. Některé z nich už dnes ani neznáme, a přitom je to velká škoda.
Divizna velkokvětá (Verbascum densilforum)
Vysoká statná dvouletá bylina má svůj domov ve Středomoří, v oblastech severní Afriky. K dostání jsou semena, ze kterých ji lze vypěstovat (výsev v květnu na slunné místo), ale roste i planě v přírodě. Najdete ji na slunných, suchých místech, podél cest a na pasekách, ale i rumištích, skládkách nebo příkopech. V prvním roce vyroste velká růžice velkých vejčitých listů, ve druhém roce pak až 2,5 m vysoká lodyha se žlutými květy. Sbírají se rozkvetlé květy, někdy listy nebo kořen. Části rostliny se nechávají pomalu sušit ve stínu.
Semena divizny používejte vždy jen k výsevu. Nejezte je, jsou jedovatá.
Co léčí? Květy divizny umí vyléčit záněty průdušek, silný kašel, bronchiální astma, usnadňují vykašlávání hlenů a zároveň chrání sliznici před vysušením. Odvar snižuje křeče a lze ho užít jako šetrné projímadlo, zevně pak k obkladům bércových vředů.
Puškvorec obecný (Acorus calamus)
Vodní rostlina pochází z východní Asie. Najít ji můžete na kraji vodních ploch, třeba rybníků, ale můžete si ji pěstovat i na zahradě z odděleného oddenku. Kromě dostatku vody ocení světlé slunné stanoviště. Kvete v červnu a červenci. Sklízí se oddenky, které se očistí, rozkrájejí na menší kousky a suší, jsou hodně aromatické. Kousky oddenku se také můžou nakládat do konzumního lihu nebo kandovat v cukerném roztoku.
Co léčí? Zkusit ho můžete při problémech se zažíváním (záněty žaludku, žaludeční vředy, infekční průjmy). Podporuje totiž tvorbu žaludečních trávicích šťáv, snižuje nadýmání, zvyšuje chuť k jídlu. Využívá se i k léčbě nemocí močového ústrojí, ke zmírnění bolestí hlavy nebo při rekonvalescenci po chemoterapii a ozařování. Nemá se užívat dlouhodobě.
Jak si uvařit puškvorcový odvar
Dvě polévkové lžíce sušeného puškvorce zalijeme 700 ml vody, necháme na mírném ohni povařit zhruba 10 minut a pak dalších 10 minut louhovat. Slijeme a popíjíme.
Proskurník lékařský (Althanea officinalis)
Vysoká statná dvouletá bylina se také někdy nazývá topolovka nebo slezová růže, dorůstá až do výšky dvou metrů. Najdete ji ve volné přírodě, semena roznáší vítr nebo ptáci, k dostání jsou ale i semena, která můžete vysít na světlé nebo polostinné místo s dostatkem vláhy. Rozkvétá postupně od července do září. Sbírají se květy, listy i kořen.
Co léčí? Má protizánětlivý účinek a využívá se k léčení zánětu žaludku, žaludečních vředů, průjmů a kolik, při zánětech močového měchýře a ledvin i nemocech dýchacích cest (angína, bronchitida, černý kašel). Zevně ho lze použít na obklady otevřených ran.
Sléz lesní (Malva sylvestris)
Nenáročná, fialově kvetoucí bylinka původem ze Středomoří má mnoho lidových názvů, například chlebíček, koláčky, sléz planý. Je to dvouletá až vytrvalá rostlina, která dorůstá až do výšky 1,5 metru a má dlanitě laločnaté listy, kvete od června do října. Najdete ji na loukách, okrajích lesa, slunných mezích, v příkopech polních cest. Děti dřív sbíraly její zelené koláčky, které se dají jíst.
Na špatně se hojící odřeniny přiložte čerstvé, lehce rozklepané listy slézu.
Co léčí? Především záněty horních i dolních dýchacích cest, například čaj bychom měli popíjet při zánětech průdušek, kašli, chrapotu nebo angíně. Obklady se osvědčily při kožních chorobách, například růži nebo akné. Bylinka je vhodná k dlouhodobému užívání.
Řebříček obecný (Achillea millefolium)
Vytrvalou bylinku vysokou 10 až 80 cm najdete v Evropě, Asii nebo Americe. Roste planě na sušších, prosluněných mezích a loukách, podél cest, ale i na rumištích. Kvete malými bílými kvítky od června do září, sbírá se kvetoucí nať.
Co léčí? Obsahuje silici s azulénem, třísloviny a hořké látky, takže se hodí na podporu chuti k jídlu, povzbuzuje vylučování žaludečních šťáv a žluče. Čaj léčí kašel nebo křečovité bolesti při menstruaci.
Latinský název rostliny prý pochází od bájného antického hrdiny Achillea, který si řebříčkem ošetřoval rány, které utržil od nepřátel v Trojské válce. Český název pak vychází z podoby starých dřevěných žebříků s jedním opěrným sloupem. Někdy se rostlině přezdívá myší ocásek.
Šťovík kyselý (Rumex acetosa)
Roste volně na loukách, v příkopech u cest nebo mezích po celé severní polokouli jako plevel. Ve světě existují desítky druhů šťovíku, některé lze pěstovat jako trvalky na zahradě. Dříve se používal v kuchyni, připravoval se například jako špenát s vejcem a mlékem nebo smetanou, dnes je opět populární: Mladé listy se přidávají do jarních salátů, pomazánek nebo k masu. Obsahuje hodně kyseliny šťavelové, takže by ho neměli konzumovat ve velkém množství lidé se zažívacími obtížemi nebo nemocemi žaludku.
Pokud dostanete žízeň, rozžvýkejte pár lístků šťovíku.
Co léčí? Má vysoký podíl železa, manganu a dalších minerálů a hodí se k léčbě krvetvorby. Podporuje trávení, vyprazdňuje střeva a má mírně projímavé účinky. Listy rozmačkané na kaši můžeme přikládat na místa postižená lupénkou nebo ekzémy.
"Článek vyšel v časopise Blesk hobby 1/2014"
Text: Olga Trešlová